Právě probíhá Země živitelka, jeden ze svátků v roce zemědělce. Jakou vnímáte náladu v oboru?
Českobudějovický agrosalon si všichni snažíme užít a podělit se o tuto radost s ostatními zemědělci, obchodními partnery i veřejností. Pokud se ale podíváme na pole, kde se ještě nesklidilo, nebo do letošních čísel hospodaření, mnoho důvodů k optimismu není.

Proč, vždyť loňská čísla vycházela pro zemědělce skvěle?
Záleží na úhlu pohledu. Na první pohled ano, bohužel rok zemědělce se neshoduje s kalendářním rokem. Ceny zemědělských komodit neurčují zemědělci, ale světové trhy a můžou se velmi lišit v roce, kdy zasejete, a v roce, kdy sklízíte. Dokonalým příkladem je loňský rok, kdy byly realizační ceny rekordně vysoko a proti tomu měli zemědělci založeny plochy ještě za nízké ceny vstupů roku 2021. Nyní se ale situace otočila, stal se pravý opak, což má negativní dopad na výsledky hospodaření zemědělských podniků. Z hlediska objemu produkce přitom letošní rok nebude špatný, horší to bude ale s její kvalitou vlivem nepříznivého počasí. Největší problém je nízká kvalita pšenice, nemá parametry potravinářské, a tak můžeme očekávat cenové výkyvy.

Proč jsou letos ceny komodit tak rozkolísané?
Je to dáno vývojem na světových trzích, které odrážejí situaci na Ukrajině, ale třeba i horší úrodou kvůli letošnímu počasí. Na jednu stranu je potřeba říci, že globální ceny z pozice českého zemědělce nikdo nedokáže ovlivnit. Na druhou stranu je také fér říci, že čeští zemědělci si vyšší zisky zaslouží, nemluvím jen za Agrofert, ale za celý sektor. Pokud se podíváme na jeho ceny, tak se za posledních 30 let téměř nezměnily. Porovnejme to s tím, o kolik vzrostly za tu dobu ceny všeho ostatního zboží, energií, mzdy…

Právě probíhá Země živitelka, jeden ze svátků v roce zemědělce. Jakou vnímáte náladu v oboru?
Českobudějovický agrosalon si všichni snažíme užít a podělit se o tuto radost s ostatními zemědělci, obchodními partnery i veřejností. Pokud se ale podíváme na pole, kde se ještě nesklidilo, nebo do letošních čísel hospodaření, mnoho důvodů k optimismu není.

Proč, vždyť loňská čísla vycházela pro zemědělce skvěle?
Záleží na úhlu pohledu. Na první pohled ano, bohužel rok zemědělce se neshoduje s kalendářním rokem. Ceny zemědělských komodit neurčují zemědělci, ale světové trhy a můžou se velmi lišit v roce, kdy zasejete, a v roce, kdy sklízíte. Dokonalým příkladem je loňský rok, kdy byly realizační ceny rekordně vysoko a proti tomu měli zemědělci založeny plochy ještě za nízké ceny vstupů roku 2021. Nyní se ale situace otočila, stal se pravý opak, což má negativní dopad na výsledky hospodaření zemědělských podniků. Z hlediska objemu produkce přitom letošní rok nebude špatný, horší to bude ale s její kvalitou vlivem nepříznivého počasí. Největší problém je nízká kvalita pšenice, nemá parametry potravinářské, a tak můžeme očekávat cenové výkyvy.

Proč jsou letos ceny komodit tak rozkolísané?
Je to dáno vývojem na světových trzích, které odrážejí situaci na Ukrajině, ale třeba i horší úrodou kvůli letošnímu počasí. Na jednu stranu je potřeba říci, že globální ceny z pozice českého zemědělce nikdo nedokáže ovlivnit. Na druhou stranu je také fér říci, že čeští zemědělci si vyšší zisky zaslouží, nemluvím jen za Agrofert, ale za celý sektor. Pokud se podíváme na jeho ceny, tak se za posledních 30 let téměř nezměnily. Porovnejme to s tím, o kolik vzrostly za tu dobu ceny všeho ostatního zboží, energií, mzdy…

Agrofertu se ale daří vydělávat. Loni jste měli zisk téměř 13 miliard korun.
To je ale celkový zisk koncernu, kterého jsme dosáhli v 15 zemích světa. I když jsme hrdí na to, že jsme česká firma, je pravdou, že více než polovinu tržeb už realizujeme v zahraničí. Tam jsme už i vytvořili 56 procent našeho provozního zisku. Celkově hlavním tahounem našeho loňského zisku byly chemičky v zahraničí, bez vlivu na dění v Česku.

A pokud se podíváme do Česka?
V Česku naše firmy, jako všichni, čelily rekordně vysokým cenám energií, pohonných hmot a dalších vstupů. Všechny se snažily s touto situací vypořádat, ať už snižováním nákladů, nebo zvyšováním efektivity. Zároveň se snažily, aby úsporná opatření dopadla co nejméně na zaměstnance, kterým při současné inflaci rostou životní náklady. Některé společnosti byly i v této těžké době velmi úspěšné, jiné bohužel skončily v červených číslech. Pro nás je velmi důležité, že jsme se dokázali postarat o naše zaměstnance. V Česku jich máme přes 21 tisíc, na mzdách jsme loni vyplatili více než 10 miliard korun. Na daních a odvodech od nás loni Český stát dostal přes 5 miliard. Nelíbí se mi vytrhávání čísel z kontextu, což se ve vztahu k nám děje. Je potřeba vždy poměřovat relativní ukazatele, tedy hospodářský výsledek na hektar nebo k obratu. A pak uvidíte, že vykázaný hospodářský výsledek není nic mimořádného.

Vraťme se zpět k zemědělství, jaký očekáváte rok?
Již jsem to naznačil. Z hlediska nákladů jsme v tom za loňské rekordní ceny. Z hlediska výnosů navzdory současnému nárůstu cen stále zdaleka nejsme na úrovni loňského roku. Do toho deště posledních dnů znehodnotily dosud nesklizenou část úrody, očekáváme nižší výnosy a pravděpodobně i dopad na kvalitu a tím i na cenu. Je tedy možné, že to, co jsme loni v zemědělství vydělali, letos proděláme.

Jak se daří chmelu? Tam jste se zařadili mezi největší pěstitele v Česku.
Minulý víkend se začalo česat. Úroda by letos měla být mírně podprůměrná. Čeští chmelaři ale nyní bojují s vysokými náklady, které nemají promítnuté do dlouhodobých kontraktů se svými odběrateli. Tyto smlouvy jsou na několik let dopředu a před dvěma třemi lety, když jsme je uzavírali, nikdo netušil, že bude energetická krize nebo válka na Ukrajině.

Jiným segmentům, v nichž Agrofert podniká, se ale daří…
Bohužel podobný scénář jako v zemědělství můžeme vidět i v dalších segmentech. Minimálně první půlku roku jsme měli na skladech zboží vyrobené za loňské vysoké ceny, ale nabízet jsme ho museli za letošní nižší, jinak bychom ho neprodali. Obilí, sušené a trvanlivé mléko, hnojiva… to všechno jsou z pohledu světových trhů komodity, které mají své globální ceny, které my neurčujeme. A bohužel je neprodáváme ve stejný okamžik, jako je vyrábíme. Někdy je to výhoda jako loni, někdy na tom naopak proděláme jako letos.

Stále se ale můžete spolehnout na dotace.
Celkový podíl dotací v Česku a zahraničí na celkových tržbách koncernu představuje méně než 1 %. Konkrétně v ČR jsme loni čerpali 1,58 miliardy korun dotací. Proti tomu jsme v ČR odvedli přes 5 miliard na daních a odvodech, na mzdách vyplatili přes 10 miliard našim cca 21 tisícům zaměstnanců v ČR. Nepodnikáme kvůli dotacím. Mnohokrát jsem už říkal, že by mi nevadilo zrušit všechny dotace, ale muselo by se to udělat na evropské nebo ideálně světové úrovni, jinak ti, co dotace nedostávají, by neměli šanci přežít. To není o Agrofertu, evropský trh je jen jeden, ceny jsou jen jedny, takže je to o nákladech. Můžete být superefektivní, ale pokud váš zahraniční konkurent dostane úlevy, které vy nemáte, jen efektivitou ho nedohoníte.

Mluví se nyní o tom, že by se měly přestat dotovat firmy, které jsou ziskové. Co si o tom myslíte?
Rozhodnutí o tom, co se má a nemá dotovat, je čistě politické, to mi nepřísluší hodnotit. Můžeme se bavit o tom, jaké to bude mít dopady. Nesouhlasím s tím, že by kritériem pro dotace měla byt ztrátovost podniku nebo jeho velikost. Dotace má přeci zajistit společenskou objednávku a cíle EU, jako jsou lepší životní podmínky pro zvířata, nižší dopad zemědělské výroby na životní prostředí, nižší spotřeba antibiotik a ostatních léčiv, vyšší kvalita produkce pro spotřebitele. Pokud je společnost zisková, dotaci nejspíš vrátí v podobě daní a odvodů, v našem případě mnohonásobně víc. Za mě bychom měli sledovat, jestli dotace splnila účel, a jestli je přitom podnik ziskový, pro občana jedině dobře.

Hovoří se o tom, že některé investiční dotace, které se vás týkají, se mají zrušit. Znamená to, že přestanete investovat?
Určitě ne. Jak jsem ukázal na konkrétních číslech, dotace tvoří zanedbatelný podíl, například v porovnání s našimi výnosy, a většinu investic děláme bez dotací. Dotované investice ale velmi často plní i nějaký společenský cíl, který pro nás nemá takový užitek a bez dotace by to ekonomicky nevycházelo, pak je možné, že upřednostníme nějakou jinou investici, která nám přinese víc. Rozhodně ale nepřestaneme investovat do rozvoje našich firem. Loni jsme celkově proinvestovali přes 10 miliard korun, z toho přibližně dvě třetiny v Česku. A když se bavíme o zemědělství, tak do tohoto odvětví investoval Agrofert loni 2,7 miliardy korun.

Souviselo to s loňskými vyššími zisky, které jste měli v zemědělství?
Ziskovost loňska je potřeba vnímat v kontextu letošního roku, kdy to tak růžové nebude. Takže jen kvůli tomu bychom víc neinvestovali. My musíme investovat každoročně, abychom byli konkurenceschopní, investujeme do moderní techniky, precizního zemědělství, digitalizace, robotizace stájí apod. A to je ten důvod, proč podnik musí být ziskový. Aby mohl neustále investovat do svého rozvoje, to děláme se svými zisky.

Vám ale hodně pomáhá, že jste velcí a investice si můžete dovolit?
Díky své velikosti můžeme realizovat investice, na které menší hráči nedosáhnou, ale i nám se musí zaplatit, musíme si na ně vydělat. Nepopírám, že aktuální snahy o nastavení dotací nám určitě nepomůžou. Ale ony nepomůžou ani těm menším zemědělcům. Verbální cíl podpořit malé zemědělce nestačí. I od nich slyšíme, že jde spíše o politicky motivované nesystémové podpory, které je spíš ničí, například zvyšující se administrativou. Raketový růst nájmu za půdu od státu násobně zvyšuje náklady na půdu, další ranou je připravované násobné navýšení daně z nemovitostí. A mohl bych pokračovat. My velcí to nějak ustojíme, ale mnoho malých a středních zemědělců se velmi vážně rozmýšlí, zda pokračovat, nebo to prodat těm velkým. Z toho opravdu radost nemám.

Autor: František Strnad

Zdroj: iDNES.cz