Řada z nich se navíc týká environmentálních (ekologických) opatření, která mají zlepšit stav naší krajiny nebo zvýšit pestrost a počet v ní žijících organismů. Jako prioritou se jimi zaštiťují politici a úředníci napříč politickým spektrem, realita je ale s proklamovanou podporou v naprostém rozporu. Příkladů jsou přitom stovky. Asi nejviditelnějším z nich je počet letos podaných žádostí o čerpání prémiové ekologické platby (pouhých 50!!!), zatímco o základní ekologickou platbu požádalo 22 092 farmářů. Dodat lze jen, že prémiová platba je pro krajinu v praxi mnohem vyšším přínosem, podmínky pro její čerpání jsou však tak složité, že o tuto dotaci prakticky není zájem. Nebo další příklad – pokud zemědělec založí v krajině takzvané nektarodárné biopásy, ztrácí nárok na podporu pěstování meziplodin, ačkoli biopásy i meziplodiny snižují rizika eroze a zvyšují biodiverzitu. Zcela aktuální je nepřekročitelná podmínka posekat (zmulčovat) nejpozději do konce srpna vegetaci rostoucí na úhorech, ačkoli řada bylin ještě kvete a poskytuje potravu opylovačům, kteří z české krajiny mizí. Posun úředníky stanoveného termínu přitom minimálně pro letošek nebyl možný, ačkoli je zřejmé, že v každém kalendářním roce je vývoj vegetace podle aktuálních podmínek jiný, a příroda se úředníky stanovenými termíny neřídí. Aktuálně se také diskutuje o možném snížení dotační sazby na druhově pestré louky, což by byl opět krok zcela v rozporu s deklarovanými snahami zlepšit stav naší krajiny.
Složitost podmínek pro zemědělské hospodaření a přístup tuzemských úředníků působící komplikace všem zemědělcům napříč velikostním a názorovým spektrem demonstruje i nově připravovaný systém prevence rizik eroze, který se přitom neuplatňuje nikde v Evropě ani ve světě. Uvedený systém, který vzniká na Ministerstvu životního prostředí (MŽP) počítá s vytvořením nákladného softwarového programu, s jehož pomocí budou zemědělci vypočítávat míru erozní ohroženost pozemků, na nichž hospodaří, a obce s rozšířenou působností (ORP) budou zemědělci zpracovanou míru ohroženosti kontrolovat a udělovat sankce v případě, že údaje dodané zemědělcem nebudou odpovídat realitě a na obhospodařovaných pozemcích se eroze reálně projeví. Příslušný software bude muset MŽP samozřejmě zaplatit, což bude znamenat další výdaje v současných napjatých státních a resortních rozpočtech. Dalším problémem je, že současná podoba prevence rizik eroze nepočítá se stanovením erozního potenciálu některých hospodářských rostlin (například máku nebo čiroku), a nabízená půdoochranná opatření neobsahují množství erozi reálně snižujících postupů, jako jsou třeba medonosné pásy nebo agrolesnické postupy. Nejen kvůli tomu se tak mohou výpočty rizik eroze na stejném pozemku, a to i při stejné metodice zásadně lišit, nejen v řádu procent, ale dokonce v řádu násobků míry ohroženosti příslušných pozemků. Ke zcela jinému výsledku tak může dojít hospodařící zemědělec a zástupce ORP, nehledě na to, že představitelé ORP nemají s výpočtem ani tématem rizik eroze, až na výjimky, žádné zkušenosti.
Pracovníci ORP by proto měli využívat takzvanou protierozní kalkulačku a absolvovat k tomu potřebná školení. I tak je vysoce pravděpodobné, že míru erozní ohroženosti bude každý počítat podle svého, což mimo jiné zakládá rizika lokální korupce (buď loajální a já Ti to spočítám podle toho, jak Ti to vyhovuje), případně rizika soudních sporů. Navrhovaný systém také na rozdíl od verbální podpory malých a středních zemědělců tyto subjekty diskriminuje – například sedláci na rodinných farmách si musí vše propočítat po nocích sami, zatímco velcí průmysloví zemědělci na to mají, podobně jako na jiné administrativní práce, specializované zaměstnance. Úplně na závěr lze připomenout, že erozní kalkulačka byla původně vytvořena pro specializované poradce, a ne tedy pro zemědělské podnikatele a představitele obcí.
Prevenci rizik eroze lze přitom řešit mnohem jednodušeji a bez dodatečných vícenákladů. K tomu, aby se tak stalo, je ovšem třeba do protierozních opatření doplnit řadu takových, která dnes za protierozní opatření oficiálně považovaná nejsou, a hospodařícím zemědělcům umožnit svobodný výběr z takto doplněných možností, bez povinnosti na konkrétním pozemku či při pěstování konkrétní plodiny závazně nějaké opatření použít. Pokud pak dojde prokazatelně ke zvýšení eroze (což lze kontrolovat, a navíc jsou erozí ohrožené pozemky zmapované), lze následně přistoupit k sankcím, například v podobě krácení části dotací na plochu. K tomu přitom není třeba ani nový software, ani zemědělcem a ORP používaná protierozní kalkulačka, a hospodařící zemědělci jsou na takový systém z minulosti zvyklí.
To ovšem veřejnosti, která tleská čemukoli, co deklarativně zlepšuje stav životního prostředí (v tomto případě půdy), celkem logicky není známo, stejně jako reálná data týkající se například podpory našich a polských ovocnářů a zelinářů. Podle aktuálních údajů z nových Strategických plánů členských zemí EU z června letošního roku přitom činí roční dotační podpora do sektoru ovoce a zeleniny v Polsku celkem 8 289 915 eur, zatímco v ČR je to 11 272 421 eur. Není tedy pravda, v Polsku pobírají pěstitelé vyšší podpory než v ČR. V uvedených nových Strategických plánech navíc činí v Polsku dotace na citlivé komodity (VCS nebo také CIS) 267,36 eur na hektar, v ČR je sazba podpor na ovoce 403,98 eur na hektar. Důležité také je, že v Polsku jde pouze o dotace na jahody (v původním nepřesném překladu „bobuloviny“).
Že není vždy vše tak, jak se veřejnost (a někdy i ta odborná) domnívá, ukazuje nejnovější výzkum doktorandky Mendelovy univerzity v Brně týkající se odolnosti pšenice vůči suchu. V rámci své disertační práce se zaměřila na testování reakcí různých odrůd ozimých pšenic na odlišné podmínky, přičemž její experiment ukázal, že odrůdy dozrávající později jsou k suchu více tolerantní. Až dosud přitom výzkumy tvrdily spíše opak.
Petr Havel