Ján Regenda potvrdil, že změna vodního režimu v krajině vytváří tlak na rybníkáře. „Řekl bych, že z klimatické změny je pro nás a naši krajinu nejhorší ten rozhozený vodní režim.

Lze očekávat, že množství srážek, které spadnou během roku na naše území, bude stejné, respektive se mírně zvýší podle některých předpokladů. To, co musíme změnit, je způsob, jakým s vodou hospodaříme,“ řekl.

„Česká republika je střechou Evropy. Od nás voda fakticky vesměs odtéká a my ji musíme zadržet efektivnějším způsobem,“ připomněl.

Zaměření na ornou půdu

Zhruba 33 procent české krajiny tvoří podle Jána Regendy lesy, které vodu dobře zadržují. Dalších 40 procent představuje orná půda, na kterou bychom se měli zaměřit. „Já někdy s nadsázkou říkám, že zemědělci by měli brát dotace na žížaly, protože žížala ukazuje zdravý stav půdy,“ komentoval.

„Když je půda zdravá, zachytí vodu, která se vsákne do hlubších vrstev. Když půda zdravá není, je to jenom držák na rostliny a živiny se tam dodávají chemicky, tak voda steče po povrchu, nezasakuje se a máme z toho erozi,“ vysvětlil.

Jan Staněk doplnil, že množství vody v rybnících je zásadní pro každého rybáře. „Když je vody moc, tak nám to škodí. Když je vody málo, tak nám to taky škodí. Bylo by dobré se zamyslet, jak se naše společnost snaží tento problém vyřešit.

Vznikají různé programy, pro zachycení vody v krajině vyrábíme poldry, vyrábíme mokřady, různé takové bohulibé činnosti, ale já si také myslím, že zcela zásadní je zemědělství,“ dodal.

Celý pořad Přímá řeč o dopadech globálního oteplování na jihočeské rybníkářství si poslechněte v audiu.

Audio zde.

Autor: Filip Černý
Zdroj: iRozhlas.cz