Tomáš Prouza (T. P.): Za zásadní problém považuji chybějící konkurenci v zemědělském i potravinářském sektoru. V Česku, na rozdíl od zbytku Evropy, dominují obří propojené koncerny. Vedle nich tu jsou sice tisíce rodinných farem a menších zemědělců, kterým ale chybí prostor růst a fungovat jako účinná protiváha agroholdingů. Když k tomu připočtu špatně nastavený systém dotací, kdy stát roky posílá miliardy provozních dotací velkozemědělcům místo toho, aby tlačil prostřednictvím investiční podpory na modernizaci zemědělství a větší efektivitu produkce potravin, tak je jasné, že máme zbytečně drahé potraviny, a hlavně malou pestrost nabídky. Agroholdingy se logicky soustřeďují na velkoobjemovou průmyslovou produkci omezeného sortimentu, a navíc si mohou dovolit nezodpovědné chování k obdělávaným plochám, neboť z velké části hospodaří na pronajatých pozemcích. Sečteno a podtrženo, malá konkurence a směřování podpory těm velkým přináší zbytečně vysoké ceny potravin v Česku, což opakovaně potvrzují údaje Českého statistického úřadu i nálezy Nejvyššího kontrolního úřadu.

 

Jaroslav Šebek (J. Š.): Největším problémem je zakonzervovaná struktura zemědělského i potravinářského sektoru, která se opírá zejména o velkoprodukci potravin. Tu navíc zajišťuje z velké míry několik obřích agroholdingů, které nejenže skupují další podniky, ale navíc prorůstají i vertikální strukturou zemědělství, což ve své podstatě brání rozvoji pestrého a konkurenceschopného trhu s potravinami. Problémem je také neefektivní nastavení dotačního systému. Mnohdy se nesleduje a nevyhodnocuje hospodárnost, účelnost ani přínosy vynakládaných peněžních prostředků. Podpory neustále směřují právě velkým podnikům nebo jednotlivým sektorům namísto toho, aby peníze šly systematicky a promyšleně na rozvoj menších a středních zemědělců. V neposlední řadě je problémem, zejména pro menší zemědělce, přebujelá byrokracie. Zemědělské podnikání je doslova rdoušeno nespočtem nesmyslných předpisů, nefunkčních systémů a evidencí, regulací, nařízení a kontrol.

 

J. Š.: Protože se politikům ve skutečnosti nic měnit nechce. Rádi o změnách mluví před volbami, ale po volbách rychle přijmou stav, jaký je, a namísto odvážného řešení příčin problémů věnují svůj čas především mediálně zajímavějším, tzv. aktuálním problémům, kterou jsou ale ve skutečnosti z velké části jen důsledky potíží. Proto se situace v zemědělství nezlepšuje, ale spíše strukturálně zhoršuje, a to i přes obrovské prostředky, které do zemědělství jdou. Celý rezort trpí strnulými vazbami, které sahají do socialistické minulosti, a bohužel ani po dlouhých desetiletích od sametové revoluce se doposud nepodařilo provést zásadní transformační kroky a narovnat nezdravé pojetí českého zemědělského sektoru.

T. P.: Mnohdy jde o střet zájmů a provázanost jednotlivých ministrů zemědělství s vlastníky obřích zemědělských a potravinářských koncernů, třeba exministři Milek a Toman jsou toho zářným příkladem. Exministr Nekula, který byl pod totálním vlivem Agrární komory, zase hlásal, že omezení dotací pro holdingy může mít fatální dopad na české zemědělství. Ale pevně věřím, že vláda své sliby okolo reformy dotačního systému dotáhne do konce, i když to bude pro současného ministra Výborného tvrdý boj.

 

T. P.: Určitě zkrotit přebujelou byrokracii a zbytečné kontroly, které berou motivaci menším zemědělcům a potravinářům k dalšímu rozvoji podnikání. Dále považuji za důležitou celkově větší podporu lokálně a generačně ukotveným rodinným farmám. Stejně tak by se měla přepracovat stávající dotační politika tak, aby dotace směřovaly na podporu životaschopných zemědělců a potravinářů, čímž se zároveň podpoří rozvoj regionů, stejně jako pestrost a kvalita nabídky. A v neposlední řadě se zvýší i samotná konkurenceschopnost českého zemědělství a potravinářství, protože zatím jsme potravinová montovna, která vyváží mléko a živá zvířata, aby obratem dovážela mléčné výrobky a zpracované maso.

J. Š.: Současná vládní koalice by měla především začít naplňovat své vládní prohlášení v oblasti zemědělství. Rozhodně zastropovat dotace průmyslovým agroholdingům a nasměrovat více dotačních podpor pro menší zemědělce. Dále pak zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství vůči našim zahraničním sousedům, třeba systematickou podporou menších a středních podnikatelů na venkově. Určitě zjednodušit podmínky podnikání redukcí byrokracie nebo rozvíjet možnosti budování přidané hodnoty zemědělské produkce, konkrétně směřovat k pestrému trhu postavenému na co největším množství zpracovatelských a prodejních kapacit.

 

J. Š.: Obě organizace uzavřely jasné memorandum se zcela konkrétními strategickými cíli, které je třeba podle našeho názoru okamžitě a efektivně řešit. ASZ ČR se snaží hájit zájmy především rodinného hospodaření na příslušných ministerstvech a na půdě dalších státních institucí a orgánů. Aktuálně je jednou z hlavních priorit ASZ ČR prosadit legislativní podporu rodinným farmám – jednalo by se o nový zákon, který by podstatně zjednodušil jejich podnikání. SOCR ČR také umí rozlišovat zemědělce podle jejich velikosti a podle toho, jaký přínos mají do celkové podnikatelské struktury a na své okolí.

T. P.: Jednotlivé obchodní řetězce průběžně zintenzivňují spolupráci s tuzemskými zemědělci a potravináři a snaží se v maximální možné míře odebírat kvalitní regionální produkty. Ostatně podpora lokálních producentů bude zásadní také pro potravinovou bezpečnost. Navíc tak mohou i výrobci s omezenými logistickými a technologickými možnostmi proniknout se svými produkty do prodejen velkých řetězců a nabídnout je zákazníkům. Mohu potvrdit, že tento druh spolupráce se oboustranně vyplácí, ale je pravdou, že se ještě musíme hodně učit, aby podpora byla účinnější.

 

T. P.: Rozhodně značný. Tuzemští zákazníci na pultech prodejen vyhledávají kvalitní regionální potraviny a často jsou ochotni si za ně i připlatit, případně za nimi i cestovat. Ne vše ale musí jít přes pulty obchodů, stát by měl pomoci menším zemědělcům i tím, že uvolní pravidla pro porážky na pastvě, prodej ze dvora nebo na farmářských trzích. Čím jednodušší to pro malé zemědělce bude, tím pestřejší bude jídelníček českých rodin.

J. Š.: Tuzemští zákazníci vyhledávají kvalitní české potraviny, o to víc z regionální produkce. Mnozí z nich jsou navíc ochotni nakupovat přímo od zemědělců. Řada členů ASZ ČR, tedy rodinných farem, nabízí velmi pestrou nabídku svých produktů, ale i služeb. Na webu ASZ ČR právě v důsledku velké poptávky po regionálních produktech vznikl Katalog firem, kde si zákazníci mohou vybrat farmy ve svém okolí.