Celodenní program jsme zahájili na farmě, kterou většina našich členů velmi dobře zná z Farmy roku, dožínek nebo i dokumentu Selská krev, v Trstěnici u rodiny Sotonových, kteří se věnují rostlinné výrobě a chovu mléčného skotu. Na statku vznikla také faremní mlékárna, ale aktuálně se bohužel mléko nezpracovává, protože jako všude jinde chybí pracovní síly, což bylo jedno z prvních témat následné diskuse, která se po prohlídce farmy za účasti zhruba dvacítky členů dost intenzívně rozproudila. Hned během této úvodní debaty členové upozornili jak na celostátní problémy, ke kterým patří hlavně obrovská byrokracie valená na sedláky ze všech stran a nevstřícné nastavení zemědělské politiky k rodinným hospodářstvím, tak rovněž na aktuální problémy regionu. Tím největším (a zdaleka nejen ve východních Čechách) je momentálně skupování podílů i celých zemědělských podniků původně nezemědělskými byznysmeny, kteří se nyní rozhodli investovat finance vydělané v energetice nebo jiném výnosném oboru do zemědělství. Tomu samozřejmě v liberální společnosti nikdo bránit nemůže a ani nechce, ale rozhodně není dobré, aby tento trend ještě podporoval stát tím, jak je nastaven dotační systém – tedy nezastropováním zemědělských dotací, z něhož pak plyne dotační byznys a zrychlená koncentrace, navíc do rukou lidí, které zemědělství hlouběji nezajímá a berou jej především jako obchodní příležitost. Tento fenomén, který se v Česku odehrává již dlouhou řadu let, podle našeho názoru není cestou k udržitelnosti hospodaření nebo potravinové bezpečnosti státu.

Druhá zastávka proběhla na Farmě Martina Novotného v Dolech u Luže, který se členem ASZ ČR stal teprve nedávno. Jak uvedl, rozhodl se vstoupit do Asociace na základě její jasné politiky založené na obhajobě širších zájmů rodinných farem v posledních letech. Farmu převzal v roce 1992 a s manželkou a synem se zde věnuje chovu zhruba 200 kusů masného skotu, který má doveden až do finále – maso se nechává zrát a bourá se přímo na farmě, odbyt je zajištěn napřímo a menší část produkce se i zpracovává. Balíčky s masem se zpočátku Novotní snažili rozvážet po pravidelných trasách, ale nakonec přešli na efektivnější rozvozy na objednávku. Na zhruba 170 hektarech půdy jsou z poloviny travní porosty, na zbytku se dělá klasická rostlinná výroba včetně například osivářské pohanky. Novotní se také v loňském roce zapojili do projektu Ministerstva zemědělství Poznej svého farmáře, kdy na farmu dorazilo 1800 lidí. V letošním roce se rozhodli podobnou akci – Den otevřených vrat – zopakovat už ve vlastní režii a přišlo dokonce 2500 lidí. Akce pro veřejnost se zde tedy budou opakovat, protože je to zajímavá možnost, jak přivést na farmu nové zákazníky a širokou veřejnost, která často absolutně netuší, jak taková rodinná farma vypadá a funguje.

Farma rodiny Šandových ve Starých Ždánicích se věnuje klasické konvenční rostlinné výrobě na 130 hektarech půdy – pěstuje se zde hlavně pšenice, ječmen, sója, mák a řepka, jako meziplodiny pak třeba hrách, hořčice nebo pohanka. Šandovi se podobně jako mnoho dalších sedláků rozhodli kvůli půdním podmínkám, nedostatku vláhy a snaze o snižování nákladů postupně zaměřovat na regenerativní zemědělství. Debata na této farmě směřovala k tématům, které trápí většinou hlavně sedláky v intenzivnějších oblastech, jako je tato v přilehlém okolí Pardubic – problémy s územním plánováním, rozvojem farmy v zastavěných a hustě osídlených oblastech nebo s nekoncepčním plánováním cest, biokoridorů či podobných prvků, které zásadně narušují celistvost farem.

Uvidíme, zda přímá komunikace zástupců Pardubického kraje s intenzívní, ale i podhorskou zemědělskou výrobou reprezentovaná tradičními sedláky, kteří se jim snažili přiblížit největší problémy i principy fungování na rodinných gruntech, bude mít nějakou odezvu. Jak je patrno v jiných krajích, existují různé možnosti, jak může kraj pomoci sedlákům a jaký přínos z toho celý kraj nakonec má. Členové ASZ současně vyzvali krajské představitele, aby se do budoucna pokusili narovnat dosud diskriminační prostředí v kraji způsobené dlouhodobou podporou pouze vybraných zemědělských organizací, jež zastupují především korporátní zemědělství. Právě Pardubický kraj je známý určitou dominancí velkých zemědělských družstev a akciových společností, které mají velký vliv na politiky, ale zároveň jsou nyní těmi, kteří stále více doplácejí na zmíněné investiční aktivity a jsou ohroženi skupováním půdy a celých podniků. Rodinné farmy svá sídla ani pozemky neprodávají, a jsou tak zárukou stability a generační kontinuity v území. Budeme doufat, že to i v návaznosti na toto nepříliš pozitivní dění v kraji zastupitelé začnou lépe vnímat.

Ing. Veronika Jenikovská, tajemnice ASZ ČR