I vzhledem k tomu, že po šesti měsících v ČR pomalu končí postupný mírný pokles spotřebitelských cen velké části základních potravin, i vzhledem k diskusím o jejich následujícím vývoji si není na škodu připomenout vývoj cen potravin v zemích EU do doby, než i tam začaly mírně klesat, tedy do dubna letošního roku. Základní informace přitom zní: V ČR se za období od začátku pandemie covidu a v průběhu válečného konfliktu na Ukrajině (tedy v období od roku 2019 do dubna 2023) zvýšily spotřebitelské ceny potravin nejméně ze všech zemí ve střední a východní Evropě, a tedy i nejméně ze zemí Visegrádské čtyřky. Pokud se to zdá někomu nepravdivé, může si vše ověřit z veřejně dostupných dat, která pravidelně publikuje Evropský statistický úřad Eurostat, a to v rámci položky „Harmonizovaný index spotřebitelských cen“ – HICP (Harmonised index of consumer prices). Příslušný odkaz je na adrese https://ec.europa.eu/eurostat/cache/website/economy/food-price-monitoring/

Srovnávací data je ovšem třeba z HICP vypreparovat, což obnáší nemálo trpělivosti a alespoň částečnou znalost angličtiny. Zřejmě i proto se tato data (bohužel) u nás příliš nepoužívají. Což je škoda, protože pokud by se používala, vyznívala by naše „drahota“ v poněkud jiném světle. Z dat HICP totiž vyplývá, že se ceny potravin od roku 2019 do dubna 2023, než začaly klesat, zvýšily v západní Evropě zhruba o 20, zatímco ve střední a východní Evropě o 40 procent, takže až na pět zemí jsou aktuálně ceny potravin ve střední a východní Evropě vyšší, než je průměr EU. Mezi uvedených pět zemí s nižšími cenami potravin přitom patří Rumunsko (73,9 procenta průměru EU), Polsko (75,4 procenta), Bulharsko (86,5 procenta), Česká republika (91,8 procenta) a Chorvatsko (97,4 procenta – tam se ale ještě ceny měnily v souvislosti s turistickou sezónou 2023). Jinými slovy, i přes zdražení má ČR v současné době čtvrté nejnižší ceny potravin v EU, a v některých položkách (například chléb) dokonce třetí nejlevnější ceny potravin. Lze jen dodat, že jde o sumář cen základních potravin jako celku, takže pokud si samozřejmě někdo vybere ke „kontrolnímu nákupu“ produkty, které jsou v ČR obvykle dražší a v zahraničí obvykle levnější, vyjde mu z toho ona neustále připomínaná česká drahota.

Čísla ale hovoří jasně: Zatímco v EU jako celku podražily potraviny o něco více, než o 31 procent, v ČR to bylo přes 37 procent, ale v Maďarsku například téměř o 80 procent, Polsku přes 40 procent a na Slovensku o necelých 50 procent. To znamená, že v tolik mediálně propíraném Polsku se zvýšily ceny potravin v posledních čtyřech letech více než u nás, protože tam ale rostly z nižšího základu, jsou potraviny v Polsku stále levnější. Ale cenově nás Polsko postupně dohání.

Že ceny potravin v budoucnosti opět mírně porostou, lze přitom předpokládat z celé řady připravovaných projektů na ochranu životního prostředí v EU. Nejde ale zdaleka jen o ceny energií v souvislosti s podporou obnovitelných zdrojů. Pro zemědělství bude důležitá také výsledná podoba regulace pesticidů, jejímž návrhem se tento týden zabýval výbor pro životní prostředí Evropského parlamentu, s tím, že se proti původní přísnější podobě postavilo 11 členských zemí včetně ČR, takže nárůst vícenákladů na náhražky pesticidů bude s pravděpodobností hraničící s jistotou pozvolnější. Což ovšem neznamená, že by se zemědělské hospodaření nemělo ubírat k přírodě šetrnějším způsobem. Jeden z příkladů prezentovala tento týdne na svých stránkách environmentálně aktivní brněnská Nadace Partnerství, a to prostřednictvím porovnání ekonomiky intenzivního chovu dojného skotu ve stájích a extenzivního chovu na pastvě. Z dat z pokusných hospodářství vyplývá, že mléko z intenzivních chovů má sice vyšší obsah tuku a bílkovin, volně se pasoucí skot ale dosahoval lepších parametrů při množení zvířat a v délce věku. Výsledkem pak je celková vyšší celoživotní produkce mléka ze sledovaného extenzivního chovu, a to o více než 4 tuny, krmení senem pak má vytvářet vhodnější parametry složení mléka pro výrobu sýrů. V souvislosti s úvodem tohoto Týdne lze ale dodat, že uvedená data nelze zobecnit. Jsou ale příspěvkem k diskusi o ekonomice intenzivních stájových chovů skotu.

Diskuse a šetření je nutno vést, i když mohou být často bez výsledku, jako se to stalo při závěrečném soudním hodnocení „kauzy Bečva“, při které v roce 2020 uhynuly v řece desítky tun ryb. I proto, že v době ekologické havárie na Bečvě nebyly odebrány včas a na správných místech vzorky kontaminované vody, bylo možná už dopředu očekávat to, k čemu nakonec došlo – totiž k vyznění kauzy do ztracena, bez řádného obvinění konkrétních pachatelů. Čímž se vracíme na samotný začátek – totiž, že když jsou špatná výchozí data, nelze učinit správné závěry.

Petr Havel