Jak byste popsal problém, který jste měl v krušnohorských lesích?

V letech 1995 – 1999 jsme řešili hlavně obnovu holin a zastavení kůrovcové kalamity. A ve chvíli, kdy jsme toto měli hotové, následoval další vývoj.

Vyzkoušeli jsme si, jak obrovské jsou problémy s obnovou holin. A pak už jsme další holiny nechtěli dělat. Takže jsme začali provádět podsadby porostů. Se stavy zvěře, které tehdy byly, bylo ekonomicky neproveditelné to udělat s jakoukoliv jinou dřevinou než se smrkem. Na přelomu tisíciletí jsme tedy měli podsázené proředěné smrkové porosty, a vznikly tak porosty dvouetážové.

Dalším krokem byl přechod k výběrovým principům těžby, abychom začali vytvářet strukturovaný les a následně zvýšili podíl ostatních dřevin.

Strukturovaný les s několika etážemi skvěle vyhovuje stínomilným dřevinám, jako je jedle a buk. Zároveň začaly trošku klesat stavy zvěře. To jsme tak v roce 2005 – 2007.

Jak ale efektivně dostat další dřeviny do smrkových porostů? Naše první myšlenka byla vytvořit kostru dřevin jako je jedle a buk, tak, aby byly rozptýleny po co největší ploše, a abychom vytvořili základnu pro jejich zmlazení a v další generaci lesa.

Tohle už je časový horizont do dalších sta let, ale my jsme se snažili jít na jistotu, abychom tu ty dřeviny měli na co největší ploše.

Důležité je k tomu říct, že jsme v 1000 metrech nad mořem, máme tudíž předepsané malé procento melioračních a zpevňujících dřevin, takže nemusíme dělat oplocenky s obrovskými počty těchto stromů.

Současně s tím se ale pořád snažíme řešit snižování stavu zvěře. To běží od roku 1995. Hodně spolupracuji s německými sousedy, hodně jezdím na exkurze se spolkem Pro Silva Bohemica. A z nich v podstatě vyplývá, že kde je hodně strukturovaný les a hodně druhů dřevin, je to díky snižování stavů zvěře.

Jak snižujete stavy zvěře v lese? V mnoha lesích je to skoro neřešitelný problém…

My jsme se inspirovali v Německu. Němečtí kolegové měli v podstatě horší výchozí situaci, co se týče stavů zvěře, než my. V jejich oblasti bylo tzv. území výzkumu jelení zvěře, což byl oficiální název pro Honneckerovu vládní honitbu s neskutečnými stavy jelení zvěře. (Erich Ernst Paul Honecker byl německý komunistický politik a generální tajemník Sjednocené socialistické strany Německa, pozn. red.)

A oni si tohle uvědomili hned v 90. letech. A jak jsou důslední, tak hned začali lovit a vytvářet systém, kdy do lovu zatáhnou všechny, kdo jsou schopni lovit. Lidové myslivce i ostatní. Odstranili veškerá privilegia jako jeleny pro šéfy a poplatkové hosty. To vše se zrušilo a vytvořil se systém, kdy si lidový myslivec koupí povolenku za cca 400 eur, dnes už možná za méně, a za každý ulovený kus se mu vrací nějaké procento z ceny povolenky. Po určitém uloveném kusu spárkaté zvěře už loví zadarmo.

Já jsem se snažil něco podobného zavést u nás.

A povedlo se vám to?

Ano. Máme obrovské štěstí, že město Boží Dar je držitelem a zároveň uživatelem honitby. Máme v majetku víc než 500 ha honebních pozemků.

Město tedy uzavřelo smlouvu o spolupráci s loveckým spolkem. A máme pravidlo, které motivuje členy spolku k lovu: každý čtvrtý ulovený kus zvěře si může lovec ponechat.

A to je v rámci mysliveckého sdružení výhodné?

Pro někoho je to hodně motivační, pro někoho méně. Záleží, jak moc je lovec finančně zabezpečený.

Já tvrdím, že myslivost nejde outsourcovat. Tedy dělat to, co dělá stát a Lesy ČR. Nechat si zajistit nějakou činnost můžete od někoho, s kým máte stejné cíle. Když někomu pronajmu dům, aby tam měl penzion, tak já jako majitel domu chci peníze, pronajímatel chce peníze, máme tedy stejný cíl. To může fungovat.

Ale když pronajmu výkon práva myslivosti, tak já jako vlastník lesa chci snížené stavy zvěře, aby mi v lese odrůstaly všechny dřeviny. Ale cíl myslivce je dobře si zalovit. On chce mít zážitky. Jenže tyto cíle jdou proti sobě. Zde outsourcing může fungovat velmi těžko, nebo za předpokladu obrovských střetů a hodně velké regulace.

Já se u nás snažím nastavovat systém tak, aby to fungovalo samospádem.

Důležité je investovat do myslivecké infrastruktury. My jako vlastník lesa stavíme posedy, v rámci lesnického hospodaření děláme rozčleňovací linie využitelné k lovu, střelecké linie u posedů, snažíme se opravdu vytvořit myslivcům podmínky pro to, aby mohl lovit každý a byl úspěšný.

A je opravdu potřeba stavět další posedy? V krajině je jich už teď poměrně hodně. Je tedy pravda, že většinou na pozemcích, které nejsou zalesněné…

Právě.

Přirozené chování zvěře je takové, že je přes den v krytu v lese a v noci vyjde na louku. Klasická myslivost, jak se dnes provozuje, obestaví louku posedy. Myslivci si počkají v noci na louce s nočním viděním a střelí tu několik kusů zvěře. To vede k tomu, že zvěř přestane na louku vycházet a víc se drží v lese. Tím pádem i menší počty zvěře dokážou napáchat velké škody na stromech.

V našich lesích to máme přesně obráceně. Budujeme posedy uvnitř lesa, na loukách jich máme minimum. Zvěř může v noci na louku, kde se v klidu napase. A v lese ji střílíme. Snažíme se zaměřit pozornost především tam, kde se nám zmlazují listnaté stromy a další dřeviny, které v lese chceme podporovat.

Vámi založený lovecký spolek je něco jiného než myslivecký spolek?

Je to občanské sdružení jako každé jiné. Ale nemá pronajatou honitbu jako většina mysliveckých spolků. Ve chvíli, kdy by si spolek honitbu pronajal, bude mít jiné cíle než vlastník lesa.

Proto město Boží Dar coby vlastník lesa honitbu ve svých lesích nepronajalo a ani to do budoucna neplánuje. Ale má smlouvu s loveckým spolkem a snaží se mu vytvořit takové podmínky, aby členové spolku mohli spokojeně lovit. Aby mohli provozovat svého koníčka.

Město nedbá na to, jestli si někdo střelí velkého jelena, nebo srnce. Neděláme poplatkové lovy, to je ztráta času. Snažíme se využít čas myslivce, aby když je v lese, tak tam byl efektivně.

Každý čtvrtý kus ulovené zvěře patří lovci. Koho jsou ty první tři kusy?

To jsou tržby města.

Co s nimi město dělá?

Prodává je.

Kdo jsou členové vašeho loveckého spolku?

Myslivci. Ze začátku to vzniklo nahodile, zapojili se lidi, kteří měli zájem o myslivost.

Časem se vykrystalizovalo, že každý má vlohy k něčemu jinému. Někteří členové spolku jsou dobří v organizaci plesu, někteří jsou efektivní při individuálním lovu, jiní rádi chodí na naháňku.

Jak jste věděli, kolik kusů zvěře chcete odlovit?

Čím víc, tím líp.

Víte, sčítání zvěře je taková česká zvrhlost. Česká myslivost má problém, že neví, kolik zvěře se skutečně naloví. Vykázaná čísla jsou vymyšlená. Počty zvěře jsou též vymyšlená čísla. A je na to nastavený systém vykazování i kontroly.

U nás tohle vůbec neřešíme. Ano, sčítáme, protože to je dané ze zákona. Ale máme skvělý indikátor přiměřeného stavu zvěře: jeřáb. Pokud jeřáb odrůstá, je zvěře akorát. Pokud jeřáb neodrůstá, musí se lovit víc.

Mě nezajímá, kolik zvěře v lese je. Mě zajímá, jestli les odrůstá.

Měníte rok od roku podmínky pro lovecký spolek? Jestli se loví více nebo méně?

My lovíme na hranici svých fyzických možností. Ve chvíli, kdy členy spolku začnete neúměrně tlačit, tak se vám na to vykašlou. Takže pracujeme s tím, co máme.

Já se je snažím pozitivně motivovat, protože je mi z duše protivné někoho nutit do něčeho, co dělat nechce.

Lovíte vy sám?

Ano.

Setkal jste se s nesouhlasem nebo nějakými překážkami, když jste se snažil nastavit tento styl mysliveckého hospodaření?

Samozřejmě, že ano.

My máme štěstí na státní správu myslivosti, z té strany žádné překážky nebyly.

Ale když vyslovíte mé jméno v myslivecké komunitě, tak tam mě nazývají „vrahem zvěře“.

Takže mají dojem, že se v božídarských lesích loví moc?

Asi ano.

Ale je zajímavé, že i z myslivecké komunity přijde na naše naháňky relativně dost lidí. A když to zažijí, zjistí, že je to relativně dobře zorganizované a nedějí se tu žádná zvěrstva.

Jak vlastně vypadá váš naháňkový systém?

Naháňkový systém znamená, že připravíte les na to, aby se tam daly naháňky dělat.

Vezmete si letecký snímek, musíte nadefinovat stávaniště prvního řádu zvěře, kde zvěř zaléhá, pak musíte nadefinovat stávaniště druhého řádu, kam se zvěř stahuje, když se vyruší. Pak vytipujete spojnice mezi nimi a na ty spojnice se postaví posedy.

Při lesnickém hospodaření děláme průseky v lese, a pak ještě speciálně střelecké linie. Průseků v lese máme opravdu kilometry.

A vytvořit to je velmi sofistikované dílo. Strávili jsme na tom obrovskou spoustu času a je za tím mnoho kilometrů nachozených po lese a spoustu plánování.

A kolik času?

To se dá těžko vyčíslit, protože se do toho promítla jak moje dvacetiletá zkušenost, tak německé know-how.

Hodně jsme diskutovali o tom, kam posed umístíme a kam ne. Jenom plánovací práce trvaly několik měsíců. A hlavně jsme využili obrovské odborné zázemí od Němců.

A jak to, že v Němcích máte takovou podporu?

Oni jsou rádi, že v nás mají partnera, který je podobný blázen jako oni. Mám mezi nimi dvacet let kamarády. Moje máma je sudetská Němka a moje druhá mateřština je němčina, takže si rozumíme.

Koho jste potřeboval přesvědčit, abyste v lese mohl začít dělat změny, které jste chtěl?

Já mám obrovské štěstí na osvíceného vlastníka lesa, což je město Boží Dar zastoupené starostou a zastupitelstvem. A oni samozřejmě mohli říct, že pro město budou prioritní peníze z pronájmu honitby, a honitbu pronajmout.

Já jsem tu začal pracovat od roku 1995. Do té doby dělal můj předchůdce poplatkové lovy. To byla první věc, kterou jsem zrušil. Místo jednoho jelena se dá během říje ulovit několik kusů holé zvěře. A tehdy mohlo vedení města říct: „My chceme peníze za jeleny.“ Ale neřeklo to.

To velké osvícení starosty a zastupitelů města je pro les zásadní.

Potřeboval jste jim to nějak vysvětlit, nebo jste měl prostě důvěru?

My spolu komunikujeme pořád, a oni časem nasáli mé přesvědčení, jak by les měl vypadat. A povedlo se mi jim mou představu vysvětlit. Jim to přišlo logické a rozhodli se, že to tak chtějí.

A na Božím Daru je stále stejný starosta od roku 1995?

Ano. Dokonce od roku 1992.

Váš cíl je, aby les byl rozmanitější, což se dá vidět na různých druzích stromů různě starých. Zároveň ale chcete, aby byl odolnější…

Ono to jde ruku v ruce. Když je les rozmanitější, je odolnější. Každý škůdce je vázaný na určitou dřevinu a určité věkové stádium.

Pokud mám v lese jen smrkové porosty nad 60 let, jsou všechny ohrožené kůrovcem. Pokud mám na jedné ploše směs starých a mladých smrkových porostů, tak i kdyby se mi tam kůrovec namnožil, tak sežere jen stromy starší 60 let, a mladé porosty zůstanou.

Pokud budu mít v lese i jiné dřeviny, tak ty mají zase jiné škůdce. Ale nikdy se nepřemnoží deset druhů škůdců naráz. Vždycky je to jeden nebo dva.

Čím je les rozmanitější, tím víc se snižuje riziko jeho plošného rozvratu.

Prověřilo vám už něco odolnost lesa?

Pravidelně je to vítr.

My jsme poslední větší škody měli při orkánu Kyrill v lednu 2007. Od Kyrillu máme naprosté minimum polomů. Kůrovce téměř nemáme, ale to je dané nadmořskou výškou, to není nic, kvůli čemu bychom vynikali.

Ale s polomy jste zápasili...

Vy mě trochu tlačíte do nějakého předtím a potom.

Já bych chtěla zjistit, jestli už je to, co jste v lese udělali, prověřené, nebo se to ještě říct nedá.

Zlepšuje se to. Ale les bude vždycky ohrožený klimatickými vlivy. Přijde druhý Kyrill, po něm pět suchých let a je po smrku, to se stát může.

Jde váš příklad napodobit i jinde v ČR?

Já myslím, že změna organizace myslivosti je možná i jinde.

A se zvěří souvisí ochrana stromů proti zvěři. Já ji vnímám jen jako přechodné opatření. Teď okamžitě nemůžu vyřešit stavy zvěře, to je proces, který nějakou dobu trvá. Do té doby si můžu pomoci oplocenkami nebo individuálními ochranami, ale pořád musím mít na zřeteli, že je to jen přechodné opatření.

Když les bude dost pestrý, zvěře v něm bude tak akorát, tak sice nějaké mladé stromky sežere a poškodí, ale ne moc, a les bude v rovnováze…

Ano, to je cíl.

A proč myslíte, že se jinde neděje to, co děláte vy na Božím Daru?

Já myslím, že se o to snaží velká většina nestátních vlastníků lesů. Protože pro ně je ekonomický aspekt lesa a nákladovost spojená s obhospodařováním rozhodující.

Jen u státu se do toho promítá příliš vlivů.

Ale přesto je příklad Božího Daru výjimečný, nominovaný na cenu za adaptaci na změnu klimatu...

Tolik bych se zase v prsa nebil...

Tak mi řekněte další.

Těch je hodně. Vezměte si seznam členů spolku Pro Silva Bohemica a máte nejméně 100 dalších lesních majetků. To je skupina lidí, kteří jdou tímhle směrem. Všichni.

Co jsou další klíčové momenty vaší přestavby lesa kromě snížení stavů zvěře a dosazování jiných dřevin než smrku?

Změna způsobu těžby dřeva.

Taková proměna je kontinuální proces a i my jsme pořád na začátku cesty. Třicet let práce v lese je kousíček.

Tímto způsobem se musí pokračovat dalších 60–70 let, aby se les přestavěl a abychom mohli říct, že to je tak, jak si představujeme.

Ono to asi stejně nikdy nebude podle našich představ, ale musíme mít vizi, a jít jejím směrem.

Není výběrná těžba dřeva nákladnější než holoseč? Nepotřeboval Boží Dar kvůli ní nakoupit jiné stroje, zaměstnat jiné firmy?

Výběrná těžba má větší náklady, to je pravda, jednotka těžby je ze začátku dražší. Ale my ušetříme obrovské peníze za zalesňování, prořezávky, ožínání a ochranu proti zvěři. A tohle když si postavíte proti sobě, tak rozdíl je velmi markantní.

Dnes jsme na tom ekonomicky mnohem lépe, než jsme byli v 90. letech. V 90. letech se náklady na pěstební činnost na 450 ha pohybovaly v nízkých jednotkách milionů, a dneska jsme na cca 150 000 Kč ročně, tj. na 5 % nákladů z 90. let.

Limity uplatnění vašeho příkladu jinde jsou tedy nadmořská výška a právo provozovat vlastní honitbu dané velikostí majetku. Jsou tu další faktory, které ovlivňují, jestli je možné to, jak les pěstujete vy, přenést někam jinam?

Vlastník si musí říct, jaký má horizont přemýšlení. Pokud přemýšlí v horizontu dvou až pěti let, skončí u pasečného hospodaření. Pokud přemýšlí v horizontu desítek a stovek let, skončí u výběrného způsobu. Tohle je základní faktor.

Co by měl ještě vědět vlastník lesa, který by chtěl jít podobnou cestou jako vy?

Vlastník lesa se nemůže zříct odpovědnosti za myslivost. To je věc vlastníka lesa a odpovědnost správce lesa. Myslivost je součást hospodaření v lesích, to nejde oddělit.

A vlastník lesa musí ve všech svých hospodářských opatřeních myslet na myslivost. Musí dělat rozčleňování porostů tak, aby se zlepšovaly možnosti lovu. Musí nastavit systém, aby v honitbě mohlo lovit co nejvíce lidí, nedělat jim překážky v lovení, podílet se na péči o infrastrukturu, podílet se na plánování infrastruktury. To nelze nechat na lidových myslivcích. To je naprosto profesionální záležitost, o kterou se má starat majitel a správce lesa.

Učil jste se ve škole principy, které teď aplikujete v lese?

Ano. Já jsem měl štěstí, že mě ve škole zastihla revoluce. My jsme byli zvláštní ročník: těsně po revoluci jsme si mohli říct, co nám socialistické školství nedalo a co ještě potřebujeme dohonit, a vytvořili jsme si studijní plán dalšího ročníku. Páťák na lesnické fakultě jsme měli se skvělým profesorem Vladimírem Tesařem, který je zakladatelem spolku Pro Silva Bohemica a velkým příznivcem přírodě blízkého hospodaření v lesích.

Mně takové hospodaření přijde normální, protože tohle jsem studoval. A pátý ročník nám v tom hodně otevřel oči.

Čerpal jste inspiraci kromě školy a Německa ještě někde jinde?

Ze sdružení Pro Silva. To je evropské sdružení lesníků, které propaguje přírodě blízké hospodaření v lesích. A obrovský díl činnosti tohoto sdružení je osvěta. Pobočka z jedné země vždy organizuje exkurzi pro pobočku z jiné země, jezdí se po lesních majetcích, kde se hospodaří nepasečně. A viděl jsem díky tomu spoustu lesa z celé Evropy, kde se takto hospodaří. A odevšad si nějaké zkušenosti donesl.

Autor: Zdeňka Kováříková
Zdroj: Ekolist.cz