Dle zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (zákon o myslivosti), se škody zvěří a postup jejich vymáhání rozlišují na škody na lesních porostech a škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách, ovocných kulturách či vinné révě. Obecně rozlišujeme postup při uplatnění škod na lesních porostech od postupu ke škodám na zemědělských pozemcích a porostech či kulturách zde pěstovaných.

Pro přesnou formulaci volím překopírování příslušných paragrafů zákona o myslivosti.

ŠKODY ZPŮSOBENÉ UŽÍVÁNÍM HONITBY, ZVĚŘÍ A NA ZVĚŘI

§ 52

Odpovědnost uživatele honitby

(1) Uživatel honitby je povinen hradit

a) škodu, která byla v honitbě způsobena při provozování myslivosti na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě nebo lesních porostech,

b) škodu, kterou v honitbě na honebních pozemcích nebo na polních plodinách dosud nesklizených, vinné révě, ovocných kulturách nebo na lesních porostech způsobila zvěř.

(2) Vykonává-li právo myslivosti sdružení, ručí jeho členové za závazek k náhradě škody společně a nerozdílně.

(3) Škody způsobené zvěří, která unikla z obory, je povinen hradit uživatel obory. Uživatel obory se zprostí odpovědnosti tehdy, prokáže-li, že uniknutí zvěře bylo umožněno poškozením ohrazení obory neodvratitelnou událostí nebo osobou, za niž neodpovídá.

§ 53

Opatření k zábraně škod působených zvěří

Vlastník, popřípadě nájemce honebního pozemku činí přiměřená opatření k zabránění škod působených zvěří, přičemž však nesmí být zvěř zraňována. Stejná opatření může učinit se souhlasem vlastníka honebního pozemku uživatel honitby. Ustanovení zvláštních právních předpisů ukládající vlastníkům, popřípadě nájemcům honebních pozemků provádět opatření k ochraně před škodami působenými zvěří nejsou dotčena.

§ 54

Neuhrazované škody způsobené zvěří

(1) Nehradí se škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních, na vinné révě neošetřené proti škodám působeným zvěří, na neoplocených květinových školkách nebo zahradách ovocných a zelinářských, na stromořadích a stromech jednotlivě rostoucích, jakož i na vysokocenných plodinách. O tom, která plodina je vysokocenná, rozhoduje v pochybnostech orgán státní správy myslivosti. Nehradí se rovněž škody způsobené zvěří na zemědělských plodinách nesklizených v agrotechnických lhůtách a dále škody na zemědělských plodinách uskladněných na honebních pozemcích, pokud osoba, která plodiny uskladnila, neprovedla zároveň opatření za účelem účinné ochrany proti škodám působeným zvěří.

(2) Nehradí se rovněž škody na lesních porostech chráněných oplocením proti škodám působeným zvěří, na jedincích poškozených jen na postranních výhonech a v lesních kulturách, ve kterých došlo okusem, vytloukáním nebo vyrýváním stromků ke každoročnímu poškození méně než 1 % jedinců, a to po celou dobu do zajištění lesního porostu, přičemž poškození jedinci musí být rovnoměrně rozmístěni po ploše.

(3) Škody způsobené zvěří, jejíž početní stavy nemohou být lovem snižovány, hradí stát.

§ 55

Uplatnění nároků

(1) Nárok na náhradu škody způsobené zvěří musí poškozený u uživatele honitby uplatnit

a) u škody na zemědělských pozemcích, polních plodinách a zemědělských porostech do 20 dnů ode dne, kdy škoda vznikla,

b) u škod na lesních pozemcích a na lesních porostech vzniklých v období od 1. července předcházejícího roku do 30. června běžného roku do 20 dnů od uplynutí uvedeného období.

(2) Současně s uplatněním nároku na náhradu škody způsobené zvěří vyčíslí poškozený výši škody. Na polních plodinách a zemědělských porostech, u nichž lze vyčíslit škodu teprve v době sklizně, ji poškozený vyčíslí do 15 dnů po provedené sklizni.

(3) Poškozený a uživatel honitby se mají o náhradě škody způsobené zvěří dohodnout. Pokud uživatel honitby nenahradí škodu do 60 dnů ode dne, kdy poškozený uplatnil svůj nárok a vyčíslil výši škody nebo ve stejné lhůtě neuzavřel s poškozeným písemnou dohodu o náhradě této škody, může poškozený ve lhůtě 3 měsíců uplatnit svůj nárok na náhradu škody u soudu.

(4) Nárok na náhradu škody způsobené zvěří zaniká, nebyl-li poškozeným uplatněn ve lhůtách uvedených v odstavcích 1 až 3. Spory z dohody uzavřené podle odstavce 3 rozhoduje soud.

§ 56

Náhrada škod způsobených na zvěři

Za škodu na zvěři odpovídá každý, kdo ji způsobil porušením právní povinnosti. Škodou na zvěři se rozumí zejména neoprávněný lov zvěře (pytláctví), úhyn zvěře, zničení hnízdišť, poškození nebo zničení prostředí nutného pro život zvěře a vypuštění živočichů, kteří mohou narušit přírodní rovnováhu nebo narušit genofond geograficky původního druhu zvěře. Na náhradu škody má nárok uživatel honitby. Pro uplatnění nároku na náhradu této škody platí obecné předpisy.

Jak vidno, postup při vymáhání škod zvěří na zemědělských i lesních porostech či zemědělských pozemcích je zdlouhavý a velmi nešťastně řešený. Zákon o myslivosti především počítá s tím, že se obě strany sporu dohodnou, čili poškozený vlastník pozemku či porostu se s uživatelem honitby domluví a odsouhlasí si výši a způsobu náhrady škody. Pokud k dohodě nedojde, je třeba striktně postupovat dle toho, co nám říká zákon o myslivosti.

Základní povinností vlastníka honebních pozemků domáhajícího se náhrady škod, které na jeho hospodaření způsobila zvěř, je včas a v termínu tyto škody uplatnit u uživatele honitby, většinou místního mysliveckého spolku (neplést s honebním společenstvem, což je sdružení vlastníků honebních pozemků).

U lesních porostů se uplatňují škody, způsobené za období od 1. července předchozího roku do 30. června roku, kdy vlastník či hospodařící subjekt škodu uplatňuje. Čili je potřeba uplatnit i škody rok staré, což bývá obtížné prokázat. Vlastník pozemku či jeho uživatel v souladu s §55, odst. 2, zákona o myslivosti vyčíslí výši škody, znalecký posudek tedy není třeba. Zároveň je potřeba doložit, že škody vznikly v období od 1. 7. minulého roku do 30. 6. roku, kdy je podána výzva k jejich úhradě. Někdy to bývá velmi obtížné a uživatelé honiteb na této skutečnosti mohou postavit svůj zamítavý postoj k úhradě škod na lesních porostech. Po výzvě k úhradě škody způsobené zvěří spolu s jejím vyčíslením, která musí být předána uživateli honitby do 20. 7., má (ale nemusí) proběhnout jednání mezi poškozeným a uživatelem honitby, kde se pokusí najít shodu na výši škody a jejím vypořádání. Pokud je na obou stranách vůle se dohodnout na místě a hned, lze to jen doporučit. Ostatně řešení škod dohodou preferuje i zákon o myslivosti. Případná ztráta na obdržené náhradě oproti požadované (pokud je aspoň trochu přiměřená) se vyplatí. Věc je vyřešena, poškozenému nevznikají další a další náklady a nemusí několik let čekat na nejistý výsledek.

U porostů či pozemků zemědělských je potřeba škodu uplatnit u uživatele honitby do 20 dnů od jejího vzniku. Opět je potřeba (nejlépe fotografií s datem pořízení, případně se svědkem, dobrý je někdo nezávislý, starosta, zastupitel, úředník apod., nedoporučuji rodinné příslušníky) doložit, že jste lhůtu dodrželi. Další postup řešení škod je stejný jako u lesních porostů, vyčíslení výše škod poškozeným a následné jednání s uživatelem honitby. Je potřeba mít na paměti, že škodu je možné uplatnit pouze za honební pozemky, škodu způsobenou na nehonebních pozemcích uplatnit nelze. Vyčíslení škod na zemědělských porostech lze provést vynásobením poničené plochy a průměrnou tržbou (výnosem) z hektaru. Další možnost je po sklizni, stanovit očekávaný výnos z celé plochy poničené plodiny, od něj odečíst skutečný po zničení určité části.

V obou případech, ať jde o škody na lesních porostech či různých zemědělských pozemcích či porostech, je třeba vyčkat lhůtu 60 dnů od předání oznámení o škodě a jejím vyčíslení. Pokud v této lhůtě uživatel honitby nesvolá jednání k řešení škod, následuje další lhůta 3 měsíců pro podání žaloby příslušnému soudu. Bývá to ten okresní. V této fázi – podání žaloby na uhrazení škod – je vhodné výši škody už doložit znaleckým posudkem. Usnadní to soudu rozhodování.

V oznámení o způsobených škodách je možné a vhodné vyzvat uživatele honitby k jednání. A hned tam uvést, nebude-li na to povinný (uživatel honitby – myslivecký spolek) reagovat, budete škodu vymáhat soudně a to bude znamenat zvýšené náklady pro stranu, která předkládá žalobu (náklady na zpracování znaleckého posudku, soudní poplatky, náklady na právní zastupování). V tomto případě to asi bude poškozený. Tyto náklady pak uhradí ten, kdo ve sporu neuspěje. Doufejme, že to bude povinný – uživatel honitby. Také doufejme, že škody jsou prokazatelné a jsou uplatněny ve lhůtě. Rozhodně nic nedělat ústně, ke všemu je třeba mít prokazatelný dokument (datová schránka, obálka s modrým pruhem). Pro podání žaloby už je potřebný znalecký posudek, který stanoví nezpochybnitelnou výši škody. Pak bude nutné se spojit s právníkem, který se specializuje na různé majetkové škody. Ten bude schopen kvalifikovaně zpracovat žalobu a podat ji. Je třeba počítat s tím, že tohle vše znamená další náklady a soud rozhodne tak za 1-2 roky. Pokud nelze dosáhnout dohody, bývá to nezbytné. V případě úspěchu dostane předkladatel žaloby – poškozený - zpět všechny vynaložené náklady (posudek, soudní poplatky, právník) a vymáhanou škodu. Bohužel až za dlouhou dobu a do toho se nikomu nechce. Zároveň v případě úspěchu je třeba si uvědomit, že za škodu dle §52, odst. 2, zákona o myslivosti, ručí všichni členové mysliveckého spolku. Takže stane-li se že poškozený uspěje, budou se členové mysliveckého spolku - uživatele honitby- na úhradu hezky skládat.

Vracíme se k té pro obě strany nejjednodušší a nejlevnější cestě k řešení škod, k jednání. Na něm, nejlépe na místě s poškozenou kulturou či pozemkem, je třeba demonstrovat škodu a dohodnout se na jejím vypořádání. Doporučuji udělat z toho stručný záznam s podpisy účastníků. Při licitování o výši škody je třeba počítat s tím, že se nevymůže celá uplatňovaná škoda, ale pokud je náhrada v nějakém přijatelném poměru ke škodě, je to vždy lepší než vymáhání soudem, kdy vedle nejistého výsledku, dalšího vynakládání prostředků za znalecký posudek, právní zastupování, soudní poplatky a já nevím co ještě, bude poškozený nejméně dva roky čekat na výsledek.

Další možnost, kterou má zemědělsky nebo lesnicky hospodařící subjekt, je postup dle §39 zákona o myslivosti. Přistoupil k tomu lze v případě, že s uživatelem honitby (mysliveckým spolkem) nebude dohoda možná a náhrada škody je v nedohlednu. V tomto § je uvedeno:

§ 39

Snížení stavů zvěře a zrušení jejího chovu

Vyžaduje-li zájem vlastníka, popřípadě nájemce honebních pozemků nebo zájem zemědělské nebo lesní výroby, ochrany přírody anebo zájem mysliveckého hospodaření, aby počet některého druhu zvěře byl snížen, orgán státní správy myslivosti povolí, popřípadě uloží uživateli honitby příslušnou úpravu stavu zvěře. Nelze-li škody působené zvěří snížit technicky přiměřenými a ekonomicky únosnými způsoby, uloží orgán státní správy myslivosti na návrh vlastníka, popřípadě nájemce honebního pozemku nebo na návrh orgánu ochrany přírody nebo orgánu státní správy lesa snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zruší chov druhu zvěře, který škody působí.

Vlastník nebo nájemce honebních pozemků může dle tohoto ustanovení žádat o snížení stavu zvěře až na úroveň minimálních stavů, popřípadě zrušení jeho chovu. Orgán státní správy myslivosti (OSSM) toto může uložit uživateli honitby. I když tato možnost existuje, především z důvodů způsobu zjišťování stavů zvěře, který se v průběhu roku mění, státní správa myslivosti ji v praxi neaplikuje. K žádosti dle §39 zákona o myslivosti doporučuji doložit všechny nevyřízené (na něž nebylo ze strany uživatele honitby  reagováno) žádosti o náhradu škody způsobené zvěří na honebních pozemcích z minulých let, a popsat způsob neúspěšného vymáhání náhrady. OSSM může rozhodnout relativně rychle - do 30 dnů (příp. do 60). Každopádně by bylo vhodné v žádosti dle §39 zákona o myslivosti na základě minulého průběhu neúspěšného vymáhání náhrady škod žádat o stanovení snížení stavů zvěře na minimální. Pokud zvěř v honitbě nemá stanovené minimální a normované stavy, žádat o její úplné odstranění z honitby. Ono se to sice nepovede, ale kromě vlastníka bude mít nějakou páku i OSSM.

Každopádně je třeba počítat s tím, že oba způsoby – vymáhání náhrady škody soudně i žádost o snížení stavu zvěře, budou trvat dlouho, žaloba déle, a žadatel na svou adresu vyslechne mnohé. Ale je třeba to podstoupit, aby konečně došlo k tomu, co říká zákon o myslivosti – zvěř je součást ekosystému. Součást, nikoli jeho prioritní složka. Všechno ve složitých vazbách vztahů musí nějak žít a existovat, nejen zvěř, ale i plodiny, které jsou hospodářským zájmem vlastníků či nájemců honebních pozemků.

Autor: Dušan Utinek