Začnu jednoduchým příkladem. V programovém prohlášení vlády 16* padne pojem snížení byrokracie. Čte se to krásně - jenže je to přesně ukázka pocitu řady politiků, že slibem nezarmoutíš. Hospodářská komora ČR dala dohromady 411 konkrétních návrhů na snížení byrokracie - a nestalo se téměř nic. Asociace soukromého zemědělství roky nosí na ministerstvo zemědělství návrhy, jak rozvázat ruce farmářům. Nechtějí dotace, jen svobodu podnikat. A úředníci jim vždycky vysvětlí, že se mýlí, a raději jdou připravovat miliardové dotace pro spřátelené agrobarony. leden z mála ministrů, který vzal programové prohlášení vážně, je ministr zdravotnictví Válek, který úspěšně pročistil byrokracii okolo pracovně-lékařských služeb, na lepší časy se blýská i na sousedním ministerstvu práce a sociálních věcí. Ale pokud se podíváme na Česko jako celek, tak byrokracie vesele žije dál, takže náklady na podnikání dál rostou - a vláda se diví, že nové investice směřují všude jinde než do Česka.

 

Ostatně kdo by dneska v Česku investoval, když máme drahé energie a nedostatek lidí? Po loňské energetické krizi jsme všichni čekali, že tak jako jsme si zařídili bezpečný přísun plynu z LNG terminálů, začneme rychle stavět pořádně tlustý kabel ze severu Německa a Polska, aby i Česko mohlo těžit z levné větrné energie (když už nechceme stavět větrníky v Česku). Jenže loňská krize už je za námi, pocit urgentnosti pominul a Česko zase zaspí. Na rozdíl od Němců, kteří si ten kabel natáhnou ze severu do Bavorska po svém území, takže německý průmysl bude v Bavorsku vyrábět s výrazně nižšími náklady na energie než průmysl v Česku. I s vyššími platy tak bude německá výroba konkurenceschopnější než ta česká. A je to jen naší neschopností přemýšlet. Další z mnoha příkladů? Digitalizace na papíře. Poprvé v historii má Česko místopředsedu vlády pro digitalizaci. OK, za dva roky se mu podařilo vytvořit nový státní úřad, jehož šéf na konferencích mluví o tom, že se má udělat revize agend státu. No nemusí - dlouhý seznam agend na zrušení dostal stranický kolega Ivana Bartoše už před dvěma lety. Bohužel na ten seznam padá v pracovně pana ministra pro legislativu prach, zatímco pan ministr podepisuje jednu výjimku z povinných dopadových analýz nové legislativy za druhou a vládní poslanci zásadně předělávají vládou navržené zákony ve sněmovně tak, že i těch pár udělaných dopadových analýz je úplně к ničemu. Co dál přidat na seznam našeho sebepoškozování? Strach z věcné debaty o špatném zdravotním stavu české populace, kdy nám sice roste doba dožití, ale stagnuje doba života ve zdraví? Kdybychom to ale chtěli řešit, museli bychom vážně řešit zdanění cukru a zdanění vína, jenže jihomoravští ministři by se pak prý nemohli vrátit domů.

 

A tak tloustneme a pijeme a státu rostou ničím nekryté účty za zdravotní náklady. Strach z věcné debaty o zavedení eura, i když ČNB selhává v boji s inflací a firmy musejí zbytečně vyhazovat miliardy korun za kursové zajištění, místo toho, aby ty miliardy investovaly do vlastní modernizace, expanze nebo vyšších mezd? Ten seznam by mohl být ještě dlouhý, ale raději skončím dvěma dobrými zprávami. Zaprvé: Většinu našich problémů si můžeme vyřešit sami, když budeme chtít a místo endorfinů ze sebepoškozování si navykneme na endorfiny z tvrdé, ale úspěšné práce. A zadruhé: Skutečně se máme mnohem lépe, než si myslíme. Pokud vláda pochopí, že má lidem vysvětlit, že inflace klesá a už je na osmi procentech (zatímco vnímaná inflace, tedy to, co si lidé myslí, je 27 %), bude mít dost prostoru začít dělat zoufale potřebné změny. Stačí s lidmi normálně mluvit.