Na počátku bylo slovo - pravda a láska vítězí. Různí političtí neumětelové, promíchaní bývalými i současnými soudruhy všeho ražení, budují stát na jeho historických základech, kterými je i byvší základ komunistický. Úřednictvo, povětšinou i studované, zaplavilo úřednické paláce a dozírá na občanskou společnost, aby ji nikdo nepřerostl, v rámci výkladů zákona, a řídí ji namísto vyhlášek, jako dříve již jen směrnicemi, povýšenými nad zákony. Politikové a úředníci nám lezou dál a dál, víc a víc pod kůži, do soukromí, do rodiny.
Dobré mravy určuje míra normálnosti: veřejné tunelování soukromého majetku z družstev do jiných soukromých společností není trestným činem. Rychlé zbohatnutí z koncipientského platu je zcela normálním a sociálním jevem, doktoráty bez rigorózních zkoušek se nosí zcela běžně, i když o nich děkani ani rektoři nevědí. Sociální inženýři, kteří neřídili v civilu ani trafiku, nemajetní mladíci promovaní za něco zcela jiného, než čím dnes zachází, řídí stát. Nevládnou ani nevedou a většina společnosti tak ani neví, zda má vést nebo být vedena. A státnicky, k čemu se ze střednědobého hlediska a stoletého výhledu má vést se nedozví nikdo. Místo vize jsou všude provize, což není ani přímým zvýhodněním (odrůda korupce) ve stovkách podob. Tradiční rodina se rozpadá, desateru je vysmíváno, smějící se mu si vydržují církve ze státního, na církevním majetku se za babku ve velkém podniká a neprodejné si chtějí koupit. Komunisté veřejně hajlují a jim podobní „čestprácují“ vesele a otevřeně ve veřejných prostředcích a hrozí brzkým návratem. Vždyť socialismus již bude brzy dobudován, pak přijde jejich čas, hlásá veřejně jejich předseda, majíce filipa.
Na počátku bylo slovo: bude-li svobodná půda, bude svobodný stát. Akciové společnosti však ve zcela cizí režii nahrazují rolníky, sedláky, JZD a státní statky zcela raketovou rychlostí, samy se začínají mezi sebou požírat, zvětšovat za hranice okresů, krajů i republiky a ty největší ještě české se obratem prodávají Holanďanům a Němcům. Tito zemědělští nájemníci na cizí zemědělské a lesní půdě zvětšují předmět pseudonymu o cokoliv a tak mizí i ty již poslední nezorané polní a lesní cesty, meze, mokřady, neplodné půdy, roztroušené stromy a zeleň, selské lesíky, louky a vůbec přirozené biokoridory a niky, potoky, prameniště jako nedílná součást krajiny v ještě větších lánech, než zanechala zločinná kolektivizace českého zemědělství. To vše pro mrzký peníz z dotací i bruselských, pro které nemůže zkrachovat již ani ten největší zemědělský diletant, jakými společenstevní formy podnikání na cizí půdě jsou.
Majitelé rolnických a selských měřic půllánů, sídlících ještě na venkově, byli přinuceni ještě více současným režimem pronajmout svou půdu na desetiletí novým kolektivizátorům zemědělského majetku, větším, jak měli bývalí feudálové a velkostatkáři i Jednotná zemědělská družstva, a všichni občané, prostřednictvím vlády, si je ještě ze svých daní vydržují obrovskými dotacemi, které jsou čistým ziskem společností (manažerů), ničících poslední zbytky kulturní krajiny, staletou práci našich předků. Rozorávají se poslední zbytky polní cestní sítě, vlastníci půdy sami nevědí, kde jejich pozemky leží, ty se pak stávají nájemními ze zákona pro všechny uživatele, trvale nepřístupnými, zablokovanými v novodobých lánech LPIS a samotní pseudonájemci ani nepotřebují vědět, kde předmět nájmu přesně leží a jestli jej vůbec užívají. To vše podle Gottwaldova hesla: „Kdo na půdě pracuje, toho půda jest!“. Nejde o jednotlivé vlastníky a jejich pozemky, jde jen o výměry základních výrobních prostředků, jde jen o dotace, jde jen o bezpracný zisk. Krajina je všech, ale vlastně nikoho, protože za ně nikdo nezodpovídá. Krajina je už jen básnický symbol, není asi spojena s půdou a nerozbornou krásou krajiny jsou asi širé lány společenstevní (nekolektivistické) formy podnikání na půdě. Bývalí rolníci a sedláci, krev venkova, berou nyní podporu v nezaměstnanosti a ostatní důchod. Až skončí obojí a kolektivismus obejme celý venkov, nemusí mu již pomoci ani velká transfúze při srdeční operaci.
Bude-li rodina a půda základem státnosti, stát přežije. Národy, které ztratily jedno či druhé nebo i obojí, již zanikly.
Jiří Dobrovolný (není členem ASZ ČR)
redakčně kráceno
