Pedologové jsou stavem českých polí znepokojeni už dlouho. Mluví o utuženém podorničí, o erozi, o tom, že v půdě chybí život a pro pěstování plodin slouží jen jako substrát, do kterého je nutné aplikovat průmyslová hnojiva. A jedním z doporučení, které pro ozdravění půdy dávají, je vrátit do ní organickou složku. To se snadněji řekne, ale hůř udělá. Přesto se to zemědělskému podniku Vin agro daří.

Pole kolem pražské Vinoře se jiným polím v Česku podobají v mnohém. Místní zemědělský podnik Vin agro tu do nedávna provozoval klasické zemědělství. Zorat, zasít, pohnojit, sklidit.

V jedné věci se ale místní „pražské“ zemědělství od toho venkovského liší. Mizí tu pole.

Velký kus pole se změnil na golfové hřiště, tu se přes pole prosmýkla cyklostezka, tady je potřeba ubrat další kus pole kvůli chodníku. „Trend je neúprosný. Postupně přicházíme o další a další hektary zemědělské půdy,“ komentuje to jednatel Vin agra Petr Řebíček.

Podnik už před lety řešil, jak si s tím poradit a přežít. Jednou z idejí bylo rozšířit činnost do jiných oblastí. „A rozhodli jsme, že vybudujeme kompostárnu,“ říká Petr Řebíček.

V tom je bezprostřední sousedství s velkoměstem naopak výhodou. Město biomasy produkuje ohromné množství.

Naplnit kapacitu kompostárny by tedy neměl být problém. Hlavně by ale neměl být vůbec žádný problém, kam vyzrálý kompost uložit. Na pole.

Trvalo pět let, než se kompostárna zhmotnila. Bylo totiž potřeba přesvědčit stavební úřad, že kompostárna automaticky neznamená zápach. Bylo to trochu náročné přesvědčování, protože některé kompostárny, na které si úředníci stavebního úřadu dojeli na exkurzi, zrovna tento stereotyp naplňovaly.

Vin agro úřad nakonec přesvědčil tím, že kompostárna bude mít celou manipulační plochu vyasfaltovanou a bude z ní zachytávat veškerou vodu do jímek. Tím se zabrání zápachu. Kolaudace byla v roce 2019.

A praxe ukázala, že kompostárna opravdu nepáchne. „Jediné, kdy může člověk něco cítit, je při překopávání kompostu, ale to musíte stát v areálu kompostárny,“ líčí Řebíček.

Část bioodpadu má Vin agro nasmlouvané s Pražskými službami, které sem zavážejí bioodpad ze svých sběrných dvorů, ale i komunální bioodpad od občanů. Z těch hnědých popelnic, které můžete vidět u rodinných domů či na ulici. Část bioodpadu pak pochází od zahradnických firem nebo okolních městských částí a obcí.

Návoz bioodpadu začal v roce 2019 ve zkušebním objemu tisíc tun. „Letos už se kompostárna blíží návozu čtyř tisíc tun,“ říká Petr Řebíček. „To je přibližně hranice kapacitních možností kompostárny při současném technologickém vybavení.“

A první tuny kompostu mohly být rozmetány na pole.

Regenerativní zemědělství? Ťuk, ťuk na čelo

Pořízení vlastní kompostárny zapadlo Vin agru ještě do jedné skládačky. Podnik se vydává od klasického zemědělského postupu směrem k regenerativnímu zemědělství. To v kostce stojí na tom, že půda se neorá. Místo orby se používají meziplodiny, jejichž kořeny mají schopnost půdu kypřit a provzdušňovat. A když je potřeba zasít cílovou plodinu, použije se speciální sečka, která novou plodinu zaseje do předem posečené meziplodiny.

„Když jsme o regenerativním zemědělství slyšeli poprvé, ťukali jsme si na čelo,“ přiznává Řebíček. „Ale postupně nám to dávalo čím dál větší smysl.“

Jeho podnik aktuálně na polovině obhospodařovaných ploch používá postupy regenerativního zemědělství. „Na těch plochách máme propad ve výnosech, ale to jsme čekali. Třeba tři čtyři roky potrvá, než se půda zvyklá na umělá hnojiva dostane do kondice,“ vysvětluje Řebíček.

A i pak budou výnosy nižší než u klasického přístupu. Ale s tím se počítá.

Podnik bude mít na druhou stranu úsporu v tom, že na pole nebude aplikovat tolik postřiků. Každý pojezd techniky něco stojí, v agrochemikáliích, palivu, lidské práci.

V regenerativním zemědělství není potřeba tolik herbicidů, protože meziplodiny dokáží plevele dostatečně potlačit. „Nějaký plevel pak na poli samozřejmě je, ale nic hrozného,“ říká Řebíček.

Díky používání vlastního kompostu na polích mohl podnik vynechat i hnojení průmyslovými hnojivy.

„Regenerativní zemědělství se učíme za pochodu. První rok šlo všechno úplně skvěle, letos už jsme se trochu trápili a nějaké věci se nepovedly,“ popisuje svou zkušenost s regenerativním zemědělstvím Řebíček.

Konkrétně na 50 hektarech nevzešla zasetá řepka. A to ani na druhé vysetí. „Asi došlo k nějaké reakci na rezidua v půdě. Na povrchu byl takový film, který by se při klasickém postupu zaoral, při regenerativním způsobu tam ale zůstal. Taky jsme seli v září, kdy bylo sucho. Měli jsme novou sečku, která měla trochu problémy s nastavením. Takže asi šlo o kombinaci různých důvodů,“ líčí Řebíček. „Holt tam vysadíme jařinu,“ dodává.

Když několik týdnů neprší

A kompost na poli má ještě jednu důležitou vlastnost.

Vrací se s ním do půdy organická složka, což podporuje život v půdě a zvyšuje schopnost zadržet vodu. A to je jedna z věcí, které si ve Vin agru všimli, že bude pro místní zemědělství klíčová.

Podnik si třicet let sbírá údaje o teplotě a srážkových úhrnech. „Celkové srážky za rok jsou plus mínus stejné, ale mění se jejich rozložení,“ líčí Řebíček.

Posledních pět let pozoruje, že každý rok je alespoň jeden měsíc, který vybočuje do extrému buď teplotního či srážkového.

„A začíná být normální, že šest sedm týdnů v řadě nespadne ani kapka. To dřív nebylo,“ říká Řebíček.

„A jediné, co my s tím můžeme dělat, je pomoci půdě, aby dokázala zadržet vodu, která na ni naprší,“ zamýšlí se Petr Řebíček.

Receptem je vrátit do půdy organickou složku. Vrátit na pole kompost.

Moderní technologie zároveň umožňuje aplikovat kompost víc tam, kde to je potřeba a méně tam, kde je půda v lepší kondici. „Hlídáme si, jaké jsou výnosy na tom kterém poli, máme snímky ze satelitu, kde vyhodnocujeme barvu plodin. A díky chytré navigaci umíme přesně dávkovat kompost na pole tak, jak je potřeba,“ líčí Řebíček.

Na kompostárně

Co si Řebíček pochvaluje, je relativně čistá komodita. Tedy bioodpad bez nežádoucích příměsí. Ne že by byl bioodpad stoprocentně čistý. Ten ze sběrných dvorů, od městských částí či zahradnických firem bývá bez příměsí. Nejvíce „bordelu“ je ze svozu hnědých popelnic na komunální bioodpad.

Dostanou se do něj věci omylem, ale jak to hodnotí Tomáš Kněžek, který na kompostárně pracuje, někdy je zjevné, že lidé hnědé popelnice používají pro směsný odpad. A někdy pro „pěkné hnusy“, jako třeba použité pleny. Dětské i dospělé.

Pleny pochopitelně na pole nepatří a tak obsluha kompostárny musí bioodpad ručně dotřídit, což je ta nejodvrácenější strana práce na kompostárně.

Jak dlouho trvá, než se z bioodpadu stane kompost?

Při návozu se hrubý bioodpad nechá na hromadě asi měsíc. Pak přijede drtič, který jej nadrtí, přimíchá se trochu zralého kompostu, který pomůže nastartovat rozkladné procesy, a bioodpad se uloží do hromad o objemu asi 400 tun.

Hromady se postupně překopávají, aby se provzdušnily, a zvlhčují, aby se udržela potřebná vlhkost. Tento proces trvá od prvního návozu do zralého kompostu asi půl roku. Kompost se pak navozí na hromadu na pole, kde se nechá ještě pár měsíců odstát.

A pak jej Tomáš Kněžek naloží do zásobníku rozmetače a naveze na pole. Tmavé hrudky se v širokém vějíři rozlétají od stroje a padají na pole. Je pěkný den.

Autor: Martin Mach Ondřej
Zdroj: Ekolist.cz