Třiadvacetiletá farmářka Barbora Hálová podniká v Podšumaví od letošního února. Na pozemcích o rozloze necelých 30 hektarů chová dobytek na maso. „Pro lidi, kteří k oboru mají vztah a chtějí se mu věnovat, je každá koruna dobrá,“ říká podnikatelka, která letos o dotace ve formě takzvaných přímých plateb žádala poprvé.

Od loňska se bonus zvedl o pětistovku na hektar. Mladý farmář letos může dostat navíc 2250 korun na hektar pozemku, a to na prvních až 90 hektarů. Barbora Hálová tak jako mladá farmářka obdrží skrze takzvané přímé platby, které jsou hlavními zemědělskými dotacemi, ještě zhruba 66 tisíc navíc. Finální výši dotace, která se skládá i z dalších položek, ještě nezná.

„Podací systémy se pomalu vylepšují, ale prokousat se napoprvé žádostí není snadné, i když jako já pocházíte ze zemědělsky orientovaného prostředí,“ poukazuje Hálová. Příplatek pro mladé nepovažuje za tak vysoký, aby například přilákal podnikatele z jiných oborů.

Na přímých platbách letos ministerstvo zemědělství rozdělí 20 miliard z peněz Evropské unie, o čtyři miliardy méně než loni. Pro mladé jsou vyčleněna 3 procenta z částky, což je pevně stanovené pro všechny státy Unie. „Mladí farmáři jsou naprosto klíčoví pro budoucnost evropského zemědělství. Věřím, že tento konkrétní krok není jen symbolický, ale bude pro mladé farmáře motivační a vím, že ho oceňují,“ míní europoslankyně Michaela Šojdrová, která se tématem mladých zemědělců dlouhodobě zabývá.

V minulých letech čeští zemědělci dostávali zálohy dotací začátkem podzimu, letos zálohy nejsou a první peníze tak dostanou až v prosinci. „Většina z nás má úvěry na pozemky a zpoždění platby o několik měsíců je velký zásah pro každého,“ přibližuje Barbora Hálová.

Stát myslí na menší

O takzvané přímé platby může žádat každý registrovaný zemědělec a podpora se může skládat ze tří, ale třeba také z deseti intervencí, záleží na tom, na co má který žadatel nárok. Základem je podpora zvaná BISS, na kterou se nabalují další platby – přerozdělovací, za komodity, ale třeba také právě příspěvek pro malé či mladé zemědělce.

Resort zemědělství letos ve snaze zvýhodnit menší hospodáře snížil zhruba o polovinu základní platbu na hektar, místo loňských 3400 tak letos v základu dostanou jen 1700 korun. Farmářům hospodařícím na výměře do 150 hektarů pokles vykompenzuje takzvaná redistributivní (přerozdělovací) platba, větším však nikoli.

„Redistributivní platbu oceňují menší farmy. Ty střední a větší to vnímají jako znevýhodnění a nespravedlnost. Jistou kompenzací jsou pro ně investiční dotace, které se ale nedostanou na všechny potřebné projekty,“ vysvětluje Šojdrová.

Nejmenší farmáři hospodařící na výměře do 10 hektarů nově mohou čerpat peníze jednodušeji. „Už nemusí žádat zvlášť o tři druhy podpor, v balíčku dostanou rovnou základní platbu, redistributivní platbu i základní ekoschéma. Dotace se vztahuje na první čtyři hektary půdy,“ přibližuje předseda Zemědělského svazu ČR Martin Pýcha. O balíček požádalo asi 5400 žadatelů.

Ne všem se však balíček vyplatí, jak potvrzuje majitelka Farmy Křížov Renata Vondráková, která s rodinou pěstuje na pěti hektarech černý bez, na dalších třech chovají ovce. Produkci také sami zpracovávají a z dotací na plochu čerpají každoročně přes sto tisíc korun.

„Ani nás nenapadlo, dělat to jinak než v minulých letech. Pro malé farmáře, jako jsme my, nejsou dotace na plochu zásadní. Důležitější je čerpat investiční dotace. Za sedm let našeho hospodaření jsme čerpali na stroje skoro 3 miliony korun,“ přibližuje farmářka s tím, že systémy pro podání žádostí se postupně zjednodušují.

Každý malý farmář by si podle jejích slov měl dát pozor, aby měl v pořádku údaje v registru půdy LPIS, díky čemuž se investičním dotacím dostane snáz. „Někteří se bojí administrativy a mají pocit, že tam nepatří, ale to je omyl,“ říká a obratem dodává, že plánuje zažádat také o dotaci vybavení, které by jim ulehčilo zpracování plodiny. „Měli bychom mít nárok na podporu ve výši 40 procent nákladů projektu,“ spočítala si.

Malí farmáři jsou však často lidé, kteří obhospodařují úrodu či zvířata ke zaměstnání a nemají čas a energii hodiny řešit papíry. Spousta z nich o této možnosti podle zjištění iDNES.cz neví vůbec. „Přijdu z práce, obstarám hospodářství a prásknu sebou do postele. Dřív nám aspoň zavolali ze Zemědělského intervenčního fondu, ale o možnosti čerpat tři dotace v jednom balíčku mi nikdo neřekl,“ řekl iDNES.cz farmář Olda z Brněnska.

Příliš složité ekoschéma

Takzvaná prémiová ekoplatba za dodržování přírodě prospěšných postupů je také jednou z novinek v balíku přímých dotací. Podle odborníků se však ukázala jako příliš složitá, z 30 tisíc registrovaných zemědělských subjektů o ni zažádalo jen zhruba padesát.

„Je poměrně jednoduché získat základní stupeň ekoplateb, o ty žádá většina zemědělců. Prémiová úroveň však nedávala smysl ani těm, kteří by k ní svojí činností měli blízko. Podmínky jsou nastavené velice úzce a je poměrně složité jim dostát, žádaná je třeba liniovost prvků. Získaný benefit není adekvátní úsilí, které bychom k získání platby museli vynaložit,“ říká Erich Vodňanský, majitel stejnojmenné farmy v Blíževedlech v Libereckém kraji.

Jejich farma hospodaří na více než 500 hektarech. Ne sice v ekologickém režimu, přírodě blízké postupy však dodržuje. „I konvenční zemědělství má velký přínos pro biodiverzitu, když se hospodaří s přesahem a dlouhodobostí. Máme 15 hektarů biopásů, kterými rozdělujeme naše pole, záměrně se snažíme pole zmenšovat, abychom netvořili velké jednodruhové celky. Sázíme vedle sebe různé plodiny, abychom neseli a nesklízeli ve stejnou dobu, kvetoucími plodinami podporujeme opylovače,“ vyjmenovává majitel.

Prémiová ekoplatba cílí na konvenční zemědělce, avšak mohou o ni žádat i ekologicky hospodařící. „Jsou v ní nastavené odlišné podmínky, takže nedochází k situaci, že by výplaty těchto dvou plateb byly poskytovány souběžně za splnění totožné povinnosti. To se týká nejen prémiové ekoplatby, ale také jejího základního stupně,“ sdělil mluvčí ministerstva Vojtěch Bílý.

O bio plodiny není zájem

Ekofarma Javorník ekologicky obhospodařuje 22 hektarů půdy. Zaměstnanci se starají o 250 krav, pěstují pšenici špaldu či ostropestřec, provozují biomlékárnu i vlastní pekárnu. Část produkce i sami zpracovávají a prodávají. Majitel Josef Tománek však připouští, že letošní rok je pro společnost nejhorší v její dvaadvacetileté historii.

„V rámci přímých plateb za ekologické hospodaření dostaneme víc, než konvenční zemědělci, ale o zvýšené náklady to nevykompenzuje. Bio špaldu letos nikdo nechce, výkupní cena konvenčně pěstovaných obilovin je takřka stejná jako těch ekologicky pěstovaných, trh se úplně zničil,“ líčí podnikatel složitou situaci.

Zatímco loni se špalda v biokvalitě podle jeho slov prodávala za 7 tisíc za tunu a předloni za 11 tisíc, letos ji zpracovatelé vykupují jen za 4 tisíce. Letošních 400 tun plodiny tak firmě zatím leží ve skladech a čeká, až se ceny zvednou. „Lidi možná nemají peníze, aby kupovali výrobky v biokvalitě, zpracovatelé zřejmě nemají odbyt,“ uvažuje Tománek.

Jako ekozemědělci se musí řídit řadou podmínek, například hnojit mohou pouze chlévskou mrvou. „Musíme mít živočišnou výrobu, abychom měli čím pohnojit, je to jediný povolený způsob výživy rostlin. Nemůžeme plodiny stříkat. Chodí kontroly, jestli pravidla dodržujeme,“ líčí majitel s tím, že firmu aktuálně drží nad vodou právě dotace. „Kdybychom je neměli, asi můžeme zavřít.“

Obilí z Ukrajiny pokřivilo trh

Problém však není jen možný pokles zájmu o biovýrobky. „V Česku aktuálně není zájem o obiloviny ekologické ani běžné. Ceny jsou tak nízko, že se zemědělcům nevyplatí je pěstovat,“ říká Martin Volf ze Svaz zpracovatelů a pěstitelů olejnin.

Při letošních žních sklidili čeští zemědělci 5 milionů tun pšenice. Prodaných podle Volfa může být zhruba 15 procent úrody, zbytek leží ve skladech. V těch také českým pěstitelům zůstává ještě 800 tisíc tun loňské pšenice.

Evropa má standardně svého obilí dostatek. Od loňska však ještě dováží veškerou produkci z Ukrajiny, která měla skončit v zemích třetího světa jako potravinová pomoc. Stejný problém s odbytem jako čeští zemědělci tak mají třeba i pěstitelé v Polsku či Německu.

„Černé moře stojí. Největším exportérem pšenice se mezitím stalo Rusko, které má nižší výrobní ceny, protože má jiné vstupy než Evropská unie. Trh zamrzl, zemědělci si oprávněně stěžují na to, že není odbyt. A kde není odbyt, nejsou ani ceny,“ přibližuje Volf situaci s tím, že v nejbližší době se nic podstatného nezmění.

Ceny obilí se propadají od loňského května, nyní se pohybují nejníž od letošní sklizně v Evropské unii a ještě níž, než byly před zahájením války na Ukrajině. Cena potravinářské pšenice se meziročně propadla o 35 procent. Zatímco loni v září se vykupovala tuna za necelých osm tisíc korun, letos to bylo pět tisíc. Náklady zemědělců přitom zůstaly stejné jako loni. Naopak ceny pečiva podle Českého statistického úřadu v obchodech nadále stoupají.

Autor: Martina Smutná

Zdroj: iDNES.cz