Homogenizace zemědělské krajiny se projevuje populačním poklesem zejména drobných živočichů, zatímco volně žijící spárkatá zvěř na tyto změny reaguje populačním nárůstem. Nejdramatičtější pokles byl zaznamenán například u populací mnoha druhů ptáků zemědělské krajiny, u nichž od roku 1980 došlo až k 60% snížení početností v Evropě. Jedná se především o druhy hnízdící na zemi, tedy například o koroptev polní, čejku chocholatou či chřástala polního.
Mezi další druhy volně žijících živočichů, kteří negativně reagují na změny v zemědělské krajině, patří i zajíc polní. Intenzifikace zemědělství a homogenizace prostředí má značný vliv na velikost jeho domovského okrsku, což je jeden z faktorů, který může ovlivňovat přežívání zajíců v současné zemědělské krajině. U zajícovitých bylo zjištěno, že větší výměra domovského okrsku je spojena s relativně neproduktivním prostředím. Naproti tomu monokulturám se zajíci vyhýbají a preferují pestrou krajinu, pokud je však dostupná. V intenzivně obhospodařované krajině zajíc v různých částech roku velmi obtížně nachází vhodná stanoviště, která by mu poskytla úkryt a vhodné zdroje potravy. Je známo, že především zaječky potřebují v období laktace potravu bohatou na tuky a lipidy, čemuž odpovídají zemědělské plodiny a zejména obilniny. Přesto si raději vybírají přirozenou potravu, tedy různé druhy planě rostoucích bylin, travin a polních plevelů, pokud jsou ovšem v krajině dostupné. Větší potravní nabídka také snižuje dobu potřebnou na pastvení, čímž se snižuje riziko ulovení predátory. Nedostatek těchto vhodných stanovišť může být pro zajíce limitující, a to nejenom z hlediska zvýšeného rizika predace juvenilních jedinců, ale také kvůli negativním dopadům klimatických faktorů, které ovlivňují opět především nedospělé jedince. Absence krytových možností má prokazatelný negativní vliv na termoregulaci a následný nárůst výdajů energie. Proto je možné zajíce polního označit za takzvaný bioindikátorový druh živočicha, jehož populace udává kvalitu prostředí agroekosystému v daném místě.
Změny v početnosti a ekologii zajíce polního byly doposud studovány především v západní Evropě. Nicméně negativní dopady transformace zemědělské krajiny na populace zajíce polního se mohou projevit především v České republice, která měla prokazatelně největší výměru jednotlivých půdních bloků, přičemž tento stav do velké míry přetrvává dodnes. Své první výstupy studie o populacích zajíce polního v „pestré“ a intenzivně obhospodařované krajině publikovali vědci z Útvaru myslivosti v článku Přímý vliv struktury zemědělské krajiny na výměru domovských okrsků zajíce polního, který byl uveřejněn v časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2023. Výzkum byl zaměřen na ověření ekologie zajíce polního v podmínkách České republiky pomocí GPS telemetrie. Jedná se především o monitoring pohybové aktivity označených jedinců. Hlavním cílem studie bylo ověřit výměru domovských okrsků v jarních měsících a zhodnotit rozdíly ve výměře domovských okrsků v intenzivně neboli konvenčně obhospodařované zemědělské krajině ve srovnání s krajinou „pestrou“ a velmi diverzifikovanou.
Hodnocení vlivu hospodaření v zemědělské krajině na ekologii zajíce polního bylo provedeno ve Středočeském kraji, v zájmové oblasti s pestrou krajinou a průměrnou výměrou půdních bloků cca 4,31 ha. Chování zajíců bylo porovnáno s navazující lokalitou vzdálenou přibližně 2,5 km, která je obhospodařována konvenčním způsobem a průměrná výměra půdních bloků zde činí cca 15,11 ha. Telemetrická studie v případě zahrnutí všech pozičních bodů, ve kterých se monitorovaný jedinec pohyboval, odhalila průměrnou výměru domovských okrsků zajíce v intenzivně obhospodařované krajině cca 129,96 ha. Naproti tomu v sousední pestré lokalitě byla zjištěna výměra domovského okrsku pouze 18,62 ha. Stejně tak i průměrná výměra jádrového domovského okrsku (50 % pozičních bodů) činila v intenzivně obhospodařované krajině 16,94 ha, zatímco v pestré krajině pouze 1,34 ha.
Z těchto pilotních výsledků telemetrického monitoringu odchycených jedinců je tedy zřejmé, že zajíc polní v pestré krajině v jarních měsících využívá mnohonásobně menší plochu nežli v intenzivně obhospodařované zemědělské krajině s vyšší výměrou jednotlivých půdních bloků a relativně homogenním prostředím. V pestré krajině se nachází relativně vysoký podíl obnovených polních cest a polních okrajů mezi menšími celky půdních bloků včetně dalších míst s nezemědělskou vegetací. Procento extenzivně využívané půdy je doplněno biopásy, které jsou cíleně ponechávány k dispozici volně žijícím živočichům. Charakteru tohoto prostředí odpovídají i domovské okrsky sledovaných jedinců zajíce polního, jejichž jádrová výměra se pohybuje pouze v řádu jednotek hektarů. To vypovídá o vhodném zemědělském hospodaření, které podporuje příznivé životní podmínky pro zajíce polního. Snížení velikosti domovských okrsků je možné dosáhnout právě cílevědomou úpravou diverzity zemědělské krajiny, ve které může následně dojít i k nárůstu populační hustoty daného druhu. Tyto změny jsou jednoznačně efektivnější než intenzivní lov predátorů. Na pozitivní dopady změn v krajině mohou rychle reagovat i další druhy, především bezobratlí živočichové či polní ptáci, z čehož profituje celý agroekosystém.
Příspěvek vznikl v rámci projektu „Podpora zbytkových populací zajíce polního (Lepus europaeus) v různých typech zemědělské krajiny: od výzkumu k aplikované ochraně“ (SS05010238), podpořeného Technologickou agenturou ČR a současně za podpory Interní grantové agentury FLD ČZU v Praze.
Článek Přímý vliv struktury zemědělské krajiny na výměru domovských okrsků zajíce polního je ke stažení zde.
Autoři článku: Richard Ševčík, Aleksandra Krivopalova, Jan Cukor; VÚLHM, v. v. i., a Česká zemědělská univerzita v Praze; e-mail: sevcik@vulhm.cz
Připravil: Ing. Jan Řezáč, VÚLHM, v. v. i., e-mail: rezac@vulhm.cz
Zdroj: www.vulhm.cz
