Nature Restoration Law je klíčovou součástí evropské Zelené dohody a zásadním nástrojem EU pro implementaci Kchun-mingsko-montrealského globálního rámce pro biologickou rozmanitost. Stanovením právně závazných cílů pro obnovu degradovaných ekosystémů zaujímá zákon komplexní přístup ke zmírnění vzájemně provázaných krizí Evropy v oblasti klimatu, ztráty biologické rozmanitosti, degradace půdy a sladkovodních i mořských ekosystémů.
Zákonodárci se dohodli na cíli EU obnovit do roku 2030 alespoň 20 % pevninských ekosystémů a 20 % mořských oblastí a do roku 2050 zahrnout všechny ekosystémy, které potřebují obnovu. Pro dosažení těchto cílů musí země EU do roku 2030 obnovit alespoň 30 % přírodních stanovišť, na které se vztahuje nové nařízení a které jsou v současnosti ve špatném stavu, a do roku 2040 jejich rozlohu zvýšit na 60 %. Ačkoliv se bezpochyby jedná o krok kupředu, přijaté znění je rozhodně méně ambiciózní než původní návrh Evropské komise.
V praxi to znamená řadu výjimek z pravidel a oslabení závazků členských států ve vztahu k obnově přírody – například zahrnutí tzv. ‘‘nouzové brzdy‘‘, podle níž mohou být ustanovení o zemědělských ekosystémech za výjimečných okolností dočasně pozastavena, či značné oslabení požadavku na zabránění zhoršování stavu ekosystémů ztěžující jeho faktické provádění. Pozitivní zprávou je, že se do textu vrátily všechny ekosystémy, včetně zemědělské půdy a mokřadů, které byly z předchozího parlamentního návrhu vyloučeny. Obnova mokřadů a rašelinišť je klíčová pro snížení emisí ze zemědělství a podpoře biologické rozmanitosti na zemědělské půdě. Rozsah obnovy terestrických ekosystémů nebyl omezen výhradně na lokality soustavy Natura 2000, byly ovšem zahrnuty významné výjimky, které mohou ve výsledku snížit celkovou plochu určenou k obnově.
Zpravodaj César Luena (ES) ze sociálně-demokratické skupiny evropského parlamentu S&D po úspěšném jednání vyzdvihl důležitou vyjednávací roli Komise a španělského předsednictví Rady EU, pro které bylo téma Nature Restoration Law prioritou. V Radě se návrh začal projednávat již během úspěšného předsednictví České republiky a k tzv. společné pozici se dospělo během švédského předsednictví. Pro úspěch byla klíčová i iniciativa progresivních parlamentních skupin, které dokázaly spolupracovat a dosáhnout kompromisu, aby existenci nařízení o obnově přírody obhájily a prosadily navzdory bezprecedentní opoziční kampani konzervativních stran pod vedením středo-pravicové European People’s Party (EPP) zastoupené Manfredem Weberem.
Vítězství však přišlo velmi draho: aby evropské instituce dosáhly kompromisu, obětovali europoslanci mnoho kritických závazků a cílů, a nakonec dosáhli pozice, která je podstatně slabší než původní návrh. To je nejen v rozporu s naléhavostí klimatické krize a krize biologické rozmanitosti; pověst EU jako globálního ekologického lídra přitom utrpěla povážlivé trhliny.
Dosaženou dohodu nyní musí schválit členské státy a ještě letos musí projít klíčovým hlasováním ve Výboru pro životní prostředí Evropského parlamentu, kde se konzervativní skupiny mohou pokusit přijetí nařízení opět překazit. Pokud návrh těmito kroky úspěšně projde, bude následně podroben závěrečnému hlasování na plenárním zasedání Parlamentu, které se očekává v prosinci 2023. Jakmile bude nařízení přijato a vejde v platnost v rámci členských států EU, měl by zákon nastartovat proces trvalé a udržitelné obnovy přírody, dosažení klimatické neutrality do roku 2050 a zvýšení připravenosti a odolnosti Evropy vůči dopadům změny klimatu a úbytku biologické rozmanitosti.
Vzhledem k různorodosti ekosystémů a rozdílným biogeografickým podmínkám budou jednotlivé členské státy EU samy rozhodovat o konkrétních opatřeních, která se uplatní na jejich území. Za tímto účelem vypracují národní plány obnovy přírody s potřebami, opatřeními a časovými rámci přizpůsobenými místním podmínkám. Na přípravě těchto plánů se budou podílet místní komunity, hospodáři a vlastníci půdy i občanská společnost. Národní plány by měly usilovat o součinnost s mitigačními a adaptačními opatřeními pro změnu klimatu a prevencí katastrof, ale i se zemědělskou produkcí, lesnictvím a rybolovem.
Cíle pro obnovu přírody: co přinesl kompromisní text?
Členské státy budou muset v otevřeném, transparentním a inkluzivním procesu přijmout národní plány obnovy, ve kterých bude konkrétně popsáno, jak hodlají těchto cílů dosáhnout. V souladu s postojem Evropského Parlamentu by členské státy měly do roku 2030 upřednostňovat oblasti nacházející se v lokalitách Natura 2000. Jakmile určitá oblast dosáhne dobrého stavu ekosystémů, budou se státy EU snažit zajistit, aby se jejich stav opětovně výrazně nezhoršil.
Pro obnovu přírody na zemědělsky využívané půdě budou muset členské státy EU zavést opatření, jejichž cílem bude do konce roku 2030 a poté v horizontu každých šest let dosáhnout pozitivního vývoje alespoň u dvou z ukazatelů, kterými je index motýlů na travních porostech, podíl zemědělské půdy s vysokou krajinnou rozmanitostí, či zásoba organického uhlíku v orné půdě. Dalším klíčovým elementem, který se vrátil do společného návrhu textu, je obnova rašelinišť a mokřadů. Ta představuje jeden z nákladově nejefektivnějších opatření ke snížení emisí v zemědělském odvětví a ke zlepšení biologické rozmanitosti. Země EU proto musí zavést opatření k obnově mokřadů proměněných v zemědělsky využívané plochy nejméně na 30 % těchto území do roku 2030, 40 % do roku 2040 a 50 % do roku 2050. Jejich obnova ovšem zůstane pro zemědělce a soukromé vlastníky půdy dobrovolná.
Země EU musí také nejpozději do roku 2030 zvrátit pokles populací opylovačů a poté dosáhnout rostoucího trendu měřeného nejméně každých šest let. Do roku 2030 budou mít členské státy povinnost zavést opatření s cílem dosáhnout pozitivního vývoje několika ukazatelů v lesních ekosystémech. Zároveň musí být v EU vysázeny další tři miliardy stromů a nejméně 25 000 km řek musí být obnoveno do původního, přírodního stavu. Členské státy EU rovněž zajistí, aby do roku 2030 nedošlo k čistému úbytku celkové plochy městské zeleně ve srovnání s rokem 2021, s dalším postupným nárůstem celkové plochy zeleně po roce 2030. Do 12 měsíců od vstupu nařízení v platnost bude muset Evropská komise posoudit případný rozdíl mezi finančními náklady na obnovu a dostupnými finančními prostředky v rámci EU, a v případě zjištění nedostatku hledat řešení jak jej překlenout. Vyjednavači se na žádost Evropského parlamentu rovněž dohodli na tzv. nouzové brzdě ukotvující možnost dočasného pozastavení cílů pro obnovu přírody v rámci zemědělských ekosystémů, pokud by hrozily vážné důsledky ve vztahu k zajištění potravinové bezpečnosti EU.
Proč Evropa potřebuje Nature Restoration Law?
Zákon o obnově přírody (nebo také Nařízení EU o obnově přírody, anglicky Nature Restoration Law) byl poprvé představen Evropskou komisí v červnu 2022 v návaznosti na cíle stanovené v rámci Zelené dohody pro Evropu (EU Green Deal) a Strategie EU pro oblast biologické rozmanitosti do roku 2030 (EU Biodiversity Strategy). Cílem tohoto právního předpisu, označovaného za první komplexní zákon svého druhu platný pro celou Evropskou unii, je obnova přírodních stanovišť a návrat druhů, které byly znehodnoceny či kompletně vymizely v důsledku lidské činnosti či změny klimatu.
Podle údajů Evropské komise je více než 80 % evropských přírodních stanovišť ve špatném stavu, přičemž nejhůře jsou postižena rašeliniště a mokřady, travní porosty a vzácné ekosystémy písečných dun.
Společná zpráva Mezivládního panelu pro biologickou rozmanitost a ekosystémové služby (IPBES) a Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) konstatuje, že ambiciózní opatření v oblasti suchozemské a oceánské k ochrany, udržitelného využívání a obnovy ekosystémů mohou pomoci udržet růst teploty v mezích identifikovaných Pařížskou dohodou – za předpokladu, že tato opatření podporují, nikoliv nahrazují ambiciózní plány na snižování emisí z dopravy, průmyslu a změn ve využití půdy. Evropská komise udává, že každé 1 euro investované do obnovy přírody vygeneruje zisk mezi 8–38 eury. Do kalkulace nejsou při tom započteny škody za nečinnost – Evropská komise udává, že jen v Německu škody spojené s degradací ekosystémů a biodiverzity dosahují až 50 miliard eur ročně.
Zákon o obnově přírody přináší opatření založená na přírodě a jejích přirozených funkcích, která jsou naléhavě nutná pro vyrovnávání se s ničivými dopady globální změny klimatu jako jsou sucha, lesní požáry, záplavy, vlny veder či negativní dopady na lidské zdraví. Klima a biodiverzita jsou neoddělitelně spjaty – obnova funkčních a druhově i geneticky pestrých ekosystémů je kromě jiného zcela zásadní pro dosažení mezinárodních klimatických závazků, zajištění potravinové bezpečnosti a stabilní ekonomiky.
UPOZORNĚNÍ: Názor autora/autorů se nemusí shodovat s názorem redakce EurActiv.cz
Autoři: Barbora Chmelová, Klimatým AMO
