Na úvod malá osvěta. Lesnictví pracuje s pojmy zalesňování a obnova. Velmi zjednodušeně řečeno - i když lesnická legislativa to řeší trochu nejasně a zamotaně - za zalesňování považujeme tvorbu nového lesního porostu na pozemku, kde před výsadbou les nebyl, tedy na různých nelesních pozemcích, v případě pozemků lesních jde o různá bezlesí, obnova lesních porostů, jak sám pojem navozuje, jde o obnovení vykáceného lesního porostu, tedy přirozenou obnovu z náletu či jiného zmlazení nebo výsadbu nového lesa tam, kde les už byl. Nový les pak navazuje na ten předchozí. My se budeme v dalším textu zabývat zalesňováním, tvorbou lesního porostu tam, kde v minulosti les nebyl.

Tvorbu lesního porostu volíme tehdy, pokud chceme, aby se z pozemku jiného druhu stal lesní pozemek, nebo pozemek je evidovaný jako lesní (byť tak nevypadá) a my jej chceme v souladu s evidenčním stavem obnovit. Důvody, které nás k tomu vedou, jsou následující: pozemek je součástí lesního celku – jiných lesních pozemků a přirozeně se může s okolními porosty spojit. Další možnost je, že jde o okraj lesního celku, který buďto představuje nebo bude v budoucnu představovat tzv. porostní plášť – okraj porostu, který především brání pronikání větru a vysušování půdy, zároveň představuje určitou ochranu mikroklimatu lesního porostu – bránění vysychání a stabilní teplota. Poslední variantou je tvorba izolované enklávy nového lesa obklopeného jinými, v reálu většinou zemědělskými pozemky. Zde musíme počítat s tím, že nový les bude (a také by především měl!) plnit tzv. mimoprodukční funkce lesa, tedy bude to zajímavý a potřebný prvek stromové vegetace v krajině, který bude mít obrovský význam pro její mikroklima, zadržení vody, ochranu půdy, vodního režimu a v neposlední řadě prostředí pro veškeré myslitelné živáčky, tedy oblíbeným sprostým slovem, pro biodiverzitu, nejen pro ptáčky a zvěř lovnou.

Pro zalesnění pozemku, aby nový porost splňoval požadavky na porost lesní, musíme mít zpracovaný projekt zalesnění potvrzený odborným lesním hospodářem. Ideální je, když ten jej sám připraví. Důležité je stanovení správného souboru lesních typů, je to obdoba bonity půdy. Ten můžeme převzít z okolních porostů podobného charakteru. Z této charakteristiky stanoviště nám už vyplynou další možnosti či úkoly pro zalesnění.

Pokud chceme vytvářet lesní porost na lesním pozemku, musíme dodržovat požadavky na zalesňování dané lesnickou legislativou. Především musíme použít ty dřeviny, které jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 298/2018 Sb. jako základní cílové a v odpovídajícím procentu zastoupení i dřeviny meliorační a zpevňující. Musíme jich vysázet předepsaný minimální počet dle vyhlášky č. 139/2004 Sb., kde jsou stanoveny podmínky pro zalesnění lesního pozemku – musí na něm růst nejméně 90 % minimálního počtu a musí být rovnoměrně rozmístěny po ploše. Z tohoto počtu maximálně 15 % mohou být jiné dřeviny než dřeviny základní či meliorační a zpevňující. Dále, aby pozemek splňoval kritéria zalesnění, musí na něm být dřeviny zastoupeny rovnoměrně, což nepřímo vede k tomu, že sazenice musí obsadit celý pozemek nejlépe v řadové výsadbě pro zjednodušení následné péče (obžin) a přehlednosti nového porostu.

Pokud jde o dřeviny, doporučuji z nabídky v příloze vyhlášky č. 298/2018 Sb. se orientovat na dřeviny meliorační a zpevňující a z těch obzvlášť na ty, které na daném stanovišti patří do přirozené dřevinné skladby. Není to ekologická buzerace, ale ekonomická rada na zvýšení šance dopěstovat vysázené dřeviny do mýtního věku a sklízet je až v produkčním optimu a nikoli vlivem různých dnes už předvídatelných turbulencí předčasně. Musíme mít na paměti, že základním příkazem pro pěstování lesů je trvalost a z něj by měl plynout důraz na odolnost, čili musíme pracovat s dřevinami, o kterých si aspoň dle dnešních znalostí myslíme, že něco vydrží. Opakované zalesňování dřevinami, které dnes mizí nebo zmizely, je plýtváním sadebním materiálem i penězi. Neboli při tvorbě projektu zalesňování myslíme především na odolnost budoucího porostu na daném stanovišti, nikoli pouze na to, jak co nejlépe za 100 let naši následníci prodají vypěstované dříví. Je otázkou, zda se k němu vůbec dopracují. Budeme-li věnovat svou péči dřevinám, které nám dnes připadají ekonomicky méně zajímavé, tím, že je budeme schopni dopěstovat do stanoveného věku, ekonomicky zajímavými se stanou. V případě zalesňování lesního pozemku a tvorby lesního porostu pamatujeme na to, že lesnická legislativa nám předepisuje kromě druhu dřevin a jejich počtu a rozmístění po ploše i povinnost mít a 10 let uchovávat tzv. List o původu sadebního materiálu, tedy certifikát, který nám příslušná lesní školka vystaví.

Sadební materiál, tedy sazenice, volíme jednak dle předepsaných pravidel pro zalesňování, která nám určují stanovištní vhodnost druhů dřevin, a možnosti jejich přenosu mezi jednotlivými vegetačními stupni či pěstebními oblastmi, ale zajímáme se i o to, odkud osivo pochází. Aby nebylo z nějaké vzdálené oblasti. Genetický základ sazenic, tedy schopnost se přizpůsobit danému stanovišti, je velmi důležitý. Zajímáme se o sazenice vzniklé z osiva získaného v blízkém okolí naší zájmové lokality nejen kvůli legislativním pravidlům pro přenos sazenic, ale řídíme se i selským rozumem, kdy můžeme předpokládat, že sazenice z osiva získaného z obdobných podmínek budou lépe připravené na naší lokalitě na přežití. Pokud jde o druh sazenic, doporučuji vzhledem k riziku různých přísušků a jiných výkyvů počasí, se kterými v posledních i budoucích letech musíme počítat, spíše sazenice obalované, i přes jejich vyšší cenu. Obal sazenic v případě suchých period přece jen nějakou dobu dodává sazenici potřebnou vláhu, což je v prvním období po výsadbě, než dojde k prokořenění, nezbytné. Zároveň je potřeba zvážit výšku nadzemní části sazenice. Obecně platí – čím je nadzemní část vyšší, tím je větší i listová plocha a tím je větší i potřeba dostupné vláhy pro přežití této sazenice. U nedostatečně zakořeněných sazenic, což může být i dva roky po výsadbě, buďto v tomto období stihneme výsadbu „uzalévat“, nebo zaznamenáme velké ztráty. Menší sazenice s menší listovou plochou mají přece jen větší šanci na přežití v období různých přísušků. Větší sazenice však po výsadbě krásně vypadají, máme pocit, že jsme splnili úkol zalesnit dříve bezlesý pozemek a můžeme stříhat pásku. Jako notorický sýček doporučuji vypravit se na takto osázené pozemky po pár letech…

Vlastníci pozemků, kteří je chtějí z různých důvodů zalesnit, se pochopitelně zajímají o možnosti získání nějakého příspěvku na tuto činnost. Žijeme ve světě, který jakoby bez dotací nedokázal fungovat. Naštěstí to není docela pravda a někteří z nás tomuto trendu úspěšně vzdorují. Protože zalesňování dříve bezlesých pozemků je vnímáno jako velmi pozitivní činnost přinášející řadu veřejně prospěšných užitků, společnost, tedy stát, ji i nějak podporuje. Základní zásadou při snaze získat nějaký dotační příspěvek na zalesnění je - zajímat se o dotační pravidla dřív, než začneme něco dělat. Tedy zvážit, který dotační program a jeho titul chceme použít a dle jeho podmínek zalesňování připravit. Cesta, že zalesním pozemek a pak začnu přemýšlet, kde na to získám peníze, k tomuto cíli většinou nevede. V případě zalesňování menších pozemků cca do 1 hektaru, což je obvyklá situace vyžadující řešení u menších vlastníků půdy, jsou často využívané a oblíbené příspěvky dle nařízení vlády č. 30/2014 Sb. Zde musíme mít především na paměti, že do 31. 3. před započetím prací musíme podat na příslušný krajský úřad tzv. Ohlášení, jímž říkáme úřadu, že budeme žádat, je už pak jedno o jakou částku. Do 3 měsíců po ukončení prací musíme podat vlastní žádost zpracovanou dle aktuálně platných pravidel. Podstatné je, že tyto dotace se poskytují na zalesňování lesních pozemků, čili musí jít o lesní pozemek nebo o pozemek o němž státní správa lesů rozhodla, že jde o pozemek určený k plnění funkcí lesů. Jak bylo řečeno výše, pro menší akce je to velmi vhodná, relativně jednoduchá, spolehlivá a často využívaná cesta. Jde o sazbový příspěvek, kdy žadatel dostane za splněnou činnost dle množství technických jednotek v pravidlech jasně spočtenou částku. Příspěvek se poskytuje jednak na vlastní zalesnění, čili na zasázené sazenice, dále na jejich ochranu proti zvěři – oplocení, i na následnou péči o výsadby – většinou obžin proti buřeni. Pro akce většího rozsahu využívané spíše většími vlastníky pozemků se využívají národní nebo tzv. evropské dotace. Z nich je možné využít Program rozvoje venkova, který v rámci operace Zalesňování a zakládání lesů poskytuje příspěvky na zalesňování zemědělských půd. Před zapojením se do tohoto programu je nutné zvážit administrativní náklady na přípravu příslušného projektu a žádosti a hlavně rozsah zalesnění, který chceme řešit, a zda se nám tento způsob vyplatí. 

A v další části se zkusíme zamyslet nad tzv. nelesní zelení.

text a foto: Dušan Utinek, odborný lesní hospodář, poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí, soudní znalec pro oceňování pozemků a trvalých porostů