Dobrý večer, dámy a pánové,
máme za sebou další rok naší společné existence, který nebyl zrovna jednoduchý. Nechci však tento krásný večer zatěžovat tím, že tady budu jmenovat škálu letošních kroků naší Asociace.
Chci ale zmínit to, co mne napadá v souvislosti s různými výročími, která nám postupem let vstupují do cesty. Loni naše soutěž Farma roku oslavila 20 let. Letos slaví celá Asociace 25 let. Mnozí naši kolegové oslavili nebo brzy oslaví 30 let svého novodobého hospodaření, kterým zpravidla úspěšně navázali na své předky po vynucené bolševické přestávce.
Co to vše znamená? Bez patosu nebo falešné představy o nějaké výjimečnosti jsem přesvědčen, že to znamená, že ASZ ČR se stala ukázkovou dobrovolnou organizací, která si dokázala od nuly a odspodu vybudovat své jméno, zázemí a nabízí svým členům to, co potřebují. Je smutnou pravdou, že v podmínkách českých zemědělských reálií byla od počátku jakýmsi nechtěným dítětem. Přesto ale dokázala formulovat, zdůvodnit a v mnoha případech i prosadit klíčová témata, která dnes prokazatelně pozitivně působí v celé společnosti.
Od samého počátku je nezávislým spolkem svobodných lidí, který se na nikoho neváže ani si nenechává platit na svou existenci, a přitom je vždy otevřený tvořit napříč sektorem silná a obecně přínosná partnerství. Dnešní asociace je svébytnou organizací, která se umí jasně rozhodnout pro konkrétní směr, unést za to i svou odpovědnost a přitom pořád vnímá důležité okolnosti. Její úspěch tak spočívá zejména v tom, že vždy staví na svých členech, kteří zase staví na svých tradicích, na rodinách a na vlastním úsilí.
Nejenom proto tedy věřím, že generační a ukotvené hospodaření má a bude mít svou budoucnost navzdory všem společenským kotrmelcům či technologickým proměnám dnešního světa. Osobně mne naplňuje radostí, když se každý rok mohu nejen na „Farmě roku“ přesvědčit, že nové krve, nových nápadů a nových nadějí je v tomto směru pořád v Česku dost.
Není ale vše zalité sluncem a mezi sedláky jsme zvyklí mluvit upřímně. A tak otevřeně říkám, že jsme zklamaní, že se nějak brzo přestaly plnit sliby, které se sedlákům a venkovu daly, přestože politická příležitost je k tomu možná nejlepší za posledních několik desítek let. Zjišťujeme, že symbol snahy o deagrofertizaci státu a étos hlubších změn ve prospěch klasického zemědělství nahradila jakási bezradnost či populismus v podobě údajné potřeby vyvažování a že se nepokrytě nadbíhá těm, co naopak stojí proti současné koalici.
Zkrátka mám pocit, že se tu trochu nedbale nakládá s důvěrou dlouhodobých a aktivních podporovatelů a že to, co bylo deklarováno i na papíře, asi není to, o čem jsou naši politici skutečně přesvědčení. Jinak si totiž současný stav věcí neumím vysvětlit.
Bohužel je tak čím dál víc vidět, že náš sektor pořád není středem zájmu vládních stran a že je tu jen málo skutečných státníků, co rozumí souvislostem nejenom zemědělského hospodaření, ale umí vidět dál a chtějí dělat správné věci navzdory svým odpůrcům. Asi za to tady nebudu pochválený, nicméně ani nevěřím, že široký obsah našeho oboru lze úspěšně vyplnit uměním profesionální politiky nebo zajistit jakkoli zkušenými úředníky.
Aby se české zemědělství postupně nestalo jen holým byznysem s komoditami či dnes dokonce s celými podniky, tak naši političtí zástupci musí sami opravdu uvěřit tomu, co je kolem nás dlouhodobě platné.
Totiž, že gró bezpečné produkce potravin a po všech stránkách smysluplné zemědělství všude po světě se odehrává právě na rodinných farmách. A že pouze z tohoto svobodného a osobně zodpovědného hospodaření se rodí opravdu fungující společnost na venkově. A že na venkově vyrůstá základ podpory poctivé konzervativní politice pro celou společnost. U nás z toho ale neplatí nic ani po 33 svobodných letech, kdy se tu různé skupiny usilovně snažily a snaží předělat tyto zákonitosti, evropskou zemědělskou politiku a vůbec okolní svět k obrazu svému. Neopakujme proto pořád jejich chyby a zkusme to tentokrát opačně.
Koneckonců i proto se tady dnes takto slavnostně po jednadvacáté scházíme, abychom nejen našim představitelům, ale i široké veřejnosti stále znovu a znovu ukazovali, o co tu jde a jaké řešení tu před sebou mají.
Můj závěrečný vzkaz patří všem našim členům – držme se dál jako sedláci toho, co nás nikdy nezklamalo – a to je naše silná vůle, naše píle a odhodlání. Věřme také naší přirozené vzájemnosti a dál rozvíjejme nejenom naše farmy ale i naší organizaci. Jen tak nás bude muset okolí brát vážně!
Dámy a pánové, děkuji za pozornost a užijme si dnešní večer!
Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR