„Jak je možné, že jsou zde stále u mrkve přirážky přes 260 procent? Zemědělec ji dodává za 9,70 koruny a na pultu se objeví za 23,40 za kilogram?“ ptá se ministr.

Jedno z největších témat posledních měsíců je cena potravin. Dokonce i obchodníci při neformálních jednáních přiznávají, že to, že se skoro 70 procent zboží prodá ve slevových akcích, není ku prospěchu nikoho. Může s tím stát něco udělat?

Stát velmi složitě, protože to je obchodní strategie jednotlivých řetězců. Tak jako neurčuji ceny, tak už vůbec nerozhoduji za obchodníky, jestli své zboží nabízejí v akcích, případně v jakých a v jakém rozsahu.

O jedné z možností nedávno hovořila prezidentka Potravinářské komory ČR Dana Večeřová. Spočívá v tom, že by se pravidla na značení slevových akcí, která platí od letošního roku pro nekazící se zboží a podle nichž musí obchodníci uvádět nejnižší cenu za posledních 30 dnů, rozšířila i na potraviny.

To je ale problematika zákona na ochranu spotřebitele, tedy je to v gesci ministerstva průmyslu a obchodu, a jeho dodržování dozoruje Česká obchodní inspekce (ČOI).

Nechcete jednat se zástupci ministerstva průmyslu a obchodu o tom, aby byla reálná výše slev u potravin transparentnější?

Nebráním se žádnému jednání. V září i teď jsem se sešel s předsedou Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který má také ještě velké rezervy, jsem připraven jednat i s ČOI. Ani inspekce ale nemá dostatek nástrojů k tomu, aby směřovala k nějakému regulování nebo moderování slevových akcí. Notabene si myslím, že ten problém je někde jinde.

Tím myslíte příliš velké obchodní přirážky u obchodníků?

Zástupci obchodních řetězců mi ještě nezvládli dát uspokojivou odpověď, jak je možné, že tentýž nákupní košík u toho samého prodejce s nadnárodním majitelem (Lidl, pozn. red.) stojí u nás o 70 procent více než v sousední zemi.

Hledají obchodníci alibi?

Oni říkají, že záleží na metodice výběru zboží a slevových akcí a na ziskovosti obchodu.

Myslím, že si obchodníci spíš hledají alibi. Prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza coby jejich zástupce nikdy ani náznakem nepřipustil, že by problém mohl být v nepřiměřených přirážkách. Vždy je podle obchodníků na straně potravinářů, vždy je problém na straně zemědělců, a to není pravda. Dnes na straně zemědělců problém není nebo je minimální.

Výkupní cena mléka je na hranici nákladů nebo pod náklady, stejně tak cena potravinářské pšenice. A stejně tak vnímám téma malých a středních potravinářských provozů, například mlékáren, které, jak velmi dobře vím, jsou někdy až pod nemístným tlakem ze strany nákupčích řetězců. A ta jednání jsou pro mne na hraně nekalých praktik. Jak je možné, že jsou zde stále u mrkve přirážky přesahující 260 procent? Zemědělec ji dodává za 9,70 koruny a na pultu se objeví za 23,4 Kč za kilogram.

Není na čase vytvořit novou metodiku měření přiměřenosti zisků? Před časem někteří potravináři upozornili na to, že obchodníci sice mají zisk kolem několika procent, ale stále staví nové provozovny, přičemž náklady na stavbu jim zisk snižují. Skoro to vypadá, že ziskovost mezi odvětvími není tím správným nástrojem pro porovnávání.

Problém má několik rovin. Jedním je vztah mezi obchodníkem a dodavatelem, kdy tam jsou situace, které jsou pro mne zcela neakceptovatelné. To je příklad té obchodní přirážky u mrkve. Samozřejmě je to vždy otázka vztahu mezi dodavatelem a odběratelem. Některé věci měla vyřešit novela zákona o významné tržní síle, a i proto říkám, že činnost Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže nepovažuji za dostatečnou.

A co se týče marketingové podpory i provozu samotných řetězců – u nás máme dvakrát více supermarketů na jednoho občana než v Německu. Samozřejmě každý z nich potřebuje topit, svítit, potřebuje zaměstnance, a to vše se dostává do nákladů, které v závěru zaplatí spotřebitelé ve vyšší ceně potravin. Ptám se proč? Proč musíme ve velký městech mít ne tři, ale deset provozoven? Možná to trochu přeháním, ale všichni vědí, o čem mluvím. A pak máte náklady na marketing, tak potom se zdá ten zisk být skutečně přijatelný, ale nevím, jestli je v pořádku, aby se miliardové částky na marketing také propisovaly do nákladů českých domácností.

Jak tedy může člověk zjistit, jestli má řetězec přiměřený zisk?
Položil jsem řetězcům dotaz, jestli jsou ochotné stát se partnerem pro zvažovanou aplikaci ve prospěch spotřebitelů, kde by došlo k aktuálnímu srovnání cen ve vybraných obchodech. Kromě čistě českého a trochu jiného řetězce JIP, který ochotně přisvědčil, že by byl ochoten spolupracovat, se nikdo jiný nehlásil. Tak jsem je vyzval: Pojďme zveřejňovat v obchodních domech cenu nákupní, ať už od českého nebo zahraničního dodavatele, a pak cenu, za kterou prodává. Odpovědí mi bylo velké mlčení.

Já jim to ale nemohu nařídit – dnes to není legislativně možné – a určitě to nemůže řešit ministr zemědělství. Pevně doufám, že řetězcům půjde o jejich veřejný obraz a ještě jsme neskončili. Po Vánocích budeme pokračovat v debatě a budu doufat, že po Novém roce budou ceny pro všechny články na přiměřené hodnotě.

Vytvoří se dlouhodobá vize pro zemědělství

K Vánocům a Novému roku patří bilancování i výhledy. Jaké máte vize pro další roky? Aktuálně se hovoří o přípravě alespoň aktualizované koncepce do roku 2030.

Určitě ne novou. Máme na ministerstvu Strategii českého zemědělství 2030. Tu nechal zpracovat v roce 2016 pan ministr Jurečka a je to na rozdíl od mnoha jiných živý dokument. Do značné míry se na tom podepsali i moji předchůdci, kteří se jím bez ohledu na politickou příslušnost řídili. Problém je pouze v tom, že se změnila doba. Zadal jsem a mám už zpracovanou analýzu neaktuálních částí a v prvním kvartále příštího roku budeme dávat dohromady podklady pro části, které je třeba aktualizovat. Chceme tu publikaci nazvat České zemědělství 2030+ a mé zadání je, abychom tam už měli nějakou shodu základních parametrů Společné zemědělské politiky 2027–2033, o které se začne jednat příští rok. Tento dokument by měl přitom určit českou pozici.

Jednou z nejdůležitějších věcí bude aktualizovat cílové stavy brambor, prasat nebo chované drůbeže, protože u většiny těchto komodit Česko směrem ke zvýšení soběstačnosti nevykročilo, byť to původní dokument plánoval.

Ano, i proto je potřeba se na to podívat. Ještě zdůrazním, že strategie nebude vznikat na ministerstvu. Připravíme k tomu návrh, se kterým chci na přelomu prvního a druhého kvartálu příštího roku předstoupit před odbornou veřejnost. Povedeme debatu s nevládními organizacemi a zároveň s politickou reprezentací včetně opozice. Zapojíme celý sněmovní zemědělský výbor, ale také podvýbor v Senátu. Chci, aby ten materiál byl konsenzem, kterým se budou řídit všechny následující vlády, a to i směrem ke Společné zemědělské politice 2027–2033.

Máte představu, jaké změny chcete udělat ve Společné zemědělské politice už příští rok?

Nás čeká vyhodnocení prvního roku. Sbíhají se nám teď data k tomu, jaký dopad měly změny ve financování na různě velké zemědělské farmy a podniky. A to, co bylo přislíbeno i mými předchůdci – že se na základě výsledků prvního roku budeme bavit o možných změnách – to také platí.

Myslíte tím i změny v redistributivní platbě, proti které se opakovaně demonstrovalo? (Takzvaná platba na první hektary činí od letošního roku 23 procent všech evropských přímých plateb v zemědělství a získávají ji zemědělci na prvních 150 hektarů, což zlepšilo situaci hlavně menších farmářů, pozn. red.)

Dopady jsou spojeny i s redistributivní platbou. Myslím, že po prvním roce nejsme v situaci, kdy bychom měli dělat zásadní razantní změny. A osobně si nejsem jist, jestli by byla politická a odborná shoda na nějakých úpravách redistributivní platby. Je potřeba vnímat i to, že jsou dvě spojité nádoby – přímé platby včetně redistribuce a na druhé straně investiční platby a podpora mladých zemědělců. Tam vidím do jisté míry potřebu debatovat o vnitřní struktuře nastavení. Jsou například některá ekoschémata, která zjevně nefungují, ale všechny změny budou na základě dat, která máme mimo jiné od Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Debatu otevřeme po novém roce.

Precizní zemědělství se zpozdí o další rok

Když už jsme u těch přímých plateb, plánujete v příštím roce spustit dotaci na precizní zemědělství?

Mě to mrzí, protože precizní zemědělství obecně je velmi důležité a chci, aby bylo podporováno. Jsou to však věci, které jsou hodně nákladné. I proto je nutné využívat investiční podporu v rámci druhého pilíře Společné zemědělské politiky, nebo podporovaných úvěrů od Podpůrného garančního rolnického a lesnického fondu. Budu chtít, aby se na tom začalo pracovat, protože to bude šetřit půdu, krajinu a může to výrazným způsobem pomoci zemědělcům samotným. Počítáme se spuštěním od roku 2025, máme to projednané s Evropskou komisí. Rok 2024 bude sloužit jako čas pro informování zemědělské veřejnosti.

Máte už výsledky analýzy fungování jednotlivých výzkumných ústavů pod ministerstvem zemědělství, které jste dal zpracovat?

Kromě Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy jsem už všechny navštívil. Jednal jsem se všemi řediteli a po Vánocích se potkáme ještě s řediteli ústavů mimoresortních, jako je Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský v Holovousech. Na základě této mojí osobní zkušenosti s ústavy se budeme bavit o tom, jak dál.Zemědělský výzkum považuji za integrální součást resortu. Mnohé ústavy fungují jako podpůrný aparát pro resort, ale i pro zemědělce samotné. Na druhé straně si i já kladu otázku, jestli sedm výzkumných resortních ústavů není příliš a zda by nešlo hledat nějaký efektivní model, který by odpovídal logice moderního výzkumu v zemědělství 21. století.

Váš předchůdce Toman hovořil na začátku svého funkčního období o tom, že by chtěl vytvořit silný Úřad pro potraviny, kam by spadal například Výzkumný ústav potravinářský Praha, Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI), část Státní veterinární správy (SVS). Nakonec od této myšlenky ale odešel. Vidíte i vy toto jako cestu – spojení kontrolních orgánů a výzkumu?

Myslím, že tady nás čeká strategická debata. Je na místě uvažovat, jakým způsobem do budoucna řešit fungování veterinárních ústavů a Státní veterinární správy. Je na místě se bavit o sjednocení přístupu k dozoru nad potravinami, který je roztříštěn mezi krajské hygienické stanice, SZPI a SVS. Tady nyní jednám s ministerstvem zdravotnictví, možná jsme také na cestě ke shodě.

Plánujete řešit registr psů, který aktuálně provozuje soukromá Komora veterinárních lékařů (KVL) v naprosto neviditelné variantě, ke které se běžný občan prakticky nedostane?

Kvůli tomu, v jaké podobě ta novela prošla, se z toho systému prakticky stal informační systém veřejné správy. A to je věc, která výrazným způsobem zasáhla do systému. Bohužel KVL má velmi omezenou kapacitu, ale my jako ministerstvo jí poskytujeme maximální podporu, včetně IT oddělení SVS nebo IT oddělení ministerstva zemědělství. Komunikujeme téměř na týdenní nebo 14denní bázi. Připravujeme podmínky a kritéria výběrového řízení na celý ten systém. Bohužel to trvá déle, než bych si sám přál, ale je to tím, že to zákon svěřil KVL.

Takže současný stav není konečný? Máte představu, kolik registr bude stát a jak bude na konci vypadat?

Není to konečná varianta, ale musíme dostát podmínkám a zadání, jaké nám dává zákon. Bude to tedy systém veřejné správy, samosprávy budou mít do aplikace přístup. S rozšiřováním nepočítáme. Ve spolupráci ministerstva, KVL a SVS byl vytvořen podklad pro marketingový průzkum, který se uskutečnil letos na jaře.

Předpokládané náklady na vybudování registru byly na základě průzkumu trhu odhadnuty na 15 až 20 milionů, nicméně konečná cena je závislá na konkrétních požadavcích ministerstva, komory a zejména Odboru hlavního architekta eGovernmentu. Evropská komise nicméně před týdnem předložila nové nařízení, které stanoví podmínky pro chov psů a koček za účelem podnikání. Toto nařízení počítá se zavedením nadnárodních registrů psů, ale i koček. Tedy celková podoba a koncepce centrální evidence psů se může v budoucnu měnit.

Zákon o rodinných farmách do voleb nebude

Poslední téma – už jste mluvil s Asociací soukromého zemědělství (ASZ) o zákonu o rodinných farmách, který by měl udržet co nejvíce rodin na venkově a pomoci předávat hospodářství dalším generacím sedláků?

Ano, před měsícem jsem se s panem Šebkem z ASZ sešel, rozpohyboval jsem trochu nepracující pracovní skupinu, která se tématu věnuje, a budeme hledat možné podoby zákona, který pro mne má právo na existenci v případě, že to nebude zákon pro zákon a povede jenom k deklaraci rodinných farem. Pokud bude ten zákon samotný zjednodušovat život malých rodinných farem a bude přispívat třeba k jednoduššímu předávání živností nebo podniků dětem a následovníkům, tak potom by smysl dával.

A to, co vám ASZ předala, obsahuje tyto body?

Je to nějaký draft, na kterém je ještě potřeba pracovat. Nakonec jsme se i s asociací shodli, že v situaci, kdy nám zbývá rok a půl do konce volebního období, asi není reálné dotáhnout ho do podoby, že by byl schválen. Ale určitě, pokud se na jeho podobě shodneme, tak pomůžeme, aby byl v mašličkách připravený.

Pokud byste tento zákon předkládal, tak byste ho dával nejprve skrze teze zákona a teprve potom zpracovával paragrafované znění? Protože to je prodloužení zhruba o rok.

Právě. O tom budeme debatovat, ještě jsme to s panem předsedou neřešili, ale není to tak, že bych ten zákon odmítl.

Autor: Jan Drahorád

Zdroj: iDNES.cz