Statistické údaje váš dojem kupodivu potvrzují jen částečně. Ceny potravin v Česku podle dat Eurostatu z loňska (novější zatím nejsou) patří v Evropě k podprůměrným. A jak nedávno ukázaly Hospodářské noviny, díky rostoucím platům a důchodům si třeba u másla a některých druhů masa může průměrný Čech dovolit za svůj příjem koupit více těchto potravin než dříve. Jinde, třeba u chleba, mléka nebo vajec to ovšem už tak jednoznačně nevypadá.

A ani se zmíněnými údaji Eurostatu to není tak jednoduché. Loni totiž české ceny rostly v rámci Evropy nadprůměrně rychle, takže průměrná hodnota za celý rok nemusí spolehlivě odrážet, kam až vyšplhaly. Ošidnost tohoto ukazatele ostatně ukázal i podzimní „nutellový“ nákup premiéra Petra Fialy v náhodném německém supermarketu: Spolková republika je sice ve zmíněném evropském žebříčku potravinové drahoty daleko výš než Česko, přesto tam potraviny v premiérově nákupním košíku vyšly levněji.

Ceny u nás navíc rostly až do letošního dubna, nikoli jen do konce roku 2022. Poté růst, který začal již na podzim 2021, přešel ve stagnaci a mírný pokles. Debatu o cenách potravin ovšem nedávno znovu nastartoval hlavní lobbista obchodních řetězců, šéf Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza: Po schůzce s ministrem zemědělství Markem Výborným novinářům sdělil, že ceny potravin od ledna neklesnou, ačkoli se DPH na potraviny od nového roku snižuje o tři procentní body, ale naopak stoupnou – prý kvůli tomu, že firmy, které obchodním řetězcům potraviny dodávají, zvýší pod tlakem rostoucích nákladů na energie své ceny o 10–15 procent.

Potraviny zdražovaly více, než by odpovídalo nákladům na výrobu a prodej.

Výrok vyvolal výbuch nespokojenosti. Zaprvé jím Prouza možná porušil pravidla hospodářské soutěže, protože může být chápán jako signál ke koordinovanému zdražení. Zadruhé sílí podezření, že zdražování nelze vysvětlit jen růstem cen energií a dalších vstupů. Veřejnost je s čísly na cenovkách v supermarketech každopádně nespokojená a její frustrace dále prohlubuje propad popularity současné vlády.

V takové situaci nemá cenu argumentovat tím, že podle Eurostatu na tom Česko zase tak zle není. Je potřeba podívat se na to, jak u nás funguje potravinářský trh, a zjistit, zda by nemohl fungovat lépe.

Modří proti červeným

Srovnávání trhu například s polským, nabízejícím podstatně levnější potraviny, vede až do časů komunistické kolektivizace na přelomu čtyřicátých a padesátých let minulého století. V Polsku sice proběhla také, půda se tam ale začala vracet původním vlastníkům už po Stalinově smrti. Po pádu komunismu tam tudíž fungovaly – a dodnes fungují – tisíce malých rodinných farem. Ty se postupně začaly spojovat do zpracovatelských družstev: pěstujete třeba zeleninu a sdružíte se s dalšími podobně zaměřenými farmáři, abyste nemuseli prodávat jen úrodu, ale vydělali i na jejím zpracování – třídění, čištění, balení a podobně.

V českých zemích naopak za komunismu žádný návrat pozemků původním majitelům neproběhl a i po listopadu tady zůstala spousta zemědělských podniků s výměrou kolem dvou tisíc hektarů a vyšších (průměrná velikost pozemků na jeden podnik je u nás největší v EU). Tyto silnější podniky, hospodařící často na pronajaté půdě, zároveň měly k dispozici levnou pracovní sílu, takže je nic netlačilo k tomu, aby se v zájmu prosperity sdružovaly do vzájemně si konkurujících zpracovatelských družstev jako třeba v Rakousku, kde tato družstva fungují také. „Zpracovatelská družstva u nás prakticky neexistují, spočítal byste je na prstech,“ shrnuje výsledek místopředseda Asociace soukromého zemědělství ČR Jan Štefl.

Místo toho se zpracovatelský trh, trh výrobců potravin, vyvíjel jinak: „Antimonopolní úřad schvaloval všemožné nákupy malých podniků velkými,“ kritizuje postup strážců férovosti podnikatelského prostředí ekonomka a statistička Jana Matesová. Přinejmenším od přelomu tisíciletí jsme podle ní svědky toho, že se stát nesnaží zajišťovat na trzích soutěživost. „Projevuje se to při určování koncepce antimonopolního úřadu i výběru jeho šéfů,“ říká ekonomka, která v minulosti pracovala ve Světové bance. Vlády si do vedení úřadu v minulosti vybíraly politické nominanty „bez elementární znalosti problematiky“, podle Matesové schválně, kvůli lobbistickým tlakům, které se projevují všude na světě, některé státy jim ale dokážou odolávat lépe než Česko.

Výsledkem je trh výrobců potravin, kde se sice na první pohled pohybuje velký počet firem, ale když se podíváme na jednotlivé sektory – výrobu mléka, vajec a podobně –, zjistíme, že se o každý sektor dělí pouze pár velkých hráčů. Tedy že v něm funguje takzvaný oligopol se svými riziky tajných dohovorů na jednotné cenové politice. Například šest největších mlékáren, k nimž patří Pragolaktos, Agrofert Andreje Babiše nebo Madeta, náš největší producent mléčných výrobků, podle dat antimonopolního úřadu (Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, ÚOHS) společně zaujímá až 80 procent zdejšího trhu zpracování kravského mléka. Výrobu másla víceméně ovládají čtyři společnosti, mezi nimiž opět figurují Agrofert s Madetou. Podobná situace je i u kuřecího masa, kde je významným hráčem také společnost Xaverov kontrolovaná rodinou bývalého ministra zemědělství Miroslava Tomana. Stejný obraz dostáváme u produkce vajec a v dalších odvětvích.

Poskytnout data pro srovnávač cen řetězce až na jednu výjimku odmítly.

Tolik tedy výrobci. Přejděme k prodejcům a najdeme další oligopol: pět největších firem reprezentujících sedm obchodních řetězců zaujímá 84 procent trhu (viz graf Oligopol obchodních řetězců). Český trh s potravinami si tak lze představit jako arénu, v níž se motá několik mohutných zápasníků sumo v modrých barvách, což je právě oligopol obchodních řetězců, a proti nim stojí týmy zápasníků v barvách červených – oligopoly výrobců potravin. A sílí podezření, že uvnitř jednotlivých táborů se zápasníci vzájemně nepřetlačují, zápolení probíhá spíše mezi tábory navzájem – modří bojují společně proti rovněž koordinovaně zápasícím červeným. Hlavní motivací je využít turbulentní situace posledních let, kdy v Evropě začala velká válka, a snaha zvýšit neférově koordinovaným postupem vlastní zisky.

Důkaz? Ceny zemědělských komodit, zjednodušeně nezpracované úrody, klesají od jara 2022. Ceny energií klesaly po celý rok 2023. Přesto, jak jsme již řekli, ceny potravin u nás šplhaly vzhůru až do letošního jara. „Z oficiálních dat jsme viděli, že ceny potravinářů rostly rychleji než jejich náklady,“ shrnuje Matesová.

Zda je větší díl viny na straně výrobců potravin, nebo obchodních řetězců, nelze říci, chybějí data a analýzy, z nichž by bylo možné poznat, kdo si nadměrně zvyšuje zisky. Zdá se ale pravděpodobné, že letní stagnace a mírný pokles cen nastal jen kvůli tomu, že situaci vzali do rukou zákazníci, kteří začali kupovat už jen levnější, méně kvalitní zboží, a zboží v akcích. V říjnu už dvě třetiny potravin nakupovali čeští zákazníci ve slevách, a snaha všemožných hráčů na potravinovém trhu zvyšovat si zisky tak možná narazila na okamžitý strop – který by ovšem možná chtěli případným lednovým zdražením opět posunout vzhůru.

Pošleme kontroly

Bylo by možné oligopoly rozbít? „Příklady, kdy se to povedlo, známe třeba ze Spojených států. Je to ale těžká právní bitva na mnoho let, která vyžaduje velkou schopnost státu ustát lobbistické tlaky,“ říká Matesová. Snazší je podle ní zasazovat se v budoucnu o to, aby oligopoly dále nemohutněly: nepovolovat další fúze velkých hráčů, formovat podnikatelské prostředí tak, aby do něj měly motivaci vstupovat nové podniky, podporovat malé oproti velkým a podobně.

Tím se opět dostáváme k antimonopolnímu úřadu, který hraje v celé debatě klíčovou roli. Nevládní organizace Frank Bold nedávno upozornila, že podle hodnocení prestižního časopisu Global Competition Review je český ÚOHS nejhorší mezi 32 sledovanými antimonopolními úřady různých zemí. Soustředí se na jednodušší věci, jako je odhalování nekalých praktik při veřejných soutěžích, a proti oligopolům na potravinářském trhu nebojuje dostatečně.

Podle mluvčího antimonopolního úřadu Martina Švandy je kritika nespravedlivá. Zároveň ale mluvčí připouští, že do budoucna se ÚHOS na oligopoly zaměří více, byť nepůjde o jejich rozbíjení, ale spíše – jak ostatně radí i citovaná Jana Matesová – snahu o to, aby více neposilovaly: „Do poloviny ledna navrhneme novelizaci zákona. Ten současný nám umožňuje zakročit, jen pokud hrozí vznik subjektu s dominantním postavením,“ říká Švanda s tím, že dominantní je ten, kdo zaujímá více než 40 procent trhu. „Už nám ale nedává žádné možnosti nějak víc zasáhnout do fúzí, kdy vniká někdo, kdo má třeba ‚jen‘ třicetiprocentní podíl.“

Po nedávné schůzce s ministrem zemědělství Markem Výborným šéf ÚOHS Petr Mlsna slíbil kromě novely zákona ještě jednu věc: v roce 2024 začnou nové kontroly potravinářského trhu podobné těm, které antimonopolní úřad uskutečnil už na jaře. Tehdy ÚOHS zkoumal v celé vertikále – tedy od zemědělce až k prodejci – například trh s máslem, kuřecím masem nebo vejci. Odhalil pouze to, že všechny složky vertikály úspěšně přenášejí rostoucí náklady (zvyšující se ceny energií, mzdy atd.) až na spotřebitele, což není nelegální.

Stát se pod vlivem lobbistů nesnažil zajišťovat na trzích soutěživost.

Vzniká tak otázka, zda na českém trhu podobné kontroly vůbec něco zmůžou. Pátrá se při nich totiž pouze po tom, zda někdo nezneužívá dominantního postavení, například zda nezačne prodávat za přehnaně nízké ceny, čímž vyřadí ze hry slabší konkurenci, a pak ceny zvýší – což ovšem na českém potravinovém trhu příliš nehrozí vzhledem k tomu, že dominantní podíl zpravidla nikdo ani nemá, spíše se v každém sektoru pohybuje pár rovnocenných firem. Kontroly také prověřují, zda neexistují kartelové dohody, jejichž existenci je ale bez whistleblowerů těžké odhalit.

Nejsilnější nástroj, jak snížit ceny, který lze navíc zavést rychle, podle Matesové spočívá jinde. Základní definiční znak trhu, na němž správně funguje konkurence, je snadný přístup k informacím, který mají ve stejné míře všichni aktéři – firmy, jejich zákazníci i potenciální noví konkurenti. Takovou informací může být třeba to, kolik dnes v každém z obchodů stojí 100 gramů másla. V Česku se podobné ukazatele nesledují, což by šlo ale změnit: vytvořit veřejně dostupnou databázi, v níž by se daly najít okamžité ceny základních potravinářských výrobků v obchodech.

Díky této databázi, přístupné několika doteky na obrazovce mobilu, by lidé věděli, kde nakoupit nejlevněji, a tím by tlačili řetězce ke zlevňování. „Dohodly se dva obchodní řetězce na zvýšení cen? Tak já je podstřelím, budu prodávat levněji,“ líčí možný postup dalších řetězců Matesová. Řetězce by pak také tlačily na své dodavatele, aby jim prodávali za nižší ceny. A ani tím by to nekončilo: „Na data by se okamžitě vrhli ekonomičtí analytici, statistici, studenti ekonomických fakult, matfyzu, doktorandi,“ vypočítává ekonomka. Získali by tak pohled dovnitř zmíněné „arény se zápasníky sumo“, zpočátku alespoň na straně řetězců, později by se mohl sběr dat rozšířit i na dodavatele, tedy výrobce. Výsledkem by byl průhlednější a pružnější trh, na kterém by moc oligopolů zeslábla.

Podobná databáze se již osvědčila v Řecku a Maďarsku. V Česku se ministerstvo zemědělství a ÚOHS k myšlence hlásí, skutečně by podle nich mohla přispět k transparentnějšímu trhu. Dokonce ji obě instituce označují za svůj vlastní nápad. Když ale ministr Výborný požádal obchodní řetězce o data, která by srovnávač cen denně krmila, řetězce – s výjimkou českého JIP – je poskytnout odmítly. „Další možnosti a postup nyní analyzujeme,“ sděluje mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý.

Možný kartel budeme řešit

Další možný nástroj, jak snížit ceny potravin, mají v rukou obce. „Polsko, Německo, Francie. Všude obce nebo místní části měst dávají k dispozici plochy pro tržiště zemědělských komodit. Koupíte tam ovoce, zeleninu, maso, ryby,“ vypočítává již citovaný Jan Štefl z Asociace soukromého zemědělství. Například v Praze jsme naopak svědky toho, že si město produkty na tržištích často nehlídá, a místní produkce nedokáže obstát v konkurenci atraktivnějšího zboží.

Schůzku prodejců s ministrem zemědělství bude řešit antimonopolní úřad.

Zbývá říci, co se bude dít kolem sporných „zdražovacích“ výroků Tomáše Prouzy, které lobbista vyslovil po prosincové schůzce mezi ministrem zemědělství a zástupci obchodních řetězců; o tuto schůzku se teď zajímá ÚOHS. „Zápis z ní si prostudujeme a uvidíme, jestli došlo k nějakému sjednocení cenové strategie řetězců,“ říká mluvčí úřadu Švanda.

A co se stane, pokud k dohodě o koordinovaném zvyšování cen skutečně došlo? Švanda odmítá o možném postupu mluvit konkrétně, obecně ale platí, že pokud se podaří prokázat kartelovou dohodu, může úřad zakázat pokračování neférového jednání a udělit pokutu.

Mezitím ale některé obchodní řetězce oznámily, že snížení DPH do cen potravin nakonec promítnou a že se od nového roku chystají spíše zlevňovat. I tak by ale měl stát začít konkurenční prostředí více hlídat, jinak se problém vrátí – a nejen na potravinovém trhu. Podle Matesové pak hrozí, že se budou dále rozevírat nůžky mezi malou skupinou bohatých a zbytkem společnosti, což může skončit – kvůli rostoucím nárokům na pomoc chudším vrstvám – úplným rozvratem veřejných financí.

Autor: Martin Uhlíř

Zdroj: Respekt.cz