Vývoj změn osevních ploch za vybrané plodiny zřetelně ilustruje zásadní strukturální změny, ke kterým v zemědělství došlo. Přelomový rok 1989 charakterizuje strukturální proměny, které se uskutečnily za existence JZD, podstatné jsou také transformace, k jakým došlo v osevních plochách od listopadové revoluce do roku 2020, tedy za období posledních třech dekád. Z detailnějšího rozboru bilance půdy za sledované období 1950 až 2020 podle údajů Českého úřadu zeměměřičského a katastrálního (viz tabulka) vyplývá řada strukturálních proměn. V rámci první etapy (do roku 1989) je zřejmé, že v dirigistickém systému řízení bylo podstatně jednodušší připravit zákonnou normu regulující zábory půdy. Zákon o půdě udržel za přibližně 40 let dynamiku ztrát zemědělské půdy na úrovni cca 30 hektarů/den, a ještě lépe fungoval při záboru orné půdy na úrovni „pouhých“ 9 ha/den.

Ve druhé etapě (od roku 1989 do 2020) se pokles výměry zemědělské půdy (na úrovni přibližně šest ha/den) jeví poměrně pozitivně. Zároveň je třeba být opatrný s přehnaným optimismem. Zemědělská půda vyjímaná ze zemědělského půdního fondu se týká především oblastí s přírodním znevýhodněním, ale také všech ostatních, kde poptávka po půdě je podstatně nižší, a to z celé řady příčin. Jmenovitě se může jednat o lokality s půdou obtížněji obhospodařovatelnou, půdy v extrémních přírodních podmínkách, na málo osídlených lokalitách, na půdách ohrožených povodněmi, v oblastech s menším zájmem místních obyvatel využít půdu k individuální zástavbě… Úbytky orné půdy ve výši přibližně 26 ha/den jsou násobně větší a jsou obvykle spojovány s nezemědělským využitím.

Přechod do systému tržní ekonomiky navíc za velmi krátké časové období mimořádně zvýšil poptávku po půdě. Tato poptávka souvisí také s rozvojem obchodní sítě (budované zahraničními investory) s vysokými nároky na skladištní infrastrukturu, s výstavbou nových průmyslových podniků nebo také s rozvojem bytové výstavby. Daná tendence stimuluje zájem o půdu a vede k prudkému růstu cen s negativními dopady na trh s půdou.

Za připomenutí stojí také údaje o výměře trvalých travních porostů v rozsahu více než 1,1 milionu hektarů z počátků 40. let 20. století, kdy sedláci pečovali o půdu s péčí řádného hospodáře se zhruba čtvrtinovým podílem na celkové výměře zemědělské půdy. V průběhu posledních let se situace mění ve prospěch trvalých travních porostů, a to zejména s růstem stavů krav bez tržní produkce mléka (je srovnatelná s údaji za rok 1950).

Tabulka 1: Bilance půdy v tis. ha v letech 1950, 1989, 2017 až 2020

 Pozn. ¹⁾: Statistika k výměře zemědělské půdy sleduje rovněž výměru chmelnic, vinic, zahrad a ovocných sadů. Nezemědělská půda uvádí členění na lesní pozemky, vodní plochy, zastavěné plochy a ostatní plochy; Pozn. ²⁾: do roku 1988 s označením louky a pastviny; Pozn. ³⁾: do roku 1991 rybníky (údaj v časové řadě není srovnatelný). V bilanci půdy se podíl zemědělské půdy na celkové výměře ČR opírá o plochu 7 887 tis. ha. Pramen: Statistická ročenka České republiky 2021

Důležitý je rovněž vývoj osevních ploch zemědělských plodin. Od roku 1950 klesla celková výměra osevních ploch o 965 tisíc hektarů (tedy o 1379 ha/ročně). Celkově došlo k rozsáhlým změnám v její struktuře. U obilovin se výrazně zvýšila osevní plocha pšenice (o 364 tisíc hektarů) a její podíl na celkové osevní ploše z 12,7 % na 32,4 %. Ke zvýšení došlo také u kukuřice na zrno. Ječmen si udržel svoji pozici zhruba na úrovni 320 tisíc hektarů. Naopak se rapidně snížila plocha žita, luskovin, brambor a cukrovky. Zásadní měrou, a to o 348 tisíc hektarů, se zvýšila osevní plocha řepky, která v roce 2020 spolu s plochou obilovin zaujímala přibližně 70 % podílu celkové osevní plochy.

Přitom je důležité zdůraznit, že klesl podíl plodin, které zlepšují půdní strukturu, tedy posilují její krajinotvornou funkci (brambory, cukrovka, luskoviny, a zejména pak pícniny na orné půdě). Jedná se o pokles na celkové osevní ploše ze dvou pětin v roce 1950 na jednu pětinu v roce 2020. Podíl pícnin na orné půdě zůstává vcelku stabilní na úrovni přibližně 20 %.

Následující tabulka potvrzuje, že strukturální změny v rámci osevních ploch byly mimořádné a zásadně posílily postavení celého odvětví rostlinné výroby na celkové zemědělské produkci. Srovnání aktuálních dat s výchozími daty, kdy hospodařily rodinné farmy, je i přes celou řadu úskalí, jež toto srovnání doprovází, mimořádně ilustrativní.

Tabulka 2 - Osevní plochy.pdf

Uvedená data charakterizují dlouhodobý vývoj a celkově spíše poukazují na negativní trendy současnosti (např. obecně nízkou pestrost plodin). Současně je ale také nepochybné, že za změnami stojí i celá řada dalších významných ekonomických, produkčních či technologických jevů a skutečností, které zásadně ovlivnily dnešní podobu půdního fondu. Stejně tak ale bezpochyby platí, že i kvůli tomu se české zemědělství musí výrazně proměnit, aby mohlo plnit svoji celospolečenskou funkci ve všech očekávaných souvislostech. Zejména musí zvýšit ochranu půdního fondu a jeho vodohospodářské, retenční, protierozní, protipovodňové a krajinotvorné funkce. K tomu může dopomoci především větší rozvoj lokálně ukotvených rodinných podniků, které mají obecně blíže ke své půdě a na přirozených a širších základech budují lepší vztah ke krajině, a logicky jsou tak schopny vypěstovat pestřejší škálu plodin.

Chtělo by se říci, že by se vláda měla zavázat k posílení takového typu zemědělství. Jenže vláda už takovou deklamaci učinila. Ve svém programovém prohlášení uvádí: „Budeme účinněji podporovat rodinné farmy a malé, střední, začínající a ekologické zemědělce.“ Co k naplňování těchto cílů tedy schází? Podporují je empirická data a vláda sama jejich relevanci uznala na počátku svého vládního období. Nyní už zbývá tedy jen politická vůle skutečně dodržet sliby a zrealizovat opatření, která pomohou nejenom sedlákům a krajině, ale především jednotlivým občanům a společnosti jako celku.

Hlavní kancelář ASZ ČR ve spolupráci s odbornými poradci