„Mám informace, že přijetí nových pravidel se má opět o rok odsunout, což není dobře. V roce 2021 přijatá protierozní vyhláška má řadu nedostatků, erozi půdy skutečně důsledně nebrání a od jejího přijetí se stále nic nezměnilo,“ říká přední český pedolog z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy Jan Vopravil.
Další odklad – zřejmě na rok 2025 – pak potvrdil tiskový mluvčí ministerstva zemědělství Vojtěch Bílý. „Zemědělci se na naše resorty obrátili se žádostí o odklad a vzhledem k tomu, že jejich argumenty jsou racionální a relevantní, běží nyní diskuse a hledáme společně shodu na řešení, zejména s environmentálně zaměřenými nevládními organizacemi,“ uvedl.
Kdy se dá přijetí pravidel očekávat, nesdělil, nastínil alespoň jejich podobu. „Povinnosti zemědělců se rozšíří na výměře z dosavadních 580 tisíc hektarů na více než dvojnásobek. Zásadní rozdíl mezi protierozní vyhláškou a novými podmínkami pak spočívá v tom, že stanoví povinnosti a omezení plošně pro všechny zemědělce, kteří hospodaří na erozně ohrožených pozemcích. Zatímco vyhláška řeší individuální případy, až pokud nastala erozní událost opakovaně,“ uvedl Bílý. Nová pravidla tak splní požadavky expertů na prevenci.
Za váháním státu jsou ústupky zemědělským podnikům, které hrozí, že jim nákladná protierozní opatření neumožní sázet řadu plodin tam, kde byli zvyklí. To prý zvedne náklady a tím i ceny potravin.
„Velice striktní návrh spočívající v rozšíření území s plošnou erozní ohrožeností na hranici 65 procent orné půdy by velmi výrazně zasáhl území celé České republiky. To by ve skutečnosti znamenalo znemožnění běžného zemědělského hospodaření, z toho vyplývající následné omezení rostlinné i živočišné produkce (zákaz pěstování např. brambor, kukuřice, sóji a jejich využití do krmiv pro chov skotu apod.), a tedy ke zhoršení konkurenceschopnosti našeho zemědělství na tuzemském i mezinárodním trhu,“ stojí v otevřeném dopise, který zaslala Agrární komora a Asociace soukromého zemědělství dnes už bývalému ministru Zdeňku Nekulovi v prosinci 2022.
Erozí je v Česku ohroženo celkem 50 až 60 procent povrchu a podle Vopravila je nyní poškozeno nejméně pět set tisíc hektarů ornice. Jsou to zejména místa, kde půda mizí kvůli nevhodnému pěstování kukuřice, ale i brambor a slunečnic na svazích. Voda jimi proteče velmi snadno a vezme s sebou i kus půdy. Ekologové už před třemi lety odhadli škody, které eroze způsobila, na zhruba deset miliard korun, ztrátu na hodnotě půdy až třicet miliard.
Pravidla přijatá v roce 2021 podle Vopravila i dalších kritiků sice ukazují, jaké plodiny je na konkrétních svažitých svazích možné sázet, výpočty jsou však příliš složité. Vyhláška se také snaží postihovat případy nově se objevující eroze, nevytváří ale podmínky k tomu jí předcházet. „Řeší jen případy, které už se stanou, navíc opakovaně, a na které někdo upozorní. Není v ní ale nic o preven‑ ci, to by mělo být vynahrazené právě podmínkami pro získání dotací. Systém je děravý, měl se už dávno rozšířit,“ uvedl zemědělský expert Hnutí Duha Martin Rexa.
Ekologové žádají, aby zemědělci měli co nejdříve šanci získávat dotace i na krajinné prvky – tedy meze, remízky, mokřady, které erozi brání. „Je třeba krajinu zpestřit,“ navrhuje Rexa.
Vopravil pak připomíná, že současná vyhláška nepamatuje ani na utužování půdy, které je také jednou z příčin vodní eroze. Voda se nemůže na ztuhlé půdě vsáknout a odtéká po povrchu. Stejně tak se podle něj zapomíná na erozi způsobenou větrem, která kvůli obdobím sucha působí stále větší škody. Experti kritizují i opomenutí eroze na chmelnicích a vinicích.
Podle Alžběty Procházkové, zemědělské expertky české pobočky Světového fondu na ochranu přírody, se proto nyní kvůli protierozní vyhlášce zachytí jen jednotky procent erozních událostí. „Ve vyhlášce je například, že za rok může zmizet z pozemku devět tun na hektar, ale v praxi se to nestíhá uplatňovat. Chceme proto, aby to bylo zahrnuto do dotačních pravidel.“
Půda mizí Erozí zničené pozemky u Žďáru nad Sázavou. Právě eroze ohrožuje českou krajinu ve velkém, stát ale přijetí protiopatření odkládá.
Autor: Martin Biben
Zdroj: Hospodářské noviny