Zahraniční obchod obecně je tím prostorem, kde se propojují reálné možnosti tuzemského agrokomplexu měřené kladným, resp. záporným agrárním saldem. To znamená: zda se dovedeme prosadit na trhu, nebo zda nuceně vznikají rozdíly v nabídce a poptávce po potravinách, které je třeba řešit dovozem. Důležitou roli zde sehrávají přírodní podmínky, které předem vymezují, do jaké míry jsme schopni konkurovat zahraniční nabídce, ať již z členských nebo z třetích zemí. Jedná se ale také o to, v jakém rozsahu lze uspokojovat celoroční poptávku v současnosti již velmi náročného obyvatelstva po té produkci, kterou je možno jedině dovézt.

Český agrární zahraniční obchod (AZO) je dlouhodobě nositelem záporné agrární bilance. V posledních letech dynamika této bilance roste, a bude proto jistě inspirující před vlastní analýzou vývoje zbožově-teritoriální struktury uvést agrární bilanci za vybrané členské země.

Špičkové postavení z hlediska agrární bilance zaujímají Nizozemsko, Belgie a Dánsko, zejména pak u komodit živočišného původu. Tyto země patří nejen k předním evropským vývozcům živočišných komodit, ale také špičkového chovatelského materiálu. Zřetelná závislost vyspělých zemí na vývozech živočišných komodit je ale také doprovázena vysokými podíly živočišných komodit na celkové hrubé produkci v rozmezí 56 % až 68 %. V souvislosti se zhruba 50 % podílu živočišné produkce na celkové hrubé zemědělské produkci českého zemědělství za rok 2018 nelze pominout, že stejný ukazatel vychází v Rakousku zhruba na cca 70 % a v Německu na cca 60 % (viz tabulka níže). Je výsledkem tzv.  „zušlechťovacího procesu“ vyjadřujícího tendenci transformovat agrární suroviny na zpracované produkty s podstatně větší šancí nabídnout v rámci zahraničně obchodní výměny produkty se zřetelně vyšší přidanou hodnotou.

Mimořádně dynamicky meziročně narůstalo kladné agrární saldo v Polsku (index 112), tedy převahu vývozu nad dovozem, přestože polské zemědělství je hospodářstvím převážně rodinného typu s průměrnou výměrou 10,2 ha zemědělské půdy. Růst exportní výkonnosti je signálem, že se vstupem do Unie se Polsko dokázalo úspěšně prosadit na evropském, ale i světovém agrárním trhu (viz tabulka níže). Obdobně úspěšně si vede i Rakousko, kterému se z pozice netto dovozce podařilo aktuálně zařadit mezi členské země EU s vyrovnanou agrární bilancí, přičemž nelze pominout, že v této alpské zemi hospodaří rodinné farmy převážně za méně příznivých půdně klimatických podmínek.

Za sledovanou časovou řadu, ale i v předchozích desetiletích trvale nejhorší pozici z hlediska záporné agrární bilance zaujímají Česko a Slovensko. Zatímco v Česku záporná agrární bilance v roce 2020 ve srovnání s průměrem za období 2015/19 vzrostla o -143 mil. EUR, na Slovensku za stejné období o -284 mil. EUR. K základní orientaci, do jaké míry jsou jednotlivé ekonomiky soběstačné v produkci potravin, je běžně používaným ukazatelem stupeň krytí dovozu vývozem. Aktuální údaje za rok 2020 potvrzují zhruba stejné tendence jako v předchozích letech. Za sledovanou skupinu zemí vykazuje Polsko významně nejvyšší stupeň krytí dovozu vývozem (152 %) a dlouhodobě potvrzuje, že tradičními formami hospodaření (převážně na vlastní půdě) se mu daří prosadit na zahraničních trzích. Vyspělé zemědělství Nizozemska a Dánska vykazuje shodně 144 % krytí dovozu vývozem, následované Belgií (115 %) a Francií (110 %). Do skupiny zemí s nejnižším stupněm krytí patří Německo (78 %) následované Českem s 85 % a na poslední příčce mezi porovnávanými zeměmi v roce 2020 si stojí Slovensko.

Z uvedených dat obecně vyplývá, že stávající způsob obhospodařování na zemědělské půdě v ČR (při enormně vysoké koncentraci do nevelkého počtu podniků) není schopen konkurovat zemím s vyspělým zemědělstvím. Česko spolu se Slovenskem uzavírají pořadí zemí s nejhorší agrární bilancí. Aktuální teritoriální orientaci vůči jednotlivým obchodním partnerům zachycuje samostatná tabulka.

Pro lepší orientaci jsou váhy jednotlivých rozhodujících dovozů, resp. vývozců, vyjádřeny v procentech s poznámkou, že objemy obchodovaného zboží mezi jednotlivými zeměmi podléhají meziročně značnému kolísání. Hlavními odběrateli českého agrárního zboží v roce 2020 byly Německo (23,1 %), Slovensko (20,8 %), Polsko (9,8 %), Itálie (8,8 %), Rakousko (5,1 %) a Maďarsko (4,6 %) a tyto země se na celkových českých agrárních vývozech podílejí cca 70 %. Hlavními dodavateli agrárního zboží do ČR byly v roce 2020 opět Německo (22,9 %), Polsko (15,6 %), Nizozemsko (6,8 %), Slovensko (6,6 %) a Itálie spolu se Španělskem (po 5,8 %) a tyto země se na celkových českých agrárních dovozech podílely přibližně 60 %.

Zahraničně obchodní data potvrzují, že české zemědělství nedospělo k posunu v bilanci agrárního zboží, ať již na straně agrárních dovozů, resp. vývozů, s významným dopadem na trvale zápornou celkovou bilanci českého AZO. Dále z výše uvedené tabulky vyplývá, které země a do jaké míry se podílejí na vysoké záporné bilanci a ve kterých teritoriích se českému AZO nedaří prakticky po celé polistopadové období snižovat dovozní závislost.

Ve shodě s předchozími závěry k teritoriální orientaci českého AZO jsou data analyzující jeho zbožovou strukturu, přičemž i zde obecně platí, že dominantními nositeli agrárních vývozů jsou převážně rostlinné komodity, a naopak dovozní stranu charakterizují především dovozy vepřového a drůbežího masa čerstvého, respektive chlazeného hovězího masa, ale také sýrů a másla, běžného ovoce a zeleniny sezonní povahy poptávané celoročně českými spotřebiteli. Dalšími dovozně náročnými komoditami jsou citrusy a banány, ale také dovozy sójových pokrutin, alkoholické nápoje atd. 

Vývozní struktura je přirozeně méně diferencována a opírá se především o cigarety, pšenici, mléko a mléčné výrobky, pivo, živý skot, živá prasata a živou drůbež, ale také o celou řadu dlouhodobě výhodných vývozních položek (cukr, slad, ječmen, mák, chmel aj.). Detailnější údaje k vývozně dovozní struktuře uvádí následující tabulka v pořadí podle důležitosti v průměru za období 2016/19 a aktuálně za rok 2020. Veškeré uváděné údaje se opírají o oficiální data publikovaná ČSÚ, respektive Eurostatem.

Data ke komoditní struktuře AZO potvrzují, že produkty živočišného původu, a zejména pak vepřové maso, a také drůbeží a hovězí maso v průměru za období 2016/19, ale i za rok 2020, ukazují na největší problém českého zemědělství v rámci zahraničního obchodu. Netto dovozy těchto komodit v roce 2020 dospěly k cca - 21 300 mil. Kč. Nutno ale také připomenout, že do jednotné nomenklatury jsou zařazeny dovozy venkovních, pokojových a řezaných květin, které zatěžují celkové záporné saldo 3 800 mil. Kč. Na straně aktivního vývozního salda byly rozhodujícími vývozními komoditami v roce 2020 obdobně jako v předcházejících letech cigarety ve výši cca 13 800 mil. Kč.  Zatímco netto vývozy mléka a mléčných výrobků dlouhodobě formují AZO (stejně jako pivo, cukr slad, chmel a v posledních letech mák aj.), významnou aktivní bilancí se stává komoditní agregace „Výživa pro psy a kočky“ (cca 5 185 mil. Kč v r. 2020).

Po vstupu do EU narůstají vývozy obilovin, jmenovitě pšenice a ječmene (cca za 12 500 mil. Kč). Shrneme-li vývozy řepkového oleje, řepkových pokrutin a semena řepky do jedné skupiny, aktivní bilanční saldo se pohybuje kolem cca 8 000 mil. Kč. Za připomenutí stojí rostoucí dovozy slunečnicového semene, které spolu s vývozy slunečnicového oleje reprezentují efektivní zahraničně obchodní operaci, tj. vývozy produktů s vyšší přidanou hodnotou.

AZO je obvykle a převážně charakterizován hodnotovými údaji, které jsou v zahraničním obchodě často doprovázeny rozsáhlými cenovými změnami v relaci k jednotlivým obchodovaným komoditám a se zásadními dopady na jejich fyzický objem. V agrárním obchodě se často jedná o rozsáhlé objemy dovážených, resp. vyvážených produktů, a je proto nezbytné i z tohoto hlediska analyzovat a hodnotit, jak jsou náročné z hlediska potřebných přepravních kapacit (viz následující tabulka). 

Za časovou řadu 2016/20 byly v rámci úzce vymezeného výběru, resp. agregací, zvoleny ty, které v rozhodující míře ovlivňují zahraničně obchodní výměnu na tuzemském trhu. Hmotnostní pohyb zboží vypovídá o jeho obrovských přesunech, ale také konkrétně o tom, s jakým úspěchem či neúspěchem je řešen základní agrárně politický parametr trvale zdůrazňovaný AK ČR, resp. ZS ČR, a sice důraz na potřebu „zvyšovat míru potravinové soběstačnosti“.  Zcela zřetelně ukazuje na nevyváženou bilanci českého AZO mezi komoditami rostlinného a živočišného původu s alarmujícím zaostáváním nabídky základních živočišných produktů. Tabulka i bez podrobnějšího komentáře vypovídá o dalším zásadním problému AZO, jmenovitě o dopravní náročnosti přesunů statisíců tun zboží, směřujících k vyrovnání nabídky s poptávkou na českém agrární trhu.

Nezpochybnitelné jsou dopravní závislosti u produktů subtropického a tropického zemědělství a všech dalších dovozních položek pokrývajících poptávku po produktech zemědělského charakteru a poptávaných nezemědělskými sektory. Opakovaně zdůrazňovaný argument, že se řada agrárních komodit dováží „zbytečně“ ze vzdálených destinací by měl obstát a platit u komodit mírného zeměpisného pásma, a především dovozů základních potravin živočišného původu s nedostačující schopností čelit zahraniční konkurenci.  Z tabulky si lze učinit základní představu, o jaké objemy hmoty v rozlišení na netto dovozní, resp. netto vývozní bilanci, se v české zemědělství jedná. Vyjádřeno v záporné bilanci v průměru za pětileté období 2016/20 se jedná například o dovozy cca -350 tis.t/ročně všech základních druhů masa (hovězí, vepřové a drůbeží), o cca -300 tis. t/ročně u čerstvé zeleniny o cca -270 tis. t/ročně, o zhruba -170 tis. t /rok brambor a cca -140 tis. t /ročně u ovoce a mnoha dalších nedostatkových dovozních položek.

Obecně je nutno zdůraznit, že pravidla jednotného trhu Unie vylučují obchodní přirážky, resp. netarifní překážky obchodu na hranicích jednotlivých členských zemí, takže ať již na straně vývozu, resp. dovozu, je vzájemný zahraniční obchod v rámci Společné zemědělské politik trvale zvýhodňován. Navíc členské země převážně obchodují v rámci evropského hospodářského prostoru s pozitivními dopady na výši dopravních nákladů. Proto také zvýhodněný intraobchod v rámci Unie zůstává určujícím nositelem (pilířem) výměny zboží, ať na straně dovozní, tak vývozní.

Hlavní kancelář ASZ ČR ve spolupráci s odbornými poradci