Asociální návrh
Bohužel, mantinely pro stále další křivdy a nespravedlnosti vytvářejí sami volení představitelé země, tedy poslanci a senátoři. Je ale třeba vnímat, z jaké části politického spektra. A přestože má nepochybně i takzvaná pravice v řadě přijatých regulačních, život komplikujících, ale především základní práva omezujících či popírajících opatření také své prsty, je hlavním strůjcem regulací a omezování práv levice. Specielně v zemědělství je pak posílena o část lidoveckých politiků, což je zrovna u strany, jejíž kořeny jsou na venkově a právě v oblasti zemědělství, dost tristní. Je přitom naprostým paradoxem, že dopady regulací a křivd míří na nejchudší a nejbezbrannější část venkovského obyvatelstva - jednak drobné podnikatele, v případě majetkového vyrovnání družstev s oprávněnými osobami dokonce na staré lidi a důchodce. Právě ti tvoří největší část obyvatel, kterým poprvé vzal jejich generacemi vytvářený majetek předlistopadový režim, a podruhé jim jej vzal režim polistopadový - tím, že nezajistil vymahatelnost majetku, který měl být ze zákona vrácen. Již to samotné je ostuda, která bude mít jednou dohru na mezinárodním poli u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Ani toto vědomí ale, zdá se, nestačí. Ve třetí fázi majetkového (ne)vyrovnání, která je právě v legislativním procesu, jde dokonce o to na nedodržování zákonů, na úkor restituentů a s posvěcením státu vydělat. Na sociálně slabších a starých lidech. To je panečku sociální politika levice!!!!
Odpisy z nevydaného majetku
Prostředkem k tomu má být pozměňovací návrh k novele zákona o daních z příjmů, s posvěcením Ministerstva financí ČR, o němž samo ministerstvo mluví jako o návrhu lidoveckého poslance Jiřího Hanuše. Uvedený návrh přitom umožňuje snížit si daňový základ o „rozdíl mezi hodnotou majetkových podílů stanovených podle jiného právního předpisu o transformaci družstev a vyplacenou částkou podle dohody mezi povinnou a oprávněnou osobou“. Přeloženo do češtiny, družstva, které se majetkově nevyrovnala, si mohou majetek zadržovaný oprávněným osobám odepsat z daní, čili na oprávněných osobách vydělat. Stručně řečeno, jde o jeden z nejdrzejších legislativních návrhů, který se v polistopadové historii v tuzemském zákonodárství objevil. Družstva, která se nevyrovnala (a že to možné bylo, dokazují případy, k majetkovému vyrovnání došlo a takovým subjektům budiž čest), nejenže získala na trhu konkurenční výhodu oproti korektním podnikům, ale nyní na obejití zákona budou ještě profitovat. A protože jde zejména o transformační podíly, bude se výhoda z nedodržování zákonů týkat opravdu mnohých - na rozdíl od klasických restitucí se totiž transformační podíly v ČR po listopadu prakticky neřešily.
Vějička pro soukromé zemědělce
Rafinovanost zmíněného pozměňovacího návrhu navíc tkví v tom, že je jeho součástí také další změna, která má napravit výpadek daňového zvýhodnění při převodech farem z otce na syna (obvykle) v rámci programu „předčasné ukončení zemědělské činnosti (PUZČ)“. Jinými slovy, návrh vrací znění zákona do předchozí podoby, takže při převodech nebude nový mladý nabyvatel rodinné farmy zatížen milionovými daněmi. To je samozřejmě logické a správné. Problém je v tom, že tato změna je součástí stejného návrhu, který legalizuje další podvod na restituentech. Zcela logicky se tak vkrádá myšlenka, že požadavek ASZ na daňové zvýhodnění v rámci PUZČ byl úmyslně zneužit a pojat jako úplatek soukromým zemědělcům za to, že kývnou na zmíněný pozměňovací návrh. V tomto světle je ovšem tento návrh ještě větší podraz, než se na první pohled zdá. Je přitom možné, že i díky drobné úlitbě pro soukromníky mohou někteří z nich zmiňovaný návrh podporovat. Pak je ale třeba říci: Nehořekujme nad křivdami, nespravedlnostmi a podvody, když jim sami napomáháme.
Petr Havel
