Dokázal to i letošní, v pořadí již šestý ročník programu, mimo jiné prostřednictvím stejnojmenné konference Pestrá krajina, která poukázala na výzvy, ale i na přetrvávající problémy našeho zemědělství, které se ani po více než 30 letech od změny politického režimu v naší zemi nedaří řešit. Současný stav je přitom výsledkem nevůle politických reprezentací napříč politickým spektrem zásadně změnit jak základní podmínky zemědělských dotací, tak především samotnou filozofii zemědělského podnikání v ČR, a také proto se tento obor neustále potýká s mnohými, často zcela zbytečnými problémy.
Ty mimo jiné v průběhu konference vtipně glosovala moderátorka akce, herečka Simona Babčáková, což představovalo žádoucí osvěžení v jinak poměrně zásadních tématech, jimiž se konference zabývala. Jedno z nosných témat letošního ročníku přitom představovaly statistiky, péče, údržba, a legislativa spojená s krajinnými prvky, které jsou pro skutečně pestrou krajinu naprosto zásadní. Jak ovšem vyplynulo z jednotlivých prezentací, krajinné prvky jsou v tuzemské legislativě jednak ne zrovna srozumitelně definovány, mnohé z nich (zejména ty, které neleží uvnitř nebo alespoň na okraji půdních bloků) nejsou ani evidovány, a ani na celostátní úrovni žádná evidence krajinných prvků neexistuje, jak připomněla Zuzana Skřivanová z Českomoravské komory pro pozemkové úpravy. To nepochybně svědčí o mizivém povědomí a zájmu společnosti týkající se role krajinných prvků, ačkoli nejen politici a odborníci jim oprávněně přisuzují zásadní význam pro udržitelnost zemědělství, biodiverzitu, prevenci rizik eroze nebo povodní, a další benefity.
Varující je v této souvislosti zejména postoj vlastníků zemědělských pozemků zejména z řad nezemědělců, kteří o vytváření krajinných prvků nestojí, dokonce proti nim bojují, i když všichni mluví dnes a denně o tom, že krajina má být pestrá a odolná vůči nepředvídatelným a stále častějším extrémním výkyvům počasí. I pro krajinné prvky tak platí, že by je všichni teoreticky chtěli, ale na vlastních pozemcích (stejně jako bioplynky, skládky, stáje a vlastně cokoli, co by nějak zasáhlo do jejich často zcela neefektivního využití). Jednou ze zásadních výzev pro zlepšení stavu naší krajiny je proto osvěta vlastníků zemědělských pozemků, která ale musí být pro vlastníky srozumitelná a motivační. Možností je přitom jistě celá řada, včetně daňových úlev, zásadní ovšem je, aby se s cílenou osvětou a motivací vlastníků konečně začalo.
Jak to může v reálné praxi vypadat, se mohli účastníci konference přesvědčit díky prezentaci způsobu hospodaření na rakouském statku Gut Hardegg z úst jeho majitele Maximiliana Hardegga. Ten se při svém hospodaření řídí celou řadou přístupů, například principem „100 centimetrů pro přírodu“, (nejen) od kraje cest k hranici pole podporujících biodiverzitu. Součástí hospodaření uvedeného statku je mimo jiné deset druhů pěstovaných plodin nebo propracovaný systém vodních ploch a míst pro krmení zvěře. Co je však důležité: statek Gut Hardegg je i při zvoleném způsobu hospodaření schopen zásobovat svými produkty 40 000 až 100 000 okolních obyvatel, a zdaleka tak neplatí, že kombinace zemědělství a péče o životní prostředí není schopná v potřebném objemu zabezpečit produkci zemědělských komodit, jak se často v ČR z úst představitelů zejména průmyslových zemědělců veřejnost dozvídá. Že je to možné i v podmínkách naší země, dokazují ostatně i všechny farmy oceněné letos v programu Pestrá krajina (mimochodem úplně všechny se zabývají náročnější živočišnou produkcí), stejně tak jako farmy oceněné v předchozích letech, a mnohé další rodinné farmy působící pod křídly ASZ ČR.
Způsob, jakým je zemědělská surovina produkována, je, a v budoucnosti ještě mnohem více bude, rozhodovat o jejím uplatnění na trhu. Na tuto skutečnost již nějakou dobu reagují také bankovní ústavy, což zaznělo i v prezentaci generálního partnera konference, České spořitelny. Ta nabízí podnikatelům v zemědělství takzvané ESG poradenství, kalkulaci uhlíkové stopy či zvýhodněné financování i ohodnocení produktů udržitelného zemědělství. Je přitom zřejmé, že dříve či později budou mít zemědělské podniky hospodařící na principu „Pestrá krajina“ výhodu v odbytu svých produktů, pakliže se toho ovšem v podmínkách ČR existenčně dožijí. Rostoucí byrokracie, rezervy v podpoře rodinných farem v ČR a v průběhu konference často zmiňovaná malá vůle k potřebným změnám totiž tento cíl velmi komplikují.
Uvědomují si to naštěstí alespoň někteří politici, například již pravidelný účastník akce, předseda Senátu Miloš Vystrčil. „Některým svým úkolům jsme dlouhodobě nedostáli,“ přiznal totiž Vystrčil v samotném úvodu konference. To je zcela nepochybně pravda, pro potřebné změny našeho zemědělství je ale zapotřebí, aby bylo takové sebereflexe schopno mnohem více představitelů našeho státu. A to je patrně vůbec největší výzva a poslání, které po sobě letošní lednová Konference Pestrá krajina zanechala.
Petr Havel