Píšu tyto řádky za spolek STOP sečení srnčat, který už desátým rokem pomáhá v terénu na jihu Čech, a to jak myslivcům, tak zemědělcům. Vnímáme situaci z mnoha úhlů pohledů, v našem spolku jsou, kromě dobrovolníků, jak myslivci, tak i zemědělci. Uvědomujeme si náročnost skloubení aktivit pro ochránění mláďat před sečením. A zároveň si uvědomujeme rozsah ohrožení mláďat mnoha druhů zvěře, která je vydaná na pospas člověku a jeho konání, a proto se aktivně zapojujeme do pomoci.
V posledních třech letech jsme zaznamenali výraznou změnu v ochotě chránit zvěř a to zejména díky tomu, že jsme jako spolek postupně zakoupili (díky sponzorům a darům veřejnosti) několik dronů s termovizí. Pomocí této technologie je vyhledávání zvěře mnohem jednodušší a zároveň spolehlivé, oproti zoufalému procházení mnoha hektarů s pomocí loveckých psů. Jelikož spolupracujeme s mnoha místními zemědělci, vnímáme změnu jejich přístupu k těmto aktivitám. Zpočátku pro ně ochrana zvěře znamenala zátěž, hlášení sečených ploch, vysvětlování co a jak se kde seče, kdy přijede sekačka a jak dlouho bude sečení trvat. Oceňujeme, že zemědělci tyto počáteční nesnáze vydrželi, protože sami dnes vnímají rozdíl mezi kvalitou píce a jsou mnohdy překvapeni naší výkonností a spolehlivostí, co se vyhledání zvěře na daném porostu týká. V běhu těch několika málo let původní zátěž jednoznačně převážily výše uvedené benefity.
A to je to, co jsem tímto textem chtěla sdělit. Chápeme, že dnešní zemědělství postavené na dotacích přináší mnoho nutného papírování, pod jehož tíhou se člověku nechce činit nic navíc, ale jde o naši půdu, o přírodu a zejména o mláďata, která si naši péči rozhodně zaslouží. Díky dronům totiž zachraňujeme nejenom srnčata, ale vynášíme také zajíčata, ježky, pokud lze zachránit tak i snůšky, odstraňujeme z porostů rozkládající se padliny, vyháníme veškerou vzrostlou zvěř.
Aneb, jak pravil prof. Julius Komárek ve své knize „Myslivost v českých zemích“ (1945): „Nejmenší obtíže z hlediska škod činí zvěř srnčí. Spásání kultur na polích je nepatrné, protože srnčí jen jistou krátkou dobu má zájem na jeteli a mladých obilných klasech. Za druhé je kopýtko srnčí malé a úzké, takže ani pošlapáním nevznikají škody. Pro svou malou škodlivost na polních plodinách může srnčí zvěř být i u nás, v zemi s nejvyspělejší polní kulturou, chována všude volně bez obav, že by tím rolnické hospodaření bylo zničeno nebo znemožněno. Nekladu tuto výzvu na srdce jen rolníkům…"
Rádi bychom i tímto způsobem poděkovali všem uvědomělým zemědělcům, kterým ochrana zvěře před sečením není lhostejná a aktivně se zapojují do spolupráce s myslivci a dobrovolníky, a to nejenom proto, že tuto povinnost ukládá zákon. Děkujeme.
Spolek STOP sečení srnčat, z.s. působí na jihu Čech desátým rokem. Spolupracuje v terénu s celkem 40 uživateli honiteb, sdružuje piloty dronů a dobrovolníky, kteří v období sečí pomáhají v terénu myslivcům a zemědělcům. Spolek provozuje osvětovou činnost, spolupracuje s médii, jedná s politiky v rámci zlepšení situace v terénu, iniciuje vznik dalších terénních skupin po republice, zkrátka sdružuje různé zájmové skupiny a subjekty pro pomoc Přírodě.
Autorka: Pavla Benettová
Zdroj: www.stopsecenisrncat.cz
