Nedávno jsem absolvoval jednání v jedné nejmenované mlékárně, kde zástupce této mlékárny řekl: „Musím vás zemědělce obdivovat…obdivovat za to, že dokážete za tyto ceny mléko vyrábět.“ Sám si kladu tuto otázku: Jak je to možné!? Asi je tu několik důvodů. Za prvé: průměrná cena za mléko v roce 2008 byla téměř 8,50 Kč/l, což není vůbec špatné, tak, jak by to mohlo na první pohled vypadat. Jen málokdo z nás žije z měsíce na měsíc. Dobrý hospodář se snaží mít vždy nějakou tu rezervu. Za druhé: všichni, kteří chováme dojnice, víme, že s chovem dojnic nejde skončit ze dne na den a už vůbec nejde ze dne na den s ním opětovně začít. Za třetí: někteří z nás v poslední době zainvestovali do chovu dojnic nemalé investiční prostředky a prostě musí vyrábět téměř za jakoukoliv cenu, protože nemají prostě jinou možnost………..
Dle mého osobního názoru neexistuje žádné originální řešení, jak z této mléčné krize ven. Není ale řešením, že budeme někde blokovat dálnice, případně demonstrovat v Lucemburku za minimální ceny mléka. Vždycky je totiž třeba také říct, kde vezmeme finanční prostředky na podporu mlékařů, po kterých někteří zemědělci čím dál tím víc hlasitěji volají? Minimální prodejní cena u mléka je také zajímavá věc…. Líbilo by se mi vědět dopředu, za jakou minimální cenu budu schopen mléko realizovat. Zároveň se ale ptám: Proč to samé nedat chovatelům prasat nebo drůbeže? Oni nemají problémy? Nebo jak se bude řešit, až se ozvou další výrobci potravin…anebo třeba kdokoliv, kdo bude zrovna v problémech, protože prostě o jeho produkci nebude momentálně zájem? Je pravda, že některá odvětví mají zvlášť v současné „ekonomické krizi“ z veřejných zdrojů nadprůměrnou podporu, jedním z těch odvětví je ale určitě i zemědělství jako takové.
Zemědělství je podnikání jako každé jiné, samozřejmě má celou řadu specifik. Každý z nás podniká trochu jiným způsobem. Na některých výrobcích mléka je momentálně názorně vidět, že se zřejmě příliš nevyplácí úzká specializace. Dle mého názoru jsou v současnosti nejvíce ohroženi ti výrobci mléka, kteří udělali to podnikatelské rozhodnutí, že postavili své podnikání z větší části pouze na výrobě mléka. Mléčnou krizi zcela určitě lépe přežijí ti, kteří mají své činnosti diverzifikované a své příjmy generují z více činností. Stále více dávám za pravdu jednomu svému kolegovi, který říká: „Zemědělec, který bude stát jen na jedné noze, kterou tvoří zemědělství bude mít prostě dřív nebo později problém….ta jedna noha ho začne bolet. Je třeba se rozkročit a tu druhou nohu také využít!“ Podnik tohoto kolegy začíná stavět bioplynovou stanici, druhý kolega s úspěchem provozuje penzion s agroturistikou, třetí vybudoval minimlékárnu, další má dílnu a opravuje zemědělskou techniku atd. Pro všechny je samozřejmě prioritní zemědělství, ale používají i tu druhou nohou. Všichni výše uvedení jsou zároveň výrobci mléka.
Jako místopředseda ASZ ČR chci naše členy ujistit, že se vedení asociace snaží dělat ohledně mléka maximum. Čekám, že produktivní debata kolem mléka bude i na naší valné hromadě, která bude 18. června v Jihlavě. Pokud z této diskuze například vyplyne to, že vyřešení mléčné krize napomůže vyslání autobusů s členy asociace na připravovanou demonstraci do Lucemburku, určitě nebudu proti tomu. Dopředu však říkám, že já osobně se této akce nezúčastním, a to přesto, že jsem také výrobce mléka.
Ing. Václav Perník, jun., místopředseda ASZ ČR
