Daďourek na ministerstvo nastoupil 1. března. Pochází z Liberce, ale od roku 2000 žije v Počítkách na Vysočině, kde jeho rodina vlastní farmu. Na té se mimo jiné pasou zhruba dvě stovky ovcí plemene Romney. Pracoval ve Správě CHKO Žďárské vrchy nebo jako ředitel Sdružení Krajina či jako akreditovaný zemědělský poradce.
Ministr zemědělství vás zhruba před měsícem pověřil tím, abyste se pustil do problematiky rodinných farem. Jak to vypadá se zákonem o nich?
Vnímám tuto problematiku jako důležitou pro část zemědělské veřejnosti a mám výhodu, že jednak ji znám z praxe a jednak se díky studiu orientuji v právu. Proto jsem poměrně rychle získal představu, jak by se to dalo řešit.
Opakovaně jsem se setkával se zástupci Asociace soukromého zemědělství ČR, kteří předložili původní návrh legislativy. Potřeboval jsem vědět, co považují za hlavní problém, a pak jsme museli najít průsečík, jak to lze udělat. Z obou stran to znamenalo ustoupit z původních představ – na jednu stranu připustit, že je třeba legislativní řešení, a na druhou stranu uznat, že legislativní řešení nutně neznamená jít cestou samostatného zákona.
Půjde tedy o novelu?
Současný předpoklad – ale pořád je to v jednání a v běhu, protože musí dojít ke koaliční shodě – směřuje k novele zemědělského zákona. V ní by přibyla část, která by se zabývala rodinnými zemědělskými hospodářstvími.
Jak by rodinné farmy byly definovány?
V zásadě podle toho, co známe z občanského zákoníku. Jsou tam instituty společnost a rodinný závod, takže rodinné zemědělské hospodářství by bylo zvláštní případ rodinného závodu. Musí jít o mikropodnik, musí tam být správce, což bude jedna fyzická osoba. Mezi správcem a půdou, která je obhospodařována, by měl být konkrétní vztah – správce bydlí a působí v místě, kde podnik hospodaří.
Pochopitelným znakem je, že RZH vyvíjí zemědělskou činnost. Je třeba se ještě dohodnout, v jaké míře ji vyvíjí. Minimálně v míře, jak známe aktivního zemědělce, ale je možné, že se domluvíme na vyšší.
A pak jeden znak, aby se zachoval určitý statut, tedy že konkrétní fyzická osoba může být společníkem pouze v jednom rodinném hospodářství. To by mělo řešit problémy řetězení, podvádění a dělení na více takových subjektů.
Půjde o mikropodnik, tedy bude mít do deseti zaměstnanců. Počítají se mezi ně děti jakožto rodinní příslušníci?
To je otázka, kterou jsme zatím neprobírali. Česko je ale vázané jak svými zákony, tak mezinárodními úmluvami o právech dětí a dětské práci. Určitě řešení nebude směřovat k tomu, že by děti byly zaměstnanci hospodářství, i když to nevylučuje podíl dětí na hospodaření ve smyslu předávání zkušeností. To je věc, která v rodinném hospodaření vždy fungovala, a je to jeden z nejlepších zdrojů kvalifikace. Obávám se, že dnešní společnost to trochu podceňuje. My si hrajeme hodně na diplomy a hledají se jasné kvalifikační papírové podmínky, zatímco na kvalifikaci získanou praxí v oboru se zapomíná.
Nakolik by se administrativa spojená s rodinnými farmami mohla zjednodušit oproti konvenčním mikropodnikům?
Představ je hodně a většina z nich je ze strany Asociace soukromého zemědělství ČR. Z věcí, které považuji za rozumně uchopitelné, tam patří třeba prodej ze dvora. A pak také teoreticky jednodušší režim, který by dovolil bez větší administrativy upravit limity, například v rámci živočišné výroby.
Nejdřív jsme se shodli na tom, co je rodinná farma. Víme, že to chceme jako chráněnou značku, a zároveň chceme, aby to mělo vlastní evidenci. A ty další věci půjdou popořadě. Domluvené zatím je, že se využije evidence rodinných zemědělských hospodářství k tomu, aby mohlo snáz docházet ke generační výměně. Tedy že všechny registrace, povolení a výjimky budou vázané na rodinné hospodářství. V případě generační výměny se tak vystřídá osoba správce, ale ostatní věci nebude třeba měnit. Druhá nejpravděpodobnější shoda je odlehčený přístup kontrol, protože se bavíme o mikropodnicích a tam si to dovedu představit.
Autor: Jan Drahorád
Zdroj: MF DNES
