Efektivita produkce
V prvé řadě by bylo vhodné přiznat si, že podle analýzy DG AGRI nepatří výroba mléka v ČR mezi plně konkurenceschopné obory. Obsáhlejší informace na toto téma přinesl ostatně počátkem roku i Zemědělec. Stačí tedy jen pár připomínek. První, že z porovnání efektivity produkce mléka v rámci EU vycházejí velmi špatně velké tuzemské (a obecně východoevropské) mléčné farmy s ustájeným chovem skotu. Naopak takové Irsko patří se svým volným ustájením skotu k nejefektivnějším zemím. Druhá a neméně podstatná připomínka zní, že sama EU je na tom v efektivitě produkce mléka podobně jako USA, ale daleko hůře v porovnání s Austrálií, Novým Zélandem, ale i například s řadou zemí jižní Ameriky.
Kompenzační platby
Konkurence uvnitř EU je v případě mléka také deformována rozdílným typem vyplácení dotací. Zatímco v původní EU-15 jsou platby na podporu produkce směrovány v podstatě komoditně, v nových zemích včetně ČR je systém jednotné platby na plochu. Výsledkem je stav, kdy jsou u nás takzvané kompenzační platby za mléko rozpuštěny v dotacích, které nemají s mlékem nic společného. Velmi zhruba lze říci, že producenti mléka dotují pěstitele pšenice. To je zcela jistě určité znevýhodnění našich mlékařů, avšak na základě dobrovolného rozhodnutí ČR za sociálnědemokratických vlád. Samozřejmě že má jednotná platba na plochu řadu nesporných výhod - kromě jednoduché administrace otevírá širší prostor pro svobodná podnikatelská rozhodnutí jednotlivých farmářů. Ale mléko se v tom prostě ztratilo.
Prodej ze dvora a biomléko
Je zřejmé, že na tuzemském trhu s mlékem musí dojít k podstatné restrukturalizaci, především ve zpracovatelském průmyslu, kde působí příliš mnoho příliš malých a příliš obdobný sortiment výrobků vyrábějících mlékáren. Restrukturalizací ale bude zřejmě muset projít i zemědělská prvovýroba. Pro část farmářů je přitom cestou jednak výroba vlastních mlékárenských výrobků ze své suroviny a prodej této suroviny a zpracovaných výrobků buď ze dvora“, nebo v rámci místního regionu. Tak lze surovinu lépe zhodnotit a veškerou přidanou hodnotu z procesu zpracování stáhnout do vlastní ekonomiky. Další část farmářů by se měla specializovat na produkci biomléka. Zahraniční, ale i dostupné tuzemské statistiky konstatují, že ceny na biomléko jsou někde o desítky procent, v USA ale třeba o sto procent vyšší než za konvenční mléko. V současné době činí zpracovatelská kapacita na biomléko v ČR 300 000 litrů denně, reálně se ale zpracovává 50 000 litrů, z toho se ale 20 000 litrů dováží. Produkce biomléka se tak může bez problémů zvýšit desetinásobně.
Restrukturalizace stád
Chovatelé dojného skotu se často oprávněně chlubí vysokou užitkovostí svých zvířat. Problém je, že vysoká užitkovost zdaleka ještě neznamená vysokou efektivitu. Vysoké náklady na vysokoprodukční dojnice navíc ještě stoupají díky nákladům na jejich ustájení, přičemž promítnutí těchto nákladů do ceny surového mléka naráží na cenové možnosti zpracovatelů mléka. Samotné zvyšování užitkovosti má navíc při systému mléčných kvót dopad na snižování stavů skotu. Pokud prostě produkuje skot vyšší objem mléka na dojnici, je k nadojení určitého objemu mléka zapotřebí méně zvířat. Staré selské přísloví přitom říká, že zvířata mají být na horách, zatímco hospodářské plodiny v nížinách. Bylo by vhodné se v daleko vyšší míře, než je tomu v současné době, k takovému členění vrátit. Je mnohokráte prokázané, že náklady na produkci litru mléka jsou daleko nižší při volném ustájení. Pokles cen vykupovaného mléka tak dopadá na chovatele volně se pasoucího skotu v menší míře, než na ustájené vysokoprodukční dojnice. Cestou produkce mléka prostřednictvím skotu chovaného na pastvinách a loukách se vydalo v minulosti právě Irsko, stejný obrázek vidíme ve Švýcarsku či sousedním Rakousku. A jak správně upozorňuje Svaz marginálních oblastí, zvolí do budoucnosti tuto strategii i Německo. Má to totiž svou logiku a pro ČR je to nutnou inspirací. Brzdou takovéto restrukturalizace v ČR budou samozřejmě již využité investice do ustájených chovů, přesto by měla minimálně ta část producentů mléka, která tyto investice neprovedla, vážně uvažovat o vyhnání krav ze stájí. Je to mimochodem v souladu s trendy animal welfare i se selským rozumem. Copak je normální, aby byla tak veliká zvířata, jako je skot, po celý svůj život nebo jeho velkou část uvázána na řetězu?
Petr Havel
