V této souvislosti je tak trochu škoda, že nějaká data, týkající se například porovnání míry podpory zemědělství před vstupem a po něm včetně objemu dotací v současné době, nezveřejnilo také Ministerstvo zemědělství (MZe). Na místě je proto vhodné alespoň připomenout, že dotace do zemědělství se za dobu členství ČR v EU zvýšily čtyřnásobně, což by si měli uvědomit zejména odpůrci EU.
Aktuálně lze přitom předpokládat, že Unie pomůže našim (nejen) ovocnářům finančně kompenzovat fatální dopady nepříznivého počasí na objem a kvalitu tuzemské produkce ovoce, byť zatím není zřejmé, v jaké výši. Avizovaných 70 až 100 milionů korun, které by mohlo na tyto účely vynaložit MZe by jistě nestačilo za situace, kdy se kumulované škody na plodinách v ČR odhadují zatím na více než 3 miliardy korun. Žádost o finanční pomoc již MZe po jednání s komisařem EU pro zemědělství odeslalo, a vzhledem k tomu, že mrazy na konci letošního dubna nepoškodily porosty plodin pouze v ČR, lze nějakou pomoc z krizové rezervy EU očekávat.
Poslední dubnové jednání Rady ministrů zemědělství také podle předpokladů odsouhlasilo pokračování bezcelního obchodu s Ukrajinou o další rok s tím, že dovoz některých komodit bude regulován prostřednictvím množstevních kvót. Otázkou ovšem je, jakým klíčem byly komodity, které mají být předmětem regulace, vybírány, například, proč má být regulován dovoz ukrajinských krup nebo medu, a ne třeba pšenice, což je klíčová obilovina pěstovaná v EU, které je i proto v Evropě nadbytek a jejíž výkupní ceny aktuálně nepokrývají náklady na její produkci. Minimálně pro spotřebitele by pak bylo jistě lepším řešením pokračovat v plné liberalizaci obchodu s Ukrajinou, například i proto, že zatímní letošní vývoj počasí vytváří předpoklady k nižší produkci EU, zdaleka nejen u ovoce, takže se možná bude ještě právě i ukrajinská produkce hodit.
Vliv počasí na letošní úrodu navíc téměř jistě neskončí poškozením některých plodin dubnovými mrazy. Dosavadní prognózy předpokládají také kvůli vysokým teplotám s možnými riziky sucha, byť jsou zatím srážkové úhrny spíše nadprůměrné. Vyšší teploty ale znamenají v praxi vyšší výpar, a také proto se již začíná v některých regionech ČR projevovat zemědělské sucho. I proto je důležitá tento týden zveřejněná informace, podle níž je aktuální naplněnost přehrad na území ČR dostatečná, nejen pro zásobování obyvatel pitnou vodou. Naplněnost nejdůležitějších vodních nádrží v Povodí Vltavy činí aktuálně více než 90 procent (až na nádrž Orlík), to samé platí pro nádrže v Povodí Labe, v Povodí Moravy pak činí naplněnost více než 85 procent.
Jsme-li u vody, pak je třeba ještě zmínit závěrečné schvalování takzvané havarijní novely vodního zákona v našem parlamentu. Za pozitivní je přitom třeba považovat změnu oproti původně předložené verzi novely, týkající se takzvaného „kontinuálního monitoringu“. Původní verze totiž ukládala znečišťovatelům vod monitorovat její složení i v případě takových látek, pro které nejsou v ČR k dispozici potřebné technologie, takže by splnění zákona nebylo možné. Havarijní novela vodního zákona je reakcí na již několik let starou „kauzu Bečva“ a mimo jiné jasněji definuje, kdo a jak má v případě havárií tohoto typu postupovat. Zvyšuje také výši sankcí za způsobení havárie, zavádí (upravené) kontinuální měření vypouštěných odpadních vod od vybraných znečišťovatelů a zřizuje digitální registr, který postupně zahrne všechny výpusti ze zdrojů znečištění do vod povrchových.
Petr Havel
