Velká koalice by ničemu nepomohla
Rozdílnost programů je vhodné uvědomit si především v souvislosti s úvahami o povolební takzvané velké koalice ČSSD a ODS, kterou řada politologů a komentátorů považuje za velmi pravděpodobnou a dokonce funkční. V některých resortech by to možná i mohlo platit, v zemědělství a rozvoji venkova ale ani náhodou. Pokud by k velké koalici opravdu došlo, lze očekávat jediné - vzájemné fatální rozpory principiálního charakteru v praxi způsobí, že obě strany si budou vzájemně blokovat možné klíčové změny, takže po celé volební období se resort prakticky nepohne z místa. Patová situace přitom skončí v okamžiku, kdy doběhne stávající rozpočet EU výhodný pro ČR mimo jiné sumou peněz na Programy rozvoje venkova. To není zrovna optimistická vyhlídka, a proto by bylo velmi praktické, aby k velké koalici nedošlo. Ukázat to lze na několika příkladech.
Vlastníci kontra nájemci
Filosoficky a fakticky největší rozpor je ve vnímání práv vlastníků a nájemců, a to nejen zemědělských pozemků. Stručně řečeno - zatímco ODS by ráda posílila práva vlastníků, ČSSD by ráda minimálně zachovala, spíše však posílila práva nájemců. Dopady tohoto zdánlivě teoretického rozporu jsou přitom fatální, neboť důsledkem je rozdílný přístup k podnikatelskému chování se v krajině či obci. Je historickou pravdou, že od nájemců nelze při nejlepší vůli (výjimky samozřejmě existují) očekávat takovou míru odpovědnosti za „cizí majetek“, než vlastníků za vlastní majetek. Posílení práv, ale samozřejmě také s tím souvisejících povinností vlastníků je cosi, co na našem venkově zoufale chybí, přičemž výsledkem je mimo jiné neutěšený stav naší krajiny z hlediska erozí, pestrosti či potenciálu pro turistiku a obecně jakékoli podnikání. Důsledkem posílení práv vlastníků všeho druhu je přitom rozvoj drobného a středního podnikání, tím i růst příjmů obcí a vytváření pracovních míst. To přitom předpokládá podporu aktivních lidí. Jenže právě aktivní lidi, včetně středního a vyššího managementu - a to i toho zemědělského, hodlá ČSSD více zdanit. Nejde kupodivu ani tak o zvýšení příjmů státního rozpočtu a možnost širších sociálních programů - jde především o to, že recept ČSSD je pro všechny aktivní lidi, zdaleka nejen pro městské boháče, nemotivační.
Zemědělství versus venkov
Druhým systémovým rozporem je sázka ČSSD především na podporu zemědělského podnikání jako takového, zatímco ODS hovoří o daleko širším pojmu podpory rozvoje venkova. Stále více se v praxi ukazuje, že zaměstnanost a aktivitu venkovského prostoru nelze stavět dominantně na zemědělství, byť to tak v minulosti bylo. Má-li být venkov prostorem pro plnohodnotný život svých obyvatel, musí být zájem státu a možné jeho finanční podpory směrovány do mnohem širšího okruhu příjemců. Už i v zájmu samotných zemědělců, což je dnes trendem v EU, která otevřeně hovoří o tom, že menší a střední farmy, kterých je i u nás na počet většina, nemohou pouze ze zemědělské produkce dlouhodobě vyžít. Naše zemědělství navíc potřebuje restrukturalizovat - například výrazně zvýšit počet volně chovaného skotu, i toho produkující mléko, na úkor ustájeného dobytka. Restrukturalizačních výzev je ovšem celé řada - zveřejněný program sociálních demokratů s pojmem restrukturalizace téměř neoperuje. Obecně lze přitom konstatovat, že zatímco na programu ČSSD finančně vydělají větší zemědělské podniky zaměřené na zemědělskou produkci, na programu ODS vydělají na úkor těchto podniků více všichni ostatní.
Různé odstíny zelené
Jednou z možností, jak alespoň dočasně dobře profitovat z evropských peněz a vytvořit si tak zázemí pro dobu, až se kohoutky z EU částečně uzavřou, je ono zprofanované zajištění veřejného zájmu prostřednictvím krajinotvorných aktivit. Zřejmě jediná shoda by byla u obou stran v nutnosti investic na protipovodňová opatření, to je ale asi tak vše. Jasný rozpor je například v nazírání na tempo realizace pozemkových úprav, ale i na míru omezení zemědělského podnikání v rámci cross-compliance a GAEC. Ve skutečnosti ale o omezení nejde, byť je to tak mnohými zemědělci vnímáno, protože cílem odpovědného se chování v krajině je mimo jiné vyšší kvalita půdy - i té pro zemědělskou produkci. Obě strany přitom deklarují zájem o „zelená témata“. V praxi je ovšem skutečně zelené to občanskodemokratické, protože zelenost sociálnědemokratická bude vždy podřízena, jak se po celou dobu řízení resortu touto stranou ukazovalo, agrárním požadavkům. Nebezpečí sociálnědemokratické zeleně je ale i opačné - vytvářením prostoru pro emotivně laděné, podnikání skutečně omezující a zelený byznys na úkor prostých lidí podporující aktivity. Výrazem tohoto předpokladu je ostatně i „politický přestup roku“ exposlankyně Strany zelených Olgy Zubové odůvodňovaný „společnými názorovými principy“. Právě Zelení přitom podnikání ve venkovském prostoru nesčetným a nesmyslnými regulacemi v minulém volebním období neskutečně uškodili.
Stručný komentář k prvním 100 dnům v režii ČSSD
Nejsem si zcela jist, zda bylo od ČSSD strategické zveřejnit zcela oficiálně na specifické tiskové konferenci „Opatření pro prvních sto dnů sociálnědemokratické vlády“. Dost dobře totiž demaskuje tuto stranu v očích všech, kteří alespoň trochu podrobněji vývoj v oboru a mechanismy přijímání změn sledují. Stručně řečeno - jde o kombinaci nereálných slibů, již existujících (a tedy ne nových) opatření, a regulací. Ale popořádku: 1. Dočasné prominutí plateb sociálního a zdravotního pojištění. Komentář: Za 100 dní to jednak nelze stihnout, jednak by byl důsledkem další propad příjmů státního rozpočtu. Obecně je to ale opatření, o které by stálo za to usilovat, v EU by však bylo průchodné jen za předpokladu, že tato úleva nebude směrována jen na zemědělce, ale obecně na určitou sociálně slabou skupinu občanů. 2. Zavedení daňové úlevy při nákupu státní půdy. Komentář: V principu nic nového, zvýhodněný nákup státní půdy existuje již několik let. 3. Obnovení národní podpory u programu „školní mléko.“ Komentář: Toto opatření nezavede vláda vzešlá z podzimních voleb, ale ta současná s ministrem Jakubem Šebestou. Dobré opatření. 4. Zavedení faktoringu pohledávek (krátkodobé odkoupení pohledávek). Komentář: Také toto opatření spustí současná vláda, předpoklady pro něj ale vytvořila, včetně zajištění potřebných peněz, již předchozí vláda Topolánkova. 5. Pokračování v prosazování zákona o významné tržní síle. Komentář: Velmi sporný zákon, jehož negativní důsledky podle všeho pocítí spíše střední a menší potravinářské podniky. Zákon například zakazuje prodávat za ceny nižší než jsou náklady na jejich výrobu. To v praxi zcela znemožňuje potravinářům vyjednávání o cenách, neboť jakákoli slevová akce řetězců odhalí cenu, za kterou zboží od určitého dodavatele obchodník nakoupil. Níž totiž podle zákona jít nemůže. 6. Marketingová podpora kvalitních domácích potravin jak na domácím trhu, tak na zahraničních trzích. Komentář: Správné opatření, současná prezentace tuzemských potravin ze zdrojů SZIF je tragická. 7. Zahájení a realizace auditů a zpracování strategií ve všech státních podnicích s důrazem na podniky - Povodí, Lesy ČR, Budvar České Budějovice. Komentář: Jde v prvé řadě o politické rozhodnutí. Ekonomicky je přitom důležité, že například převod LČR na akciovou společnost umožňuje státu legitimně využívat zisku k posílení zdrojů státního rozpočtu, třeba i podpory zemědělců. Současný stav v praxi takové využití neumožňuje.
Petr Havel
