Tento způsob je pro toho, kdo jej podnikne, mnohem volnější, má však úskalí v dani z nemovitých věcí z těchto pozemků. Z lesních pozemků je nepoměrně nižší, pokud se nám nepodaří evidovat ostatní plochu jako krajinný prvek v registru půdy (LPIS) nebo prokázat, že není hospodářsky využívána. Stát, respektive úředníci ministerstva financí, nám ukazují, jaký mají zájem na různých prvcích zeleně v krajině, pokud se nejedná zrovna o les. Přitom výnosy z lesa vytvořené prodejem dříví jsou mnohem vyšší než případné výnosy z prvků ostatní zeleně, která spíše vyžaduje náklady na svou údržbu, pokud se vlastník chce chovat slušně, a o pozemek se stará. Ale přesto, respektive v doufání ve změnu tohoto technokratického přístupu, má vytváření prvků ostatní zeleně své půvaby. Nesvazují nás předpisy, které dřeviny a v jakých počtech a rozmístění chceme a můžeme použít, ale bez omezení lze sáhnout po dřevinách stanovištně původních. Nemusí se jednat  o cílové či meliorační dle lesnické legislativy. To samé se týká různých keřů, které při zalesňování lesního pozemku můžeme použít až po splnění povinnosti počtu sazenic lesních dřevin v předepsaných druzích a hlavně rozmístěných rovnoměrně po celé ploše pozemku. Volba geograficky nepůvodních dřevin je možná jen se souhlasem orgánu ochrany přírody, tedy s kladným vyjádřením příslušného úředníka, který má ochranu přírody na starosti. Navíc je možné mnohem více si hrát s prostorovou skladbou výsadeb. Můžeme části pozemku ponechat zatravněné bez výsadeb, jen je pak třeba myslet na jejich každoroční údržbu sečením či kosením, případně pastvou. Ta je také zatím zakázána v lesích, na ostatních plochách je povolena. Různé skupiny ostatní zeleně kromě toho, že jsou mnohem vstřícnější ke zvěři a ptákům, mají obrovský význam pro biodiverzitu, jejímž základem je rozmanitost. Plní i další funkce, které od lesů očekáváme. Chrání půdu, pomáhají vodnímu režimu, jsou i překážkou proti bořivým větrům, mají vliv na mikroklima lokality a rekreační využití, lahodí oku lesnímu estétovi, včely tam hledají pastvu atd.

Cílem našeho snažení je tedy dnes tvorba ostatní zeleně na ostatní půdě, jak je uvedeno v katastru nemovitostí. Už název ostatní zeleň evokuje, že tvůrci katastrálního zákona si s tímto využitím půdy nevěděli rady a stejně jako u druhu pozemků použili přídavné jméno „ostatní“, jako by šlo o něco, co je mimo běžné užívání či chápání. Přitom podobných ploch s různě rozmanitými porosty potřebujeme co nejvíce. Když už na nich nenarostou dřeviny, tak ostatní funkce lesů naplňují měrou vrchovatou.

Jak jsem už zmínil v první části tohoto zalesňovacího seriálu, musíme nejprve vyřešit evidenční záležitosti pozemku, tedy nějak jej vyjmout či dostat ze zemědělského půdního fondu, pokud je jeho součástí, a nechat jej evidovat jako ostatní plochu, ostatní zeleň. Nejdříve musíme vyřešit administrativu, pak teprve můžeme začít s prací.

Dřeviny pro výsadbu volíme s ohledem na stanoviště a vybíráme původní, které v minulosti na tomto stanovišti rostly či mohly růst. Zaměřujeme se spíše na listnáče, které lesnickou terminologií patří do tzv. ostatních dřevin (opět kouzelné slůvko „ostatní“). Podle stanovištních podmínek se jedná o různé plané druhy ovocných dřevin (jabloně, hrušně, třešně, trnky) či stromy, které sice náleží do dřevinné skladby lesních dřevin, ale jejich hospodářský význam je malý (osiky, různé vrby, jeřáby atd.). Nezapomínáme na keře, z nichž se dá vyzdvihnout líska pro svou oblíbenost a mnoho dalších užitků – (včely, ořechy, dříví). Škála možností při volbě druhů pro výsadbu je ale mnohem širší. Stanovištně vhodná dřevinná skladba je jednou z podmínek poskytnutí dotací z resortu životního prostředí. Ostatní zeleň často plní funkci biocenter nebo biokoridorů územního systému ekologické stability krajiny. Proto také při přípravě záměru na zalesnění pamatujeme na klíčové slovo, které jsme už zmínili v souvislosti s biodiverzitou, tedy rozmanitost, a to nejen ve smyslu druhů, ale i rozložení výsadeb po ploše (výsadby x zatravněné plochy, loučky) a také prostorové skladby budoucích porostů (stromy x keře, stromy s různým sociálním postavením v porostu - úrovňové x podúrovňové). Máme možnost hrát si neboli tvořit. V tom je další z velkých kouzel zeleně, která nepodléhá lesnické legislativě. Ne že by i na lesních pozemcích nebylo možné k jejich zalesnění přistoupit různě tvůrčím způsobem, ale jsme do jisté míry omezeni volbou dřevin, povinností zalesnit celou plochu, počtem dřevin a jejich rozmístěním po celé ploše. To vše nás na pozemcích s ostatní zelení tížit nemusí.

Sazenice vybíráme z dostupných školek v našem okolí, které pěstují dřeviny pro výsadby různých biocenter a biokoridorů. Protože často zalesňujeme stanoviště chudá na živiny a vláhu, je vhodné použit sazenice pěstované v obalu. Kořenový bal v kritickém období života nové rostliny významně pomáhá po přesazení z optimálních podmínek školky na různě suché a na živiny chudé stanoviště, kde rostlina bojuje o život. Je vhodné, když bal sazenici v tomto kritickém období zásobuje vláhou a živinami, než sama dostatečně zakoření. Zároveň pro tyto výsadby nevybíráme  největší sazenice, které jsou velmi nákladné, ale zároveň je riskantní jejich úspěšnost výsadby vyžadující častou zálivku ve stále častějších obdobích sucha. Máme na paměti, že sazenice s velkou korunkou má velkou plochu listovou, která při transpiraci z rostliny vytáhne velké množství vody. Menší sazenice (různé odrostky do 1,5 m výšky, spíš menší) se s výkyvy počasí lépe vyrovnají.

Ve všech případech je vhodné pro zalesnění připravit jednoduchý projekt. Poskytne nám informaci o technických podmínkách zalesnění (kolik a jakých sazenic budeme potřebovat,  jak a kde budeme zalesňovat).  Zároveň se jedná o dobrý podklad pro přípravu žádosti o dotace. Pokud chceme žádat o příspěvek  z různých dotačních titulů, je  důležité nejprve zvážit, z jakého budeme čerpat. Podle jeho podmínek připravíme projekt zalesnění a teprve poté začneme s pracemi a také s vynakládáním peněz. Častý případ, kdy někdo zalesní pozemek a teprve poté začne přemýšlet, kde by na to sehnal nějaké peníze (dotace), je osvědčeným způsobem, jak zalesnění provést zcela ze svých zdrojů bez jakéhokoli příspěvku.

Výsadba různých prvků zeleně je naštěstí podporována z různých dotačních programů. Platí zásada, že nejdříve se seznámíme s pravidly těch, které přicházejí v úvahu. Pak se rozhodneme, do kterého budeme podávat žádost na splnění našeho záměru, a podle jeho podmínek připravíme žádost. Dotační programy zpravidla administrují platební agentury s regionální působností. Na regionálních pracovištích je možno získat bližší informace, případně projekt konzultovat. Někdy musíme i trochu upravit náš původní záměr. Je nezbytné vždy vycházet ze znění pravidel dotačních programů platných k datu podání žádosti, proto není nutné zde poskytovat podrobný návod, který už za půl roku nemusí být aktuální. Pro větší projekty  lze využít programy podporované Evropskou unií (EU). V gesci Ministerstva zemědělství ČR se jedná o Program rozvoje venkova (od roku 2023 jej nahradí Strategický plán Společné zemědělské politiky na období 2023 - 2027). Ministerstvo životního prostředí ČR (MŽP) má v gesci Operační program Životní prostředí, jehož verze na další programové období je též v přípravě. Z národních programů je vhodné se zajímat o programy v gesci MŽP, které na různou nelesní zeleň často pamatují. Známý je Program péče o krajinu, kde se pro tato opatření využívá podprogram B pro zlepšování dochovaného přírodního a krajinného prostředí. Další národní program, z kterého  můžeme na tvorbu ostatní zeleně čerpat, je program Podpora obnovy přirozených funkcí krajiny s podprogramem 115 175 - Adaptace nelesních ekosystémů na změnu klimatu. Do těchto programů je možné zařadit méně nákladná opatření do 250 tis. Kč na projekt, což zřejmě bude mnohem více využívané pro většinu zájemců o tyto dotace.

Jak už bylo řečeno výše, různé prvky nelesní zeleně mají blíže ke stromové zeleni pokrývající naši krajinu v minulosti. Především mohou poskytovat společnosti více tzv. mimoprodukčních užitků než běžné hospodářské lesy. Pro zajištění dotační podpory musíme začít přípravu prací seznámením se s vhodnými dotačními tituly, načasováním jejich výzev pro příjem žádostí a přípravou žádosti. Za tímto účelem se vyplatí sledovat informační weby ministerstev a platebních agentur. I když provádíme práce v řádech deseti nebo maximálně statisíců, můžeme na ně získat významnou podporu až do 100 % způsobilých výdajů a jsme schopni mít prováděné práce a náklady na ně tzv. „v rukách“, což u velkých dotačních akcí z operačních programů EU v řádech milionů jde obtížně. Přitom jsme vykonali něco, co má pro zdraví a stabilitu krajiny obrovský význam a mělo by sloužit mnoho let poté, co zmíněné dotační programy zaniknou.

text a foto: Dušan Utinek, odborný lesní hospodář, poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí, soudní znalec pro oceňování pozemků a trvalých porostů