Než začneme sázet, musíme provést nějakou stručnou úvahu, prostě si k tomu udělat nějaký projekt (nebo spíš projektík). Jde o to, abychom věděli, jak nová holina vypadá, jaký má tvar a hlavně, jakou má plochu, na jakém se nachází stanovišti a z toho nám vyplyne, jaké dřeviny a hlavně v jakém počtu můžeme použít pro její zalesnění, v neposlední řadě jak je rozmístíme po celé obnovované ploše. Tato papírová příprava na zalesňování může být velmi jednoduchá, ale potřebné základní údaje - velikost, soubor lesních typů (stanoviště), druh dřevin a počet a druh sazenic, způsob a rozmístění výsadby na ploše, bychom z ní měli vyčíst.

Na tyto údaje se nám pak váže objednávka sazenic a případná následná žádost o dotace na podporu obnovy pozemku. Měl by být, třebas v co nejjednodušší podobě, nezbytný i pro jakoukoli realizaci záměru, prostě ten, kdo to bude dělat, z něj vyčte, co a jak má dělat. Pro přípravu projektu je vždy vhodné se poradit s odborníkem, nejlépe se svým odborným lesním hospodářem. Ušetříme si tím řadu problémů, které nám metoda pokus-omyl přináší. Uvedený projekt nám řekne, co bychom chtěli dělat, kde bychom to chtěli dělat, jak bychom to měli dělat, proč to budeme dělat zrovna tímto způsobem a v neposlední řadě, kolik nás to bude stát. I když se v průběhu realizace může objevit situace, která nás vede k pozměnění základního zadání, pořád máme nějakou představu, k čemu chceme dospět. Rozhodně není možné někde nakoupit sazenice stromků, které máme rádi, pak přijet k pasece a nějak je zapíchat do země. Vždy pracujeme s představou, jak to bude vypadat za řadu let. Že se něco jeví jako úspěšné teď, ještě neznamená, že to bude stejně úspěšné za pět nebo více let.

Pokud obnovujeme lesní porost na lesním pozemku, musíme dodržovat požadavky na zalesňování dané lesnickou legislativou. Především musíme použít ty dřeviny, které jsou uvedeny v příloze vyhlášky č. 298/2018 Sb. jako základní cílové a v odpovídajícím procentu zastoupení i dřeviny meliorační a zpevňující pro daný soubor lesních typů. Ten najdeme v lesních hospodářských osnovách nebo přímo v typologické mapě na webu ÚHÚLu. Musíme jich vysázet předepsaný minimální počet dle vyhlášky č. 456/2021 Sb., kde jsou stanoveny podmínky pro obnovu lesního pozemku – musí na něm růst nejméně 60 % minimálního počtu stanovištně vhodných dřevin (dle Vyhl. 298/2018 Sb.) a musí být rovnoměrně rozmístěny po ploše, což nepřímo vede k tomu, že sazenice musí obsadit celý pozemek nejlépe v řadové výsadbě pro zjednodušení následné péče (obžin) a přehlednosti nového porostu.

Pokud jde o dřeviny, doporučuji se z nabídky v příloze vyhlášky č. 298/2018 Sb. orientovat na dřeviny meliorační a zpevňující a z těch obzvlášť na ty, které na daném stanovišti patří do přirozené dřevinné skladby. Není to ekologická buzerace, ale ekonomická rada na zvýšení šance dopěstovat vysázené dřeviny do mýtního věku a sklízet je až v produkčním optimu a nikoli vlivem různých dnes už předvídatelných turbulencí předčasně. Zároveň ale riskujeme, pokud výsadbu neoplotíme, že nám ji zlikviduje zvěř, protože to, čeho je nejmíň (většinou listnáčů), jí chutná nejvíc. Ale škody zvěří na lesních výsadbách je jiné téma a dnes už evergreen. Musíme mít na paměti, že základním příkazem pro pěstování lesů je trvalost a z něj by měl plynout důraz na odolnost, čili musíme pracovat s dřevinami, o kterých si aspoň dle dnešních znalostí myslíme, že něco vydrží. Opakované zalesňování dřevinami, které mizí nebo zmizely, je plýtváním sadebním materiálem i penězi. Neboli při tvorbě projektu zalesňování myslíme především na odolnost budoucího porostu na daném stanovišti, nikoli pouze na to, jak co nejlépe za 100 let naši následníci prodají vypěstované dříví. Je otázkou, zda se k němu vůbec dopracují. Budeme-li věnovat svou péči dřevinám, které nám dnes připadají ekonomicky méně zajímavé tím, že je budeme schopni dopěstovat do stanoveného věku, ekonomicky zajímavými se stanou. V případě obnovy lesního pozemku sadbou pamatujeme na to, že lesnická legislativa nám předepisuje kromě druhu dřevin a jejich počtu a rozmístění po ploše i povinnost používat sadební materiál daného původu a 10 let uchovávat tzv. List o původu sadebního materiálu, tedy certifikát, který nám příslušná lesní školka vystaví.

 U sadebního materiálu, tedy sazenic, se zajímáme i o to, odkud osivo pochází. Aby nebylo z nějaké vzdálené oblasti. Genetický základ sazenic, zejména schopnost se přizpůsobit danému stanovišti, je velmi důležitý. Zajímáme se o sazenice vzniklé z osiva získaného v blízkém okolí naší zájmové lokality nejen kvůli legislativním pravidlům pro přenos sazenic, ale řídíme se i selským rozumem, kdy můžeme předpokládat, že sazenice z osiva získaného z obdobných podmínek budou lépe připravené v naší lokalitě na přežití. Pokud jde o druh sazenic, doporučuji vzhledem k riziku různých přísušků a jiných výkyvů počasí, se kterými i v budoucích letech musíme počítat, spíše sazenice obalované přes jejich vyšší cenu. Obal sazenic v případě suchých period přece jen nějakou dobu dodává sazenici potřebnou vláhu, což je v prvním období po výsadbě, než dojde k prokořenění, nezbytné. Zejména pokud osazujeme menší plochy a jsme schopni zvýšenou pracnost a tím časovou náročnost kapacitně zvládnout. Zároveň je potřeba zvážit výšku nadzemní části sazenice. Obecně platí – čím je nadzemní část vyšší, tím je větší i listová plocha a tím je větší i potřeba dostupné vláhy pro přežití této sazenice.  U nedostatečně zakořeněných sazenic, což může být i dva roky po výsadbě, buďto v tomto období stihneme výsadbu uzalévat, nebo zaznamenáme velké ztráty. Menší sazenice s menší listovou plochou mají přece jen větší šanci na přežití v období různých přísušků. Větší sazenice však po výsadbě krásně vypadají, máme pocit, že jsme splnili úkol zalesnit dříve bezlesý pozemek a můžeme stříhat pásku. Jako notorický sýček doporučuji vypravit se na takto osázené pozemky po pár letech…

Vlastníci pozemků, kteří je musí z různých důvodů zalesnit, se pochopitelně zajímají o možnosti získání nějakého příspěvku na tuto činnost. Žijeme ve světě, který jakoby bez dotací nedokázal fungovat. Naštěstí to není docela pravda a někteří z nás tomuto trendu úspěšně vzdorují. Protože zalesňování je vnímáno jako velmi pozitivní činnost přinášející řadu veřejně prospěšných užitků, stát ji také podporuje. Základní zásadou při snaze získat nějaký dotační příspěvek na zalesnění je - zajímat se o dotační pravidla dřív, než začneme něco dělat. Zvážit, který dotační program a jeho titul chceme použít a dle jeho podmínek zalesňování připravit. Cesta, že zalesním pozemek a pak začnu přemýšlet, kde na to získám peníze, k tomuto cíli většinou nevede. V případě zalesňování menších pozemků cca do 1 hektaru, což je obvyklá situace vyžadující řešení u menších vlastníků půdy, jsou často využívané a oblíbené příspěvky dle nařízení vlády č. 30/2014 Sb. Zde musíme mít především na paměti, že nejlépe ještě před začátkem roku, kdy budeme práce provádět (ale každopádně před započetím prací), musíme podat na příslušný krajský úřad tzv. Ohlášení, jímž říkáme úřadu, že budeme žádat, je už pak jedno o jakou částku. Do tří měsíců po ukončení prací musíme podat vlastní žádost zpracovanou dle aktuálně platných pravidel. Podstatné je, že tyto dotace se poskytují na zalesňování lesních pozemků, čili musí jít o lesní pozemek nebo o pozemek, o němž státní správa lesů rozhodla, že jde o pozemek určený k plnění funkcí lesů. Jak bylo řečeno výše, pro menší akce je to velmi vhodná, relativně jednoduchá, spolehlivá a často využívaná cesta. Jde o sazbový příspěvek, kdy žadatel dostane za splněnou činnost dle množství technických jednotek v pravidlech jasně spočtenou částku. Příspěvek se poskytuje jednak na vlastní zalesnění, čili na zasázené sazenice, dále na jejich ochranu proti zvěři – oplocení, i na následnou péči o výsadby – většinou obžin buřeně, ale i na ruční úklid, shrnování nebo drcení klestu při přípravě sadby. Pro akce většího rozsahu využívané spíše většími vlastníky pozemků se využívají národní nebo tzv. evropské dotace. Z nich je možné využít Program rozvoje venkova, který v rámci operace Zalesňování a zakládání lesů poskytuje příspěvky na zalesňování zemědělských půd. Před zapojením se do tohoto programu je nutné zvážit administrativní náklady na přípravu příslušného projektu a žádosti a hlavně rozsah zalesnění, který chceme řešit, a zda se nám tento způsob vyplatí.

Shrnutí: Musíme-li z různých důvodů pracovat s obnovou umělou, tedy především sadbou, volíme sazenice s ohledem na dané stanoviště a budoucí funkci porostu, čemu bude především sloužit, proč jej máme, a tomu přizpůsobujeme i počet sazenic neboli spon. Nejde jen o to zalesnit nebo lépe obnovit, ale hlavně o to, aby zde porost stromů trval po další desetiletí a poskytoval veškerenstvu požadované užitky. Ale to se dostáváme k tématu, proč pořád zalesňovat a jak to máme dělat, aby to bylo nejlepší, protože zalesňování je vždycky nejlepší, že…

Text a foto: Dušan Utinek, odborný lesní hospodář, poradce v oblasti lesnictví a ochrany životního prostředí, soudní znalec pro oceňování pozemků a trvalých porostů