Navrácení několika prvních mléčných krav z družstva jakožto živého inventáře a také možnost pronájmu dalších zhruba 35 hektarů půdy od příbuzných vedlo hospodáře k jednoznačné volbě, které zůstala rodina věrná dodnes - chovu mléčného skotu. Absenci vhodného ustájení vyřešili Černí v roce 1993 stavbou na tu dobu nebývale moderní stáje o kapacitě padesáti kusů skotu.

„Když jsme si tehdy s manželem brali pětimilionový úvěr s vědomím, že máme zastavený dům i mou rodnou chalupu, nebylo to vůbec snadné. Nepřidalo nám to na klidu, ale jinou možnost jsme v té době neviděli a našemu záměru zkrátka věřili. Velmi náročné začátky, kdy jsem v noci vstávala každou hodinu, abych míchala mléko v konvích, které jsme pak nad ránem vezli na sběrné místo, dokáží plně pochopit snad jen ti, kteří si prošli tím samým. Ale dělali jsme to dobrovolně, protože jsme moc chtěli a cítili, že je to ta správná cesta,“ vzpomíná Ludmila Černá. 

Sedlačina se dostala velmi rychle pod kůži i synovi manželů Černých - Lubomírovi, který sice absolvoval studium zaměřené na chladící a klimatizační techniku, ale po ukončení dvouletého kurzu na zemědělské škole se do chodu hospodářství plně zapojil. Na konci devadesátých let začala rodině vypomáhat i jeho žena Jana.

„Selské kořeny mám ze strany obou rodičů, rozhodla jsem se i pro vzdělání v oboru zemědělství. Když jsem potkala svého budoucí muže, byl mi svými názory a soukromým hospodařením natolik sympatický a blízký, že to snad ani jinak než společnou cestou životem dopadnout nemohlo,“ usmívá se Jana Černá, která vytváří rodinné zázemí pro jejich čtyři děti, je ale rovněž velkou pomocnicí svého muže, pečuje hlavně o telata.  

Do chodu vzkvétající a rozrůstající se farmy se postupně více a více zapojovali i oba synové - starší Lubomír a Stanislav. Jednadvacetiletý Lubomír se po studiu střední školy stal pravou rukou svého otce a práce na farmě ho velice baví a naplňuje, mladší Stanislav, student Střední zemědělské školy v Humpolci, má rovněž plány spojené s rodinnou farmou a již teď přemýšlí, jakým směrem by se do budoucna dala ještě posunout. „Všímám si, jak moc se zemědělství mění a posouvá do jiných sfér. Myslím, že třeba za deset let budeme značně jinde, robotizaci se, podle mě, nedá vyhnout v rostlinné, ani živočišné výrobě. Pravda ale je, že za vším na farmě stále stojí člověk se svým vztahem ke zvířatům, půdě a hlavně se selským rozumem,“ říká osmnáctiletý Stanislav. A přesně to nikomu z rodiny Černých v Sirákově nechybí. Nepostradatelnou silou na farmě je i nejstarší z dětí - třiadvacetiletá Lída, která bude končit inženýrské  studium na Ekonomické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích  v oboru účetnictví a finanční vedení podniku. Se svými znalostmi a dovednostmi často pomáhá rodině při podávání různých hlášení, řešení žádostí a písemností. 

Dnešní výměra půdy, na které Černí hospodaří, činí 118 hektarů, z nichž třetina je vlastních. Celkem 28 hektarů zaujímají trvalé travní porosty a 80 ha orná půda, na které jsou kromě krmných plodin (kukuřice na siláž, jetelotrávy, pšenice, oves) pěstovány také sladovnický ječmen na 24 ha, řepka na 10 ha a na poměrně velké, sedmihektarové ploše i kmín. Na převážně hlinitopísčitých půdách se hospodářům daří dosahovat velice slušných výnosů - u sladovnického ječmene 6,5 t/ha, u řepky 3,5 t/ha a u kmínu 1,8 t/ha. „Jsem přesvědčen, že svůj podíl na tom má i fakt, že polovinu průmyslových hnojiv se dlouhodobě snažíme nahrazovat kejdou,“ říká pan Černý.     

Z původního chovu českých strak přešla rodina postupně převodným křížením na chov holštýnského skotu. Aktuálně je na farmě v Sirákově chováno asi 160 kusů skotu, z toho 80 krav, z nichž mnohé dosahují skutečně výborných výsledků v rámci kontroly užitkovosti. Již řadu let probíhá na farmě dojení prostřednictvím dojicího robotu, přičemž v loňském roce Černí pořídili nový, modernější a výkonnější automat značky DeLaval a jsou s ním velice spokojeni. Zhruba 2.000 litrů mléka denně odebírá mlékařské družstvo MLÉKO.CZ za aktuální cenu 12,50 Kč.

„K našim kravám ale rozhodně nepřistupujeme jako k nějakému výrobnímu prostředku, však nám také pomáhají plnit si sny. Každá z nich má své jméno a váže se k ní jedinečný příběh,“ vysvětluje paní Černá. 

Podobně jako jeho rodiče na počátku hospodaření stáli i Lubomír Černý a jeho žena Jana před deseti lety před rozhodnutím, zda zariskovat a pustit se do stavby potřebné nové stáje. „Žádali jsme tehdy o investiční dotaci, která nám o pár mrzkých bodů utekla, ale my si řekli, že když to před lety bez jakýchkoliv jistot zvládli rodiče, ustojíme to nyní i my. Nová stáj pro více než stovku zvířat s dojicím automatem a nutným zázemím za to stála. Ale nebudu zastírat, že když jsme po pěti letech doplatili poslední splátku z desetimilionové půjčky, ulevilo se nám,“ říká Lubomír Černý.

V loňském roce potom zkolaudovali dvě stavby - teletník o kapacitě 15 telat s mléčným automatem navazující na stáj, a naproti ní pak kolnu na stroje, ale i na uskladnění rostlinných komodit, o rozměrech 9 x 40 metrů. Tomu ovšem předcházel šestiletý, velmi vyčerpávající boj o stavební povolení. „Bohužel se najdou i lidé, kteří nesouhlasí s tím, aby vesnice sloužila svému původnímu účelu, tedy zemědělskému hospodaření, a ti se nám snaží všelijak házet klacky pod nohy. Od kolegů sedláků však slýcháme, že nejde o ojedinělý jev,“ konstatuje hospodář.

V plánu je na jaře příštího roku vybudování fotovoltaiky na jižní straně střechy stáje, na níž mají Černí již vypracovaný projekt. Při aktuálních cenách elektrické energie jde o rozumný počin, k němuž se uchyluje stále více farem.

V letošním roce rodinu Černých poněkud vyvedly z míry reakce velkých agropodniků a jejich zastřešujících organizací na změny ve Strategickém plánu Společné zemědělské politiky EU. „Postavily nás do role pobíračů dotací, kteří nic neprodukují. A to cítíme jako velkou křivdu, protože to prostě a jednoduše není pravda. Konkrétně na naší farmě činí dotace pouhých 8 % celkových příjmů, naprostá většina (cca 80 %) našich příjmů pochází ze živočišné výroby, zbytek z rostlinné. Jsme proto rádi za naši stavovskou organizaci - Asociaci, že potřebné změny nejen vydobyla, ale zároveň průběžně informovala a vysvětlovala, jak to ve skutečnosti je,“ říká Lubomír Černý.       

Co všechno může změnit jedno rozhodnutí! Manželé Lubomír a Ludmila Černí na jeho základě doslova a do písmene vydupali ze země rodinnou farmu, jejich syn se ženou ji úspěšně rozvíjejí a zapojena jsou do jejího chodu už i vnoučata, která dostala možnost poznat, co má v životě skutečnou cenu. „Snažili a snažíme se dát našim čtyřem dětem naději, že každodenní brzké vstávání, nekonečná dřina a odpovědnost za to stojí. Děti nebudou mít plná alba vzpomínek z dovolené, ale předáme jim kousek země, co ponese jejich jméno, a stádo krav, které umí ocenit péči a lásku více než leckterý člověk,“ říká Jana Černá. A to je ta nejlepší cesta k pokračování rodinné tradice hospodaření v Sirákově.  

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR

(Napsáno v roce 2022)

Tento a dalších 68 příběhů z členských farem ASZ ČR naleznete v knize Selská historie pokračuje – II. díl.