Na zdejší statek se v první polovině minulého století přiženil dědeček dnešního hospodáře, který tu na 21,8 hektarech půdy a 9 ha lesa hospodařil v době, kdy přišla kolektivizace. Vstup do JZD byl samozřejmě vynucený, ale rodina naštěstí na rozdíl od dvou jiných v obci nebyla vystěhována. 

„Po změně režimu se rodiče nás tří sourozenců zeptali, jak to vidíme, zda se mají do hospodaření pustit a jestli se někdo z nás zapojí. Mně bylo tehdy 17 let a slíbil jsem, že pomůžu. To jsem ovšem ještě netušil, co nás všechno čeká. A určitě to tak bylo lepší,“ usmívá se dnes Libor Konvalinka.  

Zpočátku bylo hospodaření zaměřeno na chov mléčného skotu, českých strak, a na navrácené orné půdě se dařilo obilninám, bramborám i krmné řepě. „Měli jsme až 18 krav, které byly zapojeny do kontroly užitkovosti, a dodávali jsme do mlékárny v Hlinsku. Když jsme si po pěti letech nechali udělat projekt na nový kravín, bylo mi jasné, že tudy cesta nepovede. Byla doba vzestupu chovu masného skotu u nás a v našich přírodních podmínkách je pastva ideální, nebylo tedy příliš co řešit,“ vzpomíná hospodář a dodává: „Rozhodl jsem se tehdy pro plemeno charolais a zakoupil první krávy od pana Rešla z Roseče, došlo samozřejmě i na import jalovic a býků z Francie, také jsme dělali embryotransfery.“ 

Konvalinkovi se zabývali plemenařinou, jezdili na výstavy masného skotu, kde dosahovali výborných výsledků a produkovali plemenná zvířata, zejména býky. Po čase je zlákalo u nás nepříliš rozšířené plemeno pocházející rovněž z Francie – parthenaise. „Oproti charolais jde o plemeno se snazšími porody, lepším utvářením vemene, lehčí kostrou a s lepší výtěžností, jejich maso je netučné, má jemnou strukturu a výbornou chuť,“ informuje farmář. 

V letošním roce tak bude prodán zbytek charolais stáda a Konvalinkovi se zaměří čistě na plemeno parthenaise. Aktuálně mají stádo o počtu 28 matek a dva býky, část zvířat pochází z České republiky, některá přímo z Francie. 

Před několika lety se Konvalinkovi rozhodli vybudovat místo bývalé mléčnice a zázemí bourárnu hovězího masa se dvěma zracími boxy. Ročně putuje z farmy na jatka zhruba 10 až 15 jaloviček, které jsou pak ve čtvrtích rozbourány, zavakuovány a ve formě 4,5 a 9kilogramových balíčků si pro ně po předchozím objednání jezdí zákazníci. Zbylé jalovičky si hospodáři ponechávají, býčci jsou prodávání především do Nizozemí. „Výtěžnost tohoto plemene je opravdu vynikající, kolem 65 %. Měli jsme tu býčka o hmotnosti 574 kg, který měl na háku 400 kg,“ informuje Libor Konvalinka.  

Od roku 2009 hospodaří farma v režimu ekologického zemědělství, velká část pozemků byla zatravněna. Konvalinkovi obhospodařují celkem 91 hektarů půdy, z nichž 71 je vlastních, 20 hektarů zabírá orná půda, zbytek trvalé travní porosty, nechybí ani 10 ha lesa. Na orné půdě je pěstováno jarní triticale na množení pro PRO-BIO. „Velice se mi zamlouvá regenerativní zemědělství, kterému bych se chtěl v budoucnu více věnovat. V letošním roce mám v plánu zasít po sklizni pětiplodinovou směs meziplodiny a nechat ji přes zimu vymrznout, abych zajistil co nejdelší pokryv půdy. Na jaře pak chci použít metodou strip-till,“ plánuje farmář. 

Další aktivitou Ekofarmy Konvalinka je již pět let provoz penzionu, který byl vybudován za pomoci dotace z evropských fondů v půdních prostorách statku. Jde o pět prostorných apartmánů s kuchyňkou ve farmářském stylu, které doplňuje dětská herna a hospůdka. Celková kapacita činí 24 lůžek. Péče paní domu, která má penzion, ale i provoz bourárny na starosti, je znát na každém kroku. „Ubytování je využíváno většinou od dubna do října, jezdí k nám hlavně skupiny a rodiny s malými dětmi,“ informuje Eva Konvalinková. Hosté mají k dispozici i kryté posezení, venkovní bazén, hřiště, infrasaunu s masážním boxem a blízko farmy je rovněž tůňka s posezením, ohništěm a možností chytání pstruhů, nechybí ani půjčovna elektrokol. 

Jelikož se v obci nachází celkem pět provozovatelů penzionů, dohodli se společně na postavení a umístění několika laviček v okolí vesnice vedle polních cest. No a z laviček se později zrodil skvělý nápad na vznik naučné stezky nejen pro hosty penzionů, ale třeba i školy a školky. „Stezka bude brzy v provozu, skládá se ze tří stanovišť, kde nejen děti mohou poznávat stromy, byliny, ptáky a živočichy. Vyrobili jsme i dendrofon,“ říká nadšeně pan Konvalinka. 

Však má také být na co hrdý. Společně s manželkou Evou a za pomoci rodičů se mu podařilo vybudovat moderní farmu s velkým přínosem pro své okolí a zároveň se postarat o hezké dětství svých tří potomků, 21leté Terezy, 18leté Káji a 10letého Ondry, kteří také rádi přiloží ruku k dílu, kdykoliv je to potřeba. „Jsme s Evou skvělý tým, bezvadní parťáci, kteří se výborně doplňují a zvládnou celý chod farmy. Jsme spolu 24 hodin sedm dní v týdnu, ale ponorku nečekejte, zkrátka nám to spolu funguje,“ uzavírá Libor Konvalinka. 

Šárka Gorgoňová, ředitelka kanceláře ASZ ČR

(Napsáno v červnu 2023)

Tento a dalších 68 příběhů z členských farem ASZ ČR naleznete v knize Selská historie pokračuje – II. díl.