Jaké jsou vaše hlavní cíle práce náměstka ministra zemědělství?

S panem ministrem Výborným jsem se už domluvil na konkrétních tématech, která budu mít za úkol. Jedná se například o krajinné prvky, problematiku rodinných farem a nějaké záležitosti týkající se lesního hospodářství. Pro mě osobně je největší priorita Společná zemědělská politika EU (SZP EU) a hledání rovnováhy mezi jejím zjednodušováním a zároveň ponecháním důrazu na adaptaci na klimatickou změnu. I když je zahrnutí adaptace na klimatickou změnu do SZP EU pro mě velmi důležité, nemyslím si, že by zemědělci měli řešit pouze environmentální témata bez ohledu na ekonomiku. Pokud však nebudeme rychle s krajinou a ochranou půdy něco dělat, tak se budou snižovat výnosy a krajina přestane fungovat.

Jak se vy a celá Česká pirátská strana stavíte k problematice Zelené dohody (Green Dealu) a celkově k aktuálnímu nastavení SZP EU?

Musím v první řadě říct, že pojem Zelená dohoda se nepoužívá úplně správně k označení toho, co obsahuje. Bez Zelené dohody by v EU byla silně omezená podpora fotovoltaiky, přechodu na elektromobilitu a celkově by se spíš nehledaly alternativní zdroje energie.  Zelená dohoda zdaleka nezahrnuje jenom environmetální součásti SZP EU. Dokonce je to naopak – environmentální součásti byly v SZP EU dříve, než se začalo mluvit o Green Dealu. Pro mě je podstatné pochopit to, v čem zemědělci u Green Dealu vidí problém.

Nedávno jsem měl možnost vyslechnout si zemědělce v Polsku. I na základě toho vidím, že pojem Green Deal se stal „červenou vlajkou“, skrze kterou zemědělci kritizují přílišné množství regulací. Jejich smyslu zároveň velmi často nerozumí. Zemědělci většinou chápou, že je třeba se starat o úrodnost půdy, ale není jim jasné, proč musí plnit konkrétní záležitosti vyplývající z nejrůznějších nařízení. Podle mě je třeba, abychom my, politici, dané regulace nejenom vytvářeli, ale také vysvětlovali a přistupovali k určitým úpravám. Tyto úpravy by však měly jít spíše směrem ke zvyšování logiky požadavků a ne k jejich škrtání.

V čem je tedy pro zemědělce dobré, že se EU přihlásila k myšlenkám Green Dealu a snaží se je implementovat do praxe?

Pokud by k těmto tématům nebyl v EU jednotný přístup, tak by především zemědělci z rodinných farem byli znevýhodněni. Právě zemědělci z rodinných hospodářství se většinou snaží předat půdu dalším generacím v dobrém stavu, a tudíž tak jako tak dělají opatření příznivá k životnímu prostředí. Předpokládám, že odpovědný zemědělec nechce, aby mu půda s každým deštěm utíkala pryč.

Pokud jsou tato opatření domluvená na evropské úrovni, tak daný zemědělec nebude prováděním opatření šetrnějších k životnímu prostředí znevýhodněn oproti ostatním zemědělcům, protože všichni mají nějaký standard. Tato opatření musí mít smysl. Je třeba myslet na to, že podmínky v jednotlivých státech se různí.

Velkým problémem pro zemědělce po celé EU jsou neustálé kontroly a celkově byrokracie. Co vy byste chtěl a co jako náměstek můžete udělat pro to, aby se byrokracie specificky zemědělců z rodinných farem dotýkala co nejméně?  

K těmto problémům bych ještě přidal problémy s peněžními toky (cash flow), což přímo souvisí s aktuálním stavem SZP EU. Platby jsou nyní výrazně zdržené. U řešení těchto problémů zmíním to, co dělám a ne to, co bych dělat chtěl. S panem ministrem jsme už probírali určité příklady, kdy je možné oslabit byrokratickou zátěž. Nějaké z těchto podnětů se daří uvádět do praxe, včetně urychlení placení záloh. Ale nerad bych si to připisoval sám, vždy na daném úkolu pracuje kolektiv lidí a témata řešíme ve shodě. Jak jsem zmínil na začátku, na ministerstvu jsem si vzal více na starosti problematiku rodinných farem a krajinných prvků. Obě témata s byrokracií souvisí. Jedním z cílů u podpory rodinných farem, ke které bychom rádi dospěli, je zmírnění byrokratické zátěže a také zjednodušení převodu farmy z generace na generaci. Zatím nevím, jestli se to povede. Nicméně pan ministr zadal všem náměstkům za úkol průběžně sbírat a předávat podněty k omezení byrokracie. Já jsem například podal nějaké návrhy k veterinárnímu zákonu. Zatím to však nemohu specifikovat.

Pro zlepšení fungování rodinných zemědělských podniků připravuje ASZ ČR zákon o rodinných farmách. Jak se vy stavíte k této podpoře rodinných farem?

My jsme už měli pracovní setkání se zástupci ASZ ČR a několikrát jsem mluvil s panem předsedou Šebkem. Jednoduše řečeno – docházíme ke shodě, jak tuto záležitost převést do praxe. V současné době se shoda blíží tomu, že bychom spíše nešli cestou samostatného zákona, ale využili možností stávající legislativy. Konkrétně v občanském zákoníku už existuje institut rodinného závodu. Zároveň je v občanském zákoníku institut, který se jmenuje společnost. Ten je nachystaný na spolupráci živnostníků (OSVČ) mezi sebou. Doufám, že spějeme k situaci, kdy by rodinné zemědělské hospodářství bylo určitým typem rodinného závodu (v případě právnické osoby). Takto definovaný rodinný závod či společnost by musely splňovat další znaky. Jedná se o hospodaření v místě, zařazení mezi mikropodniky s jedním správcem. Dále bude muset mít rodinné zemědělské hospodářství vazbu na půdu a její aktivity souviset se zemědělskou činností. Ostatní znaky si ještě musíme ujasnit. Nicméně si myslím, že jsme se hodně posunuli v porozumění mezi ministerstvem a ASZ ČR v tom, jak rodinné zemědělské hospodářství definovat. Další úkol je řešení registrace rodinného zemědělského podniku. To je nutný předstupeň toho, abychom byli schopní řešit právě převod mezi generacemi. Bez samostatné registrace by to nešlo. Zároveň jsme se s ASZ ČR shodli, že by nebylo ideální vytvářet nový aparát, rejstřík atd.

Je tedy šance, že i když dojde k zavedení institutu rodinného hospodaření v současné legislativě, tak to nepřidá byrokratickou zátěž zemědělcům?

O to se budeme snažit. Někdy se v dobré víře zavádí do legislativy požadavky, které sice mají svoji logiku, ale nedohlédne se, co to bude znamenat z pohledu kontrolní zátěže. Jedna z  otevřených věcí je, jestli rodinné zemědělské hospodářství musí mít v každém případě smlouvu. O tom bychom se měli dnes bavit na Předsednictvu ASZ ČR. Protože pokud bude povinná písemná smlouva, tak se musí říct, jaké má náležitosti. To pravděpodobně bude někdo kontrolovat.

Další změnou, která by měla pomoci především nejmenším zemědělcům v Česku, je zastropování plateb. Jak se vy díváte na toto téma?

O nás, Pirátech, je známo, že zastropování máme v programu a dlouhodobě ho prosazujeme. Postupně podle mě dochází i mezi koaličními partnery ke shodě na tom, že je potřeba řešit registr propojenosti subjektů. Důvodem, proč registr řešit, je to, abychom měli nástroj, jak směřovat k zastropování. Podotýkám, že účelem zastropování nemá být diskriminace nějakých typů podniků. Ale logika je jiná – pracujeme s veřejnými penězi a ty pro veřejnost musí přinášet odpovídající užitek. Není odůvodnitelné, aby veřejné peníze sloužily k navyšování zisku velkých korporací. Tomu se Evropa snaží vyhýbat i v jiných sektorech. Naprostá většina podpor směřuje do malého podnikání. Je to logické i z toho podhledu, že každý velký podnik byl dřív malý a střední. Není to tedy diskriminace. Z veřejných peněz se podporují malé podniky s vizí, že z nich vyrostou větší a užitečnější. Zároveň mají velké podniky oproti těm menším výhody z velikosti. V zemědělském sektoru je to podtržené tím, že v něm čím dál víc chybí lidi. Proto se také vláda rozhodla zavést poměrně přísnou redistributivní platbu. Přitom právě na malých farmách lidé získávají širší kvalifikaci, protože musí dělat širší okruh činností a jsou poté použitelní ve středních a velkých podnicích. Konkrétně ve středních podnicích je v současnosti velký hlad po zkušených lidech. Ale nové lidi velice často vychovávají ty malé farmy. Zároveň jsou malé farmy v případě krize velmi často schopné obstát, protože mívají těsnější vztah mezi majitelem a pracovníky. Malé farmy také bývají odváženější zkoušet nové věci. Dost často vidíte, že nové postupy se vyzkoušejí v malém podniku. Pokud daný podnik vymyslí dobrou věc, tak dost často vyroste a od něj to opisují další. Myslím si, že podpora menších podniků je obecně pochopitelná a v zemědělství zvlášť.

V uplynulých měsících proběhly po celém Česku protesty zemědělců organizované především Agrární komorou a Zemědělským svazem. Jak se díváte na tyto protesty?

Respektuji způsob vyjádření názoru. Rozumím tomu, že mnozí zemědělci vnímají, že veřejnost není o jejich problémech dostatečně informovaná. Řadě zemědělců se asi zároveň zdá, že na jejich požadavky politická reprezentace reaguje málo vstřícně. Zaznamenal jsem také, že oproti protestujícím ASZ ČR reprezentuje jiné subjekty a názory. Za sebe považuji za důležité vnímat celé spektrum českého zemědělství. Nechci však, aby pravdu měla křičící menšina. Čímž nechci říct, že to je tento případ. Pro mě je důležité neřídit politiku podle hlasitosti lidí na demonstracích, ale spíše se zabývat argumenty, které přináší. Včetně těch, kteří nedemonstrují.

Pojďme dál od politiky k vašemu vlastnímu zemědělskému hospodaření, což je chov ovcí plemene romney. Jak jste se dostal k zemědělství a proč právě k tomuto typu?

K zemědělství jsem se dostal ze dvou důvodů. Vždy mě fascinovala krajina. Zajímalo a štvalo mě to, co jsme s ní udělali v posledních letech a jestli lze tento stav napravit. Nějakou dobu jsem fungoval jako akreditovaný zemědělský poradce, díky čemuž jsem se pravidelně setkával se zemědělskou praxí. To mě přivedlo i k vlastnímu hospodářství. Říká se, že kdo neumí, učí. Když se mi nedostatek znalostí z praxe několikrát vracel, rozhodl jsem se začít sám hospodařit. Druhý důvod byl osobnější. Sám jsem také ze selské rodiny, ale protože jsme byli rozkulačeni, tak jsme ani po návratu pozemků hospodařit nezačali. Nicméně moje žena je také ze selské rodiny a kolem tchánových pozemků jsem často chodil a především na jaře šlapal v ornici snesené z těch polí. Říkal jsem si, že pokud to takhle půjde dál, tak můj vnuk asi dostane kus skály. Nevydržel jsem se na to dívat a rozhodl se pustit do vlastního hospodaření.

Proč tedy právě ovce?

To má vícero důvodů. Bydlím v místě, kdy i přes nadmořskou výšku přes 600 m byla vysoká zorněnost a podíl trvalých travních porostů byl poměrně malý. Naše pozemky jsou docela dost svažité. Přišlo mi nejjednodušší je po těch desítkách let zornění zatravnit a nechat odpočinout. Pro pozemky jsem tedy hledal pastevní využití. Pro ovce jsme se rozhodli, protože je mám rád, voní mi a vybudoval jsem si k nim asi hlubší vztah, než jsem čekal. Daří se mi i z hlediska užitkovosti stáda. Nominálně je to třetí nejužitkovější stádo v republice bez rozlišení plemen z těch větších chovů. V rámci plemene romney bylo naše stádo nejužitkovější v roce 2023. Zároveň mě zajímá populační genetika a při šlechtění a výběru chovných zvířat lze toto všechno uplatnit. Kromě toho je práce s ovcemi rozmanitá. Při bahnění je kus adrenalinu, sklizeň sena atd. Nenudíte se…

Na kolika hektarech a s kolika zvířaty v současné době hospodaříte?

Nyní už hospodaří moje dcera – já bych to se svým působením na ministerstvu nestíhal. Naše farma má výměru kolem 100 hektarů a v současnosti chováme 300 ovcí. Nevím, jestli u hospodaření dcera vydrží. Mladší generace má dost často představu o zemědělství jinou, nechce se zavázat tak náročnou prací. Ale překvapivě dceru chov ovcí baví a naštěstí na to není sama. Každý ovčák ví, že průběžné práce jdou dělat v jednom člověku. Pak tam je ale v průběhu roku řada nárazových prací, kdy je potřeba více lidí. Díky tomu, že naše farma už nějakou dobu funguje, máme kolem sebe dost lidí ochotných pomoct. Dcera se zabývá hlavně managementem a papírováním. A to jí kupodivu zatím baví.

Pokud vím, tak nejste členem ASZ ČR. Lákalo vás do naší Asociace vstoupit?

Já jsem členem Svazu chovatelů ovcí a koz, který je členem ASZ ČR. Upřímně jsem přemýšlel i o členství v některém z regionů ASZ, ale po svém vstupu do politiky jsem se rozhodl do toho nejít a raději jsem dokonce ukončil svá členství v jiných organizacích, abych nebyl spojován s nějakými subjekty, pokud nyní pracuji jako politik.

Jaký je hlavní důvod, proč jste se pustil do politiky a proč právě za Pirátskou stranu?

Usoudil jsem, že jsem už dost starý na to, abych „dělal ostudu“. Já jsem z generace, která má s pojmem strana a stranickost problém. Když se v roce 2017 dostali Piráti do Sněmovny, tak to pro mě byl signál, že lze dělat politiku racionálně a zároveň s vědomím ideálů. Bude to znít jako klišé, ale v Pirátech jsem viděl a stále vidím, že naše politika je vedená ideály a ne snahou rozdělovat funkce. Snad nám to zůstane.     

----------------------------------------------

O Milanu Daďourkovi

Milan Daďourek (*1975) se narodil v Liberci a od roku 2000 žije v obci Počítky na Vysočině. Postupně vystudoval obory Ochrana a tvorba životního prostředí na Palackého univerzitě v Olomouci a Právo veřejné správy na Masarykově univerzitě v Brně. Mimo jiné působil ve Správě CHKO Žďárské vrchy, mezi lety 2003 až 2008 byl ředitelem Sdružení Krajina a také byl akreditovaným zemědělským poradcem. Od roku 2011 je soukromým zemědělcem specializujícím se na chov ovcí v režimu ekologického zemědělství na Farmě Počítky. Byl dlouholetým zastupitelem obce Počítky a byl aktivní v řadě spolků zabývajících se krajinou a ochranou přírody.

Rozhovor vedl: Tomáš Zavadil

Rozhovor vyšel v časopise Selská revue (č. 3/2024), který je 7x ročně distribuován prostřednictvím České pošty členům ASZ ČR.