Vážený pane ministře, vážení hosté, milí kolegové sedláci,

dovolte mi, abych v následující zprávě shrnul pětadvacátý rok našeho společného fungování v rámci Asociace soukromého zemědělství ČR. Je potěšující, že i v uplynulém poměrně turbulentním období naše stavovská organizace nadále zůstala, se svými postoji a poctivou prací, pro většinu našich kolegů jedním z opěrných bodů při jejich zemědělském podnikání.

Na minulé valné hromadě jsme vykročili do dalšího období potleskem ve stoje při rozlučce s končícím ministrem Zdeňkem Nekulou, který přes odpor z mnoha stran, a to včetně té vlastní, dokázal alespoň trochu pootočit zarezlou politiku ministerstva ve prospěch nejrozšířenějšího modelu zemědělského hospodaření. Při nejbližší příležitosti jsme navázali na aktuální vývoj setkáním s novým šéfem resortu Markem Výborným. Hned na první schůzce jsme předali panu ministrovi seznam našich strategických pohledů na české zemědělství a požádali ho o důsledné naplňování vládních slibů. Stávající programové prohlášení v oblasti zemědělství a částečně i životního prostředí totiž považujeme do značné míry za výsledek dlouhodobé práce sedlácké veřejnosti a za projev pádnosti našich argumentů k nastartování témat, která se dlouhou dobu v naší zemi odkládala. Dovolte mi tedy i touto optikou hodnotit uplynulý rok, neboť právě na míře plnění vládních závazků lze zkonstatovat, nakolik se naplňují i naše cíle.

Platí, že asociační způsob obhajoby oprávněných zájmů sedláků zůstal i v této době stejný - tedy transparentní a konstruktivní jednání, promyšlené návrhy a předvídatelné požadavky. Zkrátka každý poctivý politik, který se zajímá o příčiny problémů, v nás vždy najde solidního partnera. Tím určujícím momentem pro naše požadavky byla i v tomto období míra spolupráce s panem ministrem. Ocenili jsme již dříve jeho zájem na přímé komunikaci i jeho snahu posunout některé konkrétní problémy, setkávali jsme se průběžně a všechna naše jednání považuji za smysluplná. V blízkém okolí ministra od loňského září velmi dobře pracuje náš kolega Josef Stehlík a od dubna patří mezi poradce také místopředseda Jan Staněk.

V první řadě stojí za zmínku viditelný zájem pana ministra na snížení administrativní zátěže a celkovém zjednodušení zemědělské politiky. V tomto duchu se například podařilo také s přispěním našich návrhů podstatně zmírnit uvažované zpřísnění erozních ploch a během odkladu náběhu nové erozní vrstvy až od roku 2025 dojednat takové možnosti, které budou dostupné i pro ty, kteří si z nějakých důvodů nechtějí nebo nemohou pořizovat nákladné půdoochranné technologie. Zájem pana ministra byl viditelný i na zrušení některých pěstebních omezení a na snížení rozsahu povinných neprodukčních ploch. Zde se také docela dobře propsala naše podpora možnosti zařazení bílkovinných plodin a meziplodin vedle úhorů. Dále kvituji, že se ministr postavil čelem i k vyjednávání na evropské úrovni za snížení počtu kontrol a že se využily prakticky všechny možnosti, které Evropská komise od počátku roku pod tlakem událostí členským státům nabídla. Je jen dobře, že bylo dohodnuto i rámcové zrušení kontrol pro farmy zatím s výměrou do 10 ha, i když naše představy jdou samozřejmě mnohem dál. Již dávno říkáme, že na menších výměrách a lokálních farmách nehrozí významnější rizika. Také u větších farem se ani náhodou nesmiřujeme s obrovskou byrokracií, která na ně zbytečně doléhá. Prakticky jako jediní jsme nejvýrazněji tlačili na naprosté zrušení domácí povinné elektronické evidence používání hnojiv a pesticidů, kterou po nás v Unii nikdy nikdo nepožadoval. Stávající provizorní řešení spočívající ve víceletém odkladu těchto hlášení se nyní znovu přehodnocuje a naším cílem je dosáhnout úplné dobrovolnosti. Zaznamenali jsme, že se pan ministr jasně za zemědělce postavil při prosazení porážek skotu střelnou zbraní na farmě, které budou od příštího roku ve startovní podobě prostřednictvím novely veterinárního zákona umožněny. Osobní účast ministra na Antibyrokratické komisi posunula i některá další témata, která dlouho visela v pořadí. Z jiných pater ministerstva je třeba zmínit například aktuální ukončení resortní přípravy novely lesního zákona, která má alespoň částečně uvolnit rigorózní podmínky v tomto hospodaření a kterou naše Asociace aktivně podporuje v rámci tzv. Platformy nevládních organizací.

Pro sedláky má však větší význam novela myslivecká, kterou tento týden projednávala vláda. Hnacím motorem změn je tu dlouhodobě zejména skupina sedmi odborných a zájmových spolků, která ve spojení s naší Asociací vyvinula obrovské množství energie na bezpočet jednání s úředníky a politiky s cílem změnit socialistický pohled na výkon myslivosti a nabít koaliční zástupce odvahou skutečně posílit práva vlastníků zemědělské i lesní půdy. Navzdory mimořádné nechuti úředníků se podařilo v legislativním návrhu udržet v zásadě většinu slíbených změn. Mezi ty zlomové určitě patří snížení výměry honiteb na 250 hektarů a zavedení povolenky k lovu pro vlastníky a pachtýře s výměrou nad 30 hektarů. Nemá smysl mezi námi příliš rozvádět, že odpor ČMMJ je zde enormní a že vyrůstá na zavádějících argumentech. Co ale smysl připomenout má, je, že například všechny ostatní zemědělské organizace, jejichž členové také trpí každoročními škodami přemnoženou zvěří, nejenže pro novelu zatím nepochopitelně nehnuly ani prstem, ale dokonce s lidovými myslivci absurdně podporují prostřednictvím vzájemného memoranda status quo. Nejen kvůli tomu bude cesta při jeho finálním prosazení i mezi koaličními uličkami v obou parlamentních komorách ještě napínavá. Přitom to oč tu běží, je v podstatě pouze částečný návrat vlastnických práv na úroveň platnou před rokem 1950, a věřím, že tato tvrdě vybojovaná šance je tu nyní za několik posledních dekád stále největší. Konkrétní posun díky ministrovi a jeho novému náměstkovi za Piráty Milanu Daďourkovi v poslední době konečně zaznamenáváme také u našeho dalšího průřezového tématu. Tím je legislativní ukotvení rodinných farem. Nejprve odmítavý přístup úředníků ministerstva se na základě naší neúnavné argumentace a zpracování konkrétních námětů v rámci zvláštní pracovní skupiny podařil proměnit v myšlenku definice rodinného zemědělského hospodářství prostřednictvím dílčí úpravy zákona o zemědělství. Tu by doprovázelo zatím několik zjednodušujících úprav, jež by na volitelné bázi mohly pomoci s opakujícími se životními událostmi na rodinných farmách. Na Těšnově se podle našich informací v tuto chvíli zpracovává paragrafové znění této novely, což na prahu posledního roku tohoto volebního období vnímám jako jediné schůdné řešení a jako základ budoucí systémové podpory tomuto typu farmaření. Je zřejmé, že bez zásahu ministra by se právě uvedené změny, stejně jako i řada dalších, na které v této zprávě již nemám prostor, děly jen těžko. V jejich dotažení má proto pan ministr i celá vláda naši plnou podporu. Je třeba zdůraznit, že jsme tuto podporu dávali jako jediný spolek, a to při všech dalších důležitých událostech. Ze strany ASZ ale nešlo o žádný bianco šek, nýbrž o odpovědný postoj partnera, který si uvědomuje důležitost veřejně projevované podpory i ve složitých situacích.

Ne se vším jsme ale srozuměni. Zejména nechápeme opatrnický přístup k plnění politických závazků v těch nejdůležitějších tématech. Zcela zbytečně se tu přešlapuje v otázce zastropování všech dotací. České zemědělství ho už léta potřebuje jako sůl, a to společně s přenastavením dlouhé řady dotací, které byly celá desetiletí směřovány na velké nebo dokonce jen vybrané typy podniků. Je veřejným tajemstvím, že to k ničemu dobrému nevedlo. Nesouhlasili by se mnou možná jen manažeři z nadnárodních investičních skupin či různí zemědělští i nezemědělští oligarchové, kterým se právě v tomto prostředí dobře skupují nelimitně dotované podniky, které navíc negenerují své přirozené pokračovatele. Namísto bezodkladné realizace sledování majetkové propojenosti příjemců dotací se tu pořád potýkáme s vyjádřeními, že něco nejde. Náš návrh spočívající v rychlém a levném využití současných datových základen s doplněním čestných prohlášení žadatelů o propojenosti stavíme proti tvrzení, že bez speciálního počítačového systému v rámci digitální agentury se majetkové vazby sledovat nedají. Přitom každý ušetřený den, kdy bude možno veřejnosti a voličům deklarovat, že se ví, ke komu ve finále dotace putují, aby pomáhaly a neničily naše zemědělství, by podle našeho názoru mělo být tou největší motivací pro vládu k těmto změnám. Je přitom zajímavé, že nás zástupci čtyř koaličních stran stále ujišťují, že situaci vidí podobně. Klademe si tedy otázku, proč jsou tyto věci pořád tam, kde jsou. 

Navíc namísto očekávané obhajoby provedeného koaličního rozhodnutí u platby na první hektary jsme se dočkali zbytečné půlroční diskuse o její změně, a to ještě před jejím prvním vyplacením. Analýzy ÚZEI přitom prokázaly náš předpoklad, že šlo v mezích možností o nejlepší nastavení. Pravdou je, že se tím jen dal prostor k předkládání nekoncepčních nároků jako třeba nezdaňování dotací nebo dotování sociálního pojištění a dalších finančních požadavků, které se navíc různě měnily a které nemají hlubší potenciál cokoli v českém zemědělství zlepšit. Na nebezpečí nejasného přístupu jsme pana ministra upozorňovali na všech kulatých stolech a konferencích, které k tomu zřejmě v dobré víře svolal. Výsledkem byly nátlakové akce Agrární komory a Zemědělského svazu, které pouze potvrdily rčení, že každý dělá jen to, co umí. I slepý musel nakonec vidět, že nešlo celou dobu o nic jiného než o politickou agitaci těch, kterým ve skutečnosti tento stav nejvíce vyhovuje – jsou jimi kmotři ze supervelkých podniků a jeden staronový kandidát na příštího premiéra. Jako svobodní sedláci z Asociace jsme si dovolili ten luxus mít jiný názor a odmítli jsme se postavit k vysypanému hnoji pod okny úřadu vlády vespolek s kdekým, kdo se přišel přiživit na étosu a podstatě evropských farmářských demonstrací. Čelili jsme kvůli tomu nechutným útokům a osobnímu vyhrožování. Není to pro nás nic nového, objevuje se to vždy, když těm správným zástupcům zemědělců dojdou věcné argumenty. Jsem ale přesvědčený, že jsme celou situaci zvládli, jak nejlépe to šlo.

Šli jsme vlastní cestou prosazování selských zájmů a absolvovali jednání s premiérem v prostředí typické rodinné farmy. Předseda vlády dal jasně najevo, že jsou mu koncepční návrhy ASZ blízké. Na toto jednání navázalo naše setkání s ministrem společně se zástupci pro zemědělství ze všech koaličních stran. Koaliční politici se mohli přesvědčit o našem konstruktivním přístupu, stejně jako jsme se mohli přesvědčit my o postojích jednotlivých stran k některým otázkám. Na jednání se potvrdilo, že ne všichni vidí plnění stejného vládního programu stejnými prostředky a po stejných prioritách. 

Není přitom žádných pochyb o tom, že ekonomická situace není jednoduchá a že se v zemědělství sešlo několik hodně špatných momentů najednou, které se projevily zejména propadem cen hlavních komodit, které zasáhly celý svět. Je ale třeba si také otevřeně říci, že tady žádná nevládka a dokonce ani žádná vláda nic zásadního nezmůže a že je nakonec na každém, jakou další cestou na své farmě půjde. Počátek roku přinesl velké protesty desítek a stovek tisíc sedláků napříč Evropou a pomohl zastavit nebo alespoň zbrzdit proud nových povinností a neúnosných byrokratických požadavků. Pro úspěšné řešení nejen těchto závažných problémů v podmínkách českého duálního zemědělství jsme žádali, aby pan ministr nepřebíral otřepané narativy svých předchůdců o jednotných zájmech zemědělců a aby odmítl falešné rozdělování na produkční a neprodukční zemědělce. Naopak jsme si přáli, aby představitel resortu jasně chápal odlišnou podstatu fungování na rodinné farmě a v korporátním holdingu a aby byl schopen každé svébytné a legitimní podnikatelské skupině přiřadit tu správnou kategorii systémových opatření tak, aby šlo o její udržitelnou podporu. Zatím jsme ale až do včerejška museli čekat na poměrně obecné odpovědi na naše návrhy, které jsme před více než třemi měsíci poslali na MZe. Možná nemáme všechny náměty ideálně zpracované ani úplné, ale věřím, že kvalitativně stojí nad povětšinou pustými požadavky, které národu opakovaně předvedli zástupci některých jiných komor a svazů. Podivuji se proto nad tím, že pan ministr pořád věnuje většinu pozornosti těm, kteří cosi říkají a pravý opak dělají a kteří jsou jen zvyklí chtít peníze - jedno odkud a jedno jak. Tato otevřená konstatování, prosím, nejsou prvoplánovou kritikou, ale upřímnou snahou dobrat se slíbených řešení a výsledků, které naprostá většina zemědělské veřejnosti oprávněně očekává.

Mezi další záležitosti, kterými jsme se intenzivně zabývali a které ještě čekají na finální dořešení, patří určitě co nejširší započítání vnějších či vnořených krajinných prvků, které našim členům významně pomůže, aby nemuseli omezovat produkce tam, kde to není potřeba. Jde nám také o částečné přenastavení ekoschémat, která musí motivovat k biodiverzitě, ale nesmí otravovat sedláky zbytečnými podmínkami. Zásadně jsme nesouhlasili s pojetím podmínek investičních podpor v rámci PRV. Odmítli jsme změny v preferenčních kritériích, které paradoxně a proti vládním slibům absurdní bodovou úpravou naprosto upozaďují mikro a malé podniky a preferují hlavně ty s počtem až 250 zaměstnanců. Prosazovali jsme také snížení stropů maximálních dotací, aby se logicky dostalo na více projektů a navrhli jsme usnadnit cestu těm, kteří doposud na dotaci z PRV ještě nedosáhli. Nesouhlasili jsme s tím, že ministerstvo ruší body pro znevýhodněné oblasti, ale nechává opět ve prospěch největších podniků parametr objemu zaplaceného sociálního pojistného. Kdo se pod toto nastavení podepíše, vyruší původní smysl redistribuce a hlavně potopí naděje drtivé většiny podniků, kterými jsou právě ti menší.

V systému přímých plateb jsme odmítli zavádění jakési sociální kondicionality, která nemá vůbec nic společného se zemědělským hospodařením. Požadovali jsme zrušení povinného hlášení dosažené produkce, které je nyní naplánováno zákonem o hnojivech pro úplně všechny subjekty. Všechna tato ale i řada jiných opatření reálně nic nezlepšují a jen živí paradox dvou paralelních světů – toho skutečného a toho papírového. Ze stejného důvodu jsme také odmítli titul na bilanci živin, které má být náplastí na neřešené téma precizního zemědělství, ale ve skutečnosti je opět jen další úlitbou pro velké subjekty. Pokud je skutečně zájem rozšířit přesné zemědělství, je třeba jít cestou investičních podpor dostupných zejména pro menší subjekty, protože ti větší již tyto technologie mají. Od našich členů plyne také dlouhodobá podpora Podpůrnému a garančnímu fondu, jakožto suverénně nejspolehlivějšímu i nejjednoduššímu nástroji celého polistopadového období. Pokud se tedy ještě řeší, kam by se měla nasměrovat největší část z dodatkových dvou miliard, o kterých před časem rozhodla koalice, má tato Asociace jasno. Upozorňujeme ale současně na to, že trend nevyhnutelně směřuje ke zrušení titulu půjčování peněz státem a že musí zůstat u osvědčené podpory úroků z úvěrů.

Co nám velice chybí na celé agendě ministerstva zemědělství, je systémové rozpracování tématu generačního problému. Ačkoli jde o gordický uzel soudobého zemědělství, nemáme zatím povědomí o tom, že by se mu na politické úrovni vůbec chtěla věnovat zvláštní pozornost nad rámec toho, co již nabízí a požaduje Evropská unie. Rozhodně se nemůžeme smířit s výrokem pana ministra, že stejně nikde nestojí zástupy zájemců o hospodaření a že se přece pracuje na změnách zemědělského školství a že mezitím můžeme vozit pracovní sílu ze stále vzdálenějších zemí, čímž kromě jiných negativ velmi riskujeme naši potravinovou bezpečnost a budujeme svou závislost na cizích rozhodnutích. My tvrdíme, že toto multifaktoriální téma potřebuje celý komplex větších či menších opatření a zejména jasnou vizi toho, jaký většinový typ zemědělství tento stát vůbec chce. Naštěstí pořád největší vliv na zapojení nové generace máme na našich farmách my sami. Bez uvěřitelného přístupu státu nám to však ve stále náročnějších podnikatelských podmínkách půjde hůř.

V dalších jednáních jsme také požadovali dofinancování pozemkových úprav a navrhli některé úpravy v pozemkovém právu, které by měly mimo jiné sloužit k tomu, aby stát dokázal nabídnout novou i dlouhodobě pronajatou státní půdu přednostně lokálním a nově začínajícím zemědělcům. Zcela jistě by to pomohlo víc než choutky našich protějšků z velkopodniků na plošné omezování práv vlastníků půdy, které se snad posté objevily v podobě návrhu na zákonné předkupní právo nájemcům, čemuž jsme ale znovu úspěšně zabránili. Spíše operativní charakter mělo několik jednání s ředitelem SZIF. Myslím, že vedení platební agentury rozhodně potřebovalo naší zpětnou vazbu k loňskému selhání systému satelitního vyhodnocování pozemků, který měl údajně všem něco zjednodušit a jediné, co přinesl, bylo navýšení kontrol a chaos v době vrcholící sklizně. Je tedy naší patřičnou otázkou, zdali letos systém AMS fungovat bude.

Za největší vlastní gól této vlády však považuji plošné zvýšení daně z nemovitostí, která toto navýšení ušila horkou jehlou, aniž by zvážila všechny dopady. Ujišťuji naše členy, že jsme udělali opravdu všechno možné a to i v kooperaci s ostatními spolky, abychom tomu zabránili. Bohužel jsme neuspěli. Věc ale rozhodně nepovažujeme za uzavřenou mimo jiné i proto, že novela od příštího roku počítá nejen s možným snížením místních koeficientů u zemědělské půdy, ale také s jejich navýšením. V uplynulém roce se naopak povedlo zajistit slušné řešení náhrad a úroveň podpor pro chovatele hospodářských zvířat v oblastech s výskytem vlka. Po dlouhých letech narůstající frustrace se intenzivní spoluprací zástupců SCHOK a ASZ podařilo na MŽP prosadit důležité požadavky chovatelů do legislativy. Doufejme, že zejména v příhraničních oblastech tyto farmy zatím přeci jen nezmizí. Zefektivnění podmínek k rychlejšímu odlovu problematických kusů vlčích jedinců ale zatím na své dořešení ještě čeká. 

Koncepční práce Asociace spočívala také na aktivním hledání spolupráce napříč nevládními organizacemi v některých konkrétních tématech, a to od Agrární komory až po Zelinářskou unii. Se spolkem CZ BIOM jsme mezi poslanci obhájili řadu úprav k podpoře těch farmářů, kteří se rozhodli jít cestou obnovitelných zdrojů a na které stát postupně uvalil několik neočekávaných problémů. Diskutovali jsme se Solární asociaci o míře rozvoje agrivoltaiky na zemědělské půdě. Jednali jsme s různými technologickými platformami a spolky o podporách novým zemědělským směrům, které se objevují jako houby po dešti. Nově jsme také členy Rady pozemkových spolků ČSOP a ovlivňujeme tak diskusi mezi ochranáři. Některá tato setkání přinesla své plody, některá nikoli. Z těch méně úspěšných zmíním kontakt s celorepublikovým výborem SVOLu, jehož ambivalentní vztah k nám a současně k ČMMJ se ukázal natolik nedůvěryhodným, že jsme vzájemné memorandum raději vypověděli. Kvalitnější náhradu jsme našli v těsnější spolupráci s Komorou soukromých lesů, se kterou sdílíme řadu ideových postojů.

Hojnými pozvánkami k návštěvám farem spojených s diskusními příležitostmi pokračovala naše snaha ukazovat politikům na místních i celostátních postech podstatu selského hospodaření. Uzavřeli jsme několik memorand v krajích, která vedle důležité regionální spolupráce také přináší menší finanční podpory pro naše regionální organizace nebo slouží přímo k přípravě podpůrných programů, ze kterých naši členové již čerpají na své drobnější projekty, které by byly přes PRV příliš náročné. Z množství pracovních setkání nejen v rámci předsednictva zmíním alespoň diskusi s lídry a dalšími kandidáty do EP, kteří vyjádřili zájem věnovat se zemědělství a zároveň mají zájem o naše témata. Věřím, že tyto pracovní vazby s právě zvolenými europoslanci pomohou rozvíjet i náš vliv za hranicemi ČR.

Konkrétní iniciativou, jak postupně měnit pro sedláky nevýhodnou situaci v obchodování finálních výrobků, je memorandum se Svazem obchodu a cestovního ruchu. Mohli jsme samozřejmě dál přihlížet nekonečným dohadům mezi obřími agrokoncerny a ještě mnohem většími obchodníky a nadávat na poměry. Zkusili jsme ale posunout význam menších farem, které pro velké obchodní domy již dnes nemusí být jen pouhým marketingovým doplňkem, nýbrž také jedním z konkrétních řešení ke snižování uhlíkové stopy v jejich obchodní síti. Kulatý stůl našich sedláků z minulého týdne se zástupci SOCR a čtyř velkých obchodních řetězců může být základem pro dojednání vhodnějších podmínek k uplatnění selské produkce i na pultech supermarketů. Posilujeme naší pozici v expertním týmu ke snižování administrativní zátěže podnikatelů na MPO, kterou jsme rozšířili o účast v účetní a daňové komisi a mohli jsme účinně zapůsobit na navrhované změny v pracovním právu. Ve spolupráci se Sdružením podnikatelů a živnostníků jsme přispěli k eliminaci některých hloupých požadavků v oblasti pracovních dohod.

Na samostatný projev by zřejmě vystačilo přiblížení celé řady dalších aktivit, které zejména naše kancelář komplexně v uplynulém roce zabezpečovala. Jen stručně uvedu poznávací zájezdy do celkem sedmi zemí světa, účast na pěti evropských vzdělávacích projektech, nárůst rozsahu a kvality poradenství našim členům ve spolupráci s výzkumnými ústavy či s Komorou zemědělských poradců, informační mailing členům, nezbytné ekonomické a propagační aktivity, podcasty, každodenní mediální činnost včetně vydávání originálního selského časopisu a dalších publikací. Tou nejnovější je 69 příběhů našich rodinných farem uspořádaných do právě vytištěného 2. dílu knihy „Selská historie pokračuje“, která na nás čeká zde v sále. Nechť je pro všechny dalším dobrým důkazem, že český selský stav pouští nové kořeny a že je progresivní. Vlajkovou lodí naší prezentace byla loni již jedenadvacátá Farma roku, která se ve slavnostním duchu odehrála stejně jako 6. ročník programu Pestrá krajina v prostorách ČZU v Praze. Famózní úspěch jsme také zaznamenali v loňské evropské soutěži mladých farmářů, které jsme se v posledních letech jako ASZ účastnili. Náš kolega Matěj Sklenář z regionu Brno tuto prestižní soutěž se svým projektem vyhrál. Ve všech těchto případech oceněné rodinné farmy znovu ukázaly, že dobré výsledky se nerodí z velikosti farmy, ale z co nejlepšího vyladění všech podmínek a představ každého farmáře.

Věřím, že není třeba v tomto výčtu činností pokračovat a že členové pomoc Asociace cítí. Podotýkám, že to vše se děje prakticky s minimální státní finanční podporou - opět na rozdíl od některých organizací. Jako odpovědní sedláci jsme ale nezapomněli ani na důležité věci, které jen zdánlivě stojí mimo nás, a pokračovali jsme ve finančních sbírkách pro Ukrajinu. Od loňska také podporujeme činnost českého centra mezinárodního PEN klubu.

Můžeme se také společně těšit z upřímného zájmu o fungování i postoje soukromých zemědělců, kterého se nám dostalo od nového prezidenta republiky. Jeho dvojí návštěva letos na jaře na farmách několika našich členů na Benešovsku či na Ústeckoorlicku dává jasný signál, že na rozdíl od svého předchůdce bude zemědělství vnímat rozhodně jinak. Prezident Pavel deklaroval, že chce být s ASZ v kontaktu a že je příznivcem strategických řešení a že se mimo jiné i proto hodlá více ptát na dlouhodobá opatření v našem sektoru. Děkuji všem našim kolegům, kteří velmi důstojnou formou představili prezidentovi a první dámě své životní a podnikatelské příběhy. I tato setkání jistě patří mezi okamžiky, ve kterých můžeme být hrdí na naši poctivou práci.

V naší Asociaci ale vždy zůstáváme realisté a víme, že některé změny v zemědělství nejdou sprintem a že otočit parník prostě chvíli trvá. Nebojíme se proto dál otvírat důležitá témata, která třeba dnes ještě nikdo nechce slyšet. Současně také víme, že řadu témat neumíme a máme své limity, proto necháváme to správné podnikatelské rozhodnutí na každém. Ke kolegům, kteří různou formou projevují odlišné názory, směřuji svou prosbu, abychom vedle toho také hledali, co nás umí spojit, ať si neoslabujeme tuto silnou organizaci, která je naším společným výsledkem. Mějme na paměti, že existence dobrovolného spolku nikdy není samozřejmá a že naše konkurence nespí. 

Vážené kolegyně, vážení kolegové, závěr mého letošního souhrnného vystoupení chci věnovat poděkování všem, kdo se zasloužili o to, aby náš spolek mohl fungovat. Na prvním místě stojí všichni členové plnící své povinnosti. Na mysli mám ale i všechny naše podporovatele a odpovědné partnery z některých jiných spolků, neboť i oni přispěli svým dílem k našim úspěchům. Musím také vyzdvihnout dělnou pracovní atmosféru v rámci Rady ASZ ČR a v našich dalších pracovních orgánech a vím, že nejinak je tomu i na většině regionálních úrovní. Slova upřímného uznání patří tajemnici Veronice Jenikovské, ředitelce Šárce Gorgoňové i všem pracovníkům naší hlavní kanceláře. Dohromady totiž tvoří spolehlivé převodové ústrojí naprosté většiny činností ASZ, přičemž tím hlavním, co nám dennodenně poskytují, je profesionální přístup a vstřícnost ke všem členům. Bohužel tu nemohu vyjmenovat všechny naše obětavé kolegy odvádějící svůj díl práce, ale víte o nich z našich článků a akcí. Zvláštní poděkování patří místopředsedům a všem členům Předsednictva, kteří pracují s rozhledem a dávají na oltář ASZ svůj čas a věřte, že je při zadávání úkolů nijak zvlášť nešetřím. Dámy a pánové, je mi ctí, že mohu s vámi se všemi v přátelské atmosféře pracovat a přeji nám všem, ať nám Asociace dál dobře slouží!