První odhady tuzemské sklizně obilovin a olejnin zveřejnil také Český statistický úřad (ČSÚ). I přes pokles osevních ploch hlavních komodit (pšenice a řepky) se zdá být odhad ČSÚ proti předpokladům nižší, zejména z pohledu hektarových výnosů. Stav porostů obilovin na mnoha místech se totiž zdá být docela dobrý, i když samozřejmě i letos, stejně jako v každém roce, existují lokality i regiony, kde jinak obecně spíše příznivé počasí zas tak příznivé nebylo. Nejvyšší propad, zhruba o 20 procent, očekává ČSÚ u řepky, kde došlo také k nejvyššímu poklesu osevních ploch – řepka nicméně také byla komoditou částečně poškozenou jarními mrazy. Ceny obilovin a olejnin by tak neměly klesnout (a pokud ano, tak pouze dočasně a mírně), což se dozvíme již velmi brzo. Částečně dobrou zprávou je, že nižší sklizeň obilovin v ČR sníží tlak na export přebytečné produkce, a i to může být důvodem k určité stabilizaci cen.
Počátkem července, jak také informoval ÚKZÚZ, došlo k dalšímu zpřísnění zemědělského hospodaření z důvodu ochrany vod (nejde ale o hospodaření v pásmech hygienické ochrany vod), a to novelou Nařízení vlády č. 262/2012 Sb., o stanovení zranitelných oblastí a akčním programu (na období 2024–2028), kterým je v ČR uplatňována takzvaná nitrátová směrnice. Cílem směrnice je prevence a snížení znečištění vod dusičnany. Novela mimo vývoje kvality vod zohledňuje vývoj klimatických podmínek, používání nových technologií, poznatků výzkumu i monitoringu hospodaření v zemědělských závodech. Nově bylo mimo jiné navrženo 12 zranitelných oblastí dusičnany, zahrnujících celkem 40 katastrálních území. Plné znění dokumentu si lze přečíst v Nařízení vlády č. 262/2012 Sb.
Jsme-li u vody, pak je vhodné vnímat také vyjádření Výzkumného ústavu vodohospodářského T. G. Masaryka (VÚV TGM), podle kterého dokáže v současné době naše krajina zadržet z intenzivních přívalových srážek pouze několik procent vody. VÚV TGM zároveň přiznal, že nejúčinnější systém v zadržování vody představují nádrže, což je posun z hlediska dlouhodobého vnímání problematiky ze strany organizace v gesci Ministerstva životního prostředí (MŽP). Připomenout lze přitom, že v ČR je aktuálně 165 přehradních nádrží, jejich celkový objem dosahuje více než 3,3 milionů metrů krychlových. Významnou roli ale hrají také drobné vodní plochy, jen za poslední čtyři roky vybudoval státní podnik Lesy České republiky přes 1 000 tůní o rozloze přes 16 hektarů. I v této souvislosti by stálo za úvahu zveřejnit, kolik takových vodních ploch vybudovali sami zemědělci, zejména pak sedláci z rodinných farem, kteří takové plochy také, a to poměrně intenzivně, budují. Mohl by to být totiž další prvek, kterým se sedláci odlišují od způsobu hospodaření průmyslových zemědělců.
V zájmu ochrany přírody vznikne pravděpodobně další Chráněná krajinná oblast (CHKO) při hranicích ČR s Německem, a to CHKO Krušné Hory. Podle MŽP a Agentury ochrany a přírody se totiž podařilo dosáhnout dohody s většinou dotčených obcí s tím, že vyhlášení CHKO garantuje obcím další rozvoj, a i díky tomu obce s vyhlášením souhlasí. Dodat lze jen, že CHKO Krušné Hory má jistě větší logiku, než záměr vyhlásit Národní park Křivoklátsko, jednak kvůli tomu, že tentokrát proběhla (a probíhá) mezi MŽP a obcemi lepší komunikace, také ale kvůli tomu, že dotčené území není zas tak hustě obydleno a životní prostředí je v lokalitě skutečně cenné. Třeba (ale nejenom) rašeliniště Pernink.
Petr Havel