Pranostika:

Co si únor zazelená – březen si hájí; co si duben zazelená – květen mu to spálí.

Leží-li kočka v únoru na slunci, ještě v březnu poleze za kamna.

Je samozřejmé, že každý systém produkce má svá specifika. Jiné nároky vyžadují stromy v liniových výsadbách podél cest či na mezích, jiné jsou kladeny na soukromé zahrady a jiné na ovocné sady. Vždy ale musíme přistupovat ke každému stromu jednotlivě a vědět, jakým zákrokem mu můžeme pomoci. Tato série článků tedy bude zaměřena spíše na volněji rostoucí nízkokmenné a vysokokmenné stromy, než na moderní tvary štíhlých vřeten a různých kordónů a palmet, které jsou na řez a nároky velmi specifické a i časově náročné.

Jednou z nejdůležitějších, nejobsáhlejších a nejproblematičtějších částí péče o ovocné stromy je jejich řez. V tuto zimní dobu provádíme řez jádrovin. To jsou hlavně jabloně a hrušně, dále mišpule, kdouloně, muchovníky. Ale i řez drobného ovoce jako jsou rybízy, angrešty, maliníky a ostružiník. I když někteří tvrdí, že ovocné stromy řezat nepotřebují, že: „… podél silnic se o ně také nikdo nestará a plodí!“, tak je to trochu jinak. Historicky byly ovocné stromy podél komunikací ošetřovány řezem a ovoce sklízeno, jen posledních 25let jim nikdo žádnou péči nevěnuje, i když by si to zasloužily. Pokud už není vůle nebo čas ošetřovat stromy, tak jistou míru „nepéče“ je možno si dovolit, pokud provedeme správně výchovný řez a zapěstujeme kvalitní korunu. Pak si můžeme dovolit řezat jednou za pět až deset let.

Zimní řez jádrovin

Stromy řežeme v době vegetačního klidu, kdy teploty nejdou pod -3 °C, jinak dochází k poškození obnažených pletiv mrazem. Hrušně řez za mírných mrazů snáší hůře. Je důležité si uvědomit, že zimní řez podporuje tvorbu biomasy, a tak pokud budeme řezat hluboko, bude strom bujně obrůstat, tvořit velké množství „vlků“ a ponese méně ovoce.

Nejprve je třeba si rozdělit řez podle stáří stromku. Výchovný řez provádíme 3 - 5 (nebo 10 u vysokokmenů) let po výsadbě a slouží k založení koruny. Ta musí být dostatečně vzdušná a pevná. Proto jako základ vybíráme 3 - 5 kosterních větví rovnoměrně rozmístěných podél středové osy (terminálu), které jsou od sebe na kmínku vzdáleny alespoň 5 cm. To je důležité, neboť kdyby vyrůstaly z jednoho místa, tak v daném místě bude moc velký tlak, větve nebudou pevně ukotveny a vyštípnou se. Vyštípnutí by v budoucnu hrozilo i tehdy, když budou s kmínkem svírat úhel menší než 45°, opačný problém s nadměrnou plodností a slabým růstem by naopak nastal, pokud větve budou od kmene v úhlu více jak 90°. V prvním roce po podzimní výsadbě zakracujeme budoucí kosterní větve o 1/3 - 1/2, a to na pupen ven tak, že všechny větve končí v jedné rovině (obr. 01). Terminál (středová osa) má zakrácené kosterní větve převyšovat o 20 - 30 cm, tedy přibližně délku zahradnických nůžek (obr. 02). Tento postup je vhodný pro založení nejčastějšího pěstebního tvaru pyramidální koruny (obr. 03a a 03b). Použijeme ho pro zákrsky i pro vysokokmeny podél cest a na mezích či jiných krajinných prvcích.

Jiný je řez po jarní výsadbě (obr. 04). Ať již sázíme na jaře z jakéhokoli důvodu, je důležité si uvědomit, že stromek neměl dostatek času přes zimu zakořenit, a tak je nutné velmi zredukovat korunku. Proto všechny budoucí kosterní větve zakrátíme na 2 - 3 očka (poslední směrem ven) a terminál bude výš o přibližně 30 cm. Během vegetace vyraší nové letorosty a s nimi příští rok pracujeme tak, jak je popsáno dále.

V dalších letech je postup obdobný (obr. 05 a 06; 07a a 07b). Nové výhony zakrátíme opět o polovinu na pupen směřující ven z koruny tak, aby byly zakončeny v jedné rovině. Teminál zakrátíme na pupen směřující zpět nad loňskou řeznou ránu a musí opět převyšovat zakrácené kosterní větve. Tento postup u terminálu se nazývá střídavý řez (obr. 08).

Řez udržovací, který následuje po řezu výchovném, slouží pro udržování dostatečně vzdušné a prosvětlené koruny a také dostatečné násady květů a plodů (obr. 09a, b, c, d; 10a, b; 11a, b). Jak bylo výše nastíněno, správný úhel vedení větve má vliv na množství květních pupenů a tím i plodů, které na ní budou (obr. 12). Tento řez používáme až do doby, než přistoupíme ke zmlazovacímu řezu, tedy když je strom již starší, málo plodí nebo jej potřebujeme silně zredukovat kvůli prostoru. Důležité je dodržovat několik zásad, které současně mohou sloužit jako postupový návod. Také dbáme na správnou techniku řezu (ostré nářadí, řez na větevní kroužek (obr 13).

1) Strom si prohlédneme a zjistíme, které větve jsou poškozené, polámané či suché. Dále zda strom zahušťuje (obr. 14), nebo tvoří nadměrné množství vlků a podle toho zvolíme intenzitu – hloubku řezu, tedy do jak starého dřeva budeme zasahovat. Musíme také zohlednit, o jakou odrůdu se jedná. Třeba u odrůd plodících na dlouhém dřevě (květní pupeny se zakládají na koncích výhonů), jako je třeba Rubinola či Čistecké lahůdkové, nemůžeme zakracovat jednoleté výhony. Zohledníme i násadu a sklizeň v loňském roce. Pokud v předchozím roce plodil málo, tak můžeme řez provést hlubší, aby byla zredukována očekávaná nadměrná násada. A obráceně - pokud loni plodil nadměrně, tak lze očekávat, že bude oslaben a bude plodit méně, proto budeme řezat méně hluboko.

2) Vyřežeme suché a zlámané větve.

3) Odstraníme vlky a větve prorůstající skrze korunu a větve, které se křižují (pokud se vzájemně nedrží a netvoří důležitý bod ve stabilitě větší koruny). Vlky nám ale mohou být i nápomocné, pokud máme v koruně velký prázdný prostor, můžeme jejich ponecháním a zakrácením prostor začít vyplňovat.

4) Následně zhodnotíme, jak je strom prosvětlený po provedení předchozích zásahů a jaký má tvar. Platí, že kam může slunce, tam budou květy a tedy plody. Proto je vhodné dodržovat pyramidální tvar koruny, kdy spodní větve jsou dostatečně osluněny a mohou na nich být plody. Finální tvar stromu začínáme u terminálu, neboť při odřezávání, odstraňování větví a pohybem nás nebo nůžek v koruně může docházet k poškozování níže položených větví, a tak jejich poškození budeme moci ještě přizpůsobit řez. Důležité je dodržovat rovnováhu koruny, aby i kosterní větve byly zakončeny přibližně v jedné výšce (obr. 15). Odstraňujeme větve, které znesnadňují agrotechnické zásahy a které jsou významně podvěšené, a tedy málo intenzivní v růstu proti plodnosti (obr. 16).

5) Pokud není prosvětlení dostatečné, tak je vhodné odstraňovat celé větve, než zakracovat jednotlivé výhony. Díky tomu způsobíme stromu méně ran, které se budou lépe hojit, a nedojde k nadměrnému zahuštění rašícími letorosty.

Řez zmlazovací slouží ke zmenšení korun, dále k opětovnému vybuzení růstu u málo plodících nebo již neplodících stromů a také k založení sekundární koruny, pokud došlo k poškození koruny povětrnostními a jinými vlivy (sníh, vítr, nadměrná úroda). Zásady a postup řezu jsou blíže popsány ve standardu SPPK C02 005:2016 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin.

Stromy a biodiverzita v zimě

Velké a staré stromy ošetřujeme velmi obezřetně a zvažujeme nutnost zásahu. Zásahy jsou spíše zdravotního a bezpečnostního charakteru, neboť u nich již převládá více mimoprodukční význam, kdy jsou rezervoárem a hnízdištěm mnoha druhů nejen užitečných organismů a tvoří i důležité mikroklima stanoviště. V zimním období je pro nás v sadech nejdůležitější podpora ptactva, které nám výrazně preduje škůdce přezimující v kůře stromů, jako jsou obaleč jablečný (Cydia pomonella) či mšice.

Největšími pomocníky jsou sýkorky. Rozvěšení nocovišť pro sýkorky může snížit červivost plodů způsobenou obalečem jablečným až o 90 % (min 13 obsazených nocovišť na ha). Nebo využít feromonových lapáků, které umístíme před květem do sadu (obr. 17).

Pro ptactvo je také dobré ponechat na stromech nějaká nesklizená jablka či jiné ovoce, které slouží jako potrava. Zde je pak důležité při zimním řezu odstraňovat zbylé a mumifikované plody (obr. 18), které by byly během vegetace zdrojem moniliové hniloby (Monilinia laxa).

Problémem se v určitých případech může stát i nadměrné množství mechu a lišejníku na větvích a kmeni stromu. Pokud nepokrývají i nejmladší větve a plodonoše, tak není nutné je redukovat, ale je možné je omezit silnějším prosvětlením koruny. Ve starých sadech je zajímavé sledovat, jaké lišejníky se na takovýchto stanovištích vyskytují. Tímto tématem se nyní zabývá jeden z projektů ČSOP - Lišejníky v sadech. Stejně tak načervenalý povlak na kmenech způsobený řasou Trentepohlia umbrina je zcela neškodný a svědčí o čistém prostředí.

S blížícím se začátkem vegetace je vhodné se rozhodnout, zda a jakými přípravky budeme ovocné stromy ošetřovat. Nejvýznamnější chorobou jádrovin je strupovitost jabloně (Venturia inaeqalis) - obr. 19. Pokud nechceme ošetřovat chemickými přípravky, volíme pěstování rezistentních odrůd, jako je Admirál, Angold, Karneval, Heliodor, Opál, Rubinola, Rozela, Sirius, Tábor a další. Nebo alespoň odrůd odolnějších. Rezistence je u jabloní dána několika geny. Nejčastější rezistence je dána genem Rvi6 (dříve Vf), která byla ale prolomena (již v roce 2006). I tyto odrůdy je tedy vhodné ošetřovat, ale některé odrůdy (jako Angold) mají rezistenci polygenní (Kloutvorová a kol., 2018).

Pokud již jsou stromy na stanovišti delší dobu, lze velmi úspěšně omezit infekci dostatečným prosvětlením koruny a vyhrabáním nebo jiným odstraněním listí zpod stromů. Důležité je to u nízkých tvarů, kde z opadaných listů dochází zjara k rychlé infekci rašících listů.

K ošetření proti přezimujícím škůdcům jsou doporučovány olejnaté přípravky, ale musí se s nimi opatrně. Jedná se o neselektivní přípravky a jejich aplikací zadusíme i užitečné živočichy, kteří taktéž přezimují v kůře na kmenech a větvích stromů. Nehledě na nutnost aplikace za vyšších teplot, aby nedocházelo k „cuckování“ v postřikovači, který musí také mít správný typ trysek určený pro tento druh aplikační kapaliny.

Peckoviny v předjaří

S řezem začínáme nejdříve s viditelným rašením pupenů. Ideálně počkáme až do doby okolo květu. Co ale nepočká, je ošetření broskvoní proti kadeřavosti broskvoně (Tafrina deformans), která způsobuje později deformace a barevné změny na listech, jež během vegetace opadají, a strom je nucen vytvořit sekundární listy. Ošetřujeme měďnatým přípravkem v době, kdy se pupeny začínají otvírat. Určitým vodítkem je doba květu (prášení) lísek nebo přesněji při dosažení min 800 °C SAT7, kdy se začínají pohybovat květní šupiny. Určitě ošetřujeme při dosažení 1000 °C SAT7 do 1200 °C SAT7. Což bývá na přelomu února/března. Vždy záleží i na průběhu počasí v dané lokalitě, kdy by mělo být pro efektivní ošetření nad 10 °C alespoň tři dny po sobě. Signalizaci lze sledovat na stránkách amet.cz.

Řez rybízu a angreštu

V zimě je vhodná doba na prořezávání rybízu a angreštu. Pěstují se ve dvou tvarech: stromkový a keřový. Vždy je ale nutné provádět řez pečlivě a nenechávat žádné čípky (pahýlky), neboť ty jsou vstupní branou pro nesytku rybízovou (Synanthedon tipuliformis), jejíž larvičky vyžírají měkkou dřeň větví (obr. 20), a ty následně zasychají. Vždy odstraňujeme takto napadené větve a také větve napadené vlnovníkem (hálčivcem) rybízovým (Cecidophyopsis ribis), který způsobuje abnormálně zvětšené pupeny.

Keřový tvar - zde odstraňujeme větve starší čtyřech let (obr. 21a a 21b), neboť již nejsou plodné (červený, bílý, růžový rybíz a angrešt). Výjimkou je černý rybíz, který plodí i na starších větvích, i když méně. Pokud od země nevyráží mladé výhony (keř přirozeně nezmlazuje), je vhodné keř silně prosvětlit odstraněním celých větví a některé staré pouze zakrátit v polovině na pupen a tím provést zmlazení. Následně přisypat do keře dostatek kompostu nebo směsi zeminy a kompostu, aby byla podpořena regenerace keře od země. Mnohdy se totiž stane, že u země vzniká malý kmínek, a proto neobráží (obr. 22).

Stromkový tvar - zde je nutné upozornit, že rybíz či angrešt jsou roubovány na podnož z meruzalky zlaté, a tím pádem je nutné vždy očistit kmínek od prorůstajícího obrostu (obr. 23). Zvláště důležité to je těsně v okolí místa štěpování. Výhodou je, že podnož má charakteristicky odlišný list oproti angreštu i rybízu. Kmínek vyžaduje oporu. Je vhodné ji při řezu zkontrolovat, zda není uhnilá či jinak poškozená a opravit úvaz. Úvaz používáme zásadně jen jeden hned pod korunkou. Pokud by bylo úvazů více a horní pod korunkou by během vegetace povolil, tak se kmínek může o níže umístěný úvaz zlomit. Řez samotný spočívá v prosvětlení a udržení rovnováhy korunky. A to zkrácením výhonů a vystříháním celých větví a tím tedy zmlazením.

Řez maliníku

První a nejdůležitější věcí je, zda máte jednou plodící či remontantní odrůdu.

Jednouplodící odrůdy - nyní na jaře by již měly být na záhonu jen výhony narostlé v loňském roce, které letos přinesou úrodu. Tyto výhony po sklizni odřízneme těsně u země a mezitím nám narostou výhony nové. A tak stále dokola.

Remontantní odrůdy - nyní na jaře zkrátíme asi o 1/4výhony, které nám narostly loni, a které i loni zaplodily. Tyto výhony zaplodí podruhé začátkem letošního léta na výhonech, které prorostou z pupenů na vrcholku. Po zaplození je odstraníme těsně u země. Mezitím vyrostou letošní letorosty, které zaplodí ještě letos na podzim. A pak začíná cyklus nanovo.

Závěr

Blížící se jaro je znát na narůstajícím množství prací, které se u ovocných stromů a keřů dělají. Nesmíme ale zapomínat ani na sklizené a uskladněné plody, které je nutné pravidelně kontrolovat, zda nepodléhají hnilobě nebo zda již nejsou v konzumní zralosti (pozdně zimní odrůdy jablek jako např. Ontário a Strýmka). Také kontrolujeme oplocení a ochranu stromků proti okusu.

Článek vzniká v rámci programu ČSOP - Oživení starých odrůd (www.stareodrudy.cz).

Citace:
Kloutvorová, Jana a kol. 2018. Certifikovaná metodika – Ochrana jabloní proti strupovitosti. Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o., 60 s. ISBN 978-80-87030-70-7.

Boček, Stanislav a kol. 2016. SPPK C02 005:2016 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

Text: Vojtěch Ptáček
Foto: autor, kresby převzaty ze Standardu SPPK C02 005:2016 a Jana Horáčková (obr. 12 a 23)