Pranostika:   

Mokrý duben hojnost ovoce.

Máj-li déšť nedá, červen se předá.

V jabloňových sadech je již ořezáno a s postupující vegetací přichází na řadu řez peckovin. Mezi ně patří třešně, slivoně (všechny skupiny: pravé švestky, pološvestky, renklódy, slívy, mirabelky, myrobalány a durancie), meruňky, broskvoně, ale i ořešák!

Jeho plodem není oříšek, ale botanicky jde o peckovici a konzumovanou částí je jádro. Díky brzkému tlačení mízy je nejlepší jej řezat v době, kdy mladé letorosty dosáhly délky 10 - 15 cm. Což většinou odpovídá polovině května.

Peckoviny je vhodné řezat v tuto jarní dobu, neboť lépe hojí řezné rány a na jejich zhojení mají zbytek vegetace. Ideální termín je okolo doby květu. Nejdéle však do konce června. S postupující vegetací má řez vliv spíše oslabovací, neboť stromu odebíráme již olistěné výhony a tedy jej oslabujeme. V důsledku toho nemusí mít pak tak velký přírůstek biomasy, což je pozitivní, ale není vhodné takto praktikovat řez každoročně.

V některých knihách se dočtete, že peckoviny je vhodné řezat po sklizni, ale to platí jen pro třešně, které ve výše uvedené době dozrávají. U ostatních peckovin (zvláště slivoní) to není vhodný způsob, neboť pak mají krátkou dobu na zahojení řezných ran a hrozí klejotok (obr. 01) a další infekce. Pokud již se klejotok vyskytne ve velké míře, je vhodné ránu vyčistit od vytékající mízy a ošetřit měďnatým přípravkem a zatřít stromovým balzámem.

Řez peckovin

Většina peckovin je pěstována s centrální osou (terminálem). Výjimkou jsou meruňky a broskvoně, které bývají pěstovány s dutou korunou, tedy bez terminálu. Princip výchovného řezu je obdobný jako u jádrovin (viz minulý díl). Pokud zapěstováváme dutou neboli kotlovitou korunu, pak musíme řezem odstranit terminál (obr. 02a a 02b) a následně dbát na to, aby kosterní větve vždy končili ve stejné výšce (obr. 03). Pokud by jedna kosterní větev ostatní výrazně převyšovala, strom by ji vnímal jako terminál!

Pravidla pro řez udržovací a zmlazovací zmíněná v minulém dílu platí i u peckovin. Rozdíl je však při odstraňování silnějších větví a převádění růstu na slabší větve, které mají tu odstraňovanou nahradit. Řez nemůžeme provést rovnou na čisto jako u jádrovin, ale je nutné použít Zahnův řez (obr. 04 a 05). Ten spočívá v ponechání oslabeně aktivního čípku z odstraňované větve. Oslabený je proto, že je výškově podřízen větvi, která přebírá roli odstraňované větve (její vrcholek musí převyšovat konec čípku); aktivní proto, že jsou na něm ponechány plodné nebo jen rostoucí větve a větvičky; čípek proto, že je zakrácen (obr. 06). Délka čípku je minimálně desetinásobkem průměru odstraňované větve. Čípek lze finálně odstranit až poté, co „slabší“ větev dosáhne minimálně průměru odstraňované větve, což může trvat i několik let.

Pokud není Zahnův řez využit, lze očekávat, že se u stromu projeví klejotok. Jedná se o výtok mízy, kterým se rostlina snaží zbavit infekce, jež pronikla řeznou ranou. Pokud byl zásah hodně hluboký a klejotok je také velmi silný, lze očekávat, že strom začne chřadnout, až uschne.

Řez broskvoní

Odlišný je pak řez broskvoní. Broskvoně jako takové velmi bohatě obrůstají a řezem je nutné odstranit i polovinu biomasy. Uplatňují se dva typy řezu. Řez dlouhý, který je vhodné používat u stromů rostoucích na půdách velmi kvalitních a s doplňkovou závlahou. Všude jinde je vhodnější používat řez krátký (obr. 07). Výhon zakrátíme na dva pupeny, ze kterých proraší dva letorosty, s nimiž v dalším roce pracujeme. Ten kvalitnější (nejčastěji výše postavený a více osluněný) zakrátíme na 7 - 10 pupenů. Druhý výhon zakrátíme opět na dva pupeny, z nichž během vegetace proraší opět dva letorosty. Další rok se řez opakuje podle stejných pravidel s tím rozdílem, že výhon, který v předchozím roce plodil, odstřihneme celý. Nesmíme však zapomínat ani na dostatečné prosvětlení celé koruny a také si dát pozor, abychom nevyholovali větve. Neboť tento způsob řezu každým rokem oddaluje plodnou oblast od středu koruny.

Višně jsou také specifické v řezu, neboť plodí jen na jednoletých výhonech (obr. 08). Proto u nich dochází často k vyholování větví. Podle odrůdy jsou buď vzpřímeně rostoucí, nebo s převislým habitem. To můžeme eliminovat zakrácením nově přirůstajících letorostů na polovinu, čímž je donutíme rozvětvit a tím zvýšíme množství plodných výhonů pro příští rok.

Biodiverzita v sadu – opylovači

V době květu nastává v sadech velké hemžení různého hmyzu. Pro nás jsou nejdůležitější různí opylovači, kteří zajištují budoucí úrodu. Každý z opylovačů má jiné preference a jiné opylovací schopnosti. Včelu medonosnou (Apis melifra) (obr. 09) zná každý a je vlastně symbolem opylení. Ale má několik nectností. Létá jen při teplotách nad 10 °C a vybírá si, které ovocné dřeviny opylí. Třeba takové hrušně jsou pro ně méně atraktivní.

Méně známé, ale stejně užitečné co do množství opylených květů jsou včely samotářky, kterých je u nás na 88 druhů. Nežijí v úlech a mají pro nás tu ctnost, že létají a opylují i za nižších teplot než je 10 °C a i za podmračeného dne. Opylují kvalitněji než včela medonosná, neboť pyl sbírají na bříško a zadeček a tak vždy přijdou do kontaktu s pohlavními orgány květu a častěji přelétávají ze stromu na strom. Nejběžnější je zednice rezavá (Osmia bicornis), která svá vajíčka klade do komůrek v různých dutinkách po jiném hmyzu, stéblech trávy či spárách dřeva. S ještě ranější aktivitou se setkáme u zednice rohaté (Osmia cornuta), která je ale méně častá. Jejich opylovací rádius je pár stovek metrů od hnízda. Zednice jsou spíše zastoupeny v extenzivních sadech. Mnoho druhů hnízdí v zemi jako pískorypka úhledná (Andrena. haemorrhoa) a ploskočelky (rody Halictus a Lasioglossum). Ty jsou v intenzivních sadech zastoupeny hojně, neboť jim vyhovují příkmenné pásy, které jsou udržovány v bezplevelném stavu mechanicky nebo chemicky (nebyl zjištěn vliv chemického udržování příkmenných pásů na početnost populace (Šlachta a kol., 2021).

Včely samotářky je možné podpořit tvorbou vhodných stanovišť a také instalací hmyzích domečků a „úlů“ speciálně pro zednice (obr. 10 a 11). Ideální jsou navrtané dřevěné špalky (náhrada za chodby dřevokazného hmyzu), stébla trav a podobně.

Důležité jsou také květnaté pásy v sadech nebo kdekoli okolo hnízdišť. Ty zajišťují potravu pro letní druhy včel samotářek, různý blanokřídlý hmyz a také dalšího oblíbeného opylovače, čmeláka zemního (Bombus terrestris). Ti, stejně jako včely samotářky, létají i za nižších teplot a mají menší opylovací rádius. Toho lze využít pro opylování třeba hrušní. Čmeláky je také možné do sadu introdukovat díky možnosti zakoupení speciálních úlů i s čmeláky (obr. 12).

Podíl opylení v sadech v Anglii včelou samotářkou je 40 - 58 % podle odrůdy, u včely medonosné 23 - 28 % (v ČR lze očekávat vyšší podíl) a čmeláci 13 - 38 % (Garratt a kol., 2016).

I další rody hmyzu mohou mít funkci opylovačů. Jedním z málo známých je muchnice zahradní (Bibio hortulanus). Ta se ve velkých rojích objevuje v zahradách a sadech v dubnu a květnu. Jsou to těžkopádní letci s podivně svěšenýma nohama a chlupatým tělem. Opylovací vliv není tak velký jako u předešlých druhů. Slouží však také jako vítaný zdroj potravy pro ptáky a jiné predátory.

Ochrana ovocných dřevin

S opylovači velmi souvisí možnost použití insekticidů proti květopasu jabloňovému (Anthonomus pomorum), jehož larvička vyžírá poupata (obr. 13) a proti němuž se ošetřuje ve fázi růžového poupěte. U velkých stromů není „poškození“ tak významné, neboť nám dělá službu probírkou plodů, zatímco v intenzivních výsadbách dokáže způsobit velké ztráty. Po odkvětu ošetřujeme proti obaleči jablečnému a pilatce jablečné (obr. 14), kteří způsobí červivost plodů.

Nezapomínáme ale ani na ochranu proti strupovitosti jabloně, jak bylo zmíněno v minulém čísle.

U peckovin je v tuto dobu vhodné ošetřit slivoně proti pilatce švestkové (Hoplocampa minuta), která klade vajíčka na semeník, a malé plůdky následně opadávají. Bývá nejčastější příčinou neúrody slivoní, kdy stromky kvetou, ale neplodí. Proti ní ošetřujeme v době, kdy již opadala většina okvětních plátků. Určitou ochranou a současně signalizací je vyvěšení bílých lepových desek do korun stromů.

Oranžové „fleky“ na listech hrušní (obr. 15) jsou velmi časté a způsobuje je později během vegetace dvoubytná rez hrušňová (Gymnosporangium sabinae). Zimní období tráví na jalovcích - jalovec prostřední (Juniperus media), j. čínský (J. chinensis) a chvojka klášterská (J. sabina). A na jaře, v době květu hrušní, jsou její spóry přenášeny větrem na listy na vzdálenost stovek metrů. Biologická ochrana není známa, vyjma vykácení rizikových jalovců do vzdálenosti přibližně kilometru, což není pravděpodobné. Pak zbývá chemická ochrana. Na rez ale není oficiálně registrován žádný přípravek. Naštěstí přípravky určené na strupovitost jabloně i hrušně na rez účinkují také. Poslední roky je její „nálet“ spíše 10 - 14 dní po odkvětu, neboť záleží na intenzitě srážek, aby nabobtnaly „léze“ na jalovcích (obr. 16). Další alternativou je pěstování asijských hrušní (Nashi).

Meruňky v době květu, pokud prší nebo se jen významně ochladí, bývají společně s višněmi napadány moniliovým úžehem peckovin (Monilinia laxa). Houba proniká skrze květ a způsobuje černání květů a celých větviček (obr. 17), ty pak působí jako přešlé mrazem. Určitou ochranou pro další rok je vystříhání všech napadených výhonů až na zdravé dřevo. V některých letech bývá hojná i její druhá forma, která napadá jabloně (obr. 18).

Závěrem

Nesmíme zapomínat ani na nově vysazené stromky, které kontrolujeme, zda nejsou moc vytáhlé po zimě a nemají obnažené kořeny. Pokud ano, dosypeme jim zem a přišlápneme. Také je zalijeme, pokud je sušší jaro. Hlavně vnímáme krásu kvetoucích stromů a probouzející se přírodu.

Jan Skácel (Kvetoucí alej) obr. 19

V aleji bílé
tajili jsme dech.
Jak sníh ležely květy
vysoko na stromech.

A každý strom
tu pyšně život slavil
a třímal bez únavy
rozkvetlou sílu svou.

Slova jsem lámal
jak kámen v starém lomu.
Má žena řekla jen:
Chtěla bych žít v tom stromu.

Článek vzniká v rámci programu ČSOP - Oživení starých odrůd (www.stareodrudy.cz).

Citace:

Boček, S. a kol. 2016. SPPK C02 005:2016 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

Garratt, M.P.D. a kol. 2016. Apple pollination: demand depends on variety and supply depends on pollinator identity. PLoS ONE 11(5): e0153889.

Skácel, J. 2007. Doteky. Vyd. 1. V Praze: Euromedia Group - Odeon, 122 s.; (Skvosty poezie; sv. 17). ISBN 978-80-207-1252-3.

Šlachta, M., Erban, T., Votavová, A., Cudlín, O., Cudlín, P., Halešová, T., 2021. Metodika podpory populací samotářských včel v agroekosystémech. Certifikovaná metodika. Zemědělský výzkum, spol. s r.o. Troubsko, 59 s. ISBN 978-80-88000-33-4.

Text: Vojtěch Ptáček
Foto: autor, obr. 12 – Situační a výhledová zpráva ovoce 2008; kresby 07 a 08 autor, ostatní převzaty ze Standardu SPPK C02 005:2016.