Pranostika:

Chladno a večerní mlhy v máji – hojnost ovoce a sena dají

Netřeba v červnu o déšť prositi, přijde, jak začne se kositi.

Mrazová poškození

Naštěstí nejsou vždy zcela fatální. Vždy záleží, ve které růstové fázi je rostlina zasažena (tab. 1 uvádí údaje pro meruňky, pro ostatní druhy je odkaz uveden v citacích). Podle dlouhodobého sledování chodí pozdní mrazíky stále ve stejnou dobu, ale vlivem oteplování jsou rostliny více narašené, a tak způsobují větší škody. Nejcitlivější jsou vždy v plném květu a i tak záleží na tom, o který ovocný druh se jedná. Pokud slabé mrazíky přijdou až ve fázi malých plůdků, tak většinou dochází k poškození plůdku, ale ne k opadu. Plod se pak vyvíjí deformovaný, nebo s poškozenou slupkou (obr. 01 a 02).

Jak poznat, že byl květ spálen mrazem? I když jsou okvětní plátky zhnědlé nebo opadané, tak je důležité, zda byl poškozen semeník (obr. 03). Pokud tedy rozpůlíme nehty semeník a vnitřek je zčernalý, pak teprve můžeme konstatovat, že úroda pomrzla. Naštěstí má příroda v záloze několik triků. Prvním je postupné nakvétání stromu i květů v květní růžici. Čím více jsou pupeny osluněny, tím dříve nakvétají, zatímco pupeny více zastíněné a později založené nakvétají později. Toho lze využít třeba u meruněk, kdy použitím Šittova řezu dokážeme nakvétání posunout až o několik dní.

Šittův řez provádíme v době intenzivního růstu první mízy na přelomu května a června, pozdější termín může mít za následek tvorbu nekvalitních květních pupenů. Zkracujeme pouze letorosty delší 20 cm. Výhony delší 40 cm zakracujeme o polovinu, 30 - 40 cm dlouhé o třetinu a 20 - 30 cm dlouhé o čtvrtinu. Tímto zásahem donutíme letorost k tvorbě předčasného obrostu a zvýšení plodnosti. Pokud bychom zásah prováděli později, již by nemuselo dojít k založení květních pupenů nebo by byly nekvalitní.

Pokud hospodaříme v oblastech, kde jsou velmi časté pozdní mrazíky, pak je hlavním způsobem ochrany volba co nejvhodnějšího stanoviště a volba odrůdy. Každá odrůda nakvétá v trochu jinou dobu a mnohé určené do horších podmínek mají právě tuto vlastnost (např. jablko Grahamovo).

Probírka plodů

Mrazíky nám stejně jako květopas jabloňový nebo obaleč jablečný pomáhají provádět probírku plodů. Takto poškozené a napadené plody většinou opadávají. Buď v průběhu přirozeného propadu nazývaného červnový propad plůdků, nebo naším přičiněním. K odstranění vybíráme plůdky, které jeví patrné poškození obalečem (dírka a patrný trus), mrazem či jiným činitelem (obr. 04).

Samotnou probírku provádíme nůžkami nebo nehty, kdy přestřiháváme stopku plůdku. Vylamování z dvojice či trojice plodů by mohlo způsobit opad či zpomalení vývoje ponechaného plodu. Vzdálenost volíme podle finální velikosti plodů. Ideální je, když zůstanou zbylé plody na větvičce v odstupu 10 - 15 cm u maloplodých odrůd, 10 - 20 cm u středních a 15 - 25 cm od sebe u velkoplodých odrůd. Také lze říci, že maximální zátěž plodné větvičky lze udat na 1cm² průřezu větve, kdy maximální zátěž by měla být 10 - 15 plodů/cm² u jabloně, hrušně a broskvoně, 30 - 45 plodů/cm² u meruněk a slivoní. Redukce násady by měla být udělána nejdéle do měsíce od ukončení plného květu.

Probírka je nesmírně důležitá u odrůd, které mají velkou tendenci k přeplozování (Golden Delicious, James Grieve a další) nebo pokud trpí alternací neboli střídavou plodností. Tu může způsobit několik faktorů. Buď mohou květy pomrznout a strom se následující rok snaží dohnat, co zameškal, nebo dojde k poškození během růstu (pozdní mrazíky, fyzické poškození jako zmlazení řezem, vylomení větví…). Nápravou je pak v roce očekávané nadměrné plodnosti regulace řezem (hlubší řez) nebo zmíněná probírka.

S tím souvisí i začátek plodnosti stromů. Běžná plodnost začíná 3. až 5. rokem po výsadbě v závislosti na podnoži. U stromků do dvou let po výsadbě bychom měli dbát na odstranění všech květů, případně plodů. Jejich ponecháním se stromek zbytečně vyčerpá (plody, resp. semena mají přednost před kořeněním a vegetativním růstem) a trvá pak delší dobu, než nastoupí plodnost. Také se pak stává, že tzv. zababčí, tedy že zastaví vývoj a nebude mít ani přírůstky ani plody. Takovýto strom pak opět donutíme k růstu hlubším řezem.

Sklizeň třešní

Koncem května začínají dozrávat nejranější odrůdy třešní (Annonayská, Rivan a další). Třešně dělíme dle doby dozrávání do osmi třešňových týdnů. První třešňový týden je většinou poslední týden v květnu v závislosti na lokaci a na konkrétním ročníku, jak se zrání uspíší nebo zpomalí. S dobou zrání souvisí i velký problém v podobě červivosti třešní (obr. 05).

Ta je způsobena mouchou vrtulí třešňovou (Rhagoletis cerasi). Její samička klade většinou jedno vajíčko na plod třešně. Vzhledem k době, kdy samičky začínají klást, tak odrůdy zrající v prvních třech třešňových týdnech nejsou červivé, neboť vajíčka zatím nebyla nakladena nebo se ještě larvičky nestihly vylíhnout do poznatelného stadia (odrůdy: Adélka, Rivan, Burlat, Kaštánka, Lyonská raná a další viz tabulka 2). Vrtule třešňová nenapadá višně, ale s postupujícím oteplením se u nás nově rozšiřuje vrtule višňová (Rhagoletis cingulata), která patří mezi invazní druhy a napadá pouze višně.

Ochranou proti vrtulím je buď ošetření insekticidem proti dospělcům během kladení vajíček, žluté lepové desky pro vychytání dospělců nebo fyzické zabránění náletu na plody. K tomu se používají v intenzivních sadech velmi jemné sítě, jimiž se zakryje celý sad. U velkých stromů je nelze použít, tam je možné tyto sítě rozprostřít pod stromy, aby se zabránilo výletu dospělců, kteří se kuklí v zemi. Pro oddálení líhnutí lze využít oddálení seče, neboť neposečená tráva zpomaluje ohřívání půdy a tím oddaluje líhnutí. Pokud to lze, udělají nám velkou službu slepice, které přezimující larvy vyzobou. Tyto způsoby ale nezabrání náletu vrtule z okolí.

Samotná sklizeň třešní je pak již jednoduchá, i když časově pracná. Určitě se vyplatí nezatracovat staré odrůdy, neboť v nich najdeme poklady jako je ‘Medovka‘ medové chuti (obr. 06) či Lyonská raná s extra velkou peckou (obr. 07).

Sklízí se nepoškozené plody i se stopkou. Plody jsou nejvíce poškozovány popraskáním (obr. 08). To je způsobeno nadměrným příjmem vody po deštích nebo při nevyrovnané závlaze. Proti dešti jsou v moderních sadech instalovány sítě a stříšky, které zabraňují přímému ovlhčení koruny a vodu svádí do meziřadí. Díky tomu plody tak snadno nepukají a také díky slabému ovlhčení tolik netrpí moniliovou hnilobou (obr. 09). Proti té je vhodné použít přípravky s krátkou ochrannou lhůtou.

Z vysokých stromů můžeme sklizeň provádět i řezem, kdy odřezáváme celé větve při dodržování zásad řezu peckovin.

Sklizeň kamčatské borůvky

Další velmi zajímavou plodinou, jejíž plody dozrávají na začátku června, je kamčatská borůvka, správně zimolez kamčatský (Lonicera caerulea var. Kamtschatica). Její plody jsou podobné barvy a chuti jako klasické borůvky, ale jsou protáhlého nepravidelného tvaru, schované pod listy. Ptáci jsou většinou se sklizní rychlejší než my. Proto je potřeba úrodu chránit sítěmi. Výhodou je, že oproti běžné borůvce nepotřebuje kyselou půdní reakci a daří se jí ve většině běžných zahradních půd. Díky svému původu je velmi mrazuvzdorná, ale zároveň očekává i rychlý konec vegetace. Proto mnohdy během letních sušších období opadá a ukončuje vegetaci. Což je nežádoucí a lze tomu předejít dostatečnou zálivkou. Jinak může hrozit, že na podzim znovu vyraší a vymrzne.

Zálivka stromů

Zálivka je důležitá hlavně u mladých stromků do přibližně pěti let od výsadby. Čím déle od výsadby, tím méně se budeme jejich zálivce věnovat. Záleží také na zvolené podnoži. Slabě rostoucí podnože potřebují doplňkovou závlahu téměř po celý život a vysokokmeny na bujných podnožích jen z počátku. Vždy je třeba mít na paměti, že: méně je více. V tomto případě to znamená méně často zalévat větším množstvím vody. Výhodné může být i použití zavlažovacích vaků, které jsou nyní v oblibě v městských výsadbách.

Biodiverzita v sadu – mšice

Ovocné stromy, ať již rostou kdekoli a v jakémkoli tvaru, jsou velmi oblíbenou pobytovou destinací mšic. Obzvláště oblíbené jsou u nich peckoviny (obr. 10), zvláště třešně (mšice třešňová) a slivoně (mšice slívová a švestková). Ostatními druhy ale nepohrdnou v závislosti na druhu mšice (obr. 11). Na jabloni se líbí mšici jabloňové a jitrocelové. Specifickou mšicí je vlnatka krvavá (obr. 12). Dostávají se na ně přeletem (některá stádia jsou okřídlená), nebo je na listech chovají mravenci, kteří sbírají jejich sladké výpotky - medovici. Na té se následně daří houbám.

Od toho se také odvíjí případná opatření. Proti mravencům se dá bojovat buď lepovými pásy na kmenech stromů, nebo využitím parazitických hlístic – přirozených nepřátel mravenců. I tento zásah ale může být kontraproduktivní, pokud by se prováděl plošně. Mravenci sice chovají mšice, ale současně jsou významnými predátory obalečů nebo květopase, kteří rádi nocují nebo přezimují v kůře či lišejníku na větvích. V letech se silným napadením obalečem mohou být stromy, v jejichž blízkosti je mraveniště, jedny z mála, kde bude úroda.

Obrana proti samotným mšicím je ekologickými přípravky možná, ale není stoprocentní. Nevýhodou je hlavně nutnost mšici přímo zasáhnout, aby byla v kontaktu s účinnou látkou nebo aby byla látkou obalena a udušena. Nevýhodou fyzikálně působících přípravků je neselektivnost, kdy aplikací omezujeme i přirozené predátory. Nechceme-li tedy sáhnout po přípravcích, kterých je na trhu velké množství, pak musíme podpořit přirozené predátory.

V tomto případě jde o pestřenky, mšicomorky, mšicomary, lumky, lumčíky, slunéčka, zlatoočka, škvory a hladěnky. Tito přirození nepřátelé ale musí mít také místo, kde se mohou v klidu namnožit a následně se rozšířit po sadu. Takovou nejvděčnější rostlinou je bez černý (Sambucus nigra), který mšice milují, a díky tomu je také dobrým rezervoárem přirozených nepřátel. Stejně tak kalina obecná (Viburnum opulus) a kalina tušalaj (V. lantana). V součinnosti s tím je třeba i podpořit další potravu, kterou se mohou hmyzí pomocníci živit. Proto vyséváme nebo podporujeme v sadech bylinné patro. Vhodné jsou rostliny z čeledi miříkovitých jako kopr, mrkev, pastyňák, mrkvous a další rostliny jako jitrocel, kopřiva, řebříček, chrastavec a jetele.

Jako další vhodné doprovodné dřeviny k ovocným stromům jsou lísky obecné. Ty nám mohou přinést další užitek v podobě plodů. Bohužel z velké části (až 70 %) nám od nich pomůže nosatec lískový (Curculio nucum). Ten klade vajíčka na ještě měkké oříšky na přelomu června a července. Larvičky vylézají z plodů od září do října. To je také doba, kdy je mohou ptáci nejlépe likvidovat. Velmi užitečné jsou slepice, které jej dokáží vyzobat z více jak 50 %.

Závěrem

Je dobré si připomenout, že strom je organismus, který je sám o sobě světem a občas stačí jen lehce napomoci úpravou prostředí, ve kterém roste a bohatě se odmění. Stejně tak je třeba i mšice a jiné škodlivé organismy vnímat jako součást prostředí, jež má svou vlastní regulační schopnost.

Článek vzniká v rámci programu ČSOP - Oživení starých odrůd (www.stareodrudy.cz).

Citace:

https://www.vurv.cz/wp-content/uploads/2022/04/Kriticke-mrazy-x-kvety.pdf

Text: Vojtěch Ptáček
Foto: autor; obr. 1 převzat ze Situační a výhledové zprávy 2007; obr. 4 Jana Horáčková