O tom, že rodinné farmy jsou v Kalifornii základem zemědělství, se mohlo přesvědčit celkem dvaadvacet účastníků poznávacího zájezdu, jehož cílem bylo západní pobřeží Spojených států. Jedenáctidenní zájezd, který připravila Asociace soukromého zemědělství ČR ve spolupráci se specializovanou americkou cestovní kanceláří, se uskutečnil letos začátkem září. Odborný výklad zajistili především majitelé jednotlivých farem a zástupci místních organizací amerických farmářů Farm Bureau.

Kalifornie je jednou z nejproduktivnějších zemědělských oblastí na světě. Farmy hospodaří na výměrách v řádu několika stovek až tisíců hektarů, počty chovaného dobytka se zpravidla pohybují v tisících. Dlužno dodat, že tento rozměr produkce umožňují nejen příznivé klimatické podmínky blížící se zčásti podnebí jihu Evropy, ale především velmi rozsáhlé pozemky v absolutní rovině, které přímo předpokládají využití všech dostupných maximalizačních prostředků, především mechanizace.

Družstevnictví moc nevyužívají

Kalifornské zemědělství zasahuje významnou část místní ekonomiky, přičemž probíhá v podmínkách skutečně volného trhu s minimem regulací. Podle vyjádření navštívených farmářů, většina opatření, které jsou společným zájmem, řeší stát daňovou politikou a není tedy třeba byrokracie evropského rozměru.

Zajímavým zjištěním bylo, že naprostá většina podniků, ať už farem nebo zpracovatelských podniků, je bez ohledu na velikost ve vlastnictví jednotlivců či několika málo osob. Formy různýchkooperací či družstevnictví, vyjma provádění vzájemných služeb v oblasti mechanizace, se příliš neuplatňují.

Zemědělství v nejzápadnější zemi USA je obecně na vysoké úrovni a díky rychlému zavádění moderních technologií je velmi intenzivní. V Kalifornii se produkuje 350 nejrůznějších zemědělských komodit, což je na naše podmínky jen stěží představitelné číslo.

Hlavním limitujícím faktorem produkce je nedostatek srážek, především v letním období, kdy vůbec neprší. Závlaha ke každému pozemku je naprosto nezbytná, přičemž potřeba vody se uměle nahrazuje až z 90 % s tím, že ji přivádí umělé kanály ze vzdálenosti stovek kilometrů. Vlastní dodávka vody tam řeší buď pod zemí kapénkovou závlahou (např. v sadech), nebo přeronem vody volně na pozemek ohraničeným hlubší brázdou.

Farmáři v Kalifornii hospodaří hrubým odhadem z 50 % na vlastní půdě, zbytek mají zpravidla pronajatou od farmářů, kteří svou činnost z různých důvodů ukončili. Farmy zaznamenávají velký tlak z měst na své pozemky. Stavitelé, obchodní společnosti a obyvatelstvo totiž potřebují stále nový prostor provýstavbu nových obydlí, dálnic a obchodních center, což zvyšuje nájem i prodejní cenu pozemků a postupně vytlačuje farmáře stále dál od měst.

Suchá Kalifornie trpí zvýšenou prašností a farmáři jsou proto omezeni například v pojezdové rychlosti po pozemcích (maximálně 8 km/h). K eliminaci rizik prašnosti slouží také poplatky za nadlimitní přejezdy na obhospodařovaných pozemcích. Jako jedno z mála regulačních opatřeníse při zakládání nového hospodářství uplatňuje minimální vzdálenost farem od sebe, která činí asi jeden kilometr.

Hlavním konkurentem USA je u řady komodit tradičně Jižní Amerika (hlavně cukr), ale v posledních letech především Čína. Farmáři uváděli, že kvůli tlaku produkce z Číny významně poklesly v Kalifornii plochy cibulovin, brambor a některých druhů ovoce. Běžní farmáři pociťují rostoucí tlak velkých obchodních společností, které sledují pouze nejnižší cenu.

Dotační politika

Federální vláda USA se s vědomím řady negativních faktorů snaží určitou dotační politikou doplnit příjem farmářů. V posledních letech tam existoval dotační program „Farm Bill“. Ten však měl podle původních představ vlády skončit v roce 2004, termín ale byl prodloužen až do konce roku 2007. Dotace činí v rozpočtu farmy průměrně kolem čtyř procent obratu a farmáři se na podporu nijak nespoléhají.

Jak se účastníci zájezdu mohli přesvědčit, někteří farmáři o nějakých dotacích vlastně nic neví, což zdůvodňovali komplikovanými formuláři. Ty se ovšem s množstvím požadavků u nás nedají vůbec srovnat. Podpora existuje zhruba pro několik málo vybraných komodit (např. bavlnu, rýži, pšenici a kukuřici) a je vyplácena v případě poklesu cen na trhu pod dlouhodobou úroveň. Pokud se cena zvedne, stát přestane tuto podporu vyplácet. Cílem je udržovat cenu na trhu v určitém rozmezí. Farmáři ovšem kritizovali situaci, která se vyskytuje podobně i u nás, že skutečnými příjemci dotací jsou nakonec především obchodníci.

Maximální možná dotace je omezena roční částkou 180 tisíc dolarů na jednu farmu. Dále existuje konzervační program, který zahrnuje provádění některých opatření k ochraně půdy a ovzduší. Pro získání státních peněz musí zájemce zpracovat projekt.

Nezájem veřejného mínění

Farmařit v USA však také znamená vyrovnat se s faktem, že drtivá většina Američanů nemá žádnou představu o zemědělství. Veřejnost se o tento sektor téměř nezajímá a podle toho také vypadá veřejné mínění. Lidé jsou zvyklí na přebytek potravin za velmi dostupnou cenu, a proto jsou jim farmáři vlastně na obtíž. Obecně také panuje názor, že zemědělství je významnou příčinou znečištění ovzduší. V USA pracuje pouze 2,5 procenta populace v zemědělství.

Naopak, co se týká potravin z geneticky modifikovaných organismů, zdá se, že tato otázka je pro americké farmáře i spotřebitele vyřešená. Tímto způsobem modifikované potraviny jsou považovány za bezpečné a pěstování GMO znamená pro zemědělce vyšší výnosy a zisk.

Ve snaze postihnout co největší reprezentativní vzorek amerického zemědělství byl program uskutečněného zájezdu velmi rozmanitý a zahrnoval řadu specializovaných farem, včetně zpracovatelských provozů a zemědělských univerzit. Zajímavé poznatky z těchto jednotlivých prohlídek si proto zaslouží samostatný prostor v některém z dalších článků na stránce ASZ.

Ing. Jaroslav Šebek

tajemník ASZ ČR