Ovocnářův rok – září a říjen (konec léta a začátek podzimu)

Sdílejte článek

V. díl

Když dlouho listí nespadne, tuhá zima se přikrade.

S příchodem září nastává i hlavní ovocnářská sklizeň. Dozrávají jablka, hrušky a ještě si plně užíváme chuti pravých českých švestek. S tím souvisí příprava a dezinfekce skladovacích prostor a skladovacího materiálu, jako jsou přepravky a boxy. Aby toho ovocnář neměl málo, chystá se na realizaci nových výsadeb. Tedy vyměřit místa výsadeb, vykopat jámy, zajistit kůly a ochranu stromku proti okusu.

Sklizeň jablek a hrušek

První a velmi důležitou částí sklizně je stanovení jejího správného termínu. Zvláště u zimních odrůd se můžeme řídit velmi jednoduchým znakem. Pokud plod rozkrojíme a jadérka jsou již hnědá, může sklizeň začít. Termín dále upravujeme podle vybarvenosti a případně i cukernatosti plodů. Když plody utrhneme dříve a jadérka jsou již hnědá, dají se skladovat sice delší dobu, ale chuť ještě nemusí být ideální. Pokud plody necháme naopak přezrát, že již samy hodně padají, pak jsou výborné chuti, ale snižuje se doba skladovatelnosti. Termín řídíme podle odrůdy, lokality a osobní zkušenosti.

Samotná sklizeň pak probíhá vylamováním přes prst. Tedy plod uchopíme. Palec dáme k místu nasazení stopky na plodonoši a mírně točivým pohybem přes palec plod oddělíme.

Plody pak ukládáme do přepravek buď v jedné, nebo dvou vrstvách. Manipulujeme s nimi opatrně. Některé odrůdy (Čistecké lahůdkové, Grávštýnské, aj.) jsou totiž velmi náchylné na otlaky, u nich musí být šetrná jak sklizeň, tak manipulace. Naopak odrůda Panenské české a Hetlina si s otlaky a drobným poškozením dokáží poradit, rána zkorkovatí a i takové plody se dají skladovat několik měsíců. Také u odrůd, které mají pevné stopky, dáváme při manipulaci pozor na poškození slupky.

Ošetření před sklizní

Jedním z velkých problémů při skladování ovoce jsou houbové choroby. Spory hub se na povrchu ovoce vyskytují přirozeně a napadení nemusí být vůbec patrné. Klasickým příkladem je moniliová hniloba. Ta se při skladování projevuje svojí temnostní formou (obr. 1), kdy nedělá klasické soustředné kruhy, ale plod celý zhnědne. Také strupovitost, jež nemusela být patrná, nebo byly příznaky slabé, se na skládce dokáže výrazně projevit. V neposlední řadě se také může projevit hořká pihovitost (obr. 2), kterou ale již neovlivníme. Stejně tak neovlivníme sklovitost (obr. 3). Ta je způsobena ukládáním vody do mezibuněčných prostor.

Opatření je několik. Ideální je sklízet plody za suchého, slunného počasí, aby nebyly ovlhčené a ve stopečné jamce se nedržela voda. Také je možné provést ošetření vhodnými fungicidy a sklízet po uplynutí OL (jsou přípravky jak chemické, tak ekologické). Tím je výrazně sníženo množství spor na povrchu plodu.

Dříve se jablka nechávala venku na hromadách prodýchávat, aby získala lepší barvu. Toto opatření sice opravdu barvu vylepší, ale zkracuje skladovatelnost.

Uskladnění

Do sklepa nebo skladu dáváme ovoce bez příznaků poškození (nenatlučené, nenahnilé, nenakousané a podobně). Ovoce je nejlépe uchovávat v chlazených skladech s teplotou mezi -1 až 5 °C a s dostatečnou vzdušnou vlhkostí. Vhodné teploty uchování se liší i v rámci odrůd (viz tabulka č. 1). Mimo klasických chlazených skladů jsou využívány i systémy řízené atmosféry, kdy jsou dýchací procesy ovoce silně zpomaleny snížením obsahu kyslíku.

Podzimní výsadba

Pokud si máme vybrat, kdy ovocný strom vysadit, pak je podzim nejideálnější dobou. Hlavní důvod je lepší zakořeňování stromků. I když není nad zemí vidět žádná aktivita, kořeny pracují a začínají růst. V aktivitě pokračují, dokud je teplota půdy v oblasti kořenů nad 5 °C. To bývá v posledních letech po celou zimu. Díky kořenům narostlým v zimě a zimní vláze (sníh, déšť, závlaha) má strom lepší startovací podmínky a může zjara ihned růst a uživí větší listovou plochu.

Ze zákona je možné prostokořenné výpěstky ze školek dobývat od 1. října. Optimální termín výsadeb je tak od začátku listopadu, kdy je již v prodejnách k dispozici dostatečný výběr stromků. Pokud ale chcete vysadit nějakou neobvyklou nebo málo množenou kombinaci podnož/odrůda nebo velké množství stromků, je dobré si je u školkaře objednat dva roky dopředu.

Samotná výsadba má několik bodů, které je dobré dodržet. Zde jsou uvedeny nejpodstatnější úkony. Výběr vhodného stanoviště, podnože, odrůdy a dalších úkonů je podrobně rozepsán v aktualizovaném standardu AOPK - SPPK C02 003:2023 Funkční výsadby ovocných dřevin v zemědělské krajině.

  1. Výsadbová jáma – musí být dostatečně velká, aby bylo možné kořeny volně rozprostřít a nekroutily se. Pokud dosazujeme na místo, kde ještě nedávno rostl jiný strom, pak jámu úměrně zvětšíme, neboť je předpoklad únavy půdy. Doporučována je jáma o hraně 0,7 m a hloubce 0,4 m (obr. 4). V suchých letech můžeme do jámy několik dní předem nalít vodu, aby se zasákla do okolí a byla pro strom dostupná.

  2. Opěrná konstrukce – vždy je nutné stromu poskytnout oporu v podobě kůlu nebo 2 - 3 kůlů. Pokud sázíme k jednomu kůlu, pak jej musíme zatlouci do výsadbové jámy ještě před samotnou výsadbou, aby držel v pevné zemi (obr. 5). Při opoře 2 - 3 kůly nejprve sazenici vysadíme a pak zatloukáme kůly (obr. 4). Vzdálenost kůlů (1 m) je taková, že nezasahuje do kořenového prostoru. Kůly můžeme použít neošetřené nebo ošetřené skalicí nebo lépe opálené. Nejnamáhanější místo je v místě kontaktu půdy se vzduchem.

  3. Samotná výsadba

    · Nůžkami obnovíme řezné rány na silnějších kořenech a odstraníme polámané a jinak        poškozené kořeny. Tímto zásahem urychlíme tvorbu nových kořenů. 

    · Sazenici umisťujeme ze severní strany kůlu, aby kůl kryl zimní jižní slunce a nedocházelo k mrazovému poškození. 

    · Místo štěpování („fajfka“ obr. 6) musí vždy zůstávat nad povrchem půdy, jinak dojde ke zpravokořenění a přijdeme o vlastnost podnože. 

    · Následně zasypáváme vykapanou zemí smíchanou s kompostem maximálně v poměru 1:1. Nepoužíváme rašelinové a jiné substráty. Při zasypávání stromkem potřásáme, aby zem propadala mezi kořeny a netvořily se vzduchové kapsy, kde bují houby a plísně, které strom oslabují. Na dno jámy můžeme umístit hnojivé dlouhodobé tablety nebo rozhodit plné hnojivo. 

    · Průběžně dosypávanou zem ušlapáváme, aby lépe přilnula ke kořenům.

    · Země dáváme trochu více, neboť počítáme se slehnutím (obr. 7).

    · Na úrovni terénu vytvoříme závlahovou mísu.


  4. Vyvázání – následně stromek upevníme ke kůlu/kůlům. Úvazek vedeme pod korunkou (obr. 8 a 9). Má zajišťovat, aby se stromek moc nehýbal a nepoškozoval o kůl. Nepoužíváme tenké provázky nebo dráty, které by se zařezávaly. Úvazek je potřeba i lehce volný, aby si sazenice mohla sedat i s půdou. Při úvazu ke dvěma kůlům nedáváme příčku v místě úvazu (obr. 10), neboť se pak stromek snadno odírá, a pokud ji nepoužijeme, tak zase není konstrukce odolná proti zvěři. Ve volné krajině proto raději volíme jeden nebo tři kůly.

  5. Ochrana proti okusu – V oplocených sadech nebo zahradách dostačuje jen jedno pletivo okolo kmínku, které brání okusu zajíci (obr. 11). Ve volné krajině při výsadbě ke třem kůlům použijeme králičí pletivo okolo kmínku a lesnické jako ochranu proti vysoké zvěři (obr. 12). Stejné nebo ještě odolnější konstrukce pak využijeme při výsadbě na pastvinách. Více bude rozepsáno v příštím díle.

  6. Zálivka – je velmi důležitá, neboť voda dopraví půdu blíže ke kořenům a ty mohou začít růst. Je dobré zalít větším množstvím vody, dokud ji půda přijímá.

  7. Řez po výsadbě – je vhodné s ním počkat až do jara, neboť přes zimu může dojít k různému poškození vysazeného stromu a řezem je můžeme napravit. Blíže bylo o řezu pojednáno v SR 1/2023 (dostupné i na mém webu).

Podnože

Při výběru stromku se většina lidí zaměřuje na výběr odrůdy. Zapomínají pak na důležitost výběru vhodné podnože (kořenů), která bude zajišťovat životaschopnost na daném stanovišti. Jinou podnož budeme volit do malé zahrádky či intenzivního sadu a jinou na vysokokmen do volné krajiny. Pro přehlednost jsou podnože roztříděny v tabulce č. 2 podle intenzity růstu. Obecně platí, že čím slaběji podnož roste, tím náročnější je na podmínky, tedy vláhu a živiny. Každá podnož má své charakteristiky, které lze dohledat v příslušné literatuře. Podstatné pro výběr jsou ale společné znaky. Pro jabloňové podnože to jsou:

Slabě a zakrsle rostoucí podnože mají mělký kořenový systém. Proto vyžadují kvalitní živné půdy s dostatkem vody a oporu pro růst po celý život, neboť špatně kotví a snadno se větrem vyklání. Pro kořeny je konkurencí i zatravnění. Typickým znakem je „boule“ v místě štepování (obr. 13). Mají kratší životnost - do 40 let. Využívají se v intenzivních sadech pro vřetena a nízké kmenné tvary. Jejich výhodou je naopak slabý vzrůst (příjemnější sklizeň), brzký nástup do plodnosti (již v druhém roce po výsadbě) a vyšší plodnost.

Středně vzrůstné podnože již dobře kotví v půdě, oporu vyžadují jen po výsadbě. Vhodné jsou na nízké i středně vysoké kmenné tvary. Občas jsou využívány i pro vysokokmeny, ale stromy jsou pak menší a stabilita v půdě nemusí být do budoucna dostatečná.

Silně a velmi silně vzrůstné podnože jsou využívány pro svou dlouhověkost, dobrý kořenový systém a vitalitu hlavně u výsadeb do krajiny - pro vysokokmeny. Nižší tvary na nich lze také pěstovat, ale vyžadují pak více prostoru. Nastupují později do plodnosti, až okolo 10. roku po výsadbě.

U ostatních ovocných dřevin se již více hledí spíše na vlastnosti podnože ohledně vhodnosti pro dané podmínky. Kdouloně pro hrušně vyžadují kvalitnější teplé polohy. Colt u třešní také a má raději, když není okolo něj zatravněno. Mahalebka je zase vhodnější do sušších kamenitějších půd. Obdobné podmínky zvládá dobře i Myrobalán jako podnož pro slivoně a meruňky.

Biodiverzta v sadu – bylinné patro

Trávy a dvouděložné byliny jsou nedílnou součástí sadů. Ať jsou sady intenzivní nebo extenzivní, vždy je vhodné mít zatravněné meziřadí. Intenzita a termín seče mají vliv na množství hmyzu a tedy na predátory škůdců (viz samostatný rámeček).

Pokud chceme podpořit pestré bylinné patro, je vhodné upravit intenzitu seče. Při vyšším výskytu nitrofilních druhů, jako jsou kopřivy, pelyňky a merlíky s lebedou, volíme intenzivnější seč přibližně 4x do roka a biomasu z pozemku odstraňujeme. Když již není zem tak živná, upravujeme intenzitu seče na 1 - 2x za rok, tak abychom nechali vysemenit vyšší rostliny. Brzkou sečí podpoříme rozvoj trav, pozdější sečí naopak bylinné patro. Biomasu pak můžeme použít k mulčování okolo stromů. Vhodným managementem je i mozaikovitá seč (obr. 14), kdy nesečeme všechny plochy najednou, ale s odstupem, aby se mohly hmyzí druhy přestěhovat (Stýblo, 2016).

Seznam klíčových antagonistů škůdců ovocných dřevin

(Ludvík 2011)

Slunéčko sedmitečné – mšice, mery, ostatní drobný hmyz a roztoči

Slunéčko dvoutečné – mšice, mery, svilušky

Huňáček – svilušky

Zlatoočka obecná – mšice, ostatní drobný hmyz a roztoči

Chalcidka – klíněnka jabloňová

Škvor obecný – mšice, mery, ostatní drobný hmyz

Mšicomorka – mšice

Hladěnka – mery, mšice, ostatní drobný hmyz a roztoči

Mšicomar – mšice třešňová

Mšicovník vlnatokový – vlnatka krvavá

Pukličník štítenkový – štítenka zhoubná

Chalcidka – štítenky

Lumek a Lumčík – vrtule třešňová

Poskočilka – puklice švestková

-----------------------------------------------------


Tabulka č. 1 – Ideální teploty skladování v chlazených skladech (dle Blažek a kol. 1998)

Druh

Teplota

Odrůdy

Jablka

0-2 °C

Elstar, Golden Delicious, Jonagold, Idared, Lord Lambourne, Rubín, Spartan, Starkrimson, Šampion, Zvonkové a další

3-4 °C

Boskoopské, Coxova reneta, James Grieve, Jonathan, Mc Intosh, Melrose, Oldenburgovo a většina letních a podzimních odrůd. Ontario vyšší teplotu.

Hrušky

-1 až 0 °C

Williamsova čáslavka, Hardyho máslovka, Boscova lahvice, Konference, Lucasova

> 1 °C

Pařížanka, Madame Verte, Pastornice

Švestky

0,5-1 °C

Všechny odrůdy, při vlhkosti >90 %

Poznámka: kurzívou vyznačené odrůdy jablek vyžadují vlhkost vzduchu nad 90%.

 

Tabulka č. 2 – Intenzita růstu nejčastěji používaných podnoží pro ovocné stromy

Síla vzrůstu

Intenzita růstu

Název podnože

Jabloně

Zakrsle rostoucí

>60 %

M 27, J-TE-F, J-TE-G, P22, P16

Slabě rostoucí

o 40 – 60 %

M 9, J-TE-E, M 26, J-OH-A, P2, P14, P60, Pi80, V1, Pajam 1 a 2

Středně vzrůstné

o 20 – 40 %

MM 106, M4, M7, V2, V7

Silně vzrůstné

o 0 – 20 %

M1, M2, MM 101, MM 104, J-TE-C

Velmi silně vzrůstné

0 a silněji

A 2, M 11, Semenáč, Robusta 5, Nevole

Hrušeň

Slabě

 

Kdouloň MA, S1, Sydo, OHxF

Silně

 

semenáč

Třešně a višně

Slabě

cca o 50 %

Gi-Sel-A-5, P-HL-A

Středně

o 30 – 35 %

Colt, P-HL-B, Mahalebka

Silně

0 %

Ptačka

Slivoně a meruňky

Slabě

o 65-55 %

Pixi, Wa x Wa

Středně

o 25 – 35 %

Wangenhaimova, St. Julien A, MY-KL-A

Silně

o 0 – 20 %

Myrobalán, Ishtara

Broskvoně

 

 

Semenáč broskvoně nebo mandloně

Ořešák

 

 

Semenáč

Poznámka: intenzita růstu je uváděna, o kolik % roste méně než semenáč.


Článek vzniká v rámci programu ČSOP - Oživení starých odrůd (www.stareodrudy.cz).

Citace:

Blažek, J. a kol. 1998. Ovocnictví. Nakladatelství Květ. ISBN 80-85362-33-3.

Lípa Martin a kol. 2023. SPPK C02 003:2023 Funkční výsadby ovocných dřevin v zemědělské krajině. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

Ludvík, V. a kol. 2011. Metodika pro integrované systémy pěstování ovoce. Výzkumný a šlechtitelský ústav ovocnářský Holovousy s.r.o.

Stýblo, Petr. 2016. Podpora biodiverzity v ovocných sadech. Metodika ČSOP č. 36. ČSOP. Praha. ISBN 978-80-86770-56-7.

O autorovi

Vojtěch Ptáček je ovocnář na volné noze spolupracující s Českým svazem ochránců přírody v rámci projektu Oživení starých odrůd ovocných dřevin. Zabývá se kompletní péčí o ovocné dřeviny (výsadba, řez, ošetření), mapováním a určováním odrůd, vedením instruktážních kurzů řezu, přednáškami o ovoci a propagací ovocnictví obecně. Vystudoval Českou zemědělskou univerzitu v Praze, kde i pár let vyučoval ekologické ovocnářství.

https://vojtaptacek.webnode.cz

Text a foto: Vojtěch Ptáček

kresby převzaty z SPPK C02 003:2023

Přečteno: 305x