V lednu mráz - těší nás; v lednu voda - věčná škoda.

Začátek roku je vždy obdobím bilancování. V sadu je pomalu nejvyšší čas zhodnotit, jak minulá sezóna proběhla. Co škůdci – bylo jich moc, a musím letos provést nějaká opatření? A jaká? Byl tlak chorob velký, nebo malý? Co jsem zanedbal? Je potřeba nějak pomoci hnojením? Tyto a další otázky letí ovocnáři hlavou, když se prochází, dej pánbůh, zasněženým sadem.

Práce v sadu

Pokud nám to počasí dovolí a nemrzne, je leden již dobou, kdy vyrážíme s pilkou a nůžkami do sadu a začínáme řez. Řežeme hlavně jádroviny a révu. Samotné principy byly vysvětleny a popsány v prvním a druhém díle tohoto seriálu a lze je také nalézt v již mnohokrát citovaných standardech SPPK C02 005:2016. Důležité je si pamatovat, že řez neprovádíme, pokud mrzne, neboť bychom pustili mráz k obnaženému dřevu a došlo by k nevratnému poškození. Odřezané větve můžeme nechat ležet v sadu, neboť pokud by nám vnikl na pozemek zajíc, králík či srnka, tak budou hodovat na ořezaném a stromky nechají být.

Další prací v sadu je ošetření proti houbovým chorobám a přezimujícím škůdcům. Z houbových chorob je zásadní ošetření broskvoní proti kadeřavosti (obr. 1). Využíváme k tomu měďnaté fungicidy. Aplikaci provádíme, pokud jsou vyšší teploty. Konkrétně teploty vyšší než 10 °C po tři dny za sebou. Tyto teploty aktivují mycelium houby, která je schovaná v pupenech, a měď jej likviduje. Ošetření se provádí i několikrát během zimy. 

Likvidace přezimujících škůdců je velmi důležitá, zvláště pokud jde o červivost plodů způsobených obalečem jablečným, švestkovým nebo pilatkou, kteří mohou způsobit i 100% napadení plodů. Pokud je to možné, je vždy vhodné zvolit biologickou metodu boje. V případě obaleče jablečného je to ošetření kmenů a půdy okolo stromů hlísticemi rodu Steinernema feltiae, která napadá přezimující larvy. Nebo podpořit ptactvo, zvláště sýkorky (viz níže).

Pokud se rozhodneme pro ošetření nějakým přípravkem, je potřeba zvážit, jaké další organismy tím zahubíme. Chemické přípravky zasáhnou hlavně dospělce, zatímco přípravky na bázi oleje nebo dokusátu sodného pokryjí vše, kam dopadnou, a zalepí a udusí tak jak dospělce, tak vajíčka. Pokud ošetříte olejnatým přípravkem, tak jiné přípravky již na kůru přes vzniklý film neproniknou.

Přeroubování stromů a odběr roubů

Sehnat stromek vhodné odrůdy nebývá vždy úplně jednoduché, zvláště když neznáte název sháněné odrůdy. V takovém případě přichází na řadu roubování, kterým si nový stromek dané odrůdy můžete vypěstovat sami. Stejně tak když u známého objevíte chutnou odrůdu a chcete ji vyzkoušet ve vašich podmínkách, tak si od něj vezmete roub a přeroubujete jednu či více větví. Stejně tak pokud máme stromek odrůdy, která nám nevyhovuje, ať chutí nebo kvalitou plodů. Některé odrůdy vyžadují pro správnou chuť vhodné podmínky. Takovou odrůdou je třeba letní jablko Julia. Naopak velmi plastickou je z letních odrůd Discovery (obr. 2) a Allegro.

Roubem myslíme jednoletou větvičku, odebranou ideálně z jižní strany koruny, kde nejlépe vyzrávají pupeny. Musí být dobře vyzrálá (pevná). Jeden roub mívá délku 5 - 10 pupenů. Odebíráme a skladujeme celé větvičky a rouby si z nich připravujeme, až když jdeme roubovat.

Kdy tedy odebrat rouby? Ideální doba je po skončení pravé dormance. Ta u každého ovocného druhu trvá jinak dlouho. U peckovin končí již v prosinci, proto nám mohou vykvést barborky. Z toho plyne, že rouby peckovin odebíráme co nejdříve okolo Vánoc či začátkem nového roku. Z jádrovin můžeme rouby odebírat třeba i v únoru.

Rouby ukládáme na vlhké, chladné, stinné místo. Do studní, vodních šachet nebo jen vlhkého písku na stinném místě zahrady. Určitě nekombinujeme igelit a vlhký hadřík. To pak začínají rouby plesnivět.

Použitý způsob roubování závisí na tloušťce podnože nebo větve, na kterou roubujeme. Od toho se bude také odvíjet termín roubování. Když jsou podnož a roub stejně tlusté, používáme anglickou kopulaci (obr 3 a 4). Toto roubování můžeme provádět třeba již v únoru, pokud nemrzne. 

Pro přeroubování se jako nejjednodušší osvědčil Tittelův způsob (obr. 5 a 6), který musíme provádět v době jarní mízy, kdy jde dobře odloupnout kůra od dřeva. Při větším průměru větve umisťujeme roub každých 5 cm obvodu. Jeden z roubů by měl být vždy vyšší a ten bude tvořit hlavní pokračování dané větve. Ideálně ten, který je na vrchní straně. 

Na rány nikdy nesaháme a kambium vždy musí přiléhat ke kambiu (kroužek pod kůrou). Pak může roub přirůst. Nakonec zavážeme a vrcholky roubů zatřeme štěpařským voskem.

Biodiverzita v sadu – ptactvo

Velkými spolupracovníky nám jsou v sadu ptáci. Jak v tom pozitivním smyslu, kdy nám při hledání potravy pomáhají snižovat množství škůdců, tak v tom méně pozitivním, kdy jsou schopni sklidit veškerou úrodu například třešní nebo drobného ovoce. Takovými ne vždy užitečnými druhy jsou špačci, kosi (obr. 7) a straky.

Nás bude nyní zajímat hlavně jejich pomoc při regulaci škůdců. Přímými regulátory v koruně a na kmeni jsou hlavně sýkorky (obr. 8), brhlíci (obr. 9), rehci, drozdi a další, kteří vyzobávají zimující škůdce na kmeni. Tuto skupinu můžeme na zimu velmi snadno podpořit rozvěšením nocovišť a budek (obr. 10), kde mohou i hnízdit. Nocoviště využijí hlavně sýkorky, kterým nevadí, když není pevně umístěno, ale je na drátu zavěšeno v prostoru koruny a pohupuje se (obr. 11). To ostatním ptákům nesvědčí a využijí raději pevných budek.

A proč jsou sýkorky tak vychvalované? Podle výzkumu (Hluchý a kol. 1997) prováděného v Anglii, dokázaly sýkorky za zimu zlikvidovat 90 % přezimujících larev obaleče jablečného. Aby tohoto efektu bylo dosaženo, je dobré umístit minimálně 14 nocovišt na hektar. 

Sýkorky ale nepredují jen obaleče. Pomohou nám také s merou hrušňovou. Rehci zase rádi predují vrtuli a pilatku třešňovou. A tak bychom mohli pokračovat.

Lejsek šedý jako jeden z mála loví hmyz za letu a proto je dobré, aby mezi stromy byly dostatečné proluky.

Dále u starších stromů, kde je i více podkorního hmyzu, nám službu prokáží žluvy, žluny, datlové, strakapoudi (obr. 12) a jiní ptáci, kteří vyhledávají potravu pod kůru. 

Pod korunou stromů nám pomohou bažanti, koroptve a další ptáci, kteří si dokáží v trávě nalézt zimující stadia vrtulí. Ty můžeme nahradit chovem slepic (obr. 13), které vyhrabou květopase, pilatky, vrtuli i píďalky. 

Poslední skupinou jsou nepřímí pomocníci z řad dravců, jako jsou káně, jestřáb a poštolka. Ti loví hraboše, myši a jiné hlodavce a hmyzožravce, kteří se pohybují v meziřadí a škodí na kořenech stromů. Pro ně je důležité ponechávat v sadu vysoké stromy, třeba i suché v podobě torza, neboť slouží jako výborná pozorovatelna (obr. 14). Pokud tu možnost nemáme, umístíme alespoň berličky ve tvaru písmene T o výšce alespoň 3 m (obr. 15), které tyto pozorovatelny nahradí. Mohou být i nižší a mnohdy si vystačí i s kůlem u stromu, jen pak hrozí možnost zlomení terminálu, na který se snaží posadit. Do této skupiny paří i sovy, pro které je dobré také vyvěsit budky. V sadech se líbí zvláště sýčkovi a sově pálené. Ale ti vyhledávají hlavně staré sady, kde najdou vhodnou dutinu ke hnízdění, neboť sovy rády hnízdí vysoko, od čtyř metrů výše. 

„…když si například v duchu říkáte, že strom nic nenese a že ho porazíte nebo přeroubujete, jestliže nebude mít ovoce ani na přes rok. O co, že se bude úrodou jen prohýbat! Na moje myšlenky zatím takto reagoval každý strom, jenom Starking ne, a ten jsem musel opravdu přeroubovat, jenomže ten je ze Spojených států a umí jen anglicky, zatímco já přemýšlím česky.“ (František Nepil, 2015)

Článek vzniká v rámci programu ČSOP - Oživení starých odrůd (www.stareodrudy.cz).

Citace:

Boček, Stanislav a kol. 2016. SPPK C02 005:2016 Péče o funkční výsadby ovocných dřevin. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky.

Hluchý, Milan a kol. Obrazový atlas chorob a škůdců ovocných dřevin a révy vinné: ochrana ovocných dřevin a révy vinné v integrované produkci. Brno: Biocont Laboratory, 1997. 428 s. ISBN 80-901874-8-X.

Nepil, František. 2015. Vánoce mám rád. Knižní klub, Praha. 96s. ISBN 978-80-242-4914-8.

Text, foto a kresby: Vojtěch Ptáček