Historie statku sahá až daleko do 17. století, v období komunismu ale všechny louky obdělávalo družstvo. Po sametové revoluci stát rodině půdu vrátil, ale prarodiče už na statek nestačili. Lukáš Drlík začal ve svých dvaceti letech přemýšlet, že by na rodinnou tradici navázal. Dnes je levandulový statek plně soběstačný a kromě vonících bylinek návštěvníci mohou ochutnat i levandulové speciality.

Statek vám komunisté nechali?

Ano, statek nebyl dostatečně velký, aby pro ně byl zajímavý. Nechali tady taky kus kamenité půdy, kterou babička pečlivě vyčistila, aby si tam mohla něco vypěstovat. I to jí ale nakonec sebrali.

Jak to bylo po revoluci?

Pole a louky byly pronajaté. Bratr mé babičky, který hospodařil nedaleko, získal pozemky bezplatně. Postupně jsem začal tyto pozemky získávat zpět. Obhospodařujeme 10,5 hektaru, z toho je 3,5 hektaru trvalý travní porost a 6,5 hektaru je orná půda. Máme ještě pronajatou půdu od města, odkud je hlavně seno pro naše ovečky. Na rozloze 3,5 hektaru pěstujeme levanduli. Do budoucna bych rád tuto plochu zvětšil na 6,5 hektaru. Nepěstujeme jen levanduli, ale i svazenku a pohanku pro včely a sázíme stromy. Snažíme se o půdu pečovat s maximálním úsilím a svědomím.

Proč jste si vybral levanduli?

Zprvu jsem začal uvažovat, jak bychom mohli využít půdu tak, aby nás uživila. Rozhodl jsem se zaměřit na bylinky a na pole jsme zasadili měsíček, chrpu a levanduli. Bohužel nám srnec sežral všechno kromě levandule. Zůstali jsme proto u ní. Uvědomili jsme si, že ji můžeme využít i na další věci, jako je kosmetika, dekorace. Inspirovat jsme se byli v Provence nebo nám poradil pan Dušek z Olomouce, vedoucí šlechtitelské stanice.

Většina naší produkce je levandule lékařská, krajová odrůda původem z Československa. Obsahuje velmi nízké množství silic, takže je vhodná pro gastronomii, což je pro nás priorita.

Celý článek byl publikován na blogu Živá půda.

Autor: Zuzana Benešová