Zpracování půdy po sklizni řepky
Každoročně se zvyšuje plocha půdy po sklizni řepky bez provedené klasické podmítky,
po které zůstává část půdy holá bez pokrytí posklizňovými zbytky a většinou vzchází hůře
výdrol než při ponechání strniště nebo jeho mulčování . Holá půda se mnohem více
prohřívá a odpolední teploty v horkých letních dnech dosahují na povrchu půdy až 50 °C i více a v 5 cm hloubky přes 40 °C, což má samozřejmě vliv na vyšší ztráty vody a uhlíku z půdy, její
prašnost, náchylnost k rozplavení, erozi apod. Kořeny řepky ponechané po mulčování v původní
vertikální podobě napomáhají přirozené drenáži půdy a tvorbě makropórů, které přispívají ke
vsakování vody ze srážek včetně těch intenzivnějších.
Zpracování půdy po sklizni obilnin
Při podmítce po sklizni obilnin je třeba ponechat co nejvíce posklizňových zbytků na
povrchu půdy, které omezují prohřívání půdy v letním období a ztráty vody a uhlíku. Také při
aplikaci dusíku na podporu rozkladu slámy je efektivnější hnojit na slámu, která byla již 3–4
týdny na povrchu půdy. Jen v případě většího výskytu hraboše polního je kypření půdy
opodstatněné, i když si musíme být vědomi uvedených rizik.
Na grafu 1 jsou znázorněny teploty půdy v hloubce 5 cm po různém zpracování. Nejvyšší
teploty v půdě během teplého období jsou po orbě nebo hlubší podmítce (do 10 cm, mělká
podmítka do 5 cm), kdy zůstává na povrchu půdy jen malé množství posklizňových zbytků.
Nejnižší teploty byly zjištěny pod mulčem a strništěm, což se významně projevilo v nižších
ztrátách vody a uhlíku z půdy (grafy 2 a 3). Vysoké emise CO2 a ztráty vody po orbě snížilo
použití půdních pěchů, které omezují aeraci půdy a zároveň i tvorbu přeschlých hrud na
povrchu. K významnému snížení emisí došlo také po srážkách a ochlazení na konci srpna
(měření 1. září). Pokud není třeba připravit půdu pro setí řepky nebo meziplodin je vhodnější
v teplém letním období půdu konzervovat a omezit její prohřívání a aeraci. U meziplodin je
nejvhodnější sít přímo do strniště nebo do mulče bezprostředně po sklizni plodin, ale při tomto
postupu je třeba věnovat větší pozornost výběru vhodných meziplodin s dobrou konkurenční
schopností vůči výdrolu.
Vzhledem k vyšším emisím CO2 po orbě, hlubokém kypření nebo podrývání v důsledku
intenzivnějšího rozkladu organických látek, je třeba vracet do půdy více organické hmoty než při
pásovém nebo redukovaném plošném zpracování půdy, popř. při zakládání porostů řepky nebo
meziplodin přímým setím do mulče nebo strniště (obr. 1). To můžeme kromě klasického
organického hnojení např. hnojem splnit také pěstováním vyšších nepoléhavých odrůd řepky, po
kterých zůstává na poli více slámy v kombinaci s mulčováním a co nejpozdějším (při zohlednění
fytopatologických rizik) zapravením výdrolu do půdy pokud možno v chladnějším období,
abychom omezili rozklad půdní organické hmoty.
Při větších emisích CO2 souvisejících s intenzivnějším rozkladem organických látek v půdě se uvolňuje také více živin včetně dusíku z půdní zásoby, což se při dostatku srážek příznivě projeví na růstu rostlin. Při konzervačních postupech zpracování půdy se uvolňuje méně živin z půdy, které je pak třeba aplikovat na základě výsledků rozboru půdy při setí, popř. u dusíku přihnojením porostu během podzimního růstu. Proto také ozimou řepku při používání
minimalizace s mělkým nebo pásovým zpracováním půdy, popřípadě při zakládání porostu
přímo do mulče nebo strniště je třeba sít dříve než po orbě nebo hlubokém kypření, kdy je půda
více prohřátá a uvolňuje se více živin.
Tato publikace byla vytvořena s využitím výsledků projektů NAZV č. QL24020280 a QL24020149.
Pavel Růžek, Gabriela Mühlbachová, Helena Kusá a Radek Vavera, tým Integrované výživy
rostlin, VÚRV, v.v.i. Praha-Ruzyně
Zdroj: vurv.cz
