Za jeden z takových výdajů lze přitom považovat podporu realizace komplexních pozemkových úprav (KPÚ). Ta přitom v předchozích letech značně kolísala – zatímco v roce 2021 vydal stát (nešlo jen o zdroje MZe, potažmo Státního pozemkového úřadu) celkem 3, 008 miliardy korun, hned v následujícím roce 2022 to již bylo jen 1,803 miliardy korun. Což je svým způsobem důkazem, že dotace na KPÚ se často odvíjí od toho, kolik na tyto účely „zbyde“. I proto by měla být součástí diskusí o podpoře KPÚ také vize, z jakých dalších zdrojů tyto žádoucí aktivity spolufinancovat – ostatně vícezdrojové financování charakterizuje KPÚ i dnes, a bylo tomu tak i v minulosti.
Na pozemkové úpravy přitom opticky nejde zas tak málo peněz – od roku 1991 do loňského roku na tyto účely vynaložil stát podle statistik 34,5 miliardy korun, zdá se však, že ani tato částka k žádoucímu rychlejšímu postupu KPÚ nestačí. Zvláště, když se každoročně nemálo mění. Obecně by navíc mělo platit, že podpora by měla každoročně mírně růst, jako odraz postupující inflace a postupně rostoucí ceně stavebních prací, které jsou s realizací KPÚ spojené.
O potřebě urychlit pozemkové úpravy se přitom v ČR mluví mnoho let, v současné době je ale tato potřeba stále aktuálnější, a aktuální bude i v následujících letech. Nasvědčuje tomu i statistika erozních událostí za první polovinu letošního roku, kterou prezentoval Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy a který evidoval za prvních šest měsíců 2024 celkem 270 erozních událostí, zatímco za celý loňský rok jich bylo 238. Již bylo řečeno, a to i ze strany MZe, že důvodem letošního nárůstu byl a je četnější výskyt přívalových dešťů, jejichž důsledkem bylo jak znehodnocení zemědělských plodin, tak obecního a soukromého majetku v postižených lokalitách. Je přitom velmi pravděpodobné, že výskyt extrémních projevů počasí, jejichž symbolem jsou právě přívalové deště, poroste. A zároveň je doložitelné, že tam, kde KPÚ proběhly, jsou škody z nich řádově nižší, a někdy dokonce žádné. Pokud se přitom vedle sebe postaví výše vzniklých škod a výše nákladů na pozemkové úpravy, je zcela zřejmé, že KPÚ jsou velmi výhodnou a pro všechny prospěšnou investicí.
Prospěch z nich navíc mají sami zemědělci, neboť snížení rizik vodní (a větrné) eroze v praxi mimo jiné znamená vyšší hektarové výnosy a zachování produkčního potenciálu obhospodařovaných pozemků. Z eliminace škod z lokálních povodní mají ale také prospěch obce. Nejen ale z toho – neexistence KPÚ znamená pro obce omezení až znemožnění jejich dalšího rozvoje, neboť není zřejmé, kde a čí pozemky po provedení KPÚ budou, a k jakému účely by je bylo možné využít.
Vzhledem k tomu, že součástí KPÚ jsou také takzvaná společná zařízení, jejichž cílem je velmi často retence vody v krajině a pestřejší struktura krajiny jako takové, má z realizovaných KPÚ prospěch především samotná krajina. To znamená, že do úvah o spolufinancování pozemkových úprav by mělo být více než v současné době angažováno také Ministerstvo životního prostředí (MŽP). Již dnes jsou součástí finančních zdrojů na KPÚ peníze z Národního plánu obnovy nebo z Operačního programu životní prostředí. Otázkou tak je, zdali by neměl být podíl na financování KPÚ z těchto zdrojů vyšší než dnes. Z pohledu životního prostředí, ale (vynecháme-li zemědělce) i municipalit napříč celou zemí, by takto investované peníze měly větší pozitivní dopad než třeba energetické pasy jednotlivých budov. Tak či tak, na KPÚ by měly být v příštím roce vyčleněny minimálně 2 miliardy korun. Z tohoto pohledu bude jistě zajímavé sledovat, kolik peněz na tyto účely reálně vyčleněno skutečně bude.
Petr Havel
