Kdo je proti napravení křivd

I přes ústavní právo parlamentu kontrolovat výkon funkce vlády a tedy třeba i systémově bojkotovat vládní návrhy se zdá být minimálně arogantní vůbec se vládním návrhem nezabývat. Když už je k napravení předlistopadových a v řadě případů i polistopadových křivd takový politický odpor, bylo by alespoň korektní návrh na dokončení majetkového vyrovnání zařadit na program jednání a zamítnout. To ale zřejmě leckomu nevyhovuje, protože by na to někdo, třeba EU, až skončí část případů u evropských právníků, mohl v budoucnosti poukázat. Každopádně je neprojednání vládního návrhu jednoznačné alibi.

Na vytrvalém odmítání byť jen projednání návrhu se přitom podílí specificky zformovaná opozičně-vládní koalice, tedy komunističtí, sociálnědemokratičtí a lidovečtí poslanci. Bylo tomu tak i v září a podle všeho tomu tak bude vždy, pokud budou poslanci zmíněných politických stran zasedat v poslanecké sněmovně. Teoretický vzkaz všem držitelům majetkových podílů, kteří by se ještě chtěli svého majetku v budoucnosti dobrat, tak zní: Nevolte zmíněné strany. Jenže to je v současné době málo a pozdě. V listopadu letošního roku totiž uplyne prvním oprávněným osobám celkem sedmnáctiletá lhůta, do kdy jim měl být podle původního znění zákonů a jejich následných novelizací majetek vydán. Volby jsou ale až příští rok, takže nelze činit jinak, než odložit dosavadní pasivitu a příslušně povinná družstva zažalovat.

Co lze ještě dělat

Informace o tom je na webové stránce Asociace soukromého zemědělství ČR, takže jen stručně. Prvním restituentům či držitelům transformačních nároků končí období na vydání majetku již koncem letošního listopadu, většiny majetkových nároků se ale definitivní ukončení výdeje bude týkat až na jaře příštího roku. Rozhodující pro uplynutí lhůty je totiž datum, kdy proběhly schůze, na kterých se původní Jednotná zemědělská družstva poprvé transformovala na nástupnické subjekty. Většina z nich přitom probíhala podle spoluautora tehdejších restitučních zákonů Miroslava Tyla až na jaře 1993, zejména v průběhu března až května uvedeného roku. K tomu, aby měli držitelé majetkových podílů, zejména pak ale transformačních podílů, které družstva prakticky nevydávala, možnost o svůj majetek i nadále usilovat, je nutné zažalovat příslušné povinné družstvo u místně příslušného soudu prvního stupně. V žalobě je především nutno uvést, od kdy není žalobce součástí nově vzniklé právnické osoby (nástupce původního družstva), dále je třeba uvést výši nároku a podklady pro stanovení jeho výše (nejsou-li k dispozici doklady, je nutné mít svědecké výpovědi) a také způsob, jakým byl do současné doby majetkový nárok vypořádán. Bylo-li něco vydáno, lze samozřejmě nárokovat i zbytek majetku, který vydán nebyl. Vzhledem k tomu, že družstva byla podle nikdy nezrušených zákonů vést transformační podíly na zvláštních účtech, může být předmětem žalob a soudních sporů i skutečnost, že tak mnohá neučinila. V takovém případě totiž byly veškeré úkony a nakládání s nevyčleněným majetkem úkony neprávními. To mimo jiné znamená, že neplatné byly jak takzvané druhé transformace družstev, tak i konkurzy, neboť restituční rezerva nesměla být podle zákona zahrnuta do konkurzní podstaty. Restituční rezervy družstev přitom činily pět až deset procent z jejich celkového majetku, odhadem šlo tedy minimálně o 20 miliard korun. Pokud se ovšem držitelé majetkových nároků nechopí iniciativy (žaloby), zůstanou tyto peníze neoprávněně v ekonomice současných nástupnických subjektů družstev.

Petr Havel