Tweety ministra zemědělství Marka Výborného (KDU-ČSL) zpravidla nemají velký ohlas. Příspěvek z roku 2023, kdy jako dobrou zprávu prezentuje další odložení protierozních pravidel, ale patřil mezi ty komentovanější.

Vyjádření pobouřilo řadu odborníků i ochranářských organizací. „Pane ministře, ale tohle opravdu není pozitivní informace, rozhodně ne pro českou krajinu, která naléhavě potřebuje pomoc a vy ji odkládáte,“ uvedl například oficiální účet České ornitologické společnosti pod příspěvkem. „Ten výrok pana ministra je rozhodně nešťastný a v souladu s ochranou půdy rozhodně není,“ souhlasí koordinátor zemědělské kampaně Hnutí Duha Martin Rexa.

Česko ročně kvůli erozi přichází až o 21 milionů tun ornice, odnese ji prudký déšť nebo rozfouká vítr. Odhady ministerstva zemědělství erozní škody přepočítávají na koruny. Jen v ornici každý rok Česko ztratí přes čtyři miliardy. Pokud započteme i náklady na odklizení škod, částka dosahuje osmnácti miliard.

Podle autorky protierozní metodiky Jany Podhrázské z vědecké rady Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy (VÚMOP) by přitom bylo možné zavedením odkládaných protierozních pravidel snížit náklady následků eroze na zhruba tři miliardy ročně.

„Zatímco vodní erozi pozorujeme napříč republikou, větrná trápí zejména jižní Moravu a střední Čechy,“ vysvětluje Podhrázská. Vodní eroze ohrožuje až 60 procent všech polí, větrná se týká asi čtvrtiny půd a je častější v suchých a teplých oblastech.

Problémy s erozí se navíc budou zhoršovat s postupující klimatickou krizí. „Dochází k jiné distribuci srážek, přibývá přívalových dešťů, které jsou střídány obdobími sucha. Na jižní Moravě sledujeme, jak s rostoucí teplotou a suchostí území přibývá větrných erozních událostí,“ vysvětluje Podhrázská.

Stěží udržitelná pole

Každý rok v Česku dojde podle oficiálních dat ke stovkám erozních událostí, naplavená půda často komplikuje život v obcích. V obci Stěžery v Královéhradeckém kraji v polovině srpna spadlo během přívalového deště přes sto milimetrů srážek. Dešťová voda odnesla ornici z polí, odplavená půda následně zanesla budovy, cesty a zahrady.

Jen za první polovinu letošního roku bylo v celé republice nahlášeno 260 erozních událostí, za celý minulý rok to bylo 228. Skutečný počet ale zřejmě dosahuje tisíců až desetitisíců. „Odhadujeme, že současný monitoring pokrývá pouze jedno až osm procent skutečných erozních událostí,“ říká tisková mluvčí Státního pozemkového úřadu Petra Kazdová.

Podle ní je hlášení erozních událostí úřadům dobrovolné, což komplikuje přesnější sledování. „Rádi bychom apelovali na zástupce obcí i širokou veřejnost, aby se do monitoringu zapojili a události hlásili.“

Do monitoringu eroze se může zapojit každý jednoduše tak, že kontaktuje místní pobočku pozemkového úřadu. Dobrovolný monitoring má totiž vliv nejen na sběr a vyhodnocování dat, ale také na reálné postihy za nedodržování zemědělských pravidel.

Správné nastavení sběru dat v rámci monitoringu je stěžejní - vychází z nich totiž protierozní vyhláška. Ta zjednodušeně říká, že pokud se na poli zaznamená opakovaná erozní událost, zemědělec musí zpracovat několikaletý plán opatření, jak dalšímu erodování zabránit.

Podle Podhrázské ale špatně seřízený systém čeká změna. „Mám informace, že Státní pozemkový úřad už chystá další nástroje, kterými by se záchyty zefektivnily a zobecnily na celou republiku,“ říká.

Kukuřice v srpnu

Jednou z příčin je častá absence krajinných prvků, které by erozi bránily, a s tím související velikost českých lánů, které patří k největším v Evropě. Dalším problémem je absence krajinných prvků, které by erozi bránily. „K rušení travnatých pásů, stromořadí nebo mokřadů docházelo nejvíce v padesátých letech během kolektivizace. Ale částečně také po revoluci, kdy byly nevhodně nastavené dotace,“ říká Rexa z Hnutí Duha.

Dalším faktorem je podle Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy způsob hospodaření – na více než 80 procentech půd postižených erozí se hospodaří konvenčně, tedy za použití těžké zemědělské techniky.

„Bez konvenčního zemědělství se neobejdeme, ale je potřeba korigovat způsoby hospodaření, aby byly v souladu s ekonomikou i ekologií,“ uvádí Podhrázská. Ekologické zemědělství se v současné době soustřeďuje do horských oblastí a na pastviny pro chov dobytka. Podle Podhrázské tedy není reálné, že by ekologičtí farmáři mohli v dohledné době nahradit ty běžné.

Nebezpečí eroze zásadně zvyšují také některé plodiny. Kritická je kukuřice, ta figuruje u 45 procent zaznamenaných erozních událostí.

Druhým nejčastějším viníkem je pak řepka ozimá, jedna z nejběžněji pěstovaných plodin v Evropě. Setkáváme se s ní v kuchyni ve formě stolního oleje, přidává se také jako biosložka do motorových paliv. Další problematické plodiny jsou pak brambory a další ozimé obilniny.

Kukuřice, řepka a brambory jsou intenzivně pěstovány na Vysočině. Kukuřice se přitom na Vysočinu dostala ve větší míře až v posledních letech, důvodem jsou vyšší teploty v důsledku klimatických změn. Využívá se jako krmivo pro dobytek a zemědělci ji preferují i proto, že nemusí dozrát až do zrna.

„Všechny patří mezi takzvaně širokořádkové plodiny. Mají mezi sebou velké prostory, na které dopadá déšť a půdu mezi řádky vymývá. Tím dochází k erozi,“ vysvětluje Podhrázská z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy.

Mapy ukazují, jaké je zastoupení erozně nejrizikovějších plodin podle kraje, Praha a střední Čechy v datech vystupují jako jeden celek. Data z monitoringu eroze naznačují, že v krajích s vyšším podílem těchto plodin je také více nahlášených erozních událostí. Podhrázská a Rexa ale upozorňují, že i tato data jsou zkreslená kvůli dobrovolnosti hlášení. „V rámci monitoringu se často zachytí jen ty viditelnější případy. Případně vystupují oblasti, kde jsou lidé aktivnější,“ vysvětluje Rexa.

Kde ta půda je

U dvou třetin erozních událostí skončí půda na silnicích a železnicích, ukazují data  Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy z roku 2023. Další čtvrtina odteče na stavby a podobně do vodních toků a nádrží. Jedna erozní událost může způsobit více škod, proto součet překračuje sto procent.

U poslední položky, tedy splavení do řek a rybníků, je skutečný podíl zřejmě vyšší - čísla zkresluje fakt, že právě tyto erozní události častěji zůstávají bez povšimnutí.

„Ve vodních tocích končí velká část půdy, která se smyje deštěm nebo je rozfoukaná,“ upozorňuje mikrobiolog Miloslav Šimek z Akademie věd České republiky.

„Všichni, kteří mají nějaké řeky nebo nádrže v péči, ví, že vrstva sedimentu neustále přibývá,“ upozorňuje. Opětovné navážení těchto naplavenin na pole je podle něj problematické. „Je to rizikové podnikání, sedimenty bývají často kontaminované například těžkými kovy, kterými pole asi nechceme přihnojovat,“ říká Šimek. Ty se v řekách do naplavenin dostávají z průmyslových areálů, které odpadní vody vypouštějí do řek a potoků.

Ať už ale půda skončí na silnici nebo v potoce, je to podle Miloslava Šimka problém. Přicházíme tím totiž o ornici, kde žije nejvíce půdních organismů. Ty zjednodušeně pomáhají rostlinám zpracovávat látky v půdě tak, aby pro ně byly stravitelné a využitelné. „Vrchní část půdy rostliny nejvíce využívají pro čerpání živin a vody. Ubývá nám vlastně to nejcennější,“ varuje.

Odkládaná ochrana

Česko se snaží motivovat zemědělce k ochraně půdy několika způsoby. Zaprvé jim ukládá standardy dobrého hospodaření (DZES), které kromě eroze řeší například zadržování vody v krajině nebo biodiverzitu. Pokud zemědělec nedodržuje tato pravidla, přichází o možnost ucházet se o některé dotace, případně může být i pokutován.

Právě odložením nové verze těchto pravidel se ministr zemědělství Marek Výborný (KDU-ČSL) chlubil v tweetu, který zmiňujeme v úvodu článku. Tehdy po dohodě se stranickým kolegou a ministrem životního prostředí Petrem Hladíkem (KDU-ČSL) vyjednal jejich odložení na rok 2024. Během letoška však došlo k dalšímu posunu na červenec 2025. „Snahou je poskytnout zemědělcům dostatečný čas na přípravu, zejména na uzpůsobení osevních plánů,“ uvedla mluvčí resortu zemědělství Helena Šindlerová.

Upravená pravidla zpřesňují rozdělení půd podle jejich ohroženosti erozí, snižují povolenou ztrátu půdy kvůli erozi, omezují také možnosti pěstování plodin na silně ohrožených půdách. „Zjednodušeně, na silně ohrožených půdách je zakázáno pěstování erozně rizikových plodin, jako jsou například kukuřice, řepa nebo brambor,“ uvedla v odpovědi pro iROZHLAS.cz tisková mluvčí resortu zemědělství Šindlerová. A platnost těchto pravidel se rozšiřuje ze čtvrtiny území České republiky na 65 procent.

Aktuálně platí, že zemědělec smí přijít o 17 tun půdy na hektar, od příštího roku to už bude jen devět tun. I to je ale podle mikrobiologa Miloslava Šimka víc, než si můžeme dovolit. „Dívám se na to jako biolog, jako člověk, který přemýšlí o tom, jak půda vzniká a o půdu kvůli erozi přicházíme asi desetkrát rychleji, než jak se dokáže tvořit. Přitom právě vrchní vrstva půdy je ta nejcennější, co se živin a mikroorganismů týče,“ doplňuje Šimek. Tím se snižuje i výnosnost půdy, tedy její schopnost dodat potřebné látky plodinám a vzniká dlouhodobý deficit v ornici.

Celý článek včetně infografiky naleznete ZDE.

Autoři: Klára Filipová, Jan Boček

Zdroj: iROZHLAS.cz