Milí kolegové sedláci, pane ministře zemědělství, pane předsedo Zemědělského výboru PSP ČR, členové parlamentu, europoslanci, páni náměstci či radní – zkrátka všichni naši vzácní hosté, kteří jste dorazili dnes do jižních Čech, do Obory na rodinnou farmu našeho milého a všestranného kolegy sedláka Martina Nováka,

chci vás všechny srdečně pozdravit a říci, že mne opravdu moc těší, že se právě tady setkáváme po roce při národních dožínkách Asociace soukromého zemědělství ČR. Tato oslava slouží hlavně upřímnému a pokornému poděkování za úrodu, ke které jsme se každý z nás naší celoroční poctivou prací opět přičinili. Jak je, myslím, každému vidno, Martin se svou úžasnou a pracovitou rodinou v mnoha vrstvách svého podnikání i života každý den přirozeně dokazuje, co znamená a přináší toto tradiční zemědělské hospodaření. Tento nekašírovaný příklad rodinné spolupráce, stejně jako dopolední ukázky farem dalších našich členů v regionu ASZ Tábor, určitě stojí za to co nejlépe navnímat ve své ryzí podstatě.

Věřím, že si dnešní slunečný den společně užijeme opět v přátelském a neformálním duchu. A já slibuji, že určitě nebudu mít dlouhé vystoupení, ale přesto mi dovolte uvést pár věcí, o kterých si myslím, že by měly zaznít. Navážu na svůj loňský projev na dožínkách u Basařových na Trutnovsku, na kterých byl také přítomen současný pan ministr. Připomenu jen pár zlomových bodů, které se v uplynulé sezóně staly a také to, jak v tom obstála naše stavovská organizace. Jsem zcela přesvědčen, že co jsme říkali loni, se z velké části potvrdilo. Vyjádřili jsme například obavu nad tím, že se další nekonečnou diskusí nad redistributivní platbou ztratí spoustu času a že snaha neustále vycházet vstříc hlavně těm, kteří tuhle koalici nikdy nevolili a volit nebudou, nic nepřinese. Říkali jsme, že to jen zabrzdí další důležité kroky, které je třeba stihnout. Upozorňovali jsme také, že se otevírají stále stejné záležitosti, o kterých se ví, že nemají prakticky žádný potenciál něco zlepšit a vadilo nám, že se dává přílišná pozornost již mnohokrát obehraným písničkám. Myslím, že nejen politici, ale i my všichni jsme si dostatečně užili všech peripetií a neuvěřitelných výstupů některých organizátorů v jejich snaze zneužít étos jinak oprávněných evropských protestů běžných zemědělců popuzených nesnesitelnou byrokracií a úředním dirigismem. Jsem proto rád, že dnes mohu s povděkem konstatovat, že si klíčoví politici současné koalice toto vše postupně do nějaké míry uvědomili a svá předchozí rozhodnutí nakonec udrželi. Vážíme si toho. Kromě jiného totiž tento postoj přinesl do našeho prostoru zejména tu novinku, že i zásadnější změny v naší zemědělské politice jsou přece jen možné.

Je to pro nás nesmírně důležité zjištění, neboť v tento volební měsíc se veřejnost od některých zástupců opět dozvěděla, že je prý zemědělství zase v totální krizi a na rozcestí. Vzhledem k tomu, že se tyto katastrofické řeči šíří v posledních několika letech již kontinuálně, mám za to, že spíše jejich nositelé jsou v myšlenkové krizi a na rozcestí. A jak by také ne? Vždyť jimi propagovaný postsocialistický průmyslový model, který je přímo založen na odtržení od generačního vlastnictví spojeného s životním rozhodnutím fungovat na svém statku, se prostě přežil a dnes logicky stojí před zásadní proměnou. Jsme tak svědky trapného vymýšlení nových finančních požadavků, vymáhání neexistujících slibů a neustálého vyhrožování demonstracemi, které ale ve skutečnosti nikdy nebyly za naše zájmy, a je jisté, že to vše celému sektoru neskutečně škodí.

Nepochybuji také, že si naši političtí představitelé současně všimli, že my, sedláci, držíme své slovo. Také pořád nekňouráme, nevyužíváme každé příležitosti, abychom si bez reálného důvodu říkali o další erární peníze, a současně se ani nevidíme jako jediní zachránci a živitelé národa. Tím ale nepopíráme, že situace v některých sektorech či oblastech je dnes velmi složitá. Zároveň se ale ptám, kdy byla jednoduchá a kterou sezónu se neřešil nějaký malér? Možná je to tedy spíše pohledem na věc, který bývá u skutečných sedláků prostě jiný. Naše hospodaření nezužujeme na pouhou ekonomiku, ale každý po svém si do něj promítáme mnohem více. Nejsme jen podnikatelé, ale především hospodáři na celý život, a tak se s tím snažíme vyrovnat v širších souvislostech a nevidíme přitom jen sebe. Nemáme samozřejmě recept na vše, ale každou úrodu, nejen tu letošní, bereme hlavně jako božský dar, který jsme dostali a přesto, že se zrovna letos mnohde urodilo o poznání méně anebo že ceny nejsou, jaké bychom chtěli, není ještě důvod, abychom se navzájem strašili koncem zemědělství. Každý problém či nedostatek naše moderní sedláky přirozeně nutí k nějakým dalším činům a k nalézání nových cest. To je také možná rozdíl od těch, co zemědělství berou jen jako privilegovaný produkční systém a kteří jsou silní jen tehdy, když jim vychází všechno podle plánu. Rodinné farmaření má samozřejmě také své existenční limity a také proto ani nepopírám, že se kvůli skutečným problémům umíme ozvat a že máme své vize, a že si za nimi jdeme trpělivě v každém volebním období. Odborné postoje i způsoby jednání v naší stavovské organizaci jsou dlouhodobě zřejmé a jsme tak konstruktivními a předvídatelnými partnery pro každého, kdo o to opravdu stojí.

V tomto smyslu proto oceňuji, že se v rámci těchto partnerství postupně konečně posunulo několik dlouhodobých témat. Například se začal aspoň z části řešit významný problém v nekontrolovaném čerpání veřejných podpor těmi subjekty, kterým nejsou vůbec určeny. Mám na mysli otázku rostoucí majetkové propojenosti a vytváření obřích podniků s úzkou, často i zahraniční majetkovou strukturou, která postupně dusí české zemědělství a venkov. Ještě loni se zdálo nějaké řešení jako málo pravděpodobné. Dnes se bude uplatňovat alespoň v rámci dotací PRV. Pevně věřím, že za rok na podobném setkání budeme mít možnost ocenit i posun v otázce sledování majetkových vazeb a zastropování u přímých plateb, protože nastavení této optiky odpovědného a hospodárného využívání národních i evropských financí tu prostě schází jako sůl.

Mezi klíčové změny patří také odvaha této vlády konečně sáhnout na jeden z posledních komunistických pomníků v podobě lidové myslivosti a systémově něco udělat s miliardovými škodami v lesích a na polích. Doufejme, že tento již sedmý pokus o kloudnou novelu zákona směrem k vlastníkům za posledních asi dvacet let tentokrát opravdu projde. Zůstává ale velkou záhadou, že dlouhodobě přemnožená zvěř nejspíš vůbec neškodí na polích velkých zemědělských subjektů. Jinak si totiž nelze racionálně vysvětlit postoje například Agrární komory, která tuto novelu setrvale striktně odmítá.

Konkrétní posun nastal také v dlouho očekávané legislativě k rodinným farmám. Z jednání v průběhu letošního jara a naposledy začátkem tohoto týdne je patrné, že se věci daly do pohybu. Shodli jsme se s panem ministrem a s panem náměstkem Daďourkem, že v rámci časových možností bychom mohli formou dobrovolného statusu rodinného zemědělského hospodářství vybudovat jakýsi základní legislativní podvozek, na který by postupně bylo možné instalovat další legislativní nástavby, které přinesou jasná zjednodušení, snížení některých povinností a případně poskytnutí nediskriminačních výhod. Začneme zjednodušením převodů veřejnoprávních závazků, kterými v průběhu času přirozeně musí projít každá rodinná farma. Za mnoho let zpátky jde o konečně reálný krok tímto směrem a za to patří panu ministrovi, zástupcům koaličních stran a také všem našim kolegům, kteří se na přípravě podílejí, upřímné díky. Musíme ale znovu napnout všechny síly, abychom nejen zmíněná témata dotáhli do zdárného konce.

Mou poslední poznámkou je, jak se v poslední době čím dál častěji spoléhá na různá technologická řešení. Všichni známe pojmy jako smart farming, precizní zemědělství, integrovaná produkce, umělá inteligence, robotické linky, drony – to všechno jsou důležité věci, bez kterých se už dnes na mnoha farmách pravděpodobně neobejdeme. Málo se už ale říká, že jde pořád jen o pouhé nástroje, které jsou odrazem doby, ale které nemohou nahradit to podstatné. Tím je citlivé pěstování určitých hodnot a zkušeností, které ve svém komplexu přinášejí rozhodnutí usadit se trvale na jednom místě a živit se vlastní prací na vlastní půdě. Tohle pěstování mají naši sedláci v krvi, kterou si předávají napříč generacemi. Nejde to nijak spočítat ani zvážit, a nejde to ani vynutit nebo koupit. Přitom je to něco, na co všichni tak nějak spoléhají. Proto si dovolím apelovat na naše veřejné zástupce, aby se do budoucna méně zabývali dotačními tituly na všechno možné a vůbec technickými otázkami zemědělské politiky a více řešili, nakolik stát dokáže sedlákům přinést vyladěnou strategii, která bude tento vnitřní ohýnek podporovat a která jim bude garantovat svobodný prostor k důstojné seberealizaci. Věřím, že odměnou za tento přístup nám bude to, že sedláci budou dál zůstávat na svých statcích a tím poskytovat benefity celé společnosti. Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost a užijme si společně dnešní setkání.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda Asociace soukromého zemědělství ČR, 5. 9. 2024