Jak hodnotíte současné snahy EU pomoci producentům mléka.
Je to marná snaha a divadlo za peníze daňových poplatníků zároveň. Pokud opravdu věříme, že další existence našeho podnikání se má odvíjet pouze od čekání na nějakou dotaci, tak pojďme rovnou od toho. Je přitom krajně nezodpovědné, pokud někteří hájí zájmy zemědělců tohle taktikou. Jednorázové podpory na vybrané zemědělské komodity jsou populismem a nic dobrého nepřinesou, jen způsobí další rozkolísání na trzích a zejména pocit nespravedlnosti. Každý si musí pomoci hlavně sám. Změna společné zemědělské politiky je nezbytná a nejvíce pomůže, pokud by se bruselský aparát v rámci nějaké sebereflexe začal zabývat smysluplností svých dosavadních legislativních produktů a přestal jako pátá kolona pomáhat světové konkurenci válcováním vlastních zemědělců neustálými požadavky a naprosto šílenou administrativou. To je ale zbožné přání, dobrovolně k tomu nedojde, pokud tak nezačnou jednat politici. Ti ale mají hlavní zájem být znovu zvoleni, takže lidem naslibují to, co chtějí momentálně slyšet.
Jak se dívá ASZ na dorovnání přímých plateb a tvorbu státního rozpočtu 2009, konkrétně jeho zemědělské kapitoly?
Předsednictvo ASZ se vyjádřilo jednoznačně pro plné dorovnání TOP UP a to i za cenu zrušení národních dotací APK. Peníze by se měly hledat na Mze, aby se dál neprohluboval obrovský státní dluh. Tedy zejména snížit výdaje na státní správu. Je ale potřeba počítat s tím, že všechny peníze na dorovnání přímých plateb 2010 nejspíš opravdu nebudou. Přímé platby jsou podmiňovány celou řadou podmínek v cross-compliance. Pokud chce stát nebo EU pomoci, nechť sníží nebo alespoň odloží plnění těch požadavků, které jsou spojeny s nějakou investiční činností na farmě. Tady by pan ministr mohl vyjednat větší dobro.
Co je v současné době největším problém pro soukromě hospodařící rolníky a co by pro ně mohl udělat stát?
Myslím, že běžného sedláka, který každodenně na své farmě zastává funkce pohůnka, řemeslníka, účetního a obchodního ředitele zároveň, nejvíce dusí zbytečná byrokracie. Zemědělství jako takové však trpí ještě závažnějším problémem a to špatným obrazem u veřejnosti. Ten si však někteří zástupci zemědělců, přesvědčených ještě z dob komunismu o své vlastní výjimečnosti a nenahraditelnosti, pěstují sami svými neustálými katastrofickými scénáři a blokádami dálnic. I přes určitý nárůst počtu nových podnikatelů, díky dotacím PRV, jde dnes o sektor mezi širší mládeží těžce neoblíbený a slovo zemědělství navozuje soucit nebo opovržení. Také bankéři na zemědělce žádajícího o úvěr přizvednou obočí. Z obou těchto pohledů by bylo nejlepší, aby se nám stát co nejméně míchal do hospodaření a naopak aby zemědělci vyhledávali jeho pomoc co nejméně. V lítém boji o „dotaci na zrno“ se zapomíná na vyjasnění vlastnických vztahů, které vše determinují. Trvalou prioritou ASZ jsou proto pozemkové úpravy a dořešení restitucí. Tady má stát prostřednictvím soudů a úřadů konat.
Využívají zemědělci na jaře schválenou vyhlášku o tzv. prodeji ze dvora?
ASZ dlouhodobě považuje lokální trhy a umožnění finalizace vlastní produkce za určité řešení trvalých potíží s odbytem. Naše původní představa byla, že by vyhláška měla obsahovat zcela konkrétní a podstatné snížení požadavků na vybudování domácích jatek či prodejen. Přijatý předpis ale v podstatě stanovuje jen prodejní limity a vše je ve finále nakonec stejně na rozhodnutí pracovníků SVS. Žádný boom se tedy mezi sedláky nekonal a ani nemohl, přestože například členové ASZ mají o finalizaci svých výrobků zájem. Vyhlášku považujeme za počáteční krok a je třeba dál na tom pracovat. Nebojím se, že bychom se tu v důsledku umenšení požadavků trávili víc než dosud. To je prostě jen strašení zákazníků. Žádný odpovědný výrobce si ve vlastním zájmu nedovolí vědomě prodávat něco nekvalitního. Podnikatel je ale v Čechách bohužel pořád podezřelá osoba a jako vydřiduch musí být soustavně pod kuratelou úředníků, kteří zřejmě jako jediní tady páchají dobro. Dál tedy takzvaně „transponujeme“ kdejaký bruselský nesmysl do našich vyhlášek, protože to tak prý musí být a rádi si přidáme i nějaký ten vlastní. Podotýkám, že nemám nic proti efektivní státní správě nebo opodstatněné kontrole, které je bezpochyby zapotřebí. Problém je ale ten, že si lidé vůbec nestačí vytvořit nějaký přirozený respekt k právním předpisům, neboť tyto se v překotném tempu mění v naivním očekávání, že se něco direktivně vyřeší.
