Buď jim umožňuje relativně klidný výkon práva myslivosti, nebo (nájemci především státních honiteb z řad právnických osob) jim skrze náklady na reprezentaci umožňuje, za jednak snížit základ daně a jednak skrze „bezpoplatkové lovy“ trofejové zvěře získat nejrůznější nepeněžní profity v oblasti svého podnikání či dokonce soukromého zájmu.

Státní správa nemůže vlastně nic, sčítané stavy zvěře jsou podtržené (v případě nenormované zvěře se rovnou nasčítá 0) a když nevyjde plán lovu – co nenastřílí puška, nastřílí tužka.

A do toho rána, ne sice z čistého nebe, ale přesto překvápko. Někdo si všiml, že celospolečenské škody na pozemcích vlastníků skočily do miliard, a došly na to peníze pumpované skrze dotace na výsadbu a oplocenky k majitelům lesa, místo využívání přirozené obnovy, o hnilobách po loupání, které se projeví za desítky let, ani nemluvě.

Novela z dílny MZE má ambici, a dost možná vcelku reálnou, tento stav alespoň zlepšit (protože vyřešit to bude muset změna myšlení, ne legislativy).

Po té, co trochu utichla debata o minimální výměře honiteb, která je ve skutečnosti spíše strachem z odblokování tvorby honiteb jako takových, což by řadě uživatelů mohlo nabourat jejich dlouholetý klid, tu máme další hysterii ohledně stanovení výše plánu lovu.

A přestože současný základ myslivecké legislativy je v pravdě socialistický, dáme mu třaskavý přívlastek – VYVLASTNĚNÍ! Vzhledem k tomu, že většinová společnost ví houby o tom, jak se plány lovu stanovují v současné době, za to si pořád ještě většinově pamatují násilnou kolektivizaci, mohlo by to fungovat.

Takže jak to s vyvlastněním vlastně je nyní, a jak se nám má plánování změnit?

V současné době legislativa říká, že uživatel honitby (nájemce, v řadě případů subjekt, který vlastnicky nemá z honebními pozemky absolutně vůbec nic společného, například myslivecké sdružení, právnická osoba, podnikající fyzická osoba) má povinnost vypracovat plán mysliveckého hospodaření (tedy i lovu) a předložit jej držiteli honitby.

Tedy pozor! Plán lovu v současné době NEVYPRACOVÁVÁ vlastník pozemků.

Následně jej uživatel honitby předkládá držiteli honitby (1 vlastník pozemků u vlastních honiteb, honební společenstvo u společenstevních honiteb – ani v jednom případě zdaleka ne všichni vlastníci honebních pozemků v honitbě, pro kterou je plán vypracován) a ten jej buď odsouhlasí, nebo ne.

Dalším, nezanedbatelným faktorem, je skutečnost, že tato povinnost se týká pouze druhů zvěře, pro které jsou v honitbě stanoveny minimální a normované stavy zvěře. Čili v řadě případů ani držitel, natož vlastník pozemků nemá jediný nástroj, jak ovlivnit lov (či spíše nelov) jelena siky, daňka, muflona a především černé zvěře.

Realita je pak taková, že vlastník v řadě případů stovek hektarů honebních pozemků, které jsou ale z úřední moci „roz-přičleněny“ do více honiteb, a to například honiteb vlastních – tedy bez možnosti účasti v honebním společenstvu, má de facto své právo spolurozhodovat o mysliveckém hospodaření „ukradeno“, ne sice vyvlastněním, ale rovnou naservírováno například soukromé osobě, spolku lidí bez zodpovědnosti za stav lesních či polních kultur nebo stavební firmě, jejíchž obchodní partneři se rádi pochlubí uloveným daňkem či beranem – zkrátka uživateli honitby.

V reálu se pak dějí absolutně absurdní situace, kdy je vlastník lesa dotazován nájemcem (uživatelem) honitby na prokázání výjimky ze zákazu vjezdu na pozemky určené k plnění funkcí lesa.

S ohledem na nový návrh způsobu plánování lovu se musím pozastavit nad výše zmíněnou otázkou minimální výměry honitby, prostě proto, že tato problematika nejde oddělit.

Na začátek je bezpodmínečně nutné zdůraznit: zákon (starý i nový) neudává minimální výměru honitby, ale minimální výměru souvislých honebních pozemků nutných pro vytvoření honitby, neboli reálně cca 60 % výměry honitby, která následně vznikne (přičleněním pozemků dalších vlastníků bez jejich souhlasu).

Z pochopitelných důvodů toto odpůrci změn raději nezmiňují, už méně pochopitelné je, že tuto skutečnost nezdůrazňuje ministerstvo zemědělství.

K čemu nám ale současný systém honiteb vlastně je? No, pochopitelně je ke každé honitbě vztažen výše zmíněný vypracovaný plán lovu. A odpůrci snížení minimální výměry pozemků nutných k uznání honitby (titíž lidé, kteří nechtějí změnu v plánování myslivosti hospodaření) rozporují možnost „řádně“ hospodařit se spárkatou zvěří na „menších“ výměrách.

A tím se dostáváme k meritu věci.

Změna ve vypracování plánu lovu totiž zavádí plánování na plochách o výměře v řádech tisíců ha, ne na jednotlivé honitby, ale na tzv. vymezené oblasti, do nichž mají spadat oblasti s podobnou mírou poškození lesa spárkatou zvěří.

Přestává navíc plánovat jednotlivé druhy zvěře (což, jak uvádím výše, v současné době uživatelé honiteb stejně nedělají, jednoduše proto, že nemusí) a zavádí tzv. jelení jednotky.

A uživatelé si mohou zvolit, ve kterém druhu zvěře plán naplní, samozřejmě dle příslušného koeficientu (jeden jelen spotřebuje více biomasy než jeden srnec).

A v tomto bodě nedokážu pochopit – nechci menší honitbu, protože nebudu moci plánovat podle nároků zvěře, ale nechci ani plánovat na větší výměře, protože tím vlastníkovi „vyvlastňujeme“ jeho právo, které mu ale nyní stejně nedáváme. Nejde si tedy nepoložit otázku: Milí odpůrce změny myslivecké legislativy, co vlastně chceš?

Jinak řečeno v bodech:

• Novela žádné vyvlastnění nezavádí. Ani současný (prokazatelně špatný) systém plánování nijak vlastníkům pozemků podíl na tvorbě plánu lovu nezaručuje.
• Odpor proti snížení minimální výměry pozemků nutných k vytvoření honitby není ani náhodou dán „starostlivostí“ o věkovou a pohlavní strukturu populace spárkaté zvěře.
• Nový systém plánování by fakticky zavedl hospodaření se spárkatou zvěří na daleko větší výměře, než jsou představy o výměrách honiteb odpůrců jejich snižování.

Jako poslední mi dovolte reakci na nářek odpůrců, že novela povede k poklesu počtu aktivních myslivců.

Nepovede, ale přesto k němu dojde. Dochází k němu dlouhodobě, a legislativa na tom nic nezmění.

Pokud zákon neprojde, vsadím svoji mysliveckou výbavu, včetně loveckého lístku, že meziročně se počet držitelů loveckých lístků stejně sníží.

Je nutné se smířit s faktem, že nás aktivních, nejen lovecky, prostě ubývá a je nutné místo fňukání zapracovat na efektivitě.

Novela zákona o myslivosti pokles počtu myslivců nezpůsobí, ani nezastaví. Pokud ale projde, bude i pro ubývající myslivce snazší narovnání souladu mezi stavy zvěře a stavem prostředí.

Autor: Josef Hájek
Zdroj: Ekolist.cz